Genbaku no ko
Deti Hirošimy
Children of Hiroshima
Režie:
Kaneto ŠindóScénář:
Kaneto ŠindóKamera:
Takeo ItóHudba:
Akira IfukubeHrají:
Nobuko Otowa, Miwa Saitó, Cuneko Jamanaka, Eidžiró Tóno, Taidži Tonojama, Sumie Sasaki, Tanie Kitabajaši, Šinsuke AšidaObsahy(1)
Několik let po hrozném výbuchu atomové bomby se vrací do Hirošimy učitelka Takao, která zde dříve žila. V myšlenkách vidí před sebou strašnou katastrofu, které padlo za oběť 200 000 lidí. Při návštěvě svých bývalých schovanců ve školce se dovídá osudy jednotlivých rodin. Po krátké době opouští Hirošimu a odváží si s sebou malého sirotka Taró, kterého adoptovala. Film byl uveden na VIII. MFF v Karlových Varech v r. 1954, kde dostal Ceny míru za otřesné vylíčení následků útoku atomovou bombou. (Filmový přehled)
(více)Recenze (9)
Po emoční stránce velmi silná sonda do života přeživších Hirošimy. Film o beznaději, ale také o tom, že i z těch nejtemnějších zákoutí se dá najít cesta ven. K tomu, abychom uchopili nabídnuté pomocné stéblo, musíme opustit vše, co máme tak rádi, ale co je nám zároveň na obtíž. ¤¤¤ LFŠ 2013 (Kino Reduta 1) ()
Výborný protiválečný film natočený záhy po ukončení americké okupace. Působí dost realisticky (sám Kaneto Šindó se v Hirošimě narodil), ovšem nechybí ani "surreálnější" momenty, jako třeba záběry zachycující okamžiky bezprostředně po výbuchu bomby. Označení hibakuša, tedy osoby přeživší útok jadernými zbraněmi, skrývá tisíce anonymních a zapomenutých osudů (jednou z mála výjimek je příběh Cutomu Yamagučiho, který přežil výbuchy v Hirošimě i v Nagasaki), a třeba právě tento příběh, ač fiktivní, může pomoct tomu, aby se na ně nezapomnělo nadobro. Velmi oceňuju, že příběh krásně plyne, daří se mu vyhýbat epizodičnosti; hudba je použita uměřeně, málokdy jsem ji zaregistrovala, ale když už, stálo to za to (viz scéna svatební hostiny). V závěrečné scéně nakonec pociťujete stejnou úzkost jako hlavní představitelé, i když víte, že žádná další bomba už nehrozí. Na archive.org ke stažení v nekvalitní kopii, na youtube je k nalezení lepší. ()
Možno nie najdokonalejší príbeh o následkoch vojny a určite sa nejedná o najlepší film Kanetoa Šindóa, ale aj napriek tomu je jeho naratív, aj napriek roztrúsenosti motívov, veľmi ucelený. Šindó ako prvý v Japonskej kinematografií definoval, alebo sa o to aspoň pokúsil, hrôzy atomovej bomby ale hlavne ich následky na život ľudí. Nobuko Otowa sa vracia na miesto katastrofy a zisťuje čo všetko sa zmenilo a čo je nenávratne stratené. Z celého filmu sála melancholická nálada a rovnako aj skrytá bolesť najviac viditeľná v zúfalstve žobráka. Inak výborne spravená postava. Trocha tam cítiť dobu aj snahu o moralizovanie vojna je zlá, ale dá sa to zniesť. Predsa len je to podmienené akejsi hlbšej úvahe nad budúcnosťou, ktorá by mala byť lepšia ako prítomnosť, hoci si z minulosti nesieme nezmazateľné rany. A hudba Akiru Ifukubeho je na dobu svojho vzniku výborná. ()
Obyvatelé Hirošimy smíření se svým osudem berou tragédii jako něco strašného, ale zároveň přítomného, tedy fakt, se kterým musí přirozeně žít a vyrovnat se s ním. Film mě překvapil neagresivním pohledem, který nikoho konkrétního neobviňuje (ani císaře), pouze bombu, válku, tedy disponuje pacifistickým přístupem k věci. Ke konci je už snímek trochu zdlouhavý, hlavně kvůli krapet nešťastnému věnování se pouze linii s žebrákem. Na druhou stranu nechybí několik silných scén, zvláště z dopadu bomby a následků radiace. Po Šindóově Ostrovu docela příjemné překvapení, slabší 4*. ()
Děti Hirošimi je neskutečně mrazivý a nádherný dojemný film o utrpení a přežívání japonského obyvatelstva Hirošimi. Herecky je to zahráno bravůrně a nechybí i silné emotivní scény. O příběhu který značnou část filmu připomíná dokument se nemá snad ani smysl rozepisovat. Tomu že se film natáčel 7 let ve vybuchlé Hirošimě se člověk musí poklonit za režisérovu zručnost. Japonci jsou neuvěřitelný národ zkuste schválně najít 10 rozdílů: http://www.bbc.co.uk/czech/specials/images/144_hirosima/5163743_2.jpg a http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/86/HiroshimaNight.jpg Samotné provedení filmu si zaslouží 4* vzhledem k závažnosti filmu a mému respektu k Japonsku dávám 5*. ()
Reklama