Pohádka

"Everything will be forgotten and it will start over." Něco tak provokujícího a silného už jsem dlouho neviděl. Sokurov je zpátky (ale spíš nikdy neodešel) a z útrob limba podává vizuálně i zvukově uhrančivou výpověď o podobách zla. Zpracovávám to… (09.08.2022)

Film se zaobírá novou, vizuálně podmanivou, bohužel pro mě osobně stále jen kusou formou čtyřmi pro mnohé nejmocnějšími (bohužel) a nejcharismatičtějšími (bohužel) státníky 20. století. Stalin, Mussoliny, Hitler a Churchill klepají na Nebeskou bránu a čekají, zda budou Bohem vpuštěni dále. Mezi tím spolu vedou kusé dialogy. Jedná se o experimentální fantaskní pohádku pro dospělé nahlížející Zlo skrze dokumentární záběry a reálné projevy těchto svým dosahem obludných velikánů své doby (vyjma Churchilla, který zde působí jako jakýsi protipól). Excelentně a velmi originálně uchopený vizuál snímku, odvaha s jakou autor k věci přistupuje a dokumentární background potěší a někoho možná dokonce nadchne. Chybějící propracovanější dialogy a chatrná dějová linka nicméně zamrzí . . . Veškerý slibný potenciál filmu tak nenávratně mizí v hluboké jámě zapomnění. (08.08.2023)

Zhlédnut záznam zahrnující úvod, celý film a následnou diskusi odborníků se Sokurovem, v celkové délce 2h25minut...Děj se odehrává v šedém, černobílém pekle zaplněném mlhami, monstrózními předměty, ruinami a ohromnými vraty do ráje, které se na okamžik pootevřou a lze tam zahlédnout Napoleona a uslyšet hlas Boha. V pekle leží taky Kristus, naříká, že ho bolí celé tělo a nehýbe se. Stalin také vstává z hrobu a stěžuje si, že je celý oteklý. Všichni čtyři, Stalin, Hitler, Churchill a Mussolini se pomalu pohybují, vytvořeni z různých skutečných dokumentárních záznamů (toto sestavit muselo být nadmíru pracné), oblečeni v rozličných oblecích i uniformách, Hitler mluví německy, Mussolini italsky, Stalin gruzínsky a Churchill anglicky. Sledujeme záznamy jejich zlomků řeči mluvené k sobě i navzájem. Zpočátku vidíme jednotlivé osobnosti, uprostřed díla se ozve změť různých pochodů a hudeb a uprostřed se vlní jakási masa, patrně lidí, v poslední části vidíme současně jednu osobnost několikrát, různě oblečenou i naladěnou ve společnosti ostatních podobně koncipovaných. Na chvíli se vrata ráje otevřou a bůh promlouvá k Churchillovi, že ho přijme a ostatní ponechá v pekle, avšak v dalším se Churchill pohybuje mezi ostatními.Na chvíli se pohybují na konstrukci podobnou Leninovu mauzoleu. A taky jsou u chatrného větrného mlýna, který se nakonec rozpadne.Do všeho toho chmurného prosvítá karnevalovost. A přitom si všichni stěžují, že tam něco páchne... Velkolepý experiment, doplněný diskusí na takové úrovni, jaká u nás snad není možná.... Údajně jde o Sokurovovo poslední dílo. Film byl k promítání v Rusku zakázán, ale celý záznam je na youtube s ruskými titulky./zasvěcený komentář na meduza.io viz IMDb/(max.90%) (18.02.2024)

Na první pohled film ohromí. Vizuál je dech beroucí a před ním smekám. Bohužel toto nadšení brzo vyprchá a člověk se začne dožadovat i nějakého děje a ten se prostě nedostaví. Snímek nikam nesměřuje a postupně začne fakt hodně nudit. Má to sice několik výborných momentů, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jde o nesmírně nevyužitý potenciál. Je to vážně škoda, moc jsem se na ten film těšil, ale velmi nerad musím říct, že jde asi o největší zklamání na LFŠ. 50% (04.08.2023)

Nejexperimentálnější a nejradikálnější? Je to animák využívající deep fake. Vizuálem to tak trochu připomíná Na kometě anebo lépe Alois Nebel; ještěže k tomu nehráli Chinaski anebo vím já... Scénář působí jak od Cimrmanů, nechtěná parodie – rozehrávání situací připomíná dětské osvojování si rolí v dramatickém kroužku: „Hitlere, Hitlere, tys to ale pokazil..." „A co ty, Churchille, ty si myslíš, že když‘s vyhrál v Africe, tak můžeš udílet lekce?" Atd. Pěkné je vlnění davu, celá ta scéna; u Sokurova jsem ale tahle mlžení a vlnění viděl už organičtěji zapojená. Zmnožení osob bylo nabíledni, to mě neoslnilo. Taktéž zvuková stopa – všechny ty ozvěny – už slyšeno. Řešení tenhle nepříběh u Sokurova navíc nemá, končí to do ztracena. Politické umění… Možná kdyby našel řešení příběhu ve vlastním postoji k Putinovi? Sokurov ho před únorem 2022 osobně kritizoval za nezvládání situací v bývalých satelitech SSSR (https://www.youtube.com/watch?v=hH_wMIfQ5-o&t=1023s). narativ ale byl: „vždyť o ně takhle přijdeme..." Trochu mi proznívá, že to, že Sokurov podle některých "nepotřebuje nic sdělovat" způsobuje v jeho filmech nejen převahu formy nad obsahem, ale občas taky totální vymizení étosu – zbývají truismy a banálnost výrazu. (20.08.2023)