Five Years
Režie:
Damián VondrášekScénář:
Sára ZeithammerováKamera:
Kryštof MelkaHudba:
Ondřej HolýHrají:
Alžběta Malá, Samuel Toman, Simona Lewandowska, Pavel Řezníček, Vanda Hybnerová, Dana Marková, Petr Uhlík, Kateřina Císařová, Karolína Lipowská (více)Epizody(10)
Obsahy(1)
Terezu si David vyhlédl na maturitním plese a po celý zbytek noci měl oči jen pro ni. Potkávají se po pěti letech. David dokončuje medicínu a na jejich společnou noc si sotva pamatuje. Tereza ho obviní, že ji tu noc znásilnil, a chce to použít jako téma pro svůj literární debut. David svou vinu ale odmítá. S událostmi maturitního plesu jsou konfrontováni nejen oni dva, ale i jejich nejbližší okolí. Tereza chce uzavřít kapitolu, David ji nechce ani otevírat. Co se tu noc skutečně stalo? (Česká televize)
(více)Recenze (130)
Chytrý seriál, který reflektuje proměňující se vztahy, pohled na určité situace v životě a rozhodně nikomu nestraní, jen by se měl divák snažit sledovat dění nezaujatýma očima, pokud to aspoň trochu jde. A ten konec je opravdu hodně bezvýchodný - a realistický. Samozřejmě, když seriál porovnáme s nejlepší zahraniční produkcí (a měli bychom srovnávat srovnatelné), český prohrává, ale i tak je Pět let jednoznačně krokem vpřed. A to se cení. ()
Viděl jsem to na jeden zátah ve dvou 80 minutových dílech a myslím si, že na tom ten formát webového seriálu nebyl vůbec znát, byť je to samozřejmě velice originální nápad. Technicky hodně slušné drama, herecky také velká překvapení. Především v podobě mladých herců, které jsem vůbec neznal. Jen mi k té dokonalosti chyběl trošičku důmyslnější závěr. Ačkoliv chápu, jak to bylo ve výsledku myšleno. Na pomezí evropského dramatu solidní standard, ale na české poměry až nebývalé překvapení. ()
meh, too (a půl) ()
Hodně podobné jako TBH. Míň se teda rozpadne koncept, zato ale víc šustí dialogy. Celé je to ale ve stejné scenáristické křeči, jak donutit postavy dělat, co je potřeba, aniž by to vypadalo nuceně. Je moc vidět, že někdo vymyslel námět a sepsal si dlouhý list edukativních informací, které musí být předány, a nějak se to polepilo dohromady. V konceptu krok správným směrem, v provedení stejné tápání. jsem na hraně 2 a 1/2 ()
Hodně realisticky a sympaticky natočený seriál o ožehavých tématech, o kterých se moc nemluví. Hlavní postavy jsou poněkud natvrdlý kluk, který ani neví, jak má vypadat milování, aby to nebylo znásilnění, a holka, která se snaží vyrovnat se svým traumatem, ale nechá se manipulovat knižní redaktorkou, která dělá všechno jen horší. Plus rodiče obou protagonistů a klukova snoubenka. Vše skvěla napsáno a zahráno. Skvěle vybraní neznámí herci (a Vodochodský, ten je teď všude). ()
„Ty jo, já jsem tě neviděl vod…“ Maturity. Máme (zřejmě) „držet palce“ jemu. Ona rozhodně není bezchybná, rozuměj evidentně prachatá, sobecká, ambiciózní, k přítelkyni zlá, v průběhu inkriminovaného večera vyzývavá. S ním nikdy nebyly potíže, slušný, přátelský, student medicíny. Má stabilní vztah, který se zřejmě překlopí v manželství. Holt útočníkem se může stát i ten, kdo ještě před okamžikem ochraňoval slabší. Studentka žurnalistiky Tereza tvrdí, že ji David znásilnil. Vydavatelka ji horlivě pobízí, aby traumatickou událost popsala v knize. Davida s někdejší společnou nocí konfrontuje. Po pěti letech. V knize bude jeho jméno. Bavilo mě sledovat zkoumání/postupné odkrývání pravdy o jedné společné noci. Bavilo mě, jak svár dvou mladých lidí doráží na jejich blízké a příbuzné a prochází u nich různými fázemi. Bavilo mě přehrabování se v popisu sporného aktu, v nejednoznačnosti. Bavily mě dlouhé záběry. Pokud můžu něco vytknout, tak myšlenky a reakce dvou vysokoškoláků jsou až příliš vyzrálé, za mě trochu neadekvátní věku/zkušenostem. Nicméně skvělí Alžběta Malá a Samuel Toman. A výborná Gabriela Míčová. Generační sounáležitost (mladý režisér Damián Vondrášek, ještě mladší scénáristka Sára Zeithammerová) je cítit. ()
Tady je zas esejí od odborníků na všecko... Seriál dobře ukazuje, kam až se dneska všechno může vyšroubovat, když rodiče nemluvěj s dětma. A taky teda ukazuje, že když dáš něčemu název "Pět let", ještě to automaticky neznamená, že máš tolik materiálu, aby to i trvalo stejně dlouho. Za poslední tři epizody palec hore. ()
Výborně natočeno! Ukazuje se velká výhoda webového seriálu, u nějž může mít každý díl jinou stopáž. Drobné připomínky bych měla ke scénáři, na rozdíl od ostatních mě netahají za uši dialogy, ale poněkud mi vadí manipulace s divákem. Scénář se tváří jako vyvážený, nikomu nestranící, leč pod touto slupkou je jednoznačně na straně Terezy. Ale možná také není. Tereza, jako lesbička každým coulem, vlastně nenávidí chlapy, takže se prostřednictvím Davida rozhodne pomstít mužům. I takhle by se dalo vyznění scénáře pochopit. ()
Výborné. Presne toto vyžadujem od českého filmu: aktuálnosť, mestské prostredie, autentickosť. Žiadni robotníci z dediny, ani buranský humor, ktorý zahreje pri srdiečku. Pět let má zaujímavo zvolený formát, dobre vybraných hercov, obstojné dialógy a hlavne ich možno brať vážne. Potešilo by ma, keby všetky české filmy a seriály (vrátane tohto) nemali zameniteľne pôsobiace kostýmy a interiéry, ale aspoň trochu vlastnú tvár, a v scenári mi na viac miestach chýbala veta obhajoby typu: “ale veď sa nebránila”(byť v skutočnosti neospravedlňuje nič). A záver mohol dať väčší dôraz na katarziu. Aj cez celkovú civilnosť vidíme za 10 epizód emócií viac než dosť a okrem postáv by mohli niekam vyústiť aj pre diváka. Výsledný dojem je ale, aj cez spomenuté nedostatky, takmer výhradne pozitívny. ()
Zajímavý seriál o tématu, které poslední roky společností dost rezonuje. Co se dá vlastně považovat za znásilnění a jak se k této situaci postavit? Seriál nabízí pohled z obou stran. Je to vyprávěné hlavně z pohledu Terezy, která se považuje za oběť. Nakonec se ale všechno změní a Davidovi to téměř zničí život. Tereza se po pěti letech rozhodne otevřít téma svého znásilnění, a to prostřednictvím knihy. To se samozřejmě Davidovi nelíbí, protože se necítí být jako viník a zasahuje mu to do života. Tato skutečnost nabourá vztahy obou postav a nic už není jak předtím. Jak se tedy k tomu postavit, jít s pravdou ven nebo mlčet? O tomhle vlastně Tereza přemýšlí celou dobu. Určitě je to dost zajímavé a je to dost k zamyšlení. "Ničíš mi život!" ()
Seriál, který sice záslužně otevírá žhavé téma (redefinice pojmu „znásilnění“ mě vzhledem k tomu, kdo teď sedí v Parlamentu, předem děsí), ale bohužel je na něm skoro celou dobu vidět, jak je to celé vykonstruované. Nesledujeme postavy a příběh, ale teze. To nakonec nedokáže zachránit ani sympatické mladé obsazení. I tak rozhodně stojí za vidění (a zamyšlení). ()
Zajímavý projekt (každý díl má v průměru 15 minut, tak je těžké nazývat seriálem) o vztazích a nevyřčených traumatech, které vyjdou na povrch a negativně ovlivní život všech zúčastněných. Výborně zahrané, chytře napsané a nijak zbytečně roztahané. Pět let ví o čem chce vyprávět a dělá to tak dobře, že se 95% české kino produkce, krčí v koutě. ()
Šúchajúce šušky ako normál, obviňovanie mužov po rokoch z nezmyslov ako ďalší normál, propagácia "rušenia kultúry", teda mazanie hnusného bieleho človeka, moderné deti, ktoré nadávajú rodičom... Nuž proste krásne progresívno-liberálne hodnoty, pri ktorých sa ukojí každý degenerovaný slniečkár. Natočené ale tak, že človeku so zdravým rozumom príde hlavná hrdinka ako jeblina, takže celá tá tlačenka má kontraproduktívny účinok. ()
Termín "znásilnění" by, pro současnou mládež, asi snesl rozpracovat do stupnicové škály. Trošku zaspojleruji a zároveň tímto oznámím vznik prudce osobní knihy o nervydrásajícím autentickém příběhu z naší ložnice, kde takřka identický průběh "znásilnění" praktikujeme s mým uzurpátorem od dob předmanželských i v časech manželských. Za střízliva, pod vlivem, či padlí únavou. Pravda, každý má práh snesitelnosti někde jinde, rozumím, chci jen naťuknout, že podle toho, co vím od kamarádek, mají to tak doma taky. Čili pro frajerku obdobného psychického vypětí, bude limitující samotné zařazení do partnerského vztahu, klidně lesbického, neboť holky si to rozdávaj rády taky a pokud mají práci, děti, povinnosti, možná taky někdy jedna z nich padne na bok únavou.. Za další, ve dvaceti se souložilo radostně pět krát denně, ono nás bavilo mít někoho v posteli nebo kdekoli, zjevně asi jiná hormonální doba. Co bychom některé daly za to, kdybychom se probudily vedle známého obličeje! Představovat se ráno, nebo si nepamatovat noc, patřilo pořádnému mejdanu grunge éry. Spolužák? I když ty naše paka z ročníku... Seriál jinak dobrý. Borka nesympatická, nevyzrálá, toxická, sebestředná kráva, hovňousek měl testosteronu asi jako pampeliška- znásilňovač jako noha, kauza: z kraviny upletený karabáč, skóre: rozsekané všechno, co k tomu víc dodat? Když vedle v ulici kdysi znásilnil, po amnestii zrovna propuštěný, vrah jedenáctiletou holčičku.... Už si rozumíme? Prostě tahle trubka z příběhu by byla schopná sesmolit postraumatickou knihu i o tom, že ji ten ultraněžný kolibřík po maturiťáku vůbec neposkákal. Labilní osoby si vždycky nějaký problém najdou. Natočeno dobře, však snad v každé scéně se chlastá (ne v noci, na pařbě, stále), v seriálu je snad jen jedna postava, která byla vidět bez alkoholu, PR šulda, a to v pořádku není. Čili pro mě seriál spíše o alkoholismu společnosti a narušené dívčině. ()
Buď jsem viděl jiný seriál nebo to nikdo nepochopil a neumí číst zcela očividné, průběžně vrstvené náznaky, o čem celé dílo je. Není to o znásilnění, ale o důležitosti orálního sexu. Lesba Tereza ještě zcela střízlivá podrobuje kamarádku, se kterou už cosi měla, nevyžádaným dotekům a několikrát se ji snaží sbalit. Té při setkání na toaletách dojde trpělivost a vpálí Tereze jako konečnou, uzavírající odpověď na otázku nejen ohledně jejich uskutečněného "sexu", ale celého možného "vztahu", že „s ní to přece žádný sex nebyl". Takže Tereza nedávala ani nepřijímala, jednalo se podle všeho jenom o nějaké mazlení či líbání, na víc neměla odvahu a proto za kamarádkou tak očividně dolézala, aby cosi psychologicky dohnala. Tereza se zhrzena naštve a v hlavě se jí zrodí plán, že především sama pro sebe toto zhrzení přebije tím, že bude mít orální sex se spolužákem (těžko si představit, že by chtěla z chvilkového vzdoru jít ještě dále a jako lesba přímo ztrácet pravděpodobné panenství s náhodnou hlavou, která ji dosud vůbec nezajímala, navíc i ve scéně namlouvání se chytře jako "předzvěst neuskutečněného" líže sůl a citron z kůže). Ale ejhle, plán nedopadne ani z jedné strany, protože Tereza po brutálním vyzvracení už nemá sebemenší chuť si něco vkládat do úst a vůl David zase neví, co se sluší a patří poskytnout slečně a místo lickingu jde hned na vaginální sex, za což ho stihne zasloužený trest. Dívce se v důsledku ještě prohloubí její nevyřešený lesbický problém s poskytováním orálního sexu partnerkám a svou budoucí tzv. partnerku nechává neustále všechno odedřít (potvrzuje to nejen jejich úvodní scéna, kdy Tereza po orgasmu vyskočí z postele jak vyplašená kočka, ani se na Lucii nepodívá, čímsi ji chladně odpálkuje a pádí za svými pochůzkami, ale i množství dalších momentů). Sama poté v několika hovorech s kamarádkami v kavárnách přiznává, že se ve vztahu citově ani jinak neangažuje a pouze vysvětluje, že se starší ženou udržuje kontakty jenom proto, že „je dobrá v posteli". Neříká „rozumíme si v posteli" či něco podobného, co by naznačovalo oboustrannou spokojenost a rovnocennou angažovanost. Říká to přímo a jasně, za nic se neschovává, ale na veřejnosti se ve zdánlivě podivném kontrastu naopak k Lucii nezná, neboť se stydí za svou sexuální nedostatečnost. Nakonec i možná lesbická či bisexuální nakladatelka s příznačným křestním jménem Róza (jež jistě ne náhodou implikuje ženské přirození), která Terezu minimálně očima a medovým hlasem nemálo balí a chová se spiklenecky, hned při prvním setkání vycítí dívčin "blok". Všechno předchozí se pak potvrzuje v závěru, kdy se při zoufalé snaze obnovit vztah Tereza sama vrhá na Lucii před lidmi v hospodě, v bytě jí následně aktivně stahuje kalhoty a chce konečně splatit své dluhy, načež si v náhlém osvícení Lucie uvědomí, že stejně nemá cenu lámat tak sobeckou a nevyzrálou osobu přes koleno, beztak by to za to ani nestálo a tvrdě jí oznámí, že jí s ní bylo hrozně a že si zaslouží někoho lepšího než Terezu a po eastwoodovsku hrdě odchází. Šach mat. Všichni zúčastnění opouští scénu poučeni, zadumaně pojídají pho nudle nebo příznačně zkoprněle hledí na postel, kde napáchali nejvíc škod a uvědomují si, doufejme, že jazyk je důležitý nejen v lingvistickém slova smyslu. Tak promyšlenou významovou mapu za pouze zdánlivě hlavním tématem-vějičkou jsem opravdu nečekal a ještě v polovině bych psal něco jako "kluci umí postavit kameru a obléct hercům hezky barevné oblečení, fajn", ale musím uznat, že to celé dává podivuhodný smysl. () (méně) (více)
Prima počin s neokoukanými a velmi uvěřitelně hrajícími herci. Scénář, který nedělá ani z nich, ani z diváků debi… hlupáky a předkládá příběh jako cibuli. Postupně se díky flashbackům odkrývá, co se osudnou noc před 5 lety stalo, i jaký vliv to má na současné chování protagonistů (především dívky) a zároveň, jak ozvěna staré události může nečekaně vykolejit poklidný život (především chlapce). Ani ve finále nakonec nevíme přesně, co se stalo a já bych nechtěla být soudkyní téhle záležitosti. Byl to zločin, nerozum, pomsta, snaha o zviditelnění se? Všechny tyto motivy mohly hrát větší či menší roli. Na seriálu oceňuji téma i jeho uchopení a dobře prokreslené či načrtnuté některé charaktery. Dialogy však někdy sklouzávají k nepřesvědčivému klišé a některé postavy jsou přece jen příliš karikaturní. Přesto: díky za tohle minitelevizní dílko, které by si fakt v médiích i na sítích zasloužilo větší prostor. ()
Nadstandardně povedené dílo tuzemské televizní tvorby. ()
Skvěle natočená sonda, jak pět let stará a pro některé zdánlivě banální záležitost může i po několika letech rozesrat životy tolika lidem. Líbil se mi výběr interiérů (ten oprejskanej podnájem na Žižkově nebo kde to). S malinkými výhradami výborné herecké výkony hlavní dvojice, zcela bez výhrad perfektní obě matky (Vanda Hybnerová, Gabriela Míčová) a cynická nakladatelka (Dana Marková). Dvě závěrečné scény jsem si musel dát opakovaně. Fakt dobrý. ()
Po TBH další obdobně progresivní seriál, který otvírá současná hojně diskutovaná témata (nejen) mladé generace. Až na pár povinných dialogů, které fest šustí papírem a divák má u nich pocit, že tam prostě být musí, než že by přirozeně vycházely ze situace, je to příjemně umírněné a realistické. Žádné jebnuté kazety, ani dramatické podřezávání se ve vaně, ale vesměs běžný a ne zcela jednoznačný příběh o ne vždy zrovna sympatických lidech, který se ale může přihodit téměř komukoli. Cením, že se ČT do podobné tvorby a těchto témat pouští. ()
Související novinky
Začíná 17. ročník festivalu Pragueshorts
Mezinárodní festival krátkých filmů Pragueshorts se letos uskuteční od 1. do 5. března v pražských kinech, od 5. do 18. března pak online na KVIFF.TV. Přehlídka organizovaná týmem MFF Karlovy Vary… (více)
Cenu filmových fanoušků získaly Devadesátky
V pondělí 16. ledna v 11 hodin dopoledne proběhla tisková konference České filmové a televizní akademie (ČFTA), během které byly mimo jiné zveřejněny nominace pro jubilejní 30. ročník předávání cen… (více)
Tak já vám, níže patrně s množstvím BOJLERŮ, povím zcela přesně, proč staré dobré znásilnění, jehož definice ještě nedávno a apriori vycházela ze slovního základu „násilí“ a zahrnovala například aktivně se bránící, kopající, škrábající, cukající nebo ječící zarytě nekonsenzuální figurantku, nějaké ty rány pěstí či jiné násilné metody její imobilizace „milovníkem“, bezskrupulózní vydření nasucho přes odpor, mnohdy i do dvojky, když už se znásilňuje, tak se vším všudy!, vaginální a anální ruptury, hematomy, ektymózy, kontuze a jiné prokazatelné stopy onoho násilí, už není tím, čím bývalo. Je to tím, že si zkurvené hrabivé kokotporáty cíleně pěstovanou závislostí na komunikační elektronice, ovládnutím nosných médií a bolševickou utopistickou masírkou pomalu, ale jistě zotročili mileniální i následnou degeneraci, která tak z valné části dospěla a dospívá v bandu ve vatičce vypěstovaných, změkčilých a labilních virtuálních pičusů s mobily přirostlými k držkám. Pičusů snadno manipulovatelných, ku prospěchu libovolného inzerenta ovlivnitelných, kolektivně smýšlejících, osobnostně retardovaných a zcela bez elementární sociální inteligence a adaptability, jež si degenerace před nimi ještě snadno přirozeně osvojovaly nesčetnými modelovými situacemi při vysoce variabilních stycích se skutečnými lidmi v reálné realitě, kdy je nikdo cíleně nedržel v pokojíčcích a masově nevymýval Instáčema, Tvítrama a dalšími patologickými nástroji účelového pasení dobytka. No a takový asociální, téměř bezpáteřní a bezcharakterní změkčilec, odchovaný v neomarxistickém prostředí pseuodokodexů cíleného falešného altruismu a na hlavu postaveného protěžování zanedbatelných minorit či kdejakých vyšinutých zoufalců a mindráků na úkor většiny, je pak od přirození navyklý k tomu, že když jej náhodou traumaticky ofoukne větřík nebo na něj nedejsatan dokonce někdo použije nějaké to škaredé slovíčko, může se okamžitě na Instáči vyplakat těm „hodným“ tetám nebo strýčkům z kokotporátně poháněných probuzených neziskovek, vesměs neméně zneuznaným zoufalcům a mindrákům, kteří by za normálních okolností místo toho náhlého tolik naplňujícího a smysl života dávajícího mediálního výsluní někde squattovali, fetovali nebo organizovali ČEKTEKY. A ti se jej, už jen z titulu moci své VELEDŮLEŽITÉ FUNKCE v té tolik závratné kariéře zmrda, bonzáka, subjektivního arbitra pseudomorálky a charakterního pokřivence, samosebou okamžitě zastanou, aniž by zkoumali jiné verze, ze lží, smyšlenek a labilních polopravd udělají mediální humbuk, který ti zasraní změkčilí mileniálové budou dále s gustem šířit, a ten větřík či pičujícího fašistu minimálně znemožní nebo sociálně a ekonomicky zlikvidují. A co pak teprve, když dojde na mrdání! To se pak tadyhle vzorový zoufalý ňoumovitý citlivouš neohrabaně snaží vykropit hrobku mimořádně oslizlé a patřičně labilní neomarxistické lesbě, která po něm evidentně jede jak Cemper po trestním oznámení, málem ho přeblafne už na parketu, načež nadšeně souhlasí, že s ním DOBROVOLNĚ půjde domů! A takovou sociální situaci, velmi nevážené šeredy, militantní lesby, zamindákované piče a kariérní soudružky, si prostě 99,9 % milovníků zcela správně, neprůstřelně a v rozumné společnosti naprosto nepostižitelně vyhodnotí jako „tutový konsenzuální kocour v troubě“! Což je posléze podtrženo ještě tím, že figurantka v té satanolibé činnosti naprudko pokračuje i v posteli. Dokud nehodí kosu, páč míchala šáňo s vodkou. To se pak převalí na bok, a když se jí roztoužený milovník nadále snaží naroubovat slimáka, neslyšně zašeptá „přestaň“, což si donchuján po předchozím jednoznačně předkoitálním oslintávání sociálně opět zcela správně a zdravě vyloží jako „smrdí mi z huby, tak dělám drahoty“, notabene bez JAKÉHOKOLIV následného odporu, když už je kohout v kafilérii. A BÁC HO, po pěti letech je z toho naslinění!!! K tomu jedinému totiž tenkrát de fuckto i de jure došlo. A pokud si něco takového jakákoliv figurantka vyloží jinak, je to zcela zjevně a) jeblá asociální pizda, která postrádá základní kodexy společenských interakcí, b) zamindrákovaná pizda, která si všechny ostatní komplexy ze svého škaredého života okamžitě regresně léčí tolik vítanou roli oběti nebo c) Pozornostní kurva, která je štěstím bez sebe, že si jí konečně někdo všimnul. Každopádně všechny tři zmíněné pizdí archetypy by měly neprodleně skončit na psychiatrii, kde by je v rámci behaviorální terapie a učení se elementárním sociálním standardům nechávali tak třikrát týdně vyprcat nějakou cigánskou fetkou, aby pochopili zejména správný úzus termínu znásilnění. Na straně jedné dílo hodnotím vcelku kladně! Semiamatérská děcka to zahrála fajnově a hlavní antihrdinka, sice hnusná, ale zato piča, dokonce tak fajnově, že jsem měl zase jednou neodolatelné nutkání análně zprznit televizi borovou šiškou, načež pochcat obrazovku. Exekuce solidní, dialogy snesitelné, a navíc to zřetelně vyznívá ve prospěch vyměklého jelimana, vyšinutá slizká kráva je vyobrazena jednoznačně jako vyšinutá slizká kráva, účelově hrabivá neomarxistická pasačka a pozornostní kurva jako jasně účelově hrabivá neomarxistická pasačka a pozornostní kurva. Nasraně druhé se to však snaží dost tupě společensky polemizovat kolem zcela jednoznačné záležitosti, jež by nebyla znásilněním snad ani v Mumulendu, a ten konstrukt „omrdej mě z boku, když děsně nechci“ si taky mohla paní scénáristka s nějakým chudákem nejdříve možná vyzkoušet, zjistit, že to jde dost blbě jen s lehce zatnutou prdelí a stisknutými stehny figurantky, a pak to celé navléci kapku sofistikovaněji. A hlavně se domnívám, že je přinejmenším ze strany tvůrců solidním hovnem do větráku točit inscenace o podobných zanedbatelných pičovinách, ať už vyznějí jakkoliv! Týká se to naprosto mizivého procenta mentálně retardovaných slepic, tedy alespoň doufám, protože jinak brzy vymřeme po piči, a čím více se o tom bude žvanit, tím více to bude náhonem na neomarxistický mlýn, děsně toužící dělat z toho globální problém v točení světa a oslí můstek v „kariérách“ životních ztroskotanců! Čili jste se v podstatě zachovali jako ta vámi zobrazená účelově hrabivá neomarxistická pasačka a pozornostní kurva, která v jistém momentu pronesla něco jako: „Je to rezonující téma, to bude sypat.“ Tudíž mám takový pocit, že jste si právě vytřeli prdel mými koncesionářskými poplatky! () (méně) (více)