poster

Onibaba

  • japonský

    Onibaba

  • japonský

    鬼婆

  • slovenský

    Onibaba

Drama / Psychologický / Horor

Japonsko, 1964, 103 min

Režie:

Kaneto Šindó

Scénář:

Kaneto Šindó

Kamera:

Kijomi Kuroda
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Flego
    *****

    Erotické dusno, pud sebazáchovy, drsná realita a famózne bubny namiesto hudby vytvárajú rámec tejto zaujímavej psychologickej komornej drámy. Bezpochyby jeden z najlepších japonských filmov aké som videl. Nielen svojim námetom, ale i spracovaním, kde dominuje kamera, strih a zvuk. Už prvé minúty naznačujú výnimočnosť tohto snímku. Kaneto Shindô vložil svoj príbeh do tajomnej šelestiacej vysokej trávy vo výške dospelého človeka, kde žijú v biednej chatrči dve vekom rozdielné ženy. Prežívajú len vďaka vraždám zblúdilých samurajov a predajom ich odevu miestnemu priekupníkovi. Tretí do partie je mladý muž, sused, zbeh z bojiska. Ich vzájomný konflikt ústi do výnimočného diváckeho zážitku.(27.3.2010)

  • Morien
    *****

    (1001) Ohoho, Onibabo, kde jsi byla celý můj život? Od dětství jsem toužila koukat na filmy, které by mě dovedly k takovýmto zážitkům (Já jsem člověk, já jsem člověk!), a i když to se mnou vypadalo bledě (povědomí pouze o americké produkci 90. let), tak jsem naštěstí usnula v lotosové zahradě, na hlavu mi spadlo jablko a mně se rozsvítilo. Filmový střihu a selektivní práce se zvukem, budižte pochváleni. ♥(7.5.2011)

  • Frajer42
    ****

    Spoilery! Tam za vodou v rákosí, kde se oblečení moc nenosí, skáče mladší zrůdička placáka, na retardova ptáka...a ta starší by si chtěla skočit taky. Velice zajímavý a syrový výlet do japonského středověku, kde jsou potřeby lidí omezeny na ty nejzákladnější lidské pudy. Ani nedokážu přesně definovat, co celou stopáž drželo moji pozornost bez sebemenšího náznaku nudy a únavy. Tři lidé celou stopáž pobíhají v rákosí, občas sejmou nějakého zatoulaného kolemjdoucího, aby jeho vojenskou výbavu mohli směnit za trošku zrní, občas ukojí své potřeby. Pokud se poohlížíte po hororu, tak se zkuste poohlédnout jinde. Toto nemá s hororem nic společného ani vzdáleně. Tento snímek je čistokrevné kvalitní psychologické drama. Obraz lidí donucených krutostmi své doby konat kruté činy. Někdy až nadbytečně kruté, za což se však objevuje trest. Slabší 4 hvězdy. Zajímavá a vcelku originální záležitost. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi.(29.4.2017)

  • stub
    *****

    Fenomenální záležitost, která si přes nízký rozpočet, krátkou natáčecí dobu i +- nulová očekávání, právem získala neuvěřitelný úspěch. Skvělé téma, hypnotická kamera a hudba, Kei Sató ve vrcholné herecké formě. Lány rákosu navozují pocit zvláštní odtrženosti a jejich pohyb ve větru jakoby celému snímku dodával specifický rytmus. Naturalistický, dramatický příběh okořeněný rafinovanými horrorovými prvky je bez mezer, syrový, psychologicky geniálně vypointovaný závěr má neuvěřitelnou sílu (rozhodně stojí za to, zaměřit se na herecký koncert, který ve finální scéně předvádí Jitsuko Yoshimura - jak se její postavy zmocňuje podvědomí..skutečně bonbónek). Přestože má očekávání byla značně vysoká, byl jsem zcela nadšen a nezbývá, než suše konstatovat, že Shindo je génius.(6.12.2008)

  • darkrobyk
    *****

    Fascinující! Nějak jsem tušil, že i po letech mne tenhle film znovu chytne. Výborné je úplně všechno - černobílá šerosvitná kamera, minimalistická hudba postavená na bicích nástrojích, táhlých tónech a rozličných zvucích (když dcera spěchá za milencem, zaznívá cukrování hrdliček) i herecké výkony. Velmi vhodně zvolené prostředí - nekonečné moře rákosu, který se vlní v poryvech větru a vytváří svět sám o sobě, voda, co dává život i smrt, a jednoduché příbytky, jež se stávají útočištěm i pastí. Den střídá noc, slunce zase bouře. Dvě ženy se živí tím, že v bažinách dobíjejí zbloudilé či raněné vojáky a jejich zbroj a zbraně vyměňují za jídlo. Venku zuří válka. Válka dvou císařů. Opět se mi vybavily černobílé snímky F.Vláčila, jeho zvláštní poetika, kterou mají filmy společnou. A také Bergmanovy filmy. Člověk, donucený společností zabíjet, aby sám mohl přežít. Podobenství, alegorie. Horor až opravdu na posledním místě - nejde zde o prvoplánový strach, spíše temné mrazení. Zneklidňující film přinášející více otázek, než odpovědí. Místy pomalé tempo může odradit, ale nevadí. Vše spěje nakonec ke zhoubě...(17.5.2013)

  • - Scénář filmu je založen na prastaré budhistické pověsti „A mask with flesh scred wife“, ve které stará zlá a hříšná tchýně brání své cudné a čestné snaše v návštěvě místního chrámu tím, že ji straší s pomocí na obličej nasazené masky démona. Plán ovšem ztroskotává na nezdolné zbožnosti snachy a sám Budha potrestá tchýni tím, že masku démona navždy spojí s jejím obličejem. Původní náboženská rovina pověsti je ve filmu rafinovaně převedena do touhy snachy po sexuálním spojení s kamarádem jejího mrtvého manžela. [Zdroj: homecinema.thedigitalfix.co.uk ]. (alonsanfan)

  • - Pro natáčení nebylo snadné najít rozlehlá pole trávy susuki, protože se jich již moc nevyskytovalo. Režisér vyslal své asistenty a ti jedno takové objevili nedaleko řeky. Štáb se na místo přestěhoval a po dobu natáčení zde žil. Platilo pravidlo, že kdo místo pustí, nedostane zaplaceno. Natáčet se mohlo jen ve dne, protože v noci se řeka rozvodňovala. Noční scény se točily tak, že se pomocí zástěny blokovalo sluneční světlo. (Cherish)

  • - Onibaba je stvoření z japonského folkoru, které vypadá jako stará žena, ale ve skutečnosti je to Yokay, což je démon, duch či monstrum, které se živí lidmi. (alonsanfan)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace