Mučitelovo odpoledne

Zlatý Lev - výběr (20.01.2006)

Scénu s přehazováním slepice přes plot si budu bohužel dlouho pamatovat, rozhodně ji považuji za zbytečnou. (16.12.2020)

Velmi střídmě natočený film, žádná hudba, pár funkčních jízd, monology ukončují zatmívačky, často s pohledem do kamery. Slova. Poctivé, nutné. Pintilieho zlomyslný humor jen občas probleskne v typu realizace: ruší nás tu ruchy, postavy se občas mění ve figurky (němá role), zhmotňují se vzpomínky na nepřítomné, zdůrazňuje se bizarnost. Veselé to ale vůbec není. Dalo by se to dobře udělat na divadle. (13.12.2023)

Odpoledne s katem. Mučení nikdy nebyl samostatnou funkcí, tuhle činnost vykonával dosud vždycky kat. Skvělý Gheorghe Dinica (ve filmu Frant Tandara) hraje výkonného člena Departamentul Securității Statului (STB), který přišel o práci, kterou měl rád, ve které byl úspěšný (alespoň tak to vidí), a o které by si rád si rád s někým popovídal. Jeho zpověď však není žádoucí, a v podstatě o ní ani nikdo nemá zájem. Podobně jako jinde (u nás?) zaměstnanci (ne představitelé!) někdejší represivní mašinerie úspěšně infiltrovali do nových politických a hospodářských poměrů a jejich krédem nutně je: co bylo před tím, ať vezme potopa (stejně jako to, co bude po nás!). Pintilie nikdy nevypráví své příběhy přímočaře, je tu otec (snad jeho psychika), slepá manželka (snad jedna z jeho obětí), a především syn (snad jeho svědomí), kteří zpovědní interview současně zaplétají a rozplétají. I když Pintiie už nenatočil tak silný film jako je Rekonstrukce, výsledky jeho padesátileté režijní práce ho řadí mezi ty, kdo ve filmové tvorbě nikdy nezaváhali, a nikdy nešli na trh s ošuntělým, nebo naopak nafintěným zbožím. (19.10.2014)

Ako Ceskoslovensko malo povestny Domecek na vysluchy , Rumuni mali smutne preslaveny Pitesti prison, komunisticke vazenie pre ludi odsudenych rumunskou komunistickou mocou. Torturu prevadzali agenti Securitate, v Sovietskom bloku bola Securitate obavana organizacia : 77 % (01.12.2020)