Bluždajuščije zvjozdy

Adaptace (ne ovšem první, již roku 1928 natočil v SSSR stejnojmenný film režisér Grigorij Gričer) klasika jidiš literatury Šoloma Alejchema (nejznámější je soubor povídek Tovje vdává dcery, na jehož základě vznikl Šumař na střeše). Film dokázal vystihnout Šolomovo lavírování mezi lidovým humorem a určitou sentimentálností (Alejchem nepsal pro intelektuály, byl vysloveně populárním autorem v klasickém slova smyslu, třebaže pro intelektuály zajímavý je svým mírným sarkazmem a neuvěřitelně bohatou slovní zásobou). Ve snímku vidíme tři časové roviny - život v klasickém východoevropském (třebaže Šolejchem pocházel z carského Ruska, toto dílo kupodivu situoval do Rakouska-Uherska, konkrétněji do maďarského prostoru) židovském štetlu (venkovském maloměstě), poté divadlo na cestách v Budapešti, Vídni a Londýně, konečně pak plavbu přes oceán do New Yorku. Kromě lidového maloměstského prostředí (které ruští autoři ukázali opravdu excelentně, chudoba a vášně ve vyhraněných polohách) jsme pak seznámeni s životem potulných herců. Trošičku jen zamrzí, že jidiš moc neuslyšíme (ale třeba Tumbalajka zazní), většinou se zpívá v ruštině, přesto i ruština k židovskému východnímu prostředí patří (Oděssa, I. Baabel). Častá obrazová nostalgie je určitě adekvátní, bez ní si jidiš kulturu představit nemůžeme. Jako milovníka klezmeru mě potěší, že zaslechneme klasické jeho melodie, původem ruské Bubličky sice jen ve fragmentu, ale 7:40 celé (taneční odvaz při něm považuji za jeden z vrcholů filmu). (11.05.2010)