Nippon končúki
Insect Woman
Režie:
Šóhei ImamuraKamera:
Šinsaku HimedaHudba:
Toširó MajuzumiHrají:
Sačiko Hidari, Džicuko Jošimura, Masumi Harukawa, Sumie Sasaki, Kazuo Kitamura, Šóiči Ozawa, Tanie Kitabajaši, Asao Koike, Teruko Kiši, Šóiči Kuwajama (více)Obsahy(1)
Šóhei Imamura ve svém filmu Záznam o japonském hmyzu opět intenzivně zkoumá okraj společnosti. Sleduje osudy ženy Tome Macuki (Sačiko Hidari) od jejího narození v roce 1918 až do počátku šedesátých let. Její život je lemován důležitými okamžiky japonské historie, musí se přizpůsobit všem změnám politickým i společenským, což činí s instinktivním pudem k přežití. Sexualita je objektem chtíče mužů, vychytralou zbraní a obchodním artiklem. Imamura podává filmem originální portrét Japonska, zejména společenskou transformaci poválečné doby. (tomtomtoma)
(více)Recenze (12)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Tóme (Sačiko Hidari) je Oharu 20. století. Mravenec, který si razí cestu z odlehlé vesnice do bordelu. Mravnost je nahrazena nutností přežít. Žena, která podléhá zákonům společnosti a učí tomu i svou dceru (Džicuko Jošimura). Chladný imamurův přístup opět ukazuje člověka zcela bez sentimentu. Mravenec putuje do svahu přes kamínky a Tóme překážky překonává svým obnaženým tělem. Lítost není v záběrech, lítost může být jen v nás... - - - 1. recenze, 2. recenze ()
Kronika morálneho úpadku hlavných hrdinov počas polstoročia je natočená obdivuhodne studeným a neosobným spôsobom, až ide z toho mráz po chrbte. Metaforický záver ako ide unavená zadychčaná žena s nákladom na chrbte po nerovnej, kamenistej ceste len podčiarkuje videné. V tomto filme to nemajú ženy ľahké. ()
Mnohovýznamová a výkladová záležitost. Několik dekád japonské historie prostřednictvím života jedné prostitutky? Kterak zdánlivě město ničí charakter ale vlastně to není pravda, protože základy města pochází z venkova? Obyčejný příběh jedné (ne)obyčejné ženy? Nakoukání do tajů pro nás cizí kultury? Všechno, co chcete ve výborně natočeném a odvyprávěném příběhu se strhující kamerou. ()
Snímek, zneklidňující svým syrovým vyprávěním, stroze, nesoucitně evidujícím etapy osudově předurčeného propadání. Fatalita tohoto nezadržitelného klesání se spojuje s všudypřítomnou trapností těla, hlásícího se ustavičně o pozornost, a v pekle vekoměstské prostřednosti tak nabývá podoby moderní tragédie, která - jak to naznačili již Wagner a Wilde - nemůže být heroická (a tak i krásná), ale jen směšná (a tedy ošklivá). V té mělké banalitě se jí sice můžeme přiblížit důkladněji než sebeobětování antických heroin, ale bohužel současně také obtížněji. Je příliš nadosah... ()
Strohost, syrovost, jistě - ale je také zajímavé sledovat, jakými prostředky toho Imamura dosahuje. Film se rozprostírá na ploše několika dekád, je v něm zachyceno mnoho kolizí, krizí, peripetií atd., přesto film vypravěčsky plyne takřka stejným tempem, nekompromisně se nezdržuje příliš mnoho ani příliš málo u žádného z témat a tím nejen relativizuje jejich morální statut (jak hezky píše uživatel stub), ale také dociluje odtažitého narativu - příběh plyne až homogenně, bez přestávky umožňující prozkoumat aktuální nitra postav: film je v tom až chladně analytický, z jednání postav si ponechává jen to nejdůležitější, z čeho se dají rekonstruovat jejich motivace a cíle, a to vše ostatní jako nadbytečné osekává, čímž ale nemá být řečeno, že Imamura nedokáže zachytit ono důležité, naopak. Nakonec tak zbývá právě "jen" kostra lidského jednání - peníze, sex, peníze za sex čili sex pro peníze, budoucnost za peníze, budoucnost za sex. Je formální finesou, že ve filmu, kde se narativ nepozastavuje tam, kde "by měl", pozastavuje se kamera a střih tam, kde "by neměla". ()
Tohle je opravdu strašný film - nezúčastněná kamera nejenže dokonale zobrazuje absurdní pachtění se za, podle našich představ, alespoň trochu důstojným životem (kvůli čemuž paradoxně o všechnu důstojnost přicházíme*), zoufalou nedostatečnost morálních hodnot v kontrastu s fyzickými potřebami a touhou urvat si alespoň kousek čehokoli pro sebe, ale ke konci rovněž mrazivě odhalí nekonečnost onoho bizarního cyklu. * - Zde bych rád zdůraznil, že v tomto by se mnou Imamura zcela jistě nesouhlasil. I ten nejpokleslejší lidský survival zjevně vnímá jako de facto obdivuhodný. Tam, kde podobně "fyzický" Naruse jen pozoruje, Imamura staví na piedestal lidské vlastnosti, které vnímáme (zvláště v těchto zeměpisných šířkách) jako vysloveně negativní a nesmírně sofistikovaně je relativizuje, čímž dosahuje fenomenální realističnosti. Mmch Jitsuko Yoshimura mívala zkraje kariéry jeden komický zvyk - při dialozích měla sklony zavírat oči, pozorný divák to zde může registrovat. ()
Imamura vytvoril silnú ženskú hrdinku. Od jej narodenia až po starobu sledujeme spoločenské a politické zmeny ktoré zasiahli Japonsko spolu s prírodnými katastrofami a zmenami ročných období - ale všetky tieto udalosti tvoria len kulisu, pozadie, niečo, čo sa odohráva za oknami a čo do značnej miery poznačuje napredovanie hrdinky za svojím šťastím. Dôvera v lepší zajtrajšok, krásne hodnoty mladej dievčiny sa začnú postupne deformovať až sa sama stáva tým zlom, ktoré poznačilo ju. Tento bludný kruh sa následne prenáša na jej dcéru, ktorá sa napriek naivnosti musí vysporiadať s podobnými úskaliami. Dedinský život je konfrontovaný s tým mestským. Ale Imamura výrazne ukazuje, že ani v jednom to nie je med lízať. Na dedine sa každý strachuje o jediný yen, zatiaľ čo je v kruhu ohovárania a dedinských žabomyších vojen. Doba sa mení a zrýchľuje a dedinský človek - hlavne ten starší nestíha. Mesto je skazené prostitúciou, vojnou a podvodníkmi. Každý dobrý skutok je potrestaný. Možno je ale dcéra šikovnejšia. Možno to zvládne. Je vtipné sledovať rozdiely medzi západom a východom, ktoré tu Imamura ukazuje ako niečo samozrejmé. Otec odsáva pusou z prsníka svojej dcéry nadbytočné mlieko - je to znak silnej nehy a dôvery. Aj tak sa to ale neminie účinku perverznosti. Nakoniec ten japonský hmyz - rovnako ako aj hmyz mimo krajiny tisícov jesení, je super v tom, že aj napriek všetkému ide ďalej. Rovnako ako aj hlavná hrdinka. Mňa to bohužiaľ aj napriek vyššie spomenutým veciam nechalo pomerne chladným. ()
Třetí Imamura, který mě dostal. Sevřeností se podobá Narajamě, formou ještě tak Muriel od Resnaise - včetně hudebních vsuvek - příběhem snad Žít svůj život od Godarda, ale tam je záměr poetičtější. Imamura je tvrdý kritik - z filmu čouhá promyšlený sociologický soud - kapitalismus je svinstvo. Závěrečná scéna by mohla u našince odkojeného filmy o "zlatém dně" a "tanci všude" vzbudit úsměv - Japonsko prostě bylo západ, v levicové rétorice vidělo řešení. Ve filmu je ú-žas-ná hudba - už od první lidové ukolébavky až k seriální kompozici s tradičními japonskými nástroji. Sachiko Hidari je skvělá herečka - v době natáčení jí bylo něco přes třicet, věřil jsem jí jak osmnáctiletou slečnu, tak pětačtyřicetiletou vysloužilou kurvu. Pozoruhodná je kamera - na evropské poměry nevídaně mnoho detailů, ale takových, kdy vidíme jen torzo tváře a v pozadí druhé rozmazané torzo - a stačí to! ()
Absurdní přístup člověka k člověku,který vede pouze k úpadku. ()
