Rekonstrukce

Vrcholné dílo rumunského filmu natočil Lucian Pintilie podle knihy Horii Patrasca, který byl očitým svědkem popisovaných událostí. Jednodenní historku o dvou mladících obviněných z výtržností, kteří jsou poté nuceni na místě za přítomnosti filmového štábu incident znovu přehrát, se už ze svojí podstaty více nabízí zpracovat do podoby filmu. Vyjádření k despotickým, opresivním praktikám totalitního režímu je tu zároveň komentářem estetických imperativů socialistického realismu, který nahlížel umění jako v první řadě užitkové, návodné a bezvýrhadně sloužící stranou prosazovaným idejím. Formálně odvážný snímek přetváří události v něco víc než jen izolovanou tragickou frašku: důmyslné využití zvuků/ruchů bouřícího obecenstva sledujícího fotbalové utkání (nacházející se kdesi na pomezi diegeze) dává jednotlivým momentům nečekaně silný náboj. Přestože se děj odehrává na odlehlém místě, je nám neustále připomínáno, že je doslova veřejnou arénou – kolbištěm společnosti. (19.01.2013)

Lucian Pintilie je jednou z nejvýraznějších režisérských osobností rumunského filmu 60. let a vlastně rumunské kinematografie vůbec (prosadil se a velkého úspěchu dosáhl i jako divadelní režisér). Pintilie je známý především tím, že ve svých filmech často zkoumá závažné otázky na pozadí různých historických epoch. [==] Rekonstrukce vznikla v období, které pro Rumunsko nebylo zrovna nejšťastnější. Koncem roku 1967 se totiž Nicolae Ceausescu, nejvyšší komunistický představitel země, fakticky chopil vlády. Pro Rumunsko tak začalo jedno z velmi těžkých období. Ceausescův režim se vyznačoval neuvěřitelnou krutostí, byl jedním z vůbec nejtěžších v celé Evropě. Trval až do roku 1989, kdy byl "diktátor" svržen a nastolen nový pořádek. Ceausescova krutovláda se tvrdě podepsala i na tvorbě Luciana Pintilie, jenž byl přinucen emigrovat a na dlouhou dobu nemohl ve své vlasti tvořit. [==] Velmi by mě zajímalo, jak na film reagovalo tehdejší publikum. Snímek, ač vypadá na první pohled velmi nevinně, vyvolává spoustu diskutabilních otázek, ty se plně projeví v samém závěru (diváci opouštějící fotbalový zápas). Pintilie záměrně jednoduše (kontinuální střih, autentické dilaogy, prakticky žádně dějové skoky), přesto dokumentaristicky přesně inscenuje rekonstrukci určité události (delikt-bitku dvou mladých studentů, kteří jsou přinuceni svůj přečin pro dokumentární film "zopakovat"). Film na mě často působil až absurdním dojmem (dva nejlepší přátelé se poprali, kvůli filmu pro mládež musí tuto událost opětovně předvést, starý profesor, který přijde o rozum, závěrečná sekvence s fotbalovými fanoušky apod.). Více snad netřeba dodávat. [==] Suma sumárum vskutku famozní film vedený přesnou režisérskou rukou, jméno Pintilie si budu od nynějška velmi dobře pamatovat. Pozn.: Thriller tohle není ani omylem. (28.12.2007)

Prostý příběh podaný velice civivilně. V popředí není velká akce, hodně místa dostává síla okamžiku vystižená dokumentární kamerou. Postrádala jsem ten kousek navíc, něco, kvůli čemu bych chtěla pustit si film znovu. Rozhodně pozoruhodný snímek, který stojí za vidění. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (23.04.2015)

Krásně nově se vlnící drama s mnoha prvky černého humoru, skvělým vizuálem a hnusnou, leč očekávatelnou pointou. (27.11.2019)

Rekonstrukce rvačky dvou přátel, která se točí na kameru jako výchovný film pro mládež. Mrtvolné prostředí vylidněné vesnice (všichni jsou na fotbale), neenergický herecký projev, skromné dialogy, čas filmu odpovídá času reálnému, který je limitován fotbalovým zápasem. Film má, stejně jako zápas, dva poločasy - při návratu z fotbalu se krutě mění celé vyznění filmu, lhostejnost je nahrazena tragičností a rozpor mezi mladou a starou generací (v úvodu akcentován jen lehce karatelským přístupem režiséra a dalších při natáčení rekonstrukce) je ostře vyhrocen. (15.11.2005)

„Nebezpečný“ divadelní a filmový režisér Lucian Pintilie, jenž byl v éře Ceauceşcova režimu v pozdějších letech nucen zkoušet štěstí v exilu, adaptoval bezútěšnou novelu Horii Pătrașcu, jež portrétuje v nelibém světle mimo jiné praktiky nátlaku stranických příslušníků a nemožnost nasadit prohnilému komunistickému systému jakkoli lidskou tvář. Ve snímku, zachovávajícím jednotu prostoru a také zhruba dvouhodinového časového rozpětí, je dvojice mladíků přivezena zpět k venkovské železniční stanici, aby zde za stálé bezohledné, až absurdní buzerace prokurátora, policisty, svého školního profesora a filmařského miništábu byla donucena rekonstruovat svůj přečin v podobě opilecké výtržnosti v místním bufetu, pro účely výchovného filmu. Precizní, stupňované dílo je ve výsledku mrazivou studií nechuti, nedůvěry, postupných rozkolů mezi mladíky i zmatečné stádnosti davu (fotbalových fanoušků) a především dopadu tvrdého psychického nátlaku, jenž vede až k nechtěnému krutému závěru. V dané době skandální a posléze trezorový snímek – jemuž však dnes patří ve volbě nejlepších rumunských filmů historie po právu nejvyšší příčka – je dalším z těch intenzivních, ostrých balkánských děl, jež mezi soudobou československou tvorbou 60. let (a nejen této éry) v podstatě nenajdeme. (03.01.2013)

,,Aký je rozdiel mezi človekom a opicou? Opica nemá občiansky preukaz." Tak sa nám nová filmová vlna 60. rokov dostala až do Rumunska, a úspešne! Filmový štáb v zložení právnika, policajta, profesora a miestnych svedkov spolu s dokumentárnym režisérom a kameramanom nakrúca rekonštrukciu prečinu dvoch mladých ľudí, spôsobeného pod vplyvom alkoholu... Obsahovo REKONŠTRUKCIA spočiatku pripomína myšlienku "Tatranského pastorále", formálne svojim realistickým zachytením, kde všetku scénickú hudbu nahradzuje dobová muzika znejúca z tranzistorov, sa mi podobala na "Slnko v sieti". V dokonale nasnímaných záberoch sa spočiatku striedajú pasáže z rekonštruovaného incidentu spôsobeným alkoholom s dokumentárne ladenými scénami okolo natáčania filmu, až obe linky spoločne vyvrcholia v strhujúce okamihy v závere. Samotný film nakoniec nie je ani tak ukážkou toho, čo ,,alkohol robí s ľuďmi" a že ,,akohol zabíja", ale hlavne obrazom ľahostajnosti a bezvýchodiskosti mládeže. A potom, taká drobná karikatúra neschopnosti policajta (v scéne hľadania Vuica v lese) - to sa len tak nevidí! V skutku originálny artový "šesťdesiatkový" film, divácky možno náročnejšie stráviteľný, ktorý som odsledoval s veľkým zaujatím a stál za to; 90% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) // Zaujímavý komentár: ORIN (Nemal som vôbec tušenie o politickej situácii vo vtedajšom Rumunsku, muselo byť to tam teda rovnako "zaujímavé" ako aj v Československu) (29.03.2018)

Nemastná, neinvenční, naprosto otřesně sterilně přesná adaptace skvělé předlohy. A pak že Odeonská normalizační řada Pěti rumunských, japonských, brazilských a jiných novel vydávala sračky... (20.10.2009)

Dostať jednoduchý a geniálny nápad na filmové plátno vyžaduje aj veľkú mieru a cit pre diváka. Významný rumunský režisér sa nechal unášať dĺžkou nepodstatných záberov ( cievka v kamere...), inde zase nedokázal pritvrdiť emocie ( záver mohol byť ešte silnejší ). Určite sa však jedná o zaujímavý film. Lepší priemer. (31.07.2019)

Tři hvězdičky dávám za ten nápad, jinak je českému divákovi novovlné zobrazení lidské nátury obyčejného člověka pochopitelně bližší "počesku" než "porumunsku". (25.03.2008)

Krom Formana tu je na hony znát Passer. A některé passerovské momenty bych zkracoval. Napětí mezi idiocií těch co se už spustili se systémem a dětskou hravostí obou mladých protagonistů také nedrží celou dobu. Dnes už je absurdita plíživější - snad jen policie a armáda dodnes dostává svému jménu stejně. Film je nesmírně hravý technologicky - ba bych řekl drzý. Godard se může jít schovat. A ano: závěr je tu hnusný stejně jako je tu ženství idiotské. Vše to v oné hrůze vidí snad jen zcela zničený, vyblitý starý profesor. Šmah závěru mi evokoval cosi jako Popel a démant. Divadlo národa v kostce. Silné komparzy v závěru! Festovně manýristická ruchová stopa! (24.05.2022)

LFŠ 2011 | Zřejmě Pintilie v nejlepší formě. Jednotný, realistický, československou novou vlnou 60. let ovlivněný snímek o nekomunikativních vztazích mezi lidem a mocipány. Staví se tady na kontrastu jednak rozdělením filmu na dvě části a jednak supervtipnými pasážemi, které brzy vystřídá kruté vyznění. Komunikativností film jak šitý pro kluby. 4,5* (31.07.2011)

Pokud jsem dal Formanovi za první české filmy pět hvězd, pak tady nemohu váhat. A to i když zníněné Formanovy filmy jsou zábavné, a tady si to divák musí protrpět. Je to ale jedna báseň: nápad, scénář, řežijní vedení postav (nejen hlavních, ale i vedlejších, od mladé dívky v bikinách, zmateného učitele, až po horský potok a rozletivší se husy), zvuk (fotbal, popmusic) a - a asi především - " la morale de cette histoire" (moji Rumuni tomu rozumějí)... (13.08.2014)

Lucian Pintilie je najdolezitejsim reziserom rumunskej kinematografie, a to je dobre. Rumunska mentalita v plnej nadhere, tak jak to ma byt. A ja to beriem a davam maximalne hodnotenie, Rumuni su nam blizsi nez mnohe US umelotiny : 100 % (29.11.2020)

LFŠ 2011: Na tomto filme je najlepší výrok z obsahu, že "patří k nepozoruhodnějším dílům rumunské kinematografie posledních let". Veď ten film už je 43 rokov starý! Ale nebol až taký zlý podľa mňa. Zlatá herečka, zaujímavé postavy, ten nižší chlapec pre mňa predstavoval typického Rumuna, až som si s nostalgiou zaspomínal na zopár rumunských známych, ktorých mám. (31.07.2011)

beckettovská posmoderna na rumunský způsob? anó! a navíc ta slečna byla tak strašně moc sexy no je jej (31.07.2011)

Lucian Pintilie a jeho výrazný režisérský počin. V prostředí venkova, u řeky, nám zobrazuje přímou inscenaci události, která je naprosto běžná a ničím nevybočuje z řady. Dva studenti se jednoduše poperou. Co je však podstatné, že tento čin musejí znovu předvést za přítomnosti filmové kamery a rovněž za neustálé kontroly několika dalších postav. Na první pohled ihned zaujme dokumentaristická kamera, která nám ještě více přibližuje aktéry této prapodivného představení. Důležitým prvkem je také natáčení ve venkovních exteriérech, které pomáhají k uvěřitelnosti a pravdivosti oné události. Určité zachycení věrnosti je vyhnána až krajnosti, jenž se jasně projeví v silném závěru filmu, v které se odráží lidská ohavnost, neohleduplnost. Velmi pozoruhodný rumunský snímek, který rozhodně stojí za to vidět. (13.06.2018)

Tentokrát rumunská kontribuce ke kategorii filmových podobenství o komunistické diktatuře, natočená Lucianem Pintiliem. Letargický státní prokurátor, dva milicionáři, jeden starý, přísný a despotický, jeden mladý a neschopný, dva obvinění mladíci, kteří mají zrekonstruovat napadení majitele baru, jeden ochranitelský profesor, jedna přihlížející slečna, jeden kameraman. Pintilie (re)konstruuje metaforu o totalitním režimu, jehož představitelé, především starší policista, nedokáží komunikovat s mladou generací, pochopit ji a poradit si s její mladickou živelností, roztěkaností a neuvážeností. Namísto toho jí jenom šikanují a pokouší se o výchovné lekce, které si míjejí účinkem. Zároveň je to příběh o přátelství dvou chlapců; zdrženlivější Ripu cítí zodpovědnost za divočejšího a prostomyslného Vuica. Jeho dobře míněné úsilí ale stejně nezabrání tragédií tváří tvář nezúčastněnému davu. Tato témata se nerozvíjejí v příčinně propojené zápletce, ale cyklicky se variují v opakujících se situacích, tato cyklická výstavba vyprávění zdůrazňuje právě neschopnost komunikace a porozumění. Policista a prokurátor se snaží neúspěšně chlapce přinutit k dokončení rekonstrukce stále stejnými prostředky, ty stále selhávají, jenže oni je stále používají znovu a průběžně ztrácí trpělivost i důslednost a od snahy rekonstrukci dokončit upouštějí. Ačkoliv tomuto tvůrčímu záměrů rozumím a rozumím i cílenému pocitu frustrace, který má vyvolat, jako koncept se velmi brzy vyčerpá a frustrace sama o sobě vyprávění neunese. (28.10.2023)