Lorca, muerte de un poeta
Lorca, smrť básnika
Režie:
Juan Antonio BardemKamera:
Hans BurmannHudba:
Juan BardemHrají:
Pilar Bardem, Margarita Lozano, Ángel de Andrés López, Miguel Palenzuela, Núria Espert, Alfredo Calles, Fabiola Toledo, Mario Pardo, Mireia Ros, Nickolas Grace, Rosalía Dans, Alexander Allerson (více)Obsahy(1)
Poslední dny života jednoho z nejvýznamnějších představitelů literární avantgardy, jenž padl za oběť frankistům... Píše se červenec roku 1936 a básník Federico García Lorca je na vrcholu svého talentu a slávy, zatímco ve Španělsku se schyluje k občanské válce. Když propukne vojenská vzpoura proti republikánům, Lorca se vrací k rodičům do rodné Granady, kde se stává svědkem převratu a likvidace republikánů. Jeho švagr, který byl krátce před fašistickým pučem zvolen starostou Granady, je zatčen a popraven. Federico García Lorca se skrývá v domě svého přítele, 16. srpna 1936 ho však pravicoví povstalci najdou a zatknou. O tři dny později je v noci odvezen k proslulé granadské zdi a zastřelen... Seriál o posledních dnech světově proslulého básníka a dramatika, kterého počátkem španělské občanské války věznila a nakonec popravila frankistická armáda, natočil čelní představitel španělského neorealismu, režisér Juan Antonio Bardem. Ze závěrečných epizod seriálu později vznikl tento film. Českoslovenští diváci jej poprvé mohli zhlédnout na MFF v Karlových Varech v roce 1988, o tři roky později jej uvedla Československá televize s Martinem Stropnickým v hlavní roli českého dabingu. (Česká televize)
(více)Recenze (9)
Poučný příběh, který přibližuje okolnosti smrti slavného básníka a dramatika i zrůdnost fašismu, v tomto případě v jeho španělské frankistické podobě. Rád jsem ho shlédl a rozšířil si opět o něco své obzory. Scénáristickému uchopení asi nelze moc vytknout, méně už se mi líbilo příliš teatrální přehrávání hlavního hrdiny i některých dalších herců, což je zřejmě důsledek režijního vedení. Tato slabší stránka je bohužel podpořena i českým dabingem a třeba teatrální patos Radovana Lukavského, který místy přednášel na pozadí záběrů španělské krajiny některé Lorcovy verše, mi přímo trhal uši, sem se vůbec nehodil. Anebo se zkrátka jen změnila doba od časů, kdy patetický přednes veršů byl povinným etalonem v televizních nedělních chvilkách poezie. Dnes bych uvítal rozhodně víc civilnosti, které se mi u tohoto filmu nějak nedostává. Možná i ty emoce by pak byly silnější a přesvědčivější. ()
Španělská občanská válka straší i po 85 letech. Za všechno mluví údaje o počtu padlých - zprava i zleva: 500 000, 1 - 2 miliony. Levicová kultura zde dostala těžké rány stejně tak jako republikánští exulanté. Válka se nakonec - podobně jako konflikt na Ukrajině - mění v zkušebnu nových a likvidovnu starých či zastaralých zbraní. Neklidná země se z utrpěných ran dlouho vzpamatovávala. A krev jednoho z největších španělských umělců, zavražděného bez soudu, to všechno v hlubokém neorealistickém pohledu symbolizuje a završuje. ()
Neviem, či typický básnik je zároveň aj veľký urevaný zbabelec, ktorý žadoní o to, aby náhodou neskončil vo väzení, každopádne, ukážka začiatku občianskej vojny v Španielsku je pováženiahodná a poprava nepohodlných osôb rýchla a nekompromisná. Ako málo niekomu stačí, aby konal bez ľútosti, neobzerajúc sa za seba. Želalo si to ale väčšiu výpravu a viac ako priemerné herecké výkony. ()
Quand il est mort, le poète, / Tous ses amis pleuraient, zpívá správně Gilbert Bécaud, a pak to ještě rozšiřuje na le monde entier (když umírá básník pláče celý svět). Pro Federica Lorcu, autora hry "La casa de Bernarda Alba", kterou se přiřadil k Shakespearovi či Ibsenovu, to platí stejně tak jako Vladislava Vančuru popraveného za heydrichiády. Básníky prostě obklopuje jakási aura, vavřínový věnec, který symbolizuje i jejich nedotknutelnost. Kdo ji poruší, nenajde v dějinách ospravedlnění. Bohužel, k pochopení tragedie občanské války ve Španělsku i k tragického osudu básníka, má film jen minimální přinos. ()
Výborný začátek, unylý a roztahaný příběh. Chápu že film popisující historické události musí mít nějakou postavu ztotožnitelnou s divákem, ale tady na začátku ukážou jak básníka zabijí, a pak celý film střídají solidní pasáže (obsazení města, boje v ulicích, dialogy) s okecáváním v rodině. Sledoval jsem to pak spíš už jen po očku, protože mě to nebavilo. Výborný dabing s plejádou předních českých hlasů té doby a tentokrát s informací, že Stropnický se mi vůbec nelíbil, je v tom nevýrazný. Body naopak za Lukavského projev, u něhož mrazí. ()
Galerie (7)
Photo © Televisión Española (TVE)
Reklama