Le Viager
The Annuity
Režie:
Pierre TcherniaKamera:
Jean TournierHudba:
Gérard CalviHrají:
Michel Serrault, Michel Galabru, Claude Brasseur, Rosy Varte, Odette Laure, Yves Robert, Noël Roquevert, Gérard Depardieu, Jean Carmet, Yves Barsacq (více)Obsahy(2)
Příběh začíná ve třicátých letech, kdy se hlavní hrdina jménem Martinet od lékaře dozví, že mu zbývá už jen pár měsíců života. Protože je bohatý, chce toho chamtivý doktor využít a se svým bratrem ho o všechno obrat. Nakonec Martinet všechny přežije a ještě více zbohatne. (MVanis)
Recenze (22)
Další perfektní komedie, vylovená z vod neprobádaných českou distribucí. Napsal ji René Goscinny, duchovní otec Asterixe, Luckyho Luka nebo Mikulášových patálií a je to znát - pod povrchem vyprávění empatického vůči všem postavám to třeská pěkně sršatým vtipem. Lékař Michel Galabru má na krku početnou rodinu, jejíž členové si vzájemně lezou na nervy v těsném bytě. To by se mohlo změnit. Pacient Michel Serrault, jemuž doktor lehkovážně prorokuje nejvýš dva roky života, má pěknou venkovskou usedlost, zajímavé úspory a žádné příbuzné. Uzavřou dohodu, které jsem díky neexistenci české verze neporozuměl do detailů, ale princip je jasný: rodinka bude tomu strejci platit určitou rentu, ta jí umožní pobývat v jeho chalupě, něco do ní investuje, něco opraví a vděčný stařík na to bude pamatovat v závěti. Čili podobná výchozí zápletka jako třeba ve filmu Na samotě u lesa. Le viager je ale sofistikovanější a dějovější komedie; používá silnější nadsázku, nápadité způsoby skoků v ději o celá léta dopředu a nádherně zlomyslný humor. Všechny postavy včetně vedlejších a epizodních jsou velmi pečlivě charakterizované a protože sledujeme děj od roku 1930 do konce sedmdesátých let, procházejí důmyslně vymyšleným vývojem podle toho, jak s jejich sny a proklamovanými životními hodnotami nakládají neúprosné dějiny. Michel Serrault dostal nezvyklý úkol. Už na začátku hraje téměř o generaci staršího člověka, než tehdy byl; v průběhu filmu dále zestárne o dalších čtyřicet let, přičemž je ale rok od roku čipernější, zatímco nedočkaví supi z Galabruho rodiny kapou. :-) Je skvělý jako vždy. Jeho monsieur Martinet dějem prochází jako bezelstný nekomplikovaný člověk, který nemá ani tušení, jaké komploty se odehrávají za jeho zády a má svou "rodinu" upřímně rád. Michel Galabru, nešťastná hlava nevděčné rodiny, které se tolik snaží zajistit důstojnou existenci, je hybatelem děje a rovnocenným hrdinou filmu. Je zvláštní fandit v příběhu na principu "kdo s koho" oběma stranám, ale tady to jinak nejde. Jestli existuje něco jako laskavý černý humor, v tomto filmu ho najdete. 100% ()
Ak chcete čoskoro získať majetok dedením, presvedčte sa na základe zdravotnej prehliadky, či Vaša nádej bude ozaj v blízkej budúcnosti odmenená bezprácnym príjmom. Presne v tom dúfajú aj hrdinovia filmu. Jednoducho, jeden z nádejných dedičov - lekár, potvrdí po bežnej zdravotnej prehliadke osamelého dôchodcu jeho blízky koniec. Osamelý dôchodca si však na staré kolena zaobstaral dom v lákavej blízkosti Saint-Tropez. Ukuje sa plán na jeho získanie. Nič ťažké. Nezostáva iné, ako čakať na smrť chorého a osamelého trpáka. Komediálnosť príbehu, založeného na mixe opakovaných situácií trávenia Vianoc, dokumentárnych záberov príslušného roku, meniacej sa vizáže i počtu preživších osôb, spočíva v tom, že lekárska predpoveď sa ukáže ako.... ....jemne povedané nedostatočná. Umrie každý, to je jasné. Len otázka kedy je nejasná. Príjemná záležitosť s kopou humorných detailov. Nerehocete sa síce hurónsky, no permanentný úsmev počas sledovania ostane zachovaný. Poznámka: Drobnú roličku, skoro by sa dalo povedať, také dlhšejšie cameo si strihol aj mladučký Gérard Depardieu (24 - nejaký jeho piaty, šiesty kinofilm), v úlohe vysmiateho nájomného vraha. ()
Skvělý Serrault. ()
Rozverná komedie, v níž perlí Galabru. Jeho doktor má v předpovědích ještě menší úspěšnost, než průměrný meteorolog. Aspoň že ta kráva vyšla. ()
Zpátky v čase díky filmu. Do doby před tím, než padly tisícky výstřelů a s nimi stovky lidských obětí.. než byly spuštěny nebezpečné bomby. Kdesi v malebné chaloupce, v obklopení přírody na pobřeží Saint-Tropez, vás vítá roztomilý dědouš Martinet, se kterým prožijete málem půl minulého století v duchu optimismu a kažodenního užívání si života bez ohledu na situaci kdesi v dáli. Proto se naštěstí Martinet nikdy nedoví, že lidé, které si tolik váží, jsou vlastně jeho nepřátelé. Tuhle komedii jsem si s opakovaným zhlédnutím nesmírně oblíbil, má v sobě skvělý humor i hloubku, příjemnou letní atmosféru i kus historického a kulturního exkursu. Příběh s neškodnými kapkami černého humoru by vydal na kratičkou povídku či anekdotu, tvůrci jí nicméně dokázali prošpikovat osobitými filmařskými nápady. Malý chorálový zpěvokol komentující děj, pohřební průvod zabíraný z pohledu nebožtíka z rakve (kamerou skrze věnec), originální vypravěčské pásmo s hlavním hercem Serraultem v celé řadě malých rolí za krátkou dobu, dokumentární filmové týdenníky či krásná lyrická posmrtná scéna v závěru... to jsou vše jen zlomky z tvůrčí invence Pierra Tcherniy a René Goscinnyho, kteří v Doživotní rentě vytvořili pro mne jeden z vrcholů filmové komedie, nesmírně hravé, důmyslné, nápadité a originální již od úvodních titulků(!) ......a oba herci v charakterním duelu napříč 40ti lety? Michel Serrault úžasným způsobem ztvárňující živelního staříka napříč 40ti lety i Michel Galabru do detailů pohrávající si s jemnou karikaturou vypočítavého doktůrka mi zase jednou ukazují, že i dělat komedii je velký kus umění. Pokaždé se těším i na nezapomenutelné postavy Yvese Roberta (seržant námořní služby) nebo Jeana Carmeta (nejlevnější pařížský advokát). Je pro mě vždy zážitkem, sledovat filmařinu, vyprávění příběhu i herectví odvedené ze strany všech tvůrců před i za kamerou s takovou precizností a invencí, jak to nabízí například právě tento film. Skvostné! 100% (10.9.2021 viděno i v kině – Café Práh, Brno; v rámci mini-festivalu OMRK: Občasný maraton raritního kina . . . Společně s drahým kolegou bloomem mi bylo velkou ctí, osobně uvést první a dosud jediné oficiální promítání tohoto filmu v česko-slovenském prostředí.) ()
U nás neznáma komédia má jednoduchú zápletku a v princípe si dokáže vystačiť až do konca filmu. Čakal som však sviežejšie spracovanie a vyleštenejší humor. Aspoň ako tie schody v jednej zo scén..:) ()
Pro mne průměrná veselohra, klasického střihu, která možná má své kvality ale mně moc nebavila. Nejvíce prostoru dostali Michel Serrault a Michel Galabru, v epizodní roli se mihne mladý Depardieu se svou typickou vyzáží drzého fracka z počátku 70. let. ()
Když se lékař dozví, že jeho pacientovi zbývá jen pár roků života a má v Saint Tropez krásný domeček, uzavře s ním dohodu, páč si myslí že dědousek brzo zemře a on se pak s celou svoji rodinou bude moct do jeho domku nastěhovat. Takto nás příběh ve 30.letech začíná a jen tak nekončí. Dědeček totiž svět jen tak neodpustí a my s ním zažijeme ještě dalších dlouhých 40 let života. Všechna 4 desetiletí jsou nám ve filmu ukázana dost originálně, třeba skrz filmové týdeníky nebo každoroční Vánoční večeře. Pozoruhodné jsou také jiné invenční nápady (sbor komentující děj je rozkošný) nebo také skvostné herecké výkony Michela Galabru a Michela Serraulta (který ve své roli dokázal neuvěřitelně zestárnout). Zároven jen nám ukázano, co všechno je jedna rodina schopna udělat proto, aby získala majetek. Různé nekalé praktiky se ji ovšem vymstí a její členové postupně umírají. Což se opakuje tak často, že jim člověk vytoužený domeček snad i začne přát a to pooumíraní už mu začne připadat jako otravný cynismus. Ale podle toho sarkasmu, kousavosti, úderných rodinných dialogů ale i zmíněných historických odkazů poznáme, že pod scénářem je podepsán (krom experta na grotesky Pierra Tchernii, jehož podíl je taky zjevný) autor Asterixe a Mikulášových patalíí Rene Goscinny. Ten svůj styl nezapřel ani ve filmu a dokázal vše dobře zředit. Takže i navzdory jiste tragikomičnosti v sobě snímek skrývá i jistou laskavou poetiku a nynější karantenní, ale také slunnou jarní dobu mi moc zpříjemnil. Uživatel Oskar má pravdu, že tady se snad dá mluvit i o laskavém černém humoru, pokud něco takového vůbec existuje. Ale když dědeček Martinel s dojemnou nevědomostí přežil všechny své domnělé chráněnce možné může být všechno. ()
.......... ()
Takmer perfektna komedia, ktora je RTVS a Ceskou televiziou uz dlhodobo ignorovana, a to je velka skoda. Hlavnou hviezdou pre mna boli dvaja moji oblubeni herci,m a to konkretne Michel Galabru /cetnicka seria, Klec Blaznu, Asterix a Obelix 1999/ a videl som aj Gerarda Depardieu /Otec a Otec, Jean od Floretty, the Fugitives/. . Prezit som musel nejako len odporneho Michela Serraulta /Klec Blaznu/. Ideš tu o vidiecku usadlost jedneho pacienta, ktory nema pribuznych. Jo a pochopil som ze Galabru tu bol lekar. dalej som sa uz len enchal unasat kvalitnou filmarinou, vybornym tempom, a hlavne genialnymi dialogmi. Najma ale slusne exteriery Francuzska 70. rokov, to ma neskutocne zobralo a od filmu som takmer nemohol odist. Reziser pierre tchernia sa pohral doslova s kazdou jednou scenou - a ze z Galabru isla hroza som zistil uz filmom le Juge et assassin - tam bol Galabru cire zlo, ale to tu nepatri : 89 % ()
Trošku déle jsem se do toho dostával a v asi dvou scénách mohlo být jejich vyznění nápaditější, ale jinak se mi to líbilo skutečně hodně. Má to skutečně spoustu skvělých a kreativnách nápadů, spoustu vtipných scén, dobrý námět, sympatickou ústřední postavu, příjemně se mi na to dívalo, nenudil jsem se u toho, místy to je i poetické a celkově mi to prostě dost sedlo. Na plný počet mi tam sice něco schází, ale třeba s tím při dalším zhlédnutí, ke kterému určitě jednou dojde, nebudu už mít problém. Jen jsem moc nepobral účel toho posledního záběru a v tuhle chvíli mám pocit, že by se to bez něj i obešlo, ale tak co už. Silné 4* ()
Moje pátá srážka s Pierrem Tcherniou sice neskončila boulí na hlavě, ale stejně tak jsme si ani nepadli do náručí. Opět. Přitom nabízí Doživotní renta zvlášť pro francouzské kinofily plný koš dárečků. Sestavu herecké smetánky té doby, ale také třeba kraťounkou roličku čtyřiadvacetiletého nosáče, který se později nesmazatelně zapíše do dějin kinematografie. K tomu atmosféra staré Francie, poklidné tempo a pointa, kterou bych nazval vlčím šklebem. Vykutálená rodinka z Paříže v čele s doktorem Galipem kalkulují s něčím, co je i přes jisté predispozice v rukou božích. A my sledujeme, jak se prognózy pana doktora ne a ne naplnit a jak se pod tíhou chtivosti začnou páteře na první pohled slušných lidí kroutit. Tvůrci nás provedou nelehkou dobou, která skolila i mladší, zdravější než byl Martinet a jemným humorem připomínají, že život sám o sobě je lék, pokud je žit pozitivně, nezáludně a s pokorou. Dávají co proto Galipovcům, kteří nebyli schopni unést, že udělali špatný obchod a marnili své životy nejen čekáním na smrt bezelstného Martineta, ale také snahou jeho odchod uspíšit. Obsahově je tento film v naprostém pořádku. Atmosféra je i přes exkurzi do válečných let moc příjemná. Humor je ...jemňounký, chytrý...lehce záškodnický. Naprostý protipól Vyhrál jsem v loterii, který jsem nedávno viděl. Co se týče stylu humoru, jsou tyto dva filmy vysloveně "ode zdi ke zdi". Tak proč nejsem nadšený? Proč je pro mě pořád lepší Tonoucí se stébla chytá, než film, kterému vlastně nemám moc co vyčíst? Ani nevím...prostě tak. Možná příště. ()
hm... ()
„Moji drazí Galipové, nikdy nezapomenu, co jste pro mě udělali…“ Tak na tuhle francouzskou komedii plnou humoru a nadsázky ale i originality v podobě exkurzu do historie novodobé Francie (mj. formou filmových týdeníků) a svěží typicky francouzské hudby, jen tak asi nezapomenu. A vůbec nechápu, že je to v české kotlině zřejmě zcela neznámý film. Dlouho to za mě bylo na plný počet hvězdiček, ale závěrečných zhruba dvacet minut, kdy se scéně objeví poslední z rodiny Galipových Noël, mi to už připadalo jako trošku zbytečně nastavovaná kaše. Celkově však tuhle komedii o panu Martinetovi (se zdravím přímo „hliníkovým“ :D) mohu vřele doporučit. ()
Je obrovská škoda, že tuhle komedii české televize ignorují, je totiž naprosto fantastická a jedna z těch vůbec nejlepších, ve kterých není Funés. Zato je zde ďábelský Michel Galabru se svou zákeřnou rodinkou a Michel Serrault jako stařík, který pořád ne a ne umřít... Ve výsledku možná trochu nadhodnocuji, ale fakt je, že tahle komedie od scenáristy René Goscinnyho si plné hodnocení zaslouží. Je originální, nápaditá a vážně zatraceně vtipná a v poslední půlhodině snad opravdu nemá, co se týče humoru, téměř žádnou konkurenci. A obsazení je, jak jinak, hvězdné i v těch nejmenších úlohách, však je tady i kapánek jednodušší Gérard Depardieu. Mistrovský natočený a napsaný herecký koncert, který prostě od začátku do konce šlape jako hodinky. Nejlepší hlody má rozhodně vypravěč. Škoda, že právě tenhle film zná tak málo lidí. Le Viager si to rozhodně nezaslouží. 95%. ()
Tak tohle je vyložená pecka, do detailu vyladěný scénář s chytrým, jemným a místy do černa zabarveným humorem. Strašně to připomíná české filmy, kde se musí nad dějem přemýšlet(a proto se ve světě moc neprosazují) a ne ten hodně jednoduchý prvoplánový francouzský humor ala Funesovky(kteý mám také rád, ale s věkem čím dál míň). Jak to, že to sakra neběží v TV s dabingem? Zasloužil by si to(spolu s Ježíškem)! P.S. Pan Komárek je sice borec, ale na pana Martineta teda nemá(snad se Svěrák a spol neinspirovali zde...). Asi proto, že Martinet není vychcan, ale prostě jen obyčejný člověk který "má rád všechny lidi". P.S.2: Bacha na hliník! :) ()
Zcela neznámá komedie se proměnila v nedocenění klenot. Úsměvné, satirické, bláznivé, dojemné, zlomyslné, laskavé, lidské. Herecký koncert celého ansámblu, mistrná režie. Bez rozdílu žánrů za 5. ()
Výborná komedie, českému divákovi, znalému francouzské filmy 70. let z televize, chybí jenom hlasy Soběslava Sejka v dabingu Galabrua a Stanislava Fišara v roli Serraulta ()
