Barva Boha
Rang-e khoda
The Color of Paradise
Obsahy(1)
Mohammad, chlapec asi desetiletý, tráví školní rok v teheránské internátní škole pro slepé. Na prázdniny se těší domů na venkov, kde ho čeká láska babičky a dvou sester. Ovdovělý otec si však mezitím zařizuje nový život a zvídavý, ale slepý syn mu plány na ženění s bohatší nevěstou jen komplikuje. Zatímco malý Mohammad, ochuzený o důležitý fyzický smysl, vnímá zbývajícími smysly všechno kolem sebe jako malý zázrak, jeho otec je vnitřně zaslepený svým jediným cílem. Aby se Mohammada zbavil, odveze ho jedné noci z domova tajně. Nechápe, že se zbavuje toho nejcennějšího, co má. A bude muset ujít ještě kus cesty po svém osudu, než svého syna opět najde. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (75)
Veľmi jednoduche, civilne no o to silnejšie a autentickejšie. Hrať to profesionalni herci, je z toho kliše. Takto je to fantazia v obraze. Od tvorcu takeho užasneho filmu ako Božie deti sa nič zle čakať neda. Majidi je Pan Režiser. ()
Výborný film, který těží především z velmi silného tématu slepoty a nádherně natočeného prostředí v Íránu. 85 % ()
85%. Dávám 4*, ale hodně jsem přemýšlel o 5*. Nakonec jsem se rozhodl dát 4* protože Children of Heaven byly přecejen o fous lepší. NIcméně znovu vidíme velmí silné drama s dětským představitelem, který je slepý. Film se odehrává v exotickém Iránu, ale i tak se to prostředí (příroda) velmi podobá našim horám a lesům. Herecké výkony jsou opět výborné, nejslepší jsou od dětských herců. Příběh samotný má velmi mnoho silných míst. Vztah slepého syna a otce, jejichž vztah je docela nestandartní, ale city se nedají lehce zpřetrhat. V závěru filmu mi běhal mráz po zádech. A že je to vykonstruovaný slaďák jak někteří píšou, tak tomu se musím smát, když vzpomenu na sladkobolné sračky z Hollywoodu (naposled Benjamin Button třeba). ()
Majidi je jednoduše Majidi! Jen mlčet, sledovat a cítit. Cítit dokonale ztvárněné emoce hlavních hrdinů a přemýšlet, co je a co není správné. Přesto chápat všechny strany. A já to už musím zařvat do světa -> Miluju íránské filmy o dětech, prostě miluju! ()
Buď jsem naprostý filmový barbar, nebo ještě větší cynik, než bych čekal, nebo obojí, ale mě tenhle film nechal naprosto chladným. Nic proti patosu, když se vyskytuje v rozumné míře a je, dejme tomu, odlehčen jiným způsobem sdělení, ale jeho intenzita v tomto filmu je pro mě neúnosná. Emoční exaltovanost, s jakou je nám tento v podstatě banální příběh předkládán, ve mě prostě žádné emoce vyvolat nedokáže... Na druhou stranu, špatný film to rozhodně není, jen estetické cítění režiséra je na hony vzdálené tomu mému. ()
Moje první nakuknutí do Iránu co se týče kinematografie a díky tomuto filmu rozhodně ne poslední. Velmi silný příběh, u kterého vám je smutno i v době, kdy si hlavní hrdina šťastně poskakuje na louce. K čemu vysoké rozpočty ? Tento film mě fascinuje i jako začínajícího filmaře, který hned pochopí, že není potřeba gigantických částek na natočení vynikajícího snímku. PS: Poslední záběr filmu je jeden z nejlepších a nejemotivnějších co jsem kdy viděl. ()
Moje první setkání s Íranskou kinematografií a rovnou trefa do černého. Něco tak citlivého a krásného jsem dlouho neviděl... ()
Příběh smutného osudu nevidomého chlapce se postupně vlévá do ještě tragičtější zloby jeho otce. ()
Tenhle film byl pro mě velikým překvapením. Nikdy by mě nenapadlo, že by se mohly v tak tvrdé diktatuře, jako je Irán točit tak skvělé filmy. Barva Boží je krásný poetický snímek o slepém chlapci z chudé rodiny, žijící v odlehlé vesničce v horách. Chlapec se učí tesařem... Musím souhlasit s Radyem, že krajina je opravdu naprosto česká.Zajímavé. ()
Íránský snímek Barva ráje režiséra Majidiho (je například autorem slavného filmu Božské děti) mě velmi příjemně překvapil, byť to překvapení nebylo nikterak šokující, neboť velmi příjemný zážitek při sledování tohoto díla jsem už dopředu očekával. Hlavním hrdinou je malý chlapec Mohammed, který má tu nevýhodu, že je absolutně slepý, navštěvuje proto speciální školu v Teheránu, nicméně když přijdou dlouho očekávané prázdniny, tak si jej otec musí vzít zpět domů, což se právě otci zrovna moc nezamlouvá, má totiž v plánu úplně jiné věci... Barva ráje patří mezi relativně smutné filmy, neboť v jejím centru jsou lidé trpící, kteří rozhodně život nemají snadný. O to více vynikne jejich touha po životě, i obecně po ochraně všeho živého. Mohammed sice nevidí, ale velmi intenzivně vnímá zvuky a svými prsty se snaží poznat okolní svět. Jasnou interpretací je i hledání Boha, který je přece sám neviditelný a poznat jej musíme spíše vnitřně. Na filmu oceňuji krom krásně poetického závěru i práci režiséra Majidiho a jeho štábu, neboť stačilo jen málo (a věřím, že v rukou méně zkušených tvůrců by to tak dopadnou mohlo) a snímek by se zvrhl v patetické představení, to se naštěstí nekoná a já si dovoluji tvrdit, že Barva ráje se může směle zařadit mezi filmové klenoty devadesátých let. ()
Určite jeden z tých lepších 4-hviezdičkových filmov. Svojou myšlienkou veľmi pekný film, takisto herci boli pre mňa vskutku veľmi presvedčiví. Jediné, čo môžem vytknúť sú miestami až pridlhé symbolické zábery a spracovanie ako v 60. rokoch vo svojich filmoch prevádzal japonský režisér Kurosawa. Boli to pekné filmy, ale dnes by väčšinu dynamických filmových požieračov mohli príšerne nudiť. Pre mňa je však Irán na čele s Majidem Majidi objavom a všetkým, ktorých uchvátilo toto dielo, alebo im bolo prinajmenšom sympatické, odporúčam vzhliadnuť jeho ešte o niečo dojímavejšie Božské deti... ()
Film, kde hlavní roli hraje slepý chlapec z chudé rodiny a přesto se rozhodně nesnaží o citové vydírání a nestaví na tomto smutném faktu, protože nemusí, protože i tak má režisér co říci. Po všech stránkách velmi kvalitní snímek a myslím si, že tady by se mohl leckterý hollywoodský režisér učit. ()
Je mi úplně jedno jestli je snímek citově vyděračský, je prostě skvělý. Jenom scéna záchrany ptáčete svědčí o režisérově genialitě, mocně podpořené výkonem hlavního protagonisty - neherce. Někdo asi považuje za přepísklé vztahy babička, dcery a chlapec. Proč? Naše přetechnizovaná společnost dávno ztratila opravdovost a bezprostřednost, jenže skutečné vztahy by měly vypadat přesně takhle, skvěle to kontrastuje s chladným a především nešťastným otcem, jehož postava je taktéž celkem bez problémů uvěřitelná. Majidi je jednoduše mimořádná osobnost, jeho schopnost vytřískat z minima maximum je neuvěřitelná. Jeho snímky jsou nabušené lidskostí, teplem a opravdovostí, to vše nám v současnosti hodně chybí.Nevím o jediném "západním" režisérovi, který by tu člověčinu dokázal vydolovat až na dřeň, jako tento íránský režisér. ()
Očekával jsem, že mě příběh nevidomého chlapce něčím dostane. Jde o smutné vyprávění, ale nějak to nefunguje. Bude to asi hlavně tím rozvleklým tempem a minimu dialogů. Konec taky nevyzní, asi tak silně, jak bylo zamýšleno. ()
Vše, co mi vadilo na Children of Heaven, je tady znovu a v ještě koncentrovanější podobě... já jsem v podstatě tolerantní a citlivý člověk (hehe), ale slepý chlapec běžící po rozkvetlé louce...? notyvole, kde to jsme?! nemá cenu pokračovat, stejně bych jenom opakoval, co už tady napsal kolega Brennos... na můj vkus je to prostě až příliš sladkobolné. ()
Pohádka? Realita? Těžko říct. Každopádně nádherný příběh v krásném prostředí, skvělá kamera. Myslím, že tenhe film musí oslovit každého. ()
Rozmýšľam, prečo má tento film také vysoké hodnotenie - 86%. Motív obohratý, spracovanie nudné a klišéovité. A k tomu všetkému ešte zbytočne naťahané, s hluchými miestami. Čakala som, že aspoň posledných 10 minút bude dynamických. Aspoň na tej prírode sa dali "vyočiť oči". ()
Pro mě nečekané a šokující (v dobrém smyslu slova) setkání s íránskou filmovou tvorbou. Z filmu je cítit špetka prvoplánové snahy chytit za srdce, což se i daří, ale tento film má ke kýči daleko předaleko. Proto 90%. Ordinoval bych tento film všem lidem, kteří si představují araby jako snědé zlé chlapíky opásané výbušninou. ()
Film je hezký, příroda, venkov, záběry detailů, ale ten konec je trochu neuvěřitelný ( myslím most ). Proto slušné **** hvězdičky. ()
Související novinky
Seminář íránských filmů
Filmový klub ve Veselí nad Moravou pořádá ve dnech 19. - 21. 3. 2010 Seminář íránských filmů. Program nabídne nejenom íránské filmy, které se již promítaly v našich kinech jako např. Klíč, Chuť… (více)