Uranus

Zlatý Medvěd - výběr (27.04.2006)

Nemůžu si pomoct, ale v tomhle filmu jsem necejtil tu klasickou přívětivou francouzskou náladu, se kterou mě každý jejich film dokáže potěšit a příjemně zabavit. Tady těch 100 minut utíkalo hrozně vlekle a i když jsem v něm měl plno Francouzů, které ve filmu mám neskutečně rád, tady mi přišli hrozně obyčejní a nudní, nic na nich nebylo, a stejně na tom je i samotný film, není na něm vlastně vůbec nic. Všecko hezké, co mě má těšit, mě vlastně zklame, válečná atmosféra, herci samotní a fakt, že tohle se trošičku vymiká té klasice, nebo mně to alespoň příjde. (24.06.2009)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $342,198║Tržby Celosvetovo $19,100,000║ opäť výborný Gérard Depardieu to pekne oduševnene ťahá /60%/ (05.04.2010)

Tak ja nevim no. Na jednu stranu je to celkem zajimavy, povalecny francouzsky mestecko, vsude litaj komunisti a hledaj kolaboranty a do toho skvela herecka sestava. Na druhou stranu, neni tu zadnej vyraznejsi dej, kolikrat se tady keca o naprostejch blbostech a je to takova divna smes mezi komedii a drama, ze jsem kolikrat nevedel, jestli to, cemu se smeju, melo bejt skutecne k smichu a to, cemu ne, jestli to nahodou nemel bejt vtip. Nicmene jak uz sem psal, dost to zachranujou herci. Depardieu je jako vecne nasranej hospodskej naprosto ultimatni a s nim jsou vlastne ty nejlepsi sceny. Z ostatnich stoji za zminku Galabru v asi jediny zaporny roli, v ktery jsem ho kdy videl a pak Noiret v roli dobrackyho ucitele. (22.03.2009)

Jsou filmy, o kterých se těžko píše, protože vystihnout jejich podstatu a hodnotu v několika větách je takřka nemožné. Málo známý snímek Claude Berriho k nim patří. Už jeho zařazení do určitého žánru je zapeklitý oříšek. Je to psychologické drama, politický film, tragikomedie s milostnou zápletkou, v tomhle filmovém kousku se dá vystopovat řada prvků z různých žánrů. Kdybych měl najít nejvhodnější přívlastek, pak pro Uranus platí, že je to překvapivý a provokativní snímek, který nutí k zamyšlení a rozbíjí zažité stereotypy. Berri přivádí na plátno řadu neobyčejně zajímavých postav a snaží se zachytit celou složitost doby bezprostředně po válce, kdy v lidech byla obrovská flustrace z válečného strádání, pocit vlastní viny, účinně vytěsňovaný snaživým pronásledováním těch, co mají (zdánlivě) větší máslo na hlavě. Film nemá jednoho hrdinu, Berri představuje celou skupinu rovnocenných postav a konfrontuje jejich postoje. Francouzský fašista, kterému hrozí poprava se ukryje v rodině středostavovského liberála, který trpí pocitem viny, že proti okupaci a fašizmu ze strachu před následky nehnul prstem. Se svým selháním se vyrovnává jednak cynismem, jednak se snaží vykoupit tím, že chrání před smrtí svého odpůrce. Místní komunistická organizace zahrnuje jednak prospěcháře, radikální zahořklé fanatiky ale i idealisty. Ve městě se pochopitelně najdou větší i menší kolaboranti, šmelináři, profesionální udavači a obecně "lidé malých duší". Policie má strach zasáhnout proti těm, co drží či mohou držet politickou moc, je vydíratelná, vždyť ti policajti sloužili už za Petaina...Někteří "hrdinové" v sobě nesou prvky sebeparodie, což je jedním z problematických prvků filmu - linie mezi komikou a dramatem je někdy nezřetelná, tu vyváženost komiky a tragiky, jakou známe například ze Skřivánků na niti, Uranus přece jen postrádá. Hostinský Leopold, výborně zahraný Gérardem Depardieu, je postava, která jakoby unikla z Hrabalových knížek, takový ten pábitelský fanfarón s velkým komediálním potenciálem. Právě s touhle postavou se divák asi nejvíc ztotožní a režisér mu v rozporu s divákovým očekáváním připraví trpký úděl. Některé postavy a motivy jsou nevyužité, typické je to v případě učitele zahraného Philippe Noiretem. Suma sumárum, poctivé čtyři hvězdičky a konstatování, že podobný film bychom si zasloužili i u nás. Celkový dojem: 80 %. Skvělá je závěrečná konfrontace, kdy se komunistický odbojář rozhoduje, zda udá fašistu, který by pravděpodobně za okupace svého politického soka neprozradil...Žádná postava není černobílá, ani ten Noiretův pohodář, všichni jsou zbarveni do různých odstínů šedi. A postava známého komika M. Galabru je možná ta vůbec nejodpudivější, jakou si kdy ve své kariéře zahrál... (02.04.2009)

Svým způsobem trauma, které představují minimálně pro významnou část české společnosti události jara a léta 1945, je těmito nostalgiky povyšováno na nadčasově osudovou část dějin naší národní i státní existence; v tomto podání se mění v démonicky tajemný znak, v příčinu. která nás znovu a znovu jako msta osudu za naši malost strhává zpět v okamžiku, kde je důvodná naděje na vydatný dějinný vzestup naší země. Že i tady tito Češi splácejí jinak pojmenovanou daň národní malosti, dosvědčuje toto anticky založené ideové dílo Clauda Berriho. Příběh z francouzského maloměsta, v němž si každý s každým navzájem vidí až do talíře, přezíravý vztah k muži, který znovuzaložil slušnou státní a národní existenci své země, premiéru de Gaullovi, vypovídá o mnohém. Malost se tu plynule propojuje a střídá s pábitelstvím, skutečnou básnickostí i zbabělostí a malostí, které jsou mnohdy bezradné ze svých bezvýrazností. Přesně je zachycen i líně plynoucí čas maloměsta: jeho kalendář, provoz v místním bistru, ozvláštňovaný dočasnou nouzovou proměnou na jednu z gymnasiálních tříd, která poblázní majitele, skvěle hraného Depardieuem, až k jeho hořkému mučednickému konci, doplněného dalšími postavičkami, které dotvářejí kolorit sídla, i stále doznívající válku. Rozdíl mezi slušností a idealismem i zbabělostí a podlostí splývá jak na pravici, tak na levici tamějších vznikajících "elit". Jako bychom četli stránky Škvoreckého ZBABĚLCŮ. Noiretova postava, jakýsi nosník díla, jinak nijak zvlášť nevynikající z galerie předložených figur, právem ztělesňuje kontinuitu a faktickounadčasovou nenarušenost lidství, které zůstává stejné, i když dějiny pádí - často průjmovým krokem jako v tomto případě - dál. Film, po jehož zhlédnutí určitě nevzplaneme bezelstným nadšením, nutí k hlubokému zamyšlení. A nejen k němu. (26.06.2009)

Ano, charaktery se opravdu křivily a křiví dle situací, do kterých se každý z nás dostává, proto bychom neměli soudit tehdejší dobu. Osudný boj Léopolda s Komunisty v pozadí s židovským šmelinářem je opravdu bolestivou ukázkou zrůdnosti lidské zlovůle a paradoxu všech lidských konfliktů... (14.10.2009)

Dělá mi moc dobře, že je to francouzský film. Kdyby byl natočen v Česku, okamžitě by se psalo, že je to snímek o typicky nekvalitních charakterových rysech Čechů, nebo ještě lépe, Čecháčků. Takhle mi ale dává za pravdu, že v mezních situacích se lidé mnohdy chovají jako zbabělci, pokrytci a prospěcháři; a nemusí to být právě Češi. Film sám možná nemá příliš spád, až na impozantní závěr, ale vše napravují herecké výkony. (17.05.2009)

Slavná jména, skvělý námět řešící schopnost politiků nahodile likvidovat kohokoliv, kdo se na ně křivě podívá, druhoplánově polemika na téma odpuštění, viny a schopnosti s ní žít, tohle mohl být skvělý film. Možná by stačil jiný režisér, který by se zbavil provinční ospalosti a dokázal by filmu vdechnout život. (28.10.2017)

„Ty jsi moje věrná kopie. Moje zrcadlo... Podívám se na tebe a chce se mi zvracet...“ Úpřimně v oné scéně v dramatické konfrontaci s vlastním synem se mi z postavy bezcitně jednajícího městského politika Manglata, propluvšího s korupčními taktiky z režimu do režimu, málem chtělo zvracet také. To byla zcela nejodpudivější figurka v tomhle „zcradlu doby“ a Michel Galabru jí vlastně ztvárnil skvělým způsobem, když vyvolával ve mě to, co vyvolával. Nezklamala ani většina dalších známích francouzských herců, mezi nimiž jsem si asi nejvíc užíval Philippa Noireta v roli svérázného lidového požitkáře, který jakoby v mnoha rysích trochu kopíroval hercovu slavnou postavou Šťastného Alexandra (včetně té radosti ze smrti vlastní ženy → znamenající osvobození), jen přesunutého do úplně odlišného prostředí, doby i žánru. Marcel Aymé se jako autor předlohy úplně nezapře a jeho až nebývale pestrý pohled na osudy a projevené postoje lidí po osvobození v roce 1945 nepostrádá občas jistý nadhled či komický podtón, ale stejně mě překvapilo, že za podobným dílem stojí tento slavný humorista. Film nemá hlavní postavu a vlastně ani jednoho čistě kladného hrdinu, námět života a lidí ve městě, které je po ukončení války plné doznívajících sporů, vyřizování si účtů od přímočárého násilí až po sofistikovanější udávání, a osudů poznamenaných způsobenými křivdy (ať už v rolích jejich aktérů či obětí), by šlo klidně rozpracovat i na celou mini-sérii. Claude Berri si však jako režisér zaslouží uznání už jen za to, kolik plnokrevně představených a ztvárněných postav (bez černobílých charakterů), vzájemných vztahů a dalších motivů se mu podařilo rozehrát během nedlouhých 100 minut! Paradoxně i jediná postava velké oběti doby (hostinský Léopold, vášnivě posedlý poezií a alkoholem) patřila pro mě k těm nejvíce nesympatickým a trochu jsem s jejím až groteskně teatrálním pojetím měl občas problém... těžko říct, zda za to více můžou ty neustálé Lépoldovy proslovy v improvizovaných verších nebo i pro mě zde těžko ztrávitelné herectví Gérarda Depardieu (nejspíš obojí). Nicméně jako celek určitě hutný zážitek, po němž při epilogu Noiretovy postavy nezbývá, než přitakat (ať už po tom všem i s jistou dávkou ironie), že „Člověk je přesto nádherná bytost.“ a že „Jsou lesy a sloni. Je urán. A taky jsou komunisti...“ a člověk má v sobě svobodnou vůli rozhodnout se, kam se zařadí. Jen někdy vážně nemusí tušit, jak by se v dané situaci a době v rámci nesnadného dilematu zachoval právě on, což je zde asi úplně nejbolestnější, a v čemž bych asi viděl hlavní poselství tohoto Berriho filmu. [85%] (21.04.2022)

Jaký div, že ani komedie s Noiretem, Depardiem a Galabru opatřená dabingem pánů jako Somr, Donutil a Sejk v režii Elmara Klosse nestojí za nic (ten dabing za to ale nemůže, film je prostě hovadina). Není to totiž ani komedie, ani drama, napětí zcela chybí, a většinu filmu si pro sebe uzme bláznivý hospodský v podobě Gérardově. Nechápal jsem, kterak takový scénář mohl opustit svět papíru a přejít na plátno. (11.08.2023)

Myslím, že Češi a Francouzi mají mnoho společného, bohužel zejména v těch negativních polohách. Konec druhé světové války představoval odhalování kolaborantů (těch mocnějších se však nedotkl, stačilo včas převléci plášť a posunout určitou část peněz na správný účet), veřejný lynč a prsení se, kdo byl v odboji (byť často účelově). Zároveň závěr války je spojen s nástupem jiné a podobně zvrhlé a nelidské diktatury, kterou byl a je komunismus. Ve jménu nové ideje je možné páchat nová zvěrstva. Do toho vstupují osudy běžných lidí, kteří se těší z míru a věří ve shledání se svými blízkými. Děj filmu není vysloveně strhující, ale celkové vyjádření mi připomnělo, jací jsme, a to mě rozesmutnilo. (28.03.2009)

Kdo nepochopil základní povahu člověka, nechť se podívá. Ten pravý charakter každého z nás se totiž zviditelňuje v kritických chvílích. Takových, jako je okupace, válka či období přechodu z jednoho společenského systému do druhého. To se pak nestačíme divit, že? Koukněte na zajímavý snímek a popřemýšlejte. (14.05.2009)

Jar 1945 mesto na juhu Francúzska. Obyvatelia by sa mali radovať z mieru, ale ten neprináša im pokoj, tu aj naďalej vojna pokračuje. Neustále potlačovaný strach z vojnových rokov si vyberá svoju daň, nastáva čas vybavovania si starých účtov. A ten, ktorý skutočne kolaboroval s nacistami a s maršalom Pétainom zostane nepotrestaný z rôznych dôvodov. Lenže ich je tak veľa, že bolo ťažké určiť ktorí občania boli zločinci a ktorí spolupracovali len preto, aby prežili. Uranus je jemný úplne prekvapivý film v ktorom dvaja poctiví obyvatelia ukryjú muža, ktorý spolupracoval s nacistami čím riskujú svoje životy, rovnako ako aj jeho. Jednoducho film hodnotí správanie ľudí v dobe 2. svetovej vojny a ich boj pokračuje aj naďalej, ale úplne iným spôsobom.. (24.08.2016)

Depardieu exceluje v roli hospodského, který miluje víno a poezii...nezapomenutelný výkon, škoda jen, že se to samé nedá říci o celém filmu, nebýt GD, bylo by to jen průměrné historické drama. (12.03.2009)

Kdyby to nebylo situováno do Francie, mohlo se to odehrát i u nás. Je zajímavé, jak nahnuté to měli ve Francii po válce. Oni se ale narozdíl od nás z toho dostali. Už jen pro tyto historické reminiscence stojí zato film vidět. Ale on je dobrý i sám o sobě. (04.08.2010)

Pěkně misantropický film. Pohled, který nezapadá do oficiálního obrazu hrdého francouzského odporu. Asi by jej měli povinně shlédnout naši krasodušní intelektuálové, kteří sebemrskačsky lamentují nad chováním Čechů za protektorátu a nad čecháčkovstvím obecně. Hle, zde je tedy film o "francouzáčkovství". Úplně mne zde dostal Michel Galabru (Monglat) při hovoru se svým synem. (28.10.2018)

Claude Berri dělá dobře, když poskytuje svým slovutným hercům dost homologizovaného monologizovaného prostoru, aby se skutečně mohli projevit jako skuteční herci. Pokud je Noiretův monolog o planetě Uran skvělý, potom Depardieovo stolní vystoupení je přímo vynikající. Marcela Aymého známe jako frivolního vypravěče humorných příběhů, tohle ale nebyla sranda - a vůbec, to co fe francouzské kinematografii považujeme šmahem za komedie, jsou dramata všedního života, Francouzi prostě takoví jsou. Prožil jsem dva týdny s francouzskými důchodci (volejbalisty) v Toulouse, každý den spal u někoho jiného; byla to prostě komedie, ale ta francouzská, ne ta vesnická středisková. (27.11.2017)

film o tom, že koniec vojny ešte neznamená koniec násilia a nespravodlivosti.... film o tom, aké ľahké je svet súdiť, no aké ťažké je mu porozumieť (+ pre mňa ako rigidného antikomanča pekná ukážka nutnej dávky zmrdáctva, ktorá je potrebná, aby bol človek komunistom ;).... a pozor! nie je to žiadna komédia! 75% (09.05.2010)

No takto, tento film je uz podstatne lepsi nez prechadzajuce Depardieuho svinstvo Loulou. Pan Gerard Depardieu sa asi dohodol s cetnikom Michel Galabrum a obaja film brutalne tahaju. Trochu netypicke na Francuzov, tato komedialna drama : 60 % (29.08.2020)