Výtečná francouzská komedie opomenutá naší distribucí v sedmdesátých letech je zaobalená do morálního příběhu o tom, jak "boží mlýny" melou spravedlivě. Čtyřicet let života v koloběhu francouzských dějin je zároveň i příběhem jednoho vitálního důchodce Louise a jedné vykutálené doktorské rodinky. Nutno obdivovat Michela Serraulta, který hraje už od počátku muže o dvacet let staršího než je jeho věk, a dopracuje se do stáří sta let. I dále je film skvostně obsazený, podceňovaný Jean-Pierre Darras v roli bratra další veličiny Michela Galabru. Nelze nezmínit menší role Y. Roberta, J. Richarda, N. Roqueverta, Y. Roberta, ospalého Jeana Carmeta a v neposlední řadě mladého Gérarda Depardieua. Mihne se i "Angelica" Michéle Mercier nebo znamenitý komik Paul Preboist. Komedie celkově vyznívá optimisticky a mě dobře naladila do dalších rentiérských let. ()
Doktor Galipo je naštvaný, diabolský plán je deravý. Martinet si užíva doživotnú rentu a čas im zatial uteká. Toto je mala ukážka jedného hudobného doprovodu v ktorom je jemno podané, že o čom celý film bude a práve tieto dve vety sú cítiť v každej scéne vo filme a to naozaj každej. Napríklad v gestách doktora , dialógoch, pohľadoch postav a naozaj v každom čo i len malom napredovaní príbehu, preto tato pravdivá a presná veta začína môj komentár. Chvíľku mi trvalo, kým som si zvykol a vzápätí aj obľúbil štýl rozprávania vo filme. Lebo je vyrozprávaný nielen postavami, ale hlavne vyprávačom, na ktorého hlas som sa vždy tešil, lebo som vedel, že príde s niečím vtipným, cynickým či sarkastickým. Naozaj ten jeho jemný a trefný výsmech hlavne rodine skoro dedičov bol unikátny. Maminka, stačilo niekoľko týždňov a dočkala by sa , tak strašne ho chcela prežiť. Je tu niekoľko pamätných scén, spomeniem, ale len dve, ktoré mi utkveli najviac v pamäti. Prvá bola tá, kde sa dôkladné pripravovalo na úkladnú vraždu, v tomto prípade úkladnú nehodu aj keď som vedel( tušil) ako to cele vystrelí, tak keď to naozaj tak bolo, normálne som sa musel spontánne zasmiať. A práve v tom je film fenomén, že i keď niečo čakáte a naozaj sa to tak stane i tak vás to odrovná a aj rozveselí. Druha bola sled scénok, ktoré mapovali Vianoce od roku 1932 až do roku 1939. To čo prislo tam mi vzalo dych. Inteligentne , kusavé, cynické a niekedy aj trpké debaty sa mixovali s krásne vizuálne vycibrenými scénami. Práve tato rekapitulácia Vianoc minulých bolo to najpútavejšie, čo film ponúkol. Keď prišla veta: Na svätého Jiri, krava vám cestu skriži, hned po tejto múdrosti zaznela hudobná znelka a konečne po niekoľkých desiatkach neúspešných predpovedí to konečne doktor Galipo dal. Uz som myslel, že sa toho nedočkám, ale ani tu ma režisér nesklamal. Michel Serrault hral užasne a mam také tušenie, či Rowan Atkinson trocha neprebral po postave Martinetovi niektoré gesta, boli mi dosť známe a myslím si, že som ich videl práve u Mr. Beana. M.Galabru ako "neomylný" doktor, ktorý chce za každú cenu dosiahnuť svoj plán bol dokonalý, naozaj som mu to veril. Tohto herca považujem za jednu z najväčších hviezd Francúzskej kinematografie a tu naozaj dokazoval, že som sa nezmýlil. Pri tých všetkých vtipných situáciách, sa, ale nemôže zabudnúť aj na fakt, že kostra príbehu ma smutný až pochmúrny tvar. Lebo náš dedko stále velebil svojich akože "priateľov", a oni sa celu dobu len pretvarovali a čakali na jeho skon. Že to vystrelí ináč ako si oni predstavovali , som už vedel pred filmom, kvôli totálne hlúpemu obsahu, ktorý , keby som na začiatku neprečítal až do záveru by som nevedel ako ten film skončí. A tak to pre mna už nebolo až tak nečakané, "dakujem" za to. Nepáčila sa mi tam podľa mna celkom zbytočná postava posledného potomka a to Noëla. Celkovo mi tam prišiel ako nepotrebný a ten ohňostroj už bol tiež si myslím trocha nepodarený vtip. Ale ani tento jeden neduh mi nemôže pokaziť nesmierne dobrý pocit z tohto filmu. I keď to dnes nie je na 5*, ale na silnéé 4* to je určite. () (méně) (více)