Rekonstrukce

Dostať jednoduchý a geniálny nápad na filmové plátno vyžaduje aj veľkú mieru a cit pre diváka. Významný rumunský režisér sa nechal unášať dĺžkou nepodstatných záberov ( cievka v kamere...), inde zase nedokázal pritvrdiť emocie ( záver mohol byť ešte silnejší ). Určite sa však jedná o zaujímavý film. Lepší priemer. (31.07.2019)

„Nebezpečný“ divadelní a filmový režisér Lucian Pintilie, jenž byl v éře Ceauceşcova režimu v pozdějších letech nucen zkoušet štěstí v exilu, adaptoval bezútěšnou novelu Horii Pătrașcu, jež portrétuje v nelibém světle mimo jiné praktiky nátlaku stranických příslušníků a nemožnost nasadit prohnilému komunistickému systému jakkoli lidskou tvář. Ve snímku, zachovávajícím jednotu prostoru a také zhruba dvouhodinového časového rozpětí, je dvojice mladíků přivezena zpět k venkovské železniční stanici, aby zde za stálé bezohledné, až absurdní buzerace prokurátora, policisty, svého školního profesora a filmařského miništábu byla donucena rekonstruovat svůj přečin v podobě opilecké výtržnosti v místním bufetu, pro účely výchovného filmu. Precizní, stupňované dílo je ve výsledku mrazivou studií nechuti, nedůvěry, postupných rozkolů mezi mladíky i zmatečné stádnosti davu (fotbalových fanoušků) a především dopadu tvrdého psychického nátlaku, jenž vede až k nechtěnému krutému závěru. V dané době skandální a posléze trezorový snímek – jemuž však dnes patří ve volbě nejlepších rumunských filmů historie po právu nejvyšší příčka – je dalším z těch intenzivních, ostrých balkánských děl, jež mezi soudobou československou tvorbou 60. let (a nejen této éry) v podstatě nenajdeme. (03.01.2013)

Krom Formana tu je na hony znát Passer. A některé passerovské momenty bych zkracoval. Napětí mezi idiocií těch co se už spustili se systémem a dětskou hravostí obou mladých protagonistů také nedrží celou dobu. Dnes už je absurdita plíživější - snad jen policie a armáda dodnes dostává svému jménu stejně. Film je nesmírně hravý technologicky - ba bych řekl drzý. Godard se může jít schovat. A ano: závěr je tu hnusný stejně jako je tu ženství idiotské. Vše to v oné hrůze vidí snad jen zcela zničený, vyblitý starý profesor. Šmah závěru mi evokoval cosi jako Popel a démant. Divadlo národa v kostce. Silné komparzy v závěru! Festovně manýristická ruchová stopa! (24.05.2022)

Rekonstrukce rvačky dvou přátel, která se točí na kameru jako výchovný film pro mládež. Mrtvolné prostředí vylidněné vesnice (všichni jsou na fotbale), neenergický herecký projev, skromné dialogy, čas filmu odpovídá času reálnému, který je limitován fotbalovým zápasem. Film má, stejně jako zápas, dva poločasy - při návratu z fotbalu se krutě mění celé vyznění filmu, lhostejnost je nahrazena tragičností a rozpor mezi mladou a starou generací (v úvodu akcentován jen lehce karatelským přístupem režiséra a dalších při natáčení rekonstrukce) je ostře vyhrocen. (15.11.2005)

Prostý příběh podaný velice civivilně. V popředí není velká akce, hodně místa dostává síla okamžiku vystižená dokumentární kamerou. Postrádala jsem ten kousek navíc, něco, kvůli čemu bych chtěla pustit si film znovu. Rozhodně pozoruhodný snímek, který stojí za vidění. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (23.04.2015)