poster

Onibaba

  • japonský

    Onibaba

  • japonský

    鬼婆

  • slovenský

    Onibaba

  • anglický

    Onibaba

Drama / Horor / Psychologický

Japonsko, 1964, 103 min

Režie:

Kaneto Šindó

Scénář:

Kaneto Šindó

Kamera:

Kijomi Kuroda
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • GILLWANDER
    ****

    Kto druhému jamu kope sám do nej spadne. Tak asi znie veľmi veľmi stará múdrosť a bohvie aká stará už je, ktorá skoro úplne vystihuje onibabu. Čiže matku, ktorá po strate syna nechce prísť o "družku" či slúžku? No to je jedno. Ale družku nejde zastaviť za doliezaním k jednému mužovi tak Onibaba vymyslí prefíkaný fígeľ. Keďže nechce prísť o pomocnú silu pri okrádaní koristi a ich ešte zabití musí zastaviť dievčinu démonickým prestrojením. Nasadí si na seba masku, ktorú získala vďaka "jame" a nejaký ten plášť cez seba prehodí a v noci keď dievčina uteká za milým sa môže strachom doslova posrať. Áno, tá maska je fakt desivá, najmä v noci pri daždi. No ale družku nezastaví ani démon a za milým sa rozhodne ísť viac krát. A taktiež viac krát beží o život naspäť ku chatrči, keďže démon zase "úradoval". Lenže keď sa žene maska pritisne pevne k tvári a nepustí (vďaka dažďu) bojí sa o svoju tvár. Družku po prevalení pravdy poprosí žena aby jej tu čertovskú masku dala fofrem dole. Maska ale dole nechce ísť no po tvrdom zákroku, kde už spopod masky tečie krv napokon povolí a odlepí sa od ksichtu starej ženy. No tvár, ktorú mala predtým je už dávno preč, teraz je z nej skutočný démon, alebo skôr ohava? Po tom čo zistí, že sa z nej stala ohavná stará rašpla začne utekať za svojou služkou a presvedčiť ju, že aj s rašplovým ksichtom je naďalej ľudská bytosť. No ľudská bytosť nekončí na dne jamy, kde končí každá zbytočnosť... Pre mňa trochu pochmúrny film s drobným náznakom hororových prvkov no v závere prekvapuje. Onibaba je svojim spôsobom odlišný film od žánrovo podobných. Má zvláštny strih, keď veje tráva a čudný zvuk pri tom hra je to mierne desivé. Ako u klasických čiernobielych filmov tak tu je skôr farba väčšinou čierna ako tma. Tváre protagonistov sú záhadnejšie a svetlo, ktoré vrhá na nich je zradné. Réžia samotného Šindóa je autorská, nikdy inde som film na takýto spôsob nevidel. Kvôli nadmernej pochmúrnosti a ďalším drobným technickým nedostatkom nemôžem dať maximálne hodnotenie. Takže ostávam pri 4*. 80%(7.10.2014)

  • JFL
    *****

    Při pohledu na tvorbu Kaneta Šindóa předcházející Onibabě vyznívá jeho mezinárodně nejproslulejší snímek jako radikální změna stylu. Do té doby točil zásadně filmy zasazené do současnosti a v převážné většině se zaměřoval na sociální témata, která rozváděl do humanistických příběhů. Nyní najednou přišel s vyprávěním odehrávajícím se ve feudálním Japonsku čtrnáctého století během války dvou knížectví. Další zásadní posun v kontextu Šindóovy filmografie představoval odklon od střídmého tradičního stylu k expresivní formě, ale tím hlavním, co dobové kritiky překvapilo, byl nevídaný důraz na tělesnost. Podle Šindóa se ovšem v zásadě nejednalo o nijak zásadní posun, protože sexualita je v jeho pojetí projevem touhy žít i nástrojem k přežití. V tomto hledu Onibaba navazuje na jeho předchozí snímky, jejichž hrdinové také přežívali navzdory své sociální či životní situaci. Tentokrát režisér a scenárista v jedné osobě vycházel ze starého buddhistického podobenství, které ovšem zásadně pozměnil, když motivy víry nahradil přízemní pudovostí. Vyprávění sleduje tchýni a snachu, které se v době války musejí živit tím, že číhají na zraněné samuraje či zesláblé dezertéry, které zabíjí, a následně jejich meče a brnění prodávají. Obě ženy jsou na sobě závislé a představují sehraný tým, jenže dynamika jejich vztahu je narušena s příchodem muže, který přináší zprávu, že jejich syn a manžel byl zabit. Když mladší žena začne po nově příchozím toužit, začíná tchýně pociťovat, že nad ní ztrácí moc. Vyznění snímku zásadní mírou dotváří jeho dějiště, kterým jsou pláně trávy susuki, která roste do výšky dvou metrů. Tato kulisa permanentně se vlnící ve větru vytváří paralelu vůči na životě lpějícím lidským bytostem a současně i přeneseně vyjadřuje přízemnost postav a jejich motivací. Kamera dění pod žhnoucím sluncem či zahalené do nočního šerosvitu snímá v sytě kontrastních záběrech, jejichž přízračnou atmosféru umocňuje hudba kombinující jazzové prvky s bubny taiko. Ať už budeme Onibabu vnímat jako obžalobu války, paralelu k modernímu konzumerismu, pojednání o tělesné podstatě lidského bytí či obraz světa zproštěného morálky a ovládaného pudovou touhou přežít, faktem zůstává, že právě tímto dnes kanonickým filmem se Šindó definitivně zařadil mezi přední autorské osobnosti japonské kinematografie. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ)(22.9.2013)

