Buzíci
-
Les Valseuses
-
Going Places
-
Les Valseuses
Komedie / Drama / Krimi
Francie, 1974, 118 min
Česko-Slovenská filmová databáze
ČSFD projekce My
Arctic: Ledové peklo - Bratislava
Arctic: Ledové peklo - Praha
Pacco
Buzíci nepatří mezi vážené/vážné filmy, z úcty/solidnosti mají vítr na kapsách, frivolní úšklebek na tváři..a věčný útěk před skutečností (takže dokonalý snímek pro mě). Už samotný název je anarchistickou satirou. Les Valseuses může znamenat jak člověka, který tančí valčík, tak marnotratně utrácejícího zoufalce, až pejorativní označení mužské části těla, která je ve filmu nejvíce používána (:-P). Titul je tedy obsažně vystihující a neplatí to jen o něm. Scénáristický hrnek překypuje vtipnou kaší, děj se nepere s nějakým úvodem ad ovo, ..vrženi od začátku do příběhu, plavme si v něm sami a hledejme odpověď PROČ? na důvody bezcílného potulování, nevázané uspokojování žádostivosti těla a čiré provokace. Je to z nudy? Anarchistické vzpouře proti přetvářce společnosti? Možná obojí..oba představitelé (vidět jak vypadal Depardieu zamlada...hm) jsou příliš egoističtí, na to abych s nimi mohla stoprocentně soucítit jako s ontheroad hipíky Bezstarostné jízdy. Jejich cynickosti a životní filosofie: „Brát, dávat a užívat.“, je cestou do pekel, i když poznamenanou možnými(?) dobrými(?) úmysly(!). Sám Blier nepovažoval svoje dílo z uměleckého hlediska za výkvět, což je imho jen výsledkem tlaku, který na něj dopadl po zpucování kritikou. Provokativní humor a dialogy (provokativní ale nevulgární) a naprostá samozřejmost deviantského (není deviant jako deviant) chování celý snímek sice staví na pozici šokujících filmů, nikoliv ne sexuálně prvoplánových.(4.11.2006)
JitkaCardova
Blierovy filmy jako celek: napříč všemi těmi skvostnými i prostopášnými fórky vystavěnými na rozporném pnutí mezi situací a dialogem konzistentní, neomaleně chytrá a přitom k efemérním i delikátním jemnostem života vnímavá definice přátelství. *** A v druhém samonosném proudu pak klukovsky nakažlivá a divotvorná uchvácenost ze způsobů, jak lze vyprávět příběh a sledovat jeho nezadržitelný posun skrze všechny překážky, které mu lze velkolepě, štědře a vynalézavě klást do cesty. Jako když sledujete lodičku z kůry, jak se dere potokem, kam jste nastřádali všelijaké mlýnky, přehrady a další doposud nevynalezené vylomeniny. *** A to se nerozepisuji o té jeho hurónské lyrice a lásce k bytí a bytostem, která se nechává vidět, až když jsou pro oči diváka všechna otravná klišé a tabu často veselo-brutálně rozmontována na prvočinitele a smetena ze stolu. Pak se na čistý talíř servíruje stejně veselo-brutálně i pravá něha a dojemno. *** Pevným podložím k takovému eskamotérství je tu pokaždé bravurně sehraná sestava všeho schopných a bohatým rejstříkem vybavených herců, ať už je to moje oblíbená kombinace Depardieu s Dewaerem nebo jiná stejně ostřílená a ostře nabitá sestava. *** Na co třeba Jakubisko nebo Goddard spotřebují celý film, jemu stačí pár okének uprostřed běhu za mnohem vzdálenější a sociální existenci člověka šířeji spínající horizont. *** A přitom se nepřestanete smát a chichotat, při všech těch scénáristických a často mrazivých ekvlibristikách, ponejvíce nad přirozenou a nevinnou panoptikálností života. *** A ani na chvíli to nepřestává být film, díváte se na krásně střižené a zabírané obrazy a jejich plynutí a proměnu, Blier má navíc zálibu v mnohovýznamových referencích k velkým plátnům, ať už je to nenápadně zavěšená reprodukce Vermeera na pozadí nebo scéna, v níž hochy obleče, jako by právě vypadli ze Snídaně veslařů. Vyplatí se sledovat i plakáty, nápisy, reklamy... A stejně neskoupě a rafinovaně naděluje Blier ve svých opusech i z hudební a zvukové pokladnice. *** V Buzících pak Blier zkomponoval jednu z nejpůsobivějších scén filmových sebevražd. *** A ještě k Buzíkům: neméně fenomenálně je tu připravený a servírovaný závěr: film už skončil, natočený a ustřižený byl před čtyřiceti lety, ale vy se po shlédnutí dál díváte do dálky za obrazovku či plátno s vědomím, že to kolo se jim jednou teprve utrhne. Že se to stane, jednou.(3.10.2013)
Enšpígl
Když jsem čet jednu knížku o Gerardovi Depardieuovi, pomalu půlka z ní byla o filmu Buzíci. Říkal jsem si to teda bude asi maso, když i svobodomyslný frantíky ten film přived do varu. Musím však konstatovat, že o žádný extra kontroverzní dílko nejde, nebo možná šlo, ale dnešní doba onu potencionální kontroverzi šlupla. Z počátku jsou mě obě hlavní postavy velmi nesympatický a marně jsme hledal roli, kde se mě gerard hnusil víc než tady, tedy když nepočítám jeho reálnou epizodku na téma přátelství s panem Putinem, ale žádnou takovou jsem si fakt nevybavil. Film staví hlavně na divákově očekávání, jak to všechno s těma dvěma nakonec dopadne, co je však zajímavý, že čím víc film ubíhá, tím menší odpor jsem k těm klukům pociťoval a spíš mě jich začínalo bejt líto a ke konci jsem jim trošku tu svobodu a živočinost začínal i závidět. I když teda třeba scénu, kdy Patrick souloží s Miou-Miou a vedle sedí nahej Gerard a kecá mu do toho jak to má dělat aby Miou vyrajcoval, pak mu řekne ať ho do ní pustí, že mu to ukáže, aby následně řek, že ho to nebaví a že si nebude ošoupávat pinďoura, ať jde do ní zase on a Patrik po technický pauze opět nastupuje do Miou byhc v reálným životě asi nedal, nechci působit nějak upjatě, ale představa že souložím s holkou, vedle sedí nahej Gerard, kecá mě do toho a já mu řeknu "tak mě to ukaž" uvolním pozici, nastoupí Gerard, kterej si párkrát šukne řekne "takhle" a pustí mě zase zpátky do hry mě příliš nejracuje. Na druhou stranu mě ta scéna rozesmála víc než třeba společné očichávání kalhotek.(29.12.2013)
sud
Óda na bohémství a nespoutanost po francouzsku. Ujetá podívaná s obskurně černým humorem sice balancuje na hraně nechutnosti a perverze, avšak nikdy její hranici nepřekročí. Bertrand Blier provokuje, dráždí, ale neexhibuje a nesnaží se za každou cenu šokovat. Dík tomu jsou Buzíci i po těch letech svěží podívanou, která dokáže zaujmout i bez nálepky "kontroverzní". 85%.(16.11.2013)
Tyny
Hodně ostrý film s dějem, který nikde nezačíná, ani nekončí. Začátek byl zvláštní, že jsem nejdříve nevěděla, co si mám myslet. Občas dost nechutné scénky u kterých jsem se chytala za hlavu a říkala jsem si proč. Na druhou stranu je zvláštní vidět takhle Depardieua v jeho mladých letech, kdy ještě byl před svou zlomovou hereckou kariérou a vypadal trochu k světu.(15.12.2013)