Rekonstrukce

„Nebezpečný“ divadelní a filmový režisér Lucian Pintilie, jenž byl v éře Ceauceşcova režimu v pozdějších letech nucen zkoušet štěstí v exilu, adaptoval bezútěšnou novelu Horii Pătrașcu, jež portrétuje v nelibém světle mimo jiné praktiky nátlaku stranických příslušníků a nemožnost nasadit prohnilému komunistickému systému jakkoli lidskou tvář. Ve snímku, zachovávajícím jednotu prostoru a také zhruba dvouhodinového časového rozpětí, je dvojice mladíků přivezena zpět k venkovské železniční stanici, aby zde za stálé bezohledné, až absurdní buzerace prokurátora, policisty, svého školního profesora a filmařského miništábu byla donucena rekonstruovat svůj přečin v podobě opilecké výtržnosti v místním bufetu, pro účely výchovného filmu. Precizní, stupňované dílo je ve výsledku mrazivou studií nechuti, nedůvěry, postupných rozkolů mezi mladíky i zmatečné stádnosti davu (fotbalových fanoušků) a především dopadu tvrdého psychického nátlaku, jenž vede až k nechtěnému krutému závěru. V dané době skandální a posléze trezorový snímek – jemuž však dnes patří ve volbě nejlepších rumunských filmů historie po právu nejvyšší příčka – je dalším z těch intenzivních, ostrých balkánských děl, jež mezi soudobou československou tvorbou 60. let (a nejen této éry) v podstatě nenajdeme. (03.01.2013)

Rekonstrukce rvačky dvou přátel, která se točí na kameru jako výchovný film pro mládež. Mrtvolné prostředí vylidněné vesnice (všichni jsou na fotbale), neenergický herecký projev, skromné dialogy, čas filmu odpovídá času reálnému, který je limitován fotbalovým zápasem. Film má, stejně jako zápas, dva poločasy - při návratu z fotbalu se krutě mění celé vyznění filmu, lhostejnost je nahrazena tragičností a rozpor mezi mladou a starou generací (v úvodu akcentován jen lehce karatelským přístupem režiséra a dalších při natáčení rekonstrukce) je ostře vyhrocen. (15.11.2005)

,,Aký je rozdiel mezi človekom a opicou? Opica nemá občiansky preukaz." Tak sa nám nová filmová vlna 60. rokov dostala až do Rumunska, a úspešne! Filmový štáb v zložení právnika, policajta, profesora a miestnych svedkov spolu s dokumentárnym režisérom a kameramanom nakrúca rekonštrukciu prečinu dvoch mladých ľudí, spôsobeného pod vplyvom alkoholu... Obsahovo REKONŠTRUKCIA spočiatku pripomína myšlienku "Tatranského pastorále", formálne svojim realistickým zachytením, kde všetku scénickú hudbu nahradzuje dobová muzika znejúca z tranzistorov, sa mi podobala na "Slnko v sieti". V dokonale nasnímaných záberoch sa spočiatku striedajú pasáže z rekonštruovaného incidentu spôsobeným alkoholom s dokumentárne ladenými scénami okolo natáčania filmu, až obe linky spoločne vyvrcholia v strhujúce okamihy v závere. Samotný film nakoniec nie je ani tak ukážkou toho, čo ,,alkohol robí s ľuďmi" a že ,,akohol zabíja", ale hlavne obrazom ľahostajnosti a bezvýchodiskosti mládeže. A potom, taká drobná karikatúra neschopnosti policajta (v scéne hľadania Vuica v lese) - to sa len tak nevidí! V skutku originálny artový "šesťdesiatkový" film, divácky možno náročnejšie stráviteľný, ktorý som odsledoval s veľkým zaujatím a stál za to; 90% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) // Zaujímavý komentár: ORIN (Nemal som vôbec tušenie o politickej situácii vo vtedajšom Rumunsku, muselo byť to tam teda rovnako "zaujímavé" ako aj v Československu) (29.03.2018)

LFŠ 2011 | Zřejmě Pintilie v nejlepší formě. Jednotný, realistický, československou novou vlnou 60. let ovlivněný snímek o nekomunikativních vztazích mezi lidem a mocipány. Staví se tady na kontrastu jednak rozdělením filmu na dvě části a jednak supervtipnými pasážemi, které brzy vystřídá kruté vyznění. Komunikativností film jak šitý pro kluby. 4,5* (31.07.2011)

Lucian Pintilie je jednou z nejvýraznějších režisérských osobností rumunského filmu 60. let a vlastně rumunské kinematografie vůbec (prosadil se a velkého úspěchu dosáhl i jako divadelní režisér). Pintilie je známý především tím, že ve svých filmech často zkoumá závažné otázky na pozadí různých historických epoch. [==] Rekonstrukce vznikla v období, které pro Rumunsko nebylo zrovna nejšťastnější. Koncem roku 1967 se totiž Nicolae Ceausescu, nejvyšší komunistický představitel země, fakticky chopil vlády. Pro Rumunsko tak začalo jedno z velmi těžkých období. Ceausescův režim se vyznačoval neuvěřitelnou krutostí, byl jedním z vůbec nejtěžších v celé Evropě. Trval až do roku 1989, kdy byl "diktátor" svržen a nastolen nový pořádek. Ceausescova krutovláda se tvrdě podepsala i na tvorbě Luciana Pintilie, jenž byl přinucen emigrovat a na dlouhou dobu nemohl ve své vlasti tvořit. [==] Velmi by mě zajímalo, jak na film reagovalo tehdejší publikum. Snímek, ač vypadá na první pohled velmi nevinně, vyvolává spoustu diskutabilních otázek, ty se plně projeví v samém závěru (diváci opouštějící fotbalový zápas). Pintilie záměrně jednoduše (kontinuální střih, autentické dilaogy, prakticky žádně dějové skoky), přesto dokumentaristicky přesně inscenuje rekonstrukci určité události (delikt-bitku dvou mladých studentů, kteří jsou přinuceni svůj přečin pro dokumentární film "zopakovat"). Film na mě často působil až absurdním dojmem (dva nejlepší přátelé se poprali, kvůli filmu pro mládež musí tuto událost opětovně předvést, starý profesor, který přijde o rozum, závěrečná sekvence s fotbalovými fanoušky apod.). Více snad netřeba dodávat. [==] Suma sumárum vskutku famozní film vedený přesnou režisérskou rukou, jméno Pintilie si budu od nynějška velmi dobře pamatovat. Pozn.: Thriller tohle není ani omylem. (28.12.2007)