Onibaba

Fascinující! Nějak jsem tušil, že i po letech mne tenhle film znovu chytne. Výborné je úplně všechno - černobílá šerosvitná kamera, minimalistická hudba postavená na bicích nástrojích, táhlých tónech a rozličných zvucích (když dcera spěchá za milencem, zaznívá cukrování hrdliček) i herecké výkony. Velmi vhodně zvolené prostředí - nekonečné moře rákosu, který se vlní v poryvech větru a vytváří svět sám o sobě, voda, co dává život i smrt, a jednoduché příbytky, jež se stávají útočištěm i pastí. Den střídá noc, slunce zase bouře. Dvě ženy se živí tím, že v bažinách dobíjejí zbloudilé či raněné vojáky a jejich zbroj a zbraně vyměňují za jídlo. Venku zuří válka. Válka dvou císařů. Opět se mi vybavily černobílé snímky F.Vláčila, jeho zvláštní poetika, kterou mají filmy společnou. A také Bergmanovy filmy. Člověk, donucený společností zabíjet, aby sám mohl přežít. Podobenství, alegorie. Horor až opravdu na posledním místě - nejde zde o prvoplánový strach, spíše temné mrazení. Zneklidňující film přinášející více otázek, než odpovědí. Místy pomalé tempo může odradit, ale nevadí. Vše spěje nakonec ke zhoubě... (17.05.2013)

Jeden z nejslavnejsich filmu Kanetoa Shindoa jenom dokazuje jakym uzasnym tvurcem reziser prave je. Na male plose pribehu nam za pomoci neuveritelne pusobive lokace, hudby, vizualniho ztvarneni, predstavuje symbolicke dilo ktere divaka privede k zamysleni nad lidskou podstatou. (Artran-skveli komentar.) (23.06.2008)

Příběh místy až temně ponurý, mírně hrůzný, ale přeci jenom detailně promyšlený v uměleckém ztvárnění a to nakonec dělá film úžasně krásným. Krutá balada zlověstného příběhu z války krvelačných žen a démonem zapadajíc do příběhu umí navodit režisér „Kaneto Shindô“ zlověstnou atmosféru opravdu pregnantně. (23.12.2007)

Vzhledem k tomu, že jsem byl asi první, kdo ten film tady měl, dělal jsem k němu české titulky a napsal jednu z prvních recenzí, je mi pořád divnější, že můj koment a hodnocení chybí. Ale nic, nebudu tu bulet a napíšu to znovu: GENIÁLNÍ!!! Možná, že netradiční pojetí rákosových lánů nebo šustivý sykot větru nad hladinou močálu, snad ten pocit zmaru na dně hluboké jámy, anebo prostě jen obyčejná uhrovitost nezralých děcek a zralá suchost nás, zasvěcených, řeže jasný rozdíl mezi námi nahoře a jimi dole:-) (25.11.2011)

Odkiaľ vietor fúka, tam sa tráva ohýba. Teda aj takto sa dá behávať cez trstinu za jedným miniatúrnym japonským penisom! Film v duchu "návrat k jednoduchosti", veľmi efektívny a záživný. K tomu jama veľká ako studňa v Sparte a stará kazimrdka, čo nedopraje nikomu nič, ani len holý život. Japonské dejiny boli surové a ja sa dnes tým trom miliónom Japoncov, čo celé roky vôbec nevychádzajú z bytu, ani trochu nedivím. V spoločnosti odchovanej na takejto brutalite by sa aj zo mňa stal vďačný hikikomori. (15.07.2017)