  • Flego
    *****

    Erotické dusno, pud sebazáchovy, drsná realita a famózne bubny namiesto hudby vytvárajú rámec tejto zaujímavej psychologickej komornej drámy. Bezpochyby jeden z najlepších japonských filmov aké som videl. Nielen svojim námetom, ale i spracovaním, kde dominuje kamera, strih a zvuk. Už prvé minúty naznačujú výnimočnosť tohto snímku. Kaneto Shindô vložil svoj príbeh do tajomnej šelestiacej vysokej trávy vo výške dospelého človeka, kde žijú v biednej chatrči dve vekom rozdielné ženy. Prežívajú len vďaka vraždám zblúdilých samurajov a predajom ich odevu miestnemu priekupníkovi. Tretí do partie je mladý muž, sused, zbeh z bojiska. Ich vzájomný konflikt ústi do výnimočného diváckeho zážitku.(27.3.2010)

  • curunir
    *****

    Ako vidieť, japonskú kinematografiu nezastupuje len Kurosawa a jeho samurajské eposy a tento nie natoľko známy film je toho výborným dôkazom. Režisér Kaneto Šindó so skvelým hereckým triom majstrovsky vytvára skľučujúcu a znepokojivú atmosféru cez rozprávanie o ľudských hodnotách. Film má strhujúci začiatok a koniec, o niečo slabší prostriedok ale nikdy nezačne nudiť aj preto, že režisér kladie veľký dôraz na detail. Onibaba je tak dokonale zhudobnená a má i bravúrnu technickú stránku hlavne čo sa týka kamery, nasvietenia a strihu. Do spomínaného hororu (či šialenstva) spadáva film hlavne v scéne v jame a potom záverečných dokonalých 10 minút a ešte dokonalejší posledný záber. Príslovie ,,kto inému jamu kope sám do nej padá" je tu podané z trocha iného pohľadu.(28.10.2008)

  • Kulmon
    ****

    Film, který dokáže vytěžit z minima maximum. Jednoduchý příběh o tchýni a snaše, která si chodí užívat s kamarádem jejího zemřelého manžela. Rychle jsem se přenesl přes tradiční japonské teatrální přehrávání a tohle psycho si náležitě vychutnal. Minimální míra dialogů i hudby hodnocení jen přidala. I plný počet bych mohl dát.(3.3.2012)

  • - Onibaba je stvoření z japonského folkoru, které vypadá jako stará žena, ale ve skutečnosti je to Yokay, což je démon, duch či monstrum, které se živí lidmi. (alonsanfan)

  • - Kvůli své syrovosti a na svou dobu odvážné erotické otevřenosti měl film problémy s uvedením v některých zemích. (Cherish)

  • - Pro natáčení nebylo snadné najít rozlehlá pole trávy susuki, protože se jich již moc nevyskytovalo. Režisér vyslal své asistenty a ti jedno takové objevili nedaleko řeky. Štáb se na místo přestěhoval a po dobu natáčení zde žil. Platilo pravidlo, že kdo místo pustí, nedostane zaplaceno. Natáčet se mohlo jen ve dne, protože v noci se řeka rozvodňovala. Noční scény se točily tak, že se pomocí zástěny blokovalo sluneční světlo. (Cherish)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace