Režie:
Josef MachScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Rudolf MiličHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Lubomír Lipský st., Jan Skopeček, Ladislav Trojan, Stella Zázvorková, Míla Myslíková, Jiřina Steimarová, Marcela Martínková, Čestmír Řanda st. (více)Obsahy(1)
Tři chlapi, dva předsedové a falešná hlášení v české filmové komedii ze života pracujícího lidu. V domečku v Ouplavicích hospodaří tři Potůčkové: děda vdovec, syn, jemuž utekla žena, a dosud svobodný vnuk. Otec působí jako předseda zemědělského družstva, syn vede místní mládežníky a děda penzista ty dva přes troubel své nerozlučné fajfky zásobuje spoustou rozšafných rad. Právě mají spoustu starostí. Jejich vesnice soutěží se sousední Piskoří a protivníci využívají k boji nečestných zbraní... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
"Jaká je naše stratégie na vesnici ?? No ?? Aby všichni měli všechno, ne ?!" - "No, jistě !!" - "To ví přece taky každej bulík !! No, ale jakou taktikou my se k tomu dostaneme ?? No, řekni, jen se neboj !! Tím, že nikdo nemá nic !! Akorát mu to neřekneme.." ;) Slaboučký snímek, který vlastně vznikl pouze kvůli divákům bez televizních přijímačů, aby i oni ochutnali kousek tehdejšího seriálového fenoménu, z něhož se však díkybohu do dnešních dní víc než pár epizod, když na základu té s názvem Kuře vlastně Jaroslav Dietl vystavěl i nablblý příběh celého filmu, nedochovalo.. ()
Jsem ochotnej přistoupit na to, že ve své době to mohla být populární záležitost, že na to lidi houfně šli do kina a že se smáli. Dokážu i vyhodnotit situace, ve kterých se předpokládal smích, ale mě dneska vtipné nepřišly. Jistě, po padesátých letech naplněných budovatelskými agitkami mohlo tohle být zpestřující, ale i tady to budování čpí ze všech stran. Především se tu mnoho mluví, dialogy jsou ale plytké a někdy i scénáristicky nedomyšlené. Chabý pokus o náznak politické satiry je příliš krotký a přizdisráčský na to, aby mohl zaujmout.Mluví se především o kompostech, obecním vodovodu a bytí či nebytí předsedy. Už tato tři témata degradují případné kvality filmu. Možná svou roli hraje i můj osobní problém s Lubomírem Lipským, kterého obecně snesu jen málokdy. Nemluvě o Janu Skopečkovi, jehož permanentně patetický kukuč je směšný. Takže, až příště budu někde číst "legendární", zbystřím. Protože Tři chlapi v chalupě jsou dokladem toho, že i legenda může být pěkná sračka. Takže za kouknutí stojí snad jen coby dokument doby a doklad faktu, že i Míla Myslíková a Helena Růžičková byly mladé a štíhlé. ()
Jeden z prvních televizních seriálů převedený pro svůj úspěch do filmu. Ve své době populární (Dietl vždy věděl jak na to), dnes už je to záležitost spíš historizující pro zpětné ohlédnutí, které ti, kteří minulý režim nezažili, možná už ani úplně nepochopí. I když leccos je na druhou stranu aktuální i pro dnešní dobu, třeba pokrytecká podlézavost vůči vrchnosti či její odtrženost od reality. Do Pražského jara bylo sice ještě dost daleko, ale ledy už v šedesátých letech začínaly evidentně tát - pro mě na svou dobu až překvapivě kritický výsměch lžimorálce tehdejšího "předvoje" dělnické třídy a rolnictva... ()
V záplavě kvalitních filmů, které se postupem času začaly šmahem vytrácet, až je v podstatě během devadesátých let 20.století úplně vytlačil úpadkový konzum a začala vznikat díla téměř výlučně pro konzumem a vlastním EGOismem omámené psychopaty, krvežíznivé bestie, vulgární impotenty, anti-rudé d´ábly a nesoudné blbečky, jsem tenhle skvost nevědomky zcela přehlédla. Mladá generace té doby jsme také vyhledávali určitě jiné filmy než filmy typu "politická" komedie. Tohle nebyl film pro mladou generaci tehdy a už vůbec ne dnes, kdy už mají vlastně všechny generace dokonale vymyté mozky konzumem a falešnou tolerancí...Skvěle napsané, zrežírované i zahrané = aby ne: Dietl scénárista-fenomén, Mach výborný režisér, nepropadlý hnusu zvaném "nová vlna", ani USamerickému snu, herci par excellence. Lipský ve svém mladém věku v roli dědy Potůčka naprosto dokonalý, ale dech mi zcela vyrazil Skopeček svým silným a perfektním civilním herectvím, opravdu radost poslouchat i sledovat. Komedie poukazuje s nadsázkou a vytříbeným vkusem i vtipem na nešvary v socialistickém družstevnictví. Nešvary, které se dají řešit, a to lidsky, rozumně i s úsměvem. Agitka? Žádnou nevidím, ale anti-rudí belzebubové vidí agitku i v tom, když marxista/komunista spláchne hajzl! ()
Režisér a scénárista by bezesporu zasloužili medaili za statečnost, protože vystavět celý příběh kolem kupy kompostu by se neodvážila ani největší esa holyvůdu. Bohužel se potvrdilo ono staré dobré pořekadlo, že z hnoje bič neupleteš. Děda Potůček občas zazářil, zvláště se povedlo jeho "zemedelci" po vzoru našeho třetího dělnického prezidenta a "vždyť už je to hotový... jenom to potřebuje ještě trochu dodělat!". Také vrcholná scéna v hlavní roli s kohoutkem a "naším předsedou, na kterýho je spoleh" neměla chybu. A v souvislosti s tímto filmem mi pořád vrtá hlavou, o dnešku se říká, že se vše zrychluje, člověk předčasně dospívá a tak... a přitom Lipský měl svého syna Skopečka ve dvou!! letech a ten syn zase v sedmi letech svého syna, Trojana. Mně napadá jediné vysvětlení, že ve dvacátých letech Země kroužila kolem Slunce daleko pomalejc, takže tehdejší rok trval dnešních několik let. ()
Reklama