poster

Barva ráje

  • český

    Barva Boha

  • perština

    Rang-e khoda

  • anglický

    Color of Paradise, The

Drama

Írán, 1999, 90 min

Režie:

Majid Majidi

Scénář:

Majid Majidi

Kamera:

Mohammad Davudi
  • misterz
    ****

    Silný príbeh, plný emócií a smútku. Je strašné, keď dieťa zavadzia svojmu rodičovi, nehľadiac na to, či je zdravé alebo choré. Len tie choré to vnímajú ešte intenzívnejšie, pretože tej lásky potrebujú viac a keď jej niet, tak je to potom len veľké trápenie... Za najsilnejšiu scénu považujem dialóg chlapca s tým slepým učiteľom tesárom. Tam bola vlastne pár vetami a veľmi emotívne zhrnutá celá podstata tohto smutného námetu. Páčilo sa mi aj prostredie iránskej vysočiny, ktoré spolu s pekným soundtrackom a slušnou réžiou, umne dotváralo chlapcov smutný osud. Slušný nadpriemer. 80/100(5.6.2017)

  • Dr.film
    *****

    Majid Majidi rozumí dětské duši. Stejně jako u Božských dětí hraje dětské nitro hlavní roli a dokáže v příběhu rozvinout pasáže plné přirozeného citu. I přesto, že by se na první pohled mohla zdát, že slepý chlapec je velmi vděčné téma, tak Majidi dává hned v úvodu jasně najevo, kam přesně má namířeno. Scénář předepisuje mnohem víc než pouhé chlapcovo počínání se slepotou, takže není divu, že jeho celková skladba musí vyústit v nádherné finále.(29.9.2005)

  • Radyo
    *****

    Až dosud jsem o íránské filmografii nevěděl zhola nic, ale teď, po shlédnutí dvou filmových skvostů Božské děti a Barva ráje jsem unešen. Tedy zatím alespoň z tvorby Majida Majidiho. Ten člověk dokáže s naprosto jednoduchým scénářem pracovat tak, že na konci je vynikající film. Nemám ponětí, jakým způsobem probíhá výběr herců do jeho filmů, ale každopádně má Majidi skvělý čich na vynikající herce, zejména ty dětské. Jejich výkony jsou tak opravdové, tak skutečné, že z toho člověk až zůstává v úžasu stát. Tento film to potvrzuje beze zbytku. Navíc je děj podpořen i nádhernými hudebními pasážemi, které jen umocňují celkový prožitek. A propos: Mnoho lidí, kteří mají o Íránu nějakou utkvělou a zakořeněnou představu, asi překvapí krajina, v níž se valná část děje odehrává. V mnoha směrech totiž důvěrně připomíná tu naši dobře známou českomoravskou zemi.(24.6.2003)

  • danliofer
    *****

    Ten, kdo četl Korolenkova Slepého muzikanta, si na tomto filmečku pošmákne stejně jako na knize, ačkoliv se děj odehrává v obou případech někde jinde a jinak. Oba příběhy však spojuje jedno, a to vhled do duše od narození nevidomých, a jak se s tímto handicapem vyrovnává jejich nejbližší okolí... U Korolenka se jedná o Rusko 19. století. V Barvě ráje se vše odehrává v Íránu koncem 20. století... paralely jsou však nadčasové... a jednoho přinutí se hlouběji zamyslet nad podstatou svého vizuálního vnímání světa, které nás občas činí ke světu slepými a v horším případě i hluchými...(4.3.2011)

  • Pirkaf
    ***

    Na rozdíl od skvělého předchozího režisérova snímku Children of Heaven tlačí Barva Boha (správný název! - Barva ráje je nesmysl) trošku moc na city a za každou cenu se snaží diváka dojmout. Uznávám, že při sledování "slepého chlapce běžícího po rozkvetlé louce" nezůstane mnohé oko suché, mně to ovšem spíš připomíná dokument ze života postižených než "krásný film".(2.2.2010)

  • - Režisér Majid Majidi si obvykle vyberá do svojich filmov nehercov, tentoraz si do role Mohammada vybral slepého chlapca, aby jeho vystúpenie bolo čo najautentickejšie. (Karush)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace