Tatínek má cenu
Režie:
Hynek BočanScénář:
Josef BoučekKamera:
Jindřich NovotnýHudba:
Jiří VáclavHrají:
Alena Vránová, Petr Nárožný, Veronika Gajerová, Lucie Juřičková, Vladimír Brabec, Jaroslav Satoranský, Vladimír Dlouhý, Pavel VondraObsahy(1)
Přesně o tom jsou přesvědčeni i členové rodiny v televizní komedii... Manželské i rodinné vztahy procházejí různými peripetiemi. Někdy může být rozbuškou partnerské krize i radostná zpráva... Matka se dvěma dospívajícími dcerami se právě chystá k odjezdu na chalupu, když se z telefonátu dozví, že otec dostane od Akademie věd významnou cenu. Okamžitě obvolá všechny známé a plánuje ještě ten večer uspořádat večírek. Jenže když se to dozví její? muž, naprosto to odmítá. Hádka se stupňuje do obvyklé manželčiny hrozby rozvodem. Jenže tentokrát na to muž přistoupí... (Česká televize)
(více)Recenze (29)
Vynikající Petr Nárožný v poněkud vážnější poloze než na jakou jsme u něho zvyklí se skvěle doplňuje s Alenou Vránovou, příjemně velký prostor dostal také Vladimír Brabec... Inscenace je, řekl bych, výjimečná svojí hořkostí a vyzněním, které není ani dobré ani špatné. Scénář je plný vtipného textu (hodně se ho dostalo Veronice Gajerové a Lucii Schneiderové dobře hrajícím dcery ústředního páru) stejně jako opravdu vážných replik, které pronáší a neodolatelnou kousavou ironií prokládá právě Petr Nárožný. Jak já jsem té jeho se vším smířené a ke všemu odhodlané tragikomické postavě rozuměl... "Já vás představím. Tohle je přítel naší dcery, tohle je moje žena a tohle je zase přítel mojí ženy." ()
Jedna čtyřčlenná rodina a prostor obývacího pokoje, v němž vyjde najevo nevěra i těhotenství. A v podstatě nežádoucí přítomnost hlásí přepravky chlebíčků od rozvozce, co dlouho hledají své strávníky. Takřka v divadelním aranžmá se na televizní hodinu rozjede konverzační kolotoč, který je v podání Petra Nárožného, atypicky tentokrát ponořeného do ne pro něj až tak ustálené vážnější polohy, Aleny Vránové, neřestné svůdnice rodinných hodnot, Veroniky Gajerové, zdárné propagátorky socialistického sexy stylu, Lucie Juřičkové a dalších, kteří zazvoní u dveří jejich bytu, poměrně nenápadně břitce komponovaný. Herci perfektně zvládají jemné (pře)chody do společenské kritiky své doby a jejich komičnost postupně dostává seriózní význam. Tahle hořká komedie rozhodně nesloužila jen pro plytké pobavení televizního národa, a je-li cítit prostor pro zamyšlení, tak je poměrně chytře zaobalen, aby tehdejší cenzura nepojala podezření. Závěrečné "zázračné" vyjasnění všech vztahů i osob je sice víceméně křečovitější, nicméně režijně to Hynek Bočan ustál a vtiskl svému tv filmu příznivou až osobitou formu s lehce hořkým odérem. Doba sice přála pozitivněji orientovaným tv počinům, snad proto tohle dílo nevešlo ve velkou známost. Pro herecké sdružení v oslnivé formě, dovedně skryté narážky na společenské poměry tehdejší doby, koneckonců i raritní donášku občerstvení do domu se vyplatí si jej po letech archívně připomenout. 7/10 ()
Každý pohár jednou přeteče... Rozpad jednoho zdánlivě obyčejného manželství, v němž muž dlouhá léta trpně a mlčky snášel všechna morální příkoří, kterých se mu ze strany jeho neupřímné ženy dostávalo měrou vrchovatou, je sice ve svém televizním provedení co chvíli narušován poněkud prvoplánovým situačním humorem, jeho vyznění je ale ve skutečnosti mnohem vážnější – cítíme z něj určitou sounáležitost, která plyne z toho, že (z)klamaný manžel odmítá nadále hrát tuto falešnou hru. Režisér Hynek Bočan měl šťastnou ruku při výběru hereckých představitelů – to platí nejen u Petra Nárožného, pro nějž to byla bezpochyby jedna z méně obvyklých rolí, ale také Aleny Vránové, jejíž hysterická slepice, co zanáší do cizího kurníku, je dokonalým zosobněním rafinované ženskosti. ()
Petr Nárožný v jedné z mála vážných rolí. Z rozpolceného scénáře vytěžil maximum. 60% ()
Za pozornost stojí, že pokud to výslovně nevyžadoval scénář, tak za socíku měli všichni byty jako kráva. A i když se tu uvádí žánr komedie, Petr Nárožný v překvapivě solidní vážné poloze. Proti němu neméně dobrá Alena Vránová jako lavírující strážkyně rodinného krbu. Jejich společné úsilí ale sráží konec o hovně. ()