nevadí mi rozvleklé filmy, ale tady byla pro mne dvouhodinová stopáž utrpení ()
Záznam o japonském hmyzu je existenciální poezií a filmovou sondou japonské nové vlny na život ženy v kontextu dějin a společenských proměn od roku 1918 do počátku let šedesátých. Šóhei Imamura to s historií nepřehání, pozorně si všímá rozdílů doby i uspořádání společnosti, zdatně využívá fenomény i nerovnoprávné vzájemnosti potřeb mužů a žen, kde ten svět prvních využívá své dominance, byť samo zneužívání a ženská přizpůsobivost časem prochází evolučním vývojem. Nezapomíná na přestavbu hierarchie a majetku vesnického společenství, na politické proměny v důsledku prohrané války a okupace, na protesty a poválečný vzestup odborového hnutí, ani na buddhistickou sektu Čistá země, která v padesátých letech hrála zásadní roli v integraci osamělých a nově příchozích lidí v překotném nárůstu městské a příměstské populace obyvatelstva. Tradice, modernizace a všemu tu vládne úděl ženy, která sice touží po lásce, ale zároveň často slouží muži prací a k uspokojení toho základního lidského pudu. Hlavní postavou filmové poezie je Tome Macuki (pozoruhodná Sačiko Hidari), dcera prosté a chudé rolnické rodiny. Tradice ji předurčují životní zkušenosti, ze kterých není úniku, neboť loajalita byla základem mravní etiky. Nové období přináší jiné možnosti, přesto se podstata radikálně nemění a sexualita se stává tím zcela převažujícím prostředkem komunikace i živobytí. Důležitou postavou je Nobuko Macuki (velmi zajímavá Džicuko Jošimura), dcera Tome. Její dětství je již ovlivněno poválečným vývojem, díky tomu je mnohem lépe připravena na přímou konfrontaci s mužstvím, sexualita se zbavuje područí a stává se nebezpečnou zbraní. Hlavní mužskou postavou je Tadaši Macuki alias Čudži (zajímavý Kazuo Kitamura), otec Tome. Prostoduchost, dobromyslnost, nebiologické otcovství a lehce užitková svobodomyslnost manželky si pohrávají se skrytým tajemstvím intimity. Významnou postavou je Karasawa (velmi zajímavý Seizaburô Kawazu), úspěšný velkoobchodník a patron Tome v tokijských padesátých letech. Prokletí mužského chtíče tu využívá, propadá majetnickým vášním a střízliví z potrestání. Výraznou postavou je Kanie Suma (příjemná Tanie Kitabajaši), bordelmamá a dlouholetá přední členka sekty Čistá země. Přizpůsobivost mužskému chtíči se naučí využívat ženský potenciál, výhodnost zneužívaní lze napodobit. K výraznějším postavám patří také Midori Tani (zajímavá Masumi Harukawa), žena se slabostí pro cizince. I zde je možné vnímat ženu především jako živitelku rodiny, která ve jménu lásky a budoucnosti přijímá lepší životní vyhlídky, tak těsně spjaté s formou povolání. Z dalších rolí: prokurista přádelny hedvábí se strachem z Tomeina odborového nasazení Morio Macunami (Hirojuki Nagato), Tomeina chladnokrevně uvažující matka En Macuki (Sumie Sasaki), nekompromisní Tomeina babička Rin Macuki (Teruko Kiši), Tomeina vysmívající se švagrová Rui Macuki (Emiko Aizawa), či Tomein bývalý muž a třetí synek vesnického velkostatkáře Šunzo Honda (Šigeru Cujuguči). Záznam o japonském hmyzu je poetickou písní o tvrdším životním údělu žen. Využívání, zneužívání, lásky, touhy a chtíče, aneb nerovnoprávná sexualita, která navzdory tradicím prochází evolučním vývojem. Ačkoliv jsou kontury ženina života ovlivňovány historií a přelomovými událostmi, zůstává zároveň stát mimo ně a s instinktem hmyzu se v zájmu nejlepšího způsobu přežití dokonale přizpůsobuje všem změnám. Originální pohled na Japonsko a japonskou společnost! Ojedinělý filmový prožitek! () (méně) (více)