Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Snímek režiséra Şerifa Görena, který byl na 35. MFF v Cannes společně s filmem Costy Gavrase Nezvěstný oceněn Zlatou palmou, představuje největší mezinárodní úspěch turecké kinematografie. Cesta vypráví příběh pěti přátel, vězňů, kteří dostanou zvláštní povolení prožít muslimské náboženské svátky se svými blízkými. Seyyit Ali je poté, co se dozví o nevěře své ženy, nucen prolít krev, protože to přikazuje tradice. Mehmet Ali je zavržen rodinou své milované ženy kvůli údajné zradě na jejím bratrovi a svém švagrovi. Jejich druh Yusuf je krátce po propuštění eskortován zpět, jelikož ztratil formulář s povolením. Mevlüt toužil strávit zbytek života se svou snoubenkou. Jejich plány však překazí její otravní příbuzní. A konečně Ömer, jenž propadl půvabu Gülbahar, jedné z vesnických krásek, se bude muset rozhodnout pro jednu z variant, které mu život nabízí. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (19)

Slarque 

všechny recenze uživatele

Málokterý režisér režíruje film, zatímco sedí ve vězení. Yılmaz Güney takto kupodivu realizoval svůj nejslavnější, byť dosud nedokončený film. Nejdříve došly peníze, pak zase chyběl čas, a když prozatímní sestřih vyhrál v Cannes, už to tak zůstalo. Takže byly odstraněny scény s jedním ze šesti hlavních protagonistů, kterých tím zbylo pět. Turecko i Kurdistán začátku 80. let má životními podmínkami blíž ke středověku než k současnosti a i vybledlá kopie po více než třiceti letech používání má větší sílu než většina současné filmové produkce (90%). ()

Oggi89 

všechny recenze uživatele

Veľmi zaujímavý príbeh 5 väzňov, ktorí dostanú povolenie navštíviť svojich známych. Tento film ukazuje turecko-kurdskú spoločnosť na začiatku 80-tých rokoch počas vlády vojenskej junty. Zobrazuje tak hlboké a zložité osudy, že až sami na sebe budete cítiť zúfalosť tých väzňov. Majstrovské dielo. Zo slovenských filmov mi to pripomína 1000 ročnú včelu a jej príbehu jedného slovenského rodu. ()

Reklama

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Nejoceňovanější film Yılmaze Güneye (i kdy de facto režírovaný jeho dlouholetým přítelem a asistentem Şerifem Görenem) je mistrovským dílem tureckého sociálně-kritického proudu, které vyniká svou silnou sugestivností a tíživostí. Snímek přitom na povrchu vyznívá spíše chladně a odtažitě; emoce a konflikty z něj nečpí, nýbrž hrozivě bublají pod povrchem. Yol je plný (do různé míry nápadné) symboliky a jakoby skicovitého podání postav i jednotlivých příběhů, na které se divák musí soustředěně napojit a domýšlet si k nim to, co není vyřčeno explicitně. Hlavní motiv je ovšem zřejmý - Güney nám říká, že jeho hrdinové nejsou ani ve světě mimo věznici svobodní, neboť na každém kroku naráží na bariéry přežitých feudálních tradic, náboženských příkazů a polofašistického režimu nastoleného vojenskou juntou (vzpomeňte si na ten zkroušený výraz, se kterým jeden z hrdinů pohledné na zeď, kde vedle sebe visí plakáty zakladatele Turecka Mustafy Kemala Atatürka a tyrana Kenana Evrena). (Následují lehké spolilery:) Ze všech těchto stan na postavy padá útlak, který jde proti jejich přirozenosti - Mehmet a jeho žena nemohou ukojit své touhy na toaletě ve vlaku, protože se na ně okamžitě vrhne dav rozlícených spolucestujících, Ömerova rodina nemůže truchlit nad smrtí jejího člena, neboť se obává msty žandárů a Mevlütovy pokusy o romantické rande s mladičkou snoubenkou jsou