aj ked ceskoslovenske filmy v druhej polke 80. rokov uz dodychavali a nebolo jaxi ani tem na tocenie, stale ide o lahko nadpriemernu normalizacnu konzervacku. Petr narozny sa ulohy zhostil dobre, dialogy su take normalne, na urovni, Vranova bola vyborna, trochu slabsi rozjazd, ale slusna podivana stale : 70 % ()
Když rozvod, tak rozvod. Televizní drama o konečném rozhodnutí, odehrávající se v jednom prostoru, jen nám přibývají herci. Komedii aby člověk pohledal, k jisté pointě a poučení se ale přece jen aktéři dohádají. Vážné realistické téma mě opravdu nepobavilo a byť jsem čekal jiný konec, přece jen byli skoro všichni spokojení. ()
Tak to je fakt zvláštní...chvilku fakt drama, chvilku komedie, chvilku trapné, chvilku excelentní... ()
Milá, i když krapet smutná, televizní komedie z jednoho bytu s až nečekaně civilním Petrem Nárožným. Zápletka je přímá, konverzační dialogy místy zcela geniální, celé to však působí jaksi unyle. To ovšem nic nemění na tom, že tahle hodinka strávená s výbornými herci není krokem vedle. ()
Tak komedie, jo? To ani omylem. Petr Nárožný hláškuje jako obvykle, jenže v jeho hlase je tak velká hořkost, že to k smíchu opravdu není. Marně přemýšlím, jestli jsem ho někdy viděl hrát tragičtější postavu. Zhostil se jí jako obvykle na výbornou. Možná ještě lepší práci odvedla Alena Vránová. Tak odpornou babu už jsem dlouho neviděl. Její manipulativní a nenávistné "Ty jsi se změnil", bylo neskutečně iritující. Chudák chlap který na ni zbyl. ()
V rámci tv inscenací 80. let, které jsou většinou strašné, stojí tahle opravdu za pozornost. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu... až se chlap utrhne. Manželce její dlouholeté hrátky přestanou vycházet a dějí se věci. Petr Nárožný zde má konečně vážnější roli, která dokazuje, že hrát umí, a to velmi dobře, Alena Vránová taky podává svou vypočítavou hysterku velice věrohodně. Vl. Brabec nástupem na scénu děj patřičně vygraduje a v roličce přičinlivého hocha rodinnou proměnu sečte a podtrhne Vl. Dlouhý. ()
Povedená televizní inscenace, která plynule přechází z komedie do dramatu a zpět. Nárožný potvrzuje, že je schopný zvládnout i vážnější role, zatímco Vladimír Brabec prokazuje svůj komediální talent. Sympatický je i závěr, který nevyznívá ani dobře ani špatně a nesnaží se o nějaké řešení či nedej bože o nějaké morální hodnocení. ()
Nejlepší hořkosladké repliky dostal všechny Petr Nárožný. Obsahově cynické věty podal dokonale gentlemansky smutnou formou a právě on spolu se scénáristou Boučkem zaslouží největší pochvalu za tuto kvalitní konverzačku místy až francouzského střihu. Ostatní herci víceméně příjemně sekundují, minimálně Vladimír Brabec však za své gagy "nejlepšího přítele rodiny" zaslouží rovněž zmínit jmenovitě. 80% ()
Komedie to teda rozhodne dobra neni...drama ale take ne. Z osudu a pristupu Narozneho mi trochu behal mraz po zadech, a z celeho filmu vlastne taky. Zajimave pripomenuti osmdesatek... ()
Vsechny hvezdy za excelentniho Petra Narozneho! ()
Komedie? ()
Politováníhodně nevyrovnané, stejně jako role Petra Nárožného, který se spolu se svou postavou probrodil peripetiemi jeho rozeklané rodiny až do konce. ()
Ta otřesná osumdesátková hudba použitá do kontrapunktu je už dnes vážně k nesnesení, jinak to ale nebyl špatnej nápad. Rozhodně lepší, než zvolit klasické temné melodie podbarvující rodinné dráma, to bysme skončili někde u telenovely. Zpracování není nic extra, ale není to vyloženě špatná inscenace, nejsilnější je scénář a potom Petr Nárožný. Mně teda z jeho přístupu vůbec neběhal mráz po zádech, naopak, kéž by bylo více takových lidí, kteří i takto bolestivou záležitost dokážou zvládnout s chladnou hlavou. Jen škoda, že film straní mužům, Nárožný je tu prostě oběť, nebylo by špatné, kdyby i on měl máslo na hlavě a situace by potom nebyla tak jednoznačná. ()
Námět výborný, ale byl to takový televizní kočkopes, ani komedie, ani drama. ()
Bohužel poněkud zapomenutá inscenace plná nezapomenutelných hlášek. Václav: „Tak já vás tedy všechny vzájemně představím. To je moje dcera. To je přítel mojí dcery, to je moje žena. To je přítel mojí ženy... A tohle je zase můj přítel Josef.“ Pan Petr Nárožný přesně tak, jak ho známe. I v situaci na mašli stále se sympatickým nadhledem, byť lehce ironický a poněkud jízlivý (opravdu jen maličko :-) ()