poster

Všechna jitra světa

  • francouzský

    Tous les matins du monde

Drama / Romantický / Životopisný / Hudební

Francie, 1991, 115 min

Režie:

Alain Corneau

Předloha:

Pascal Quignard (kniha)

Kamera:

Yves Angelo

Hudba:

Jordi Savall (nepůvodní)

Producenti:

Jean-Louis Livi

Zvuk:

Pierre Gamet

Scénografie:

Bernard Vézat

Kostýmy:

Corinne Jorry
(další profese)
  • pakobylka
    ***

    ----- "Každý tón na svém konci umírá." ----- Lehce melancholické - až těžce trudnomyslné ... jako život violisty Sainte Colombea - podivína, který se po smrti své ženy zcela poddal svému žalu, striktně se uzavřel před světem, upnul se ke své hudbě ... a jen tak mimoděk se mu přitom připletly pod nohy i jeho dvě dcerky. Děj posunuje kupředu hlas vypravěče, což je berlička, pro kterou zpravidla nemívám pochopení. Existují výjimky, ale "Všechna jitra světa" se mezi ně nedokážou zařadit - možná i proto, že jejich obsahem je viola ... viola ... viola ... viola ... viola ... viola ... viola ... viola ... viola ... VIOLA. Všechno ostatní jako by nemělo žádný význam ... myslím, že po opětovném absolvování tohoto kulturního zážitku bych trpěla doživotní alergií na všechny violy světa.(18.4.2014)

  • Amarcord_1
    *****

    90% - Překrásný tón violy da gamby (jakostní soundtrack Jordiho Savalla), předchůdce moderního violoncella, se nese tímto snímkem, a stáva se jeho formou i obsahem. V něm je totiž obsaženo vše. To, co slova nedovedou vyjádřit, ale hudba ano. To, co pro člověka hudba může představovat, to, do jakých sfér mu pomůže nahlédnout, kam se s ní může vracet… Tous les matins du monde představuje hudbu takovou, jaká je. Hudbu, která obsahuje maximální spektrum barev a emocí, a její izolaci ve světě rychlého lukrativního, a pomíjivého úspěchu. Hudbu, při níž se otevírá nebe, ať jste věřící, ateista, nebo mimozemšťan. Hudbu s velkým H. Deset procent strhávám čistě z profesních důvodů. Velmi mě bohužel ruší, když herci (v tomto případě oba hlavní představitelé) při hře na nástroj nemají synchronizované pohyby s hudbou kterou "hrají". Film Všechna jitra světa je inteligentní popularizací (to slovo nemám moc rád) barokní instrumentální hudby, neboli jednoho z mnoha druhů a poddruhů celku, který se všeobecně nazývá vážná hudba, a naznačuje, v čem její "vážnost" může z části spočívat.(28.6.2007)

  • Vesecký
    **

    Film oceňovaný odborníky, obdařený řadou uznání. Byl však natolik umělecký, že pro běžného diváka kina byl nestravitelný, pokud zrovna neholduje barokní hudbě pochmurného založení. Životem skladatele Saint-Colomba (J.-P. Marielle) nás provází jeho žák Marin Marais (syn a posléze otec Depardieu). Příběh skladatele, který se po smti manželky uzavřel do svého nitra, do zahradní chaty, kde komponuje pouze pro sebe a své milované dcery. Který takto poznamenán odmítá jakékoliv muzicírování a ve skutečné hudbě nachází něco, co je mimo lidské chápání. I proto je odvržen Marin, který odchází i od skladatelovy starší dcery Madeleine, v níž náhle spatřujeme obraz jejího otce na rozdíl od její živočišnější sestry. Madeleine, která po porodu mrtvého syna těžce onemocní a pak se oběsí. Tady byl jeden scénáristický kolaps, když dívka, která se nemůže postavit na nohy, náhle můžer vystoupit na stoličku, aby si ji pod sebou podtrhla. Jediný herec, který v tomto filmu vynikl byl hlavní představitel Jean-Pierre Marielle, ostatní neměli moc co hrát... Dvě hvězdičky.(19.8.2014)

  • ariari
    *****

    tak neviem, kto si milá Kleopatra,(zrejme máš hudobné nadanie asi ako moja mačka s rovnomenným názvom) prípadne často bodovaný komerčáčik Matty, (viď vzorku brilantných hodnotičov - mozkovna ČSFD) ale táhni ty někam,nerieš, čomu zatiaľ nerozumieš..tento film nie je ani náhodou táááhlýýý. to len ty nie si ,priznávam, vo veľmi úzkej skupinke ľudíz masy, ktorá hudbe a kompozícii doby 15.,16,17, storočia a jej vývoju cez pocitové stvárnenie rozumie. Je to zvláštny film, ktorý by už dnes zrejme nenašiel producenta, ale to sa musí Francúzom nechať, bez ohľadu na čas za kamerou , je v ňom vyjadrené presne, to, čo tam malo byť, pocta jeanovi de saint colombo a jeho dodnes hranému koncertu pre dve violy.(24.6.2015)

  • spotczek
    ***

    Citlivě podaný příběh, hudba super, zahrané skvěle, ale rádoby duchaplné popisy významu hudby jsou trochu přespříliš. Tvůrčí proces sice má blízko k trápení, ale nemyslím, že by se dalo mezi tvorbu a utrpení zapsat rovnítko. Naštěstí. To je jen jedna rovina barokní estetiky. Ne nadarmo je dnes mnohem oblíbenější a známější například Händel. Filmu se však dá věřit, že byl Colombe uzavřený podivín. Skutečné umění je někde uvnitř nás. Těžko ho předáme, jde vlastně jen a jen o naše vlastní osobité estetické cítění. Proto je pochopitelné Colombeovo promlouvání k mrtvé manželce i závěrečné odkazování žáka k jeho mistrovi. Nejde to chápat, jen přijmout a vlastně obdivovat. Colombe spřízněnou duši nemohl jen tak najít, musel ji pracně a v bolestech vychovat. To je hlavní a krásné poselství filmu. Co se týče formálních věcí, nejsem hudebník, ale bylo očividné, že většina herců neuměla na hudební nástroj hrát, proto dlouhé záběry na nešikovné interprety trochu vadily. Zato se mi moc líbil kontrast "obyčejného" ustrojení Colombea a jeho dcer i jejich neokázalého domu v porovnání s přezdobeností oparukovaných, přešminkovaných panáků ode dvora. I to je příznak baroka, zdobná povrchnost a filozofická zádumčivost, ornament a skutečnost, velké kontrasty mezi životem a smrtí. Zapadá do toho i Depardieu, bouřlivák s poživačným přístupem k životu a zároveň nadšený milovník křehké krásy (ostatně i jeho již zesnulý syn). Škoda tedy, že se film soustředil jen na malinký výsek nesmírně zajímavé etapy vývoje evropského umění a nevsadil ho do širšího kontextu, který by ho učinil zajímavějším, poutavějším, srozumitelnějším a hlavně významově plastičtějším.(18.4.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace