Rudý mák

Balet „Rudý mák" národního umělce SSSR Rejnglse Moriceviče Gliera, který letos 10. ledna oslavil své osmdesáté narozeniny a zároveň 55. výročí tvůrčí činnosti, byl po prvé uveden na scéně moskevského Velkého divadla přibližně před třiceti lety. Byl to první sovětský balet. Odrazila se v něm plně nová revoluční doba. Od té doby je „Rudý mák" na jevištích sovětských baletních divadel pravidelným hostem; vynikající dílo si získalo uznání i oblibu též za hranicemi SSSR. Zfilmování tohoto baletu u nás byl odvážný a průkopnický čin. Je to první náš film toho druhu. Nejde tu jen o dokumentární záznam jevištního provedení. „Rudý mák" ve filmovém zpracování se stal novým, samostatným dílem. Ale přece i jeho dokumentární cena je nemalá — už proto, že choreografii tohoto představení vytvořil za svého pobytu u nás zasloužilý umělec Uzbecké SSR A. R. Tomskij. Tak po „Romeovi a Julii" — baletu Sergeje Prokofěva ve filmové režii L. Arnštama a L. Lavrovského — budou mít statisíce diváků možnost v krátké době opět vidět jedno z vrcholných děl sovětského baletu. Úspěšné natočení „Rudého máku" ukázalo, že i u nás máme všechny předpoklady k dalšímu zdárnému rozvoji toho nového filmového žánru — filmu-baletu — který, representován „Romeem a Julií", letos na cannesském festivalu udivil a překvapil filmové odborníky celého světa objevností a poetičností. Naši filmaři jistě využijí dalších baletních filmů, jejichž prostřednictvím by umožnili zhlédnout vyspělé umění našich tanečníků a tanečnic nejširším vrstvám diváků. Filmový přehled 42/1955 (13.11.2009)

O tomto projektu jsem se dozvěděl díky Teleautomatu blahé paměti, abych na něj na nějakých sedmnáct let úspěšně zapomenul. Kdyby to nebylo barevné a kdybych nepotřeboval připravit se na jiný balet, nešel bych do toho. Je to méně snesitelné, než Krškův Dalibor, a je to horší, než The East is Red. (07.11.2020)

Málo známy snímok Ústredného televízneho štúdia v Prahe a Československého filmu v Bratislave pripomína svojou formou slávny film Ettoreho Scolu "Tančiareň" z roku 1983. režisér a scenárista Pavel Blumenfeld si však zvolenou témou popularitu nezískal, azda len komunistických pohlavárov, a ponúkol divákom dejovo vyprázdnený príbeh čínskej tanečnice, ktorá inklinuje k boľševickému odporu voči vykorisťovateľom. Ideové spracovanie je bohapustou politickou perverziou so všetkými zjednodušenými zobrazeniami, napr. čínski robotníci, zďaleka nepripomínajúci čínsku fyziognómiu, sú podobne vysokí a urastení ako sovietski námorníci alebo prihrbení, s úlisným úškrnom a cigárom pohybujúci sa imperialistickí vykorisťovatelia. Určite treba vyzdvihnúť Glierovu dramatickú hudbu a farebné stvárnenie filmu. Choreografia sa snaží, predsa len s týmto formátom nemala naša kinematografia veľké skúsenosti. Tento ateliérový revolucionársky balet je určite zaujímavou exkurziou do neprebádaných vôd československého filmu. (30.06.2018)

Haluzný baletný film pojednávajúci o ČÍNE a boji jej obyvateľov za - socialistickú - slobodu. Súdruhovia asi videli v najľudnatejšej krajine sveta veľký potenciál do budúcnosti. :-) Dnes je to raritka, ktorú by sa patrilo uviesť na televízne obrazovky. A možno by bol perspektívny aj vývoz do Číny. :-) Dám krk na to, že tamojší obyvatelia by nechápali. TECHNICKÁ POZNÁMKA: Film bol nakrúcaný výlučne v ateliéroch a vznikol ako koprodukcia ČST Praha a SLOVENSKÉHO FILMU. (13.2.2009) (13.02.2009)

Pri predvcerejsim Brakfestu ve Vysocanech (27.11.2010) jsem pri projekci tohoto dekadentniho dila zacal chlastat panaky, coz je myslim nejvystiznejsi charakteristika tohoto filmu, jehoz existenci se zdrahate uverit, dokud jej neuvidite na vlastni oci. Ale to zaverecne sousosi stalo za to vydrzet tu hodinu a pul utrpeni:-) (29.11.2010)

Revolučný príbeh v baletnom prevedení. Fakt bizardné "predstavenie". Bez slova a bez nápadu. Iba bohato zdobené kulisy a sovietski námorníci. (09.02.2015)

Ježišmária, to je sprostosť.!!! (16.04.2011)