Režie:
Jaromil JirešKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Vadim PetrovHrají:
Ilona Svobodová, Vladimír Dlouhý, Jiří Bartoška, Ota Sklenčka, Hana Maciuchová, Jiřina Jirásková, Vlastimil Brodský, Radovan LukavskýObsahy(1)
Z touhy po moci promění zlá královna – mladá macecha – prince v labuť. Vysvobodit ho může jen dívka, která by si ho zamilovala i v této podobě. Když osud svede zakletého prince království Luny s princeznou ze Slunečního království dohromady, zdá se, že nebude dlouho trvat a princovo prokletí skončí. Oba zamilované však ještě čekají těžké zkoušky, a obstát v nich se jim podaří jen díky velké lásce a odvaze... Poetickou pohádku podle Boženy Němcové natočil režisér Jaromil Jireš. Do hlavních rolí obsadil Vladimíra Dlouhého, Ilonu Svobodovou, Hanu Maciuchovou a Jiřího Bartošku. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Poetická pohádka Boženy Němcové se dočkala velmi neobvyklého zpracování kombinujícího takřka divadelní pojetí s velmi jednoduchými, přesto však místy dost účinnými triky. Tedy alespoň pokud je divák ochoten na chvíli odložit rozmazlenost soudobými technologiemi a zapojí fantazii, což je v dnešní době skoro nežádoucí. ()
Nechci děti podceňovat, ale tohle není pro ně. Snový, lyrikou protkaný mýtus, který by se bez hudebního podkresu Vadima Petrova zhroutil. Takhle se hrdě tyčí nad klasickými formami studiových pohádek a ten fatalismus stejně jako oboustranné masky gardy knížete z Království Luny vám nedají vydechnout. Mimochodem, Jirka Bartoška je tu neuvěřitelný pussy hunter.. ()
Jedna z nejpozoruhodnějších pohádek dramatické tvorby sedmdesátých a osmdesátých let neprávem upadla do zapomenutí. Ohlas na ni tomu - bohužel - odpovídá. Mýtická složka, do této pohádky vložená, je zvádnuta zvláště pozoruhodným způsobem, v němž je cítit možný polyteistický základ předkřesťanské éry. Pro Ilonu Svobodovou to byla tehdy - po úspěchu HADÍHO JEDU - další velká, opět suverénně zvládnutá herecká příležitost. A pro televizního diváka krásný příklad nádherné pohádky pro dospělé. ()
Předurčenost věštbou a to dvojí, fatalismus nebo pohádkový motiv? Krásná ukázka toho, že herectví a vykreslení postav se dá předvést i na malé ploše bez velké výpravy. Co to zabíjí, jsou ty, do divadelního pojetí opravdu nevkusně narvané, triky a efekty. Problém mám trochu i s princeznou, která si hraje s míčkem a při tom se osudově zamiluje, to už vůbec neřeším, že do zvířete. Tohle mohlo být řešeno lépe. Jak ta láska tak ten míč. Ostatně zlatých míčů jsou pohádky plné, královské děti na ně mají nějakou fixaci, asi že zlatý míč se dobře odráží a hrát si s ním jde s nenucenou lehkostí, zejména se ztrácí na obloze a ve vodě. Nevím nevím, zda děti ocení verše, motiv z Hippolyta, odkaz na boha dvou tváří Januse nebo třeba sofistikované uštěpačné žertování komořího kolem výstavby věže. Ale pro ty tu je zase hezká princezna, neméně hezký princ, charismatický kníže, krásně zlá královna a přesně ta správná dávka tajemna, která dělá pohádky nezapomenutelnými. ()
První pohádka, od které jsem nemohl odtrhnout oči ! (počítám jen ty, co jsem viděl až v dospělosti) ()
Tohle byl velký zážitek. Proč je tato krásná pohádka zapomenuta? Má výborné herecké obsazení a vynikající hudbu. Nejvíce se mi ale líbily dialogy, samé krásné a moudré věty. Bylo jich tam přeplněno. Nádherná to slova. ()
Pro děti tohle rozhodně není, a pohádka se tomu asi také nedá moc říkat. Být to ze 60. let, řeknu, že si ty psychedelické motivy a barvy vypůjčili od Beatles a dalších, ale přece jen v roce 1982? Vadily mi nedovysvětlené motivy - evidentně v království Slunce věděli o věštbě, král věděl o věštbě, ale nenapadlo je nikdy se sejít o něco dřív a domluvit sňatek, jak se to třebas ve středověku dělávalo? A proč není vysvětlena postava knížete v podání Bartošky? Jako kníže temnot, nebo co? A černá labuť má nějakou širší symboliku kromě touhy po zlaté koruně, která mimochodem v reálu vypadá spíše stříbrná? Svobodová se mi tady také moc nelíbí, vypadá nějak moc oplácaně. Baletní vsuvky mi časem lezly na nervy, hlavně při prokládání dlaní na širém moři. Ano, pohádka působí uhrančivě a připomíná mi svým pojetím Putování po Blažených ostrovech, je to takové snové, ale psychedelické a baletní prvky mi zde vadily. ()
"Jaká by to asi musela být koruna, aby z prince učinila skutečného krále.." ()
Halucinogenní pohádka, která pro děti ani není. Celkové zpracování je pojato velmi bídně a ty televizní triky jsou hrozně bijící do očí. Na Jaromila Jireše velmi slabý počin. Nejlepší složkou filmu je hudba Vadima Petrova. ()
Něco mezi dením sněním a noční můrou...rušivě působily namíchané reálie... ()
Další z nekonečné řady temných, složitých a neskutečně těžkých pohádek pro menší děti. Ano, pro dospělé tato poetická, mýtická, pomalá, romantická a místy i zákeřná pohádka rozhodně je, dá se nad ní přemýšlet, užívat si dobrých hereckých výkonů, ale dětem toho moc nedá. ()
Pohádkový příběh v dobovém pokusu o stylové pojetí uměleckého tvaru. Výrazná a rozsáhlá dramatická hudební složka, nesjednocené herecké stylizace. Řada vizuálních prvků, efektů, centrálních kompozic je poplatná době, jejím technologiím nebo prostě nedotažená ()
Pohádka mne nebavila. ()
„Podivný večer, luna září, jako by noc už umírala. Labutě jiskří, jak zlověstný sníh a vprostřed jedna jediná, tak sama. Podívej krouží po jezeře a kreslí křídou křídel bludný kruh a vzlétá přímo k luně." Tahle Jirešova pohádka je slovem i obrazem krásně poetická. Vizuálně úžasně barvitá a imaginativní. "Už nikdy procitnout, už nikdy se probudit," přeji si spolu s princeznou, která ve snu na hladině jezera zalitého měsíčním svitem tančí s labutím princem. "Labuti má, jak slza stříbrná ses náhle zatřpytila na řasách noci, sám skryty nářek pěn...." Jak krásně poeticky napsané. V kombinaci s dokonalou scénickou hudbou Vadima Petrova, která přesně koresponduje s dějem příběhu, nemohu jinak, než dát dnes již podruhé Jirešovi 5 hvězdiček. ()
Ctvrta hvezda je za superkrasnou Hanku...na studiovku celkem odvazne, zajimave pojate. ()
Vcelku zajímavá pohádka, která neurazí, ale zase nijak zvlášť nepotěší. Když je ale venku ošklivo a vy se chcete naladit pohádkově, tak se to dá. ()
Kecy nikoliv k věci. :D ()
Takřka experimentální veršovaná pohádka s krásnou Hanou Maciuchovou v odvážném kostýmu, ve kterém spíš připomíná Vinnetuovu sestru Nšo-či než postavu z pohádky Boženy Němcové. Herecký tým tvoří i jiní přední hráči v čele s Bartoškou a dynamickým duem Jirásková - Brodský. Děsivý je tanec oživlých antických sloupů. Co se týká hodnocení, tak celé to nejlíp vystihuje mistr Nohavica veršem "mohlo to byt horši nebylo to špatne". ()
Rozhodně povedená pohádka. Hvězdičku ubírám za PŘÍŠERNÉ triky!! ()
Na tomhle filmu je vidět, že bychom potřebovali zavést jemnější rozlišování žánrů. Pod název "pohádka" se totiž u nás vejdou tak rozdílné žánry jako jednoduchá pohádka pro malé děti, dobrodružný příběh, rytířská legenda, romantická komedie i fantasy, a to není dobré. Diváci pak všechno srovnávají s "Pyšnou princeznou" a "S čerty nejsou žerty", a přitom spousta z těch filmů patří úplně někam jinam a potřebovala by úplně jiná kritéria. Tenhle film tedy se "S čerty nejsou žerty" nesrovnáte :-) kromě Vladimíra Dlouhého nemají společného vůbec nic. Jen jeho děj je pohádkový, stylově je to spíše poetická fantasy s mytologickými prvky. Což znesnadnilo práci mně, která jsem ho srovnávala s pohádkovou předlohou B. Němcové (což jsem asi neměla dělat). Film obsahuje pěknou báseň o labutích, dobré herecké výkony a spoustu symbolů a skrytých významů. Donutí člověka přemýšlet, ale nad tématy, která jsou mně osobně cizí (např. osud). Výsledek: film, jehož kvality uznávám, ale který mě nezaujal. Byla v něm ale jen jedna věc, která mně vyloženě vadila: že oproti původní pohádce Boženy Němcové princezna vídala ve snech prince v lidské podobě, a tak vlastně neměla tu úžasnou schopnost rozpoznat v labuti tvora s lidským myšlením a city - vlastně se tak trochu zamilovala do člověka. Tím film zkazil i mou nejoblíbenější pohádku, na které se mně líbila právě ta oslava lásky, která vidí i to, co je očím neviditelné. Oslovil mě jen motiv prince (J. Bartoška), který pokácí princezně jabloně a postaví z nich vysokou věž, a to jenom proto, aby na ni princeznu vyvedl a názorně jí předvedl, že není možné se dotknout Měsíce... to zajímavým způsobem ilustrovalo jeho povahu. Nejvíc se mně asi nakonec líbily kostýmy, inspirované italskou renesancí. ()