Ženich s togo světa

Šéf úřadu, který supluje ředitelství lázní a jehož zbytečnou existenci obhajuje oním úřednickým: „Jestliže jsme, tak přeci musíme být,“ neudělá doslova nic, co by zavánělo vlastním úsudkem, natož iniciativou. Jeho život řídí předpisy a vyhlášky, ke všemu vyhotoví protokol, každý úkon je završený razítkem. Proto se tento byrokrat ocitá v nezáviděníhodné a choulostivé situaci, když se po návratu z třídenní dovolené dozví, že byl prohlášen za mrtvého, a to zcela podle litery zákona. Takže stejně jako jeho činnost před pouhými třemi dny je i jeho dnešní (ne)existence legislativně neprůstřelná, jenže on se chce ženit! (chamonix)