poster

Onibaba

  • anglický

    Onibaba

  • japonský

    Onibaba

  • japonský

    鬼婆

  • slovenský

    Onibaba

Drama / Horor / Psychologický

Japonsko, 1964, 103 min

Režie:

Kaneto Šindó

Scénář:

Kaneto Šindó

Kamera:

Kijomi Kuroda
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • ScarPoul
    *****

    Luna svieti, samurajovia zomierajú, dievčatá s odhalenými prsiami utekajú popri vode, v trstí sa trochu mystifikuje a démonizuje, je tam jedna jama, čo je ako keby bezodná priepasť všetkého vojnového zla, ktoré príde na pokojné trstinové susedstvo a potom ešte Šindó dávkuje atmosféru aká bola možná len v 60 rokoch. Film, ktorý nie je ani horor ( pre dnešného diváka) ani nejaká psychologická dráma. Je to taký typicko atypický príbeh dvoch žien, ktoré vedia skákať a utekať, niekoľkých smrtí a štipky erotična. Hajašiho hudba sa ale hravo vyrovná desivým soundtrackom zo súčasných hororových skvostov. A za mňa parádna vec, čo nestarne ale dozrieva ako to povestné víno, ktoré nemá s týmto filmom absolútne nič spoločné.(8.3.2017)

  • Artran
    *****

    Šindóův film je podobenstvím o lidech přinucených z vnějších politických (válka) a sociálních (bída) důvodů konat zlo a případně za to nést trest, pokud jejich vina překročí určitou hranici. To je vidět na příkladě matky, ze které se na konci filmu stává na okamžik sám démon, a po sejmutí masky je navíc stižena zánětem kůže na tváři. Oproti tomu je její snacha nevinná alespoň ve své čisté animální sexualitě . Metaforicky se pak obě ženy v samém závěru přes jámu plnou mrtvých samurajů přenesou (tj. přes své vlastní hrůzné činy) a budoucnost, která na ně čeká, je tak morálně otevřená. Číst film v kontextu japonské válečné zkušenosti a hirošimského traumatu se nabízí. Je ale podstatné, že Šindó tuto interpretaci přesahuje pronikavou (a cynickou) analýzou lidské pudovosti a Onibaba je tak obecně platným a mnohotvárným symbolem. (2x)(10.2.2007)

  • darkrobyk
    *****

    Fascinující! Nějak jsem tušil, že i po letech mne tenhle film znovu chytne. Výborné je úplně všechno - černobílá šerosvitná kamera, minimalistická hudba postavená na bicích nástrojích, táhlých tónech a rozličných zvucích (když dcera spěchá za milencem, zaznívá cukrování hrdliček) i herecké výkony. Velmi vhodně zvolené prostředí - nekonečné moře rákosu, který se vlní v poryvech větru a vytváří svět sám o sobě, voda, co dává život i smrt, a jednoduché příbytky, jež se stávají útočištěm i pastí. Den střídá noc, slunce zase bouře. Dvě ženy se živí tím, že v bažinách dobíjejí zbloudilé či raněné vojáky a jejich zbroj a zbraně vyměňují za jídlo. Venku zuří válka. Válka dvou císařů. Opět se mi vybavily černobílé snímky F.Vláčila, jeho zvláštní poetika, kterou mají filmy společnou. A také Bergmanovy filmy. Člověk, donucený společností zabíjet, aby sám mohl přežít. Podobenství, alegorie. Horor až opravdu na posledním místě - nejde zde o prvoplánový strach, spíše temné mrazení. Zneklidňující film přinášející více otázek, než odpovědí. Místy pomalé tempo může odradit, ale nevadí. Vše spěje nakonec ke zhoubě...(17.5.2013)

  • mchnk
    ****

    Zlá doba nutí ke zlým činům. Celková zoufalost prostředí, je základem výborné atmosféry celého filmu. I když život má v těchto místech, pro někoho těžko pochopitelný, nicméně jasný smysl, existují touhy a žádosti (hlavně tělesné) pro které může člověk rozbít i "přátelství", nutné k přežití. To poté vede k dalším, ještě zoufalejším činům. Náročný, ovšem jedinečný snímek.(28.12.2012)

  • Anderton
    ****

    Onibaba je jeden z mála príkladov vo filmovej histórii, kde sa podarilo na minimálnej filmovej ploche (myslené vo všetkých smeroch) natočiť perfektne fungujúci film svojho žánru. Je to dôkaz, že na natočenie dobrého filmu stačí mať k dispozícii dobrý scenár, potom stačí ho už len správne uchopiť, netreba mať finančné prostriedky na viac hercov, ako je treba a prostriedky na dekorácie a architektúru. Japonci mali po druhej svetovej vojne vo svojich žánrových filmoch na čo reagovať a prejavilo sa to aj v tomto "takmer" horore.(5.8.2012)

  • - Pro natáčení nebylo snadné najít rozlehlá pole trávy susuki, protože se jich již moc nevyskytovalo. Režisér vyslal své asistenty a ti jedno takové objevili nedaleko řeky. Štáb se na místo přestěhoval a po dobu natáčení zde žil. Platilo pravidlo, že kdo místo pustí, nedostane zaplaceno. Natáčet se mohlo jen ve dne, protože v noci se řeka rozvodňovala. Noční scény se točily tak, že se pomocí zástěny blokovalo sluneční světlo. (Cherish)

  • - Kvůli své syrovosti a na svou dobu odvážné erotické otevřenosti měl film problémy s uvedením v některých zemích. (Cherish)

  • - Scénář filmu je založen na prastaré budhistické pověsti „A mask with flesh scred wife“, ve které stará zlá a hříšná tchýně brání své cudné a čestné snaše v návštěvě místního chrámu tím, že ji straší s pomocí na obličej nasazené masky démona. Plán ovšem ztroskotává na nezdolné zbožnosti snachy a sám Budha potrestá tchýni tím, že masku démona navždy spojí s jejím obličejem. Původní náboženská rovina pověsti je ve filmu rafinovaně převedena do touhy snachy po sexuálním spojení s kamarádem jejího mrtvého manžela. [Zdroj: homecinema.thedigitalfix.co.uk ]. (alonsanfan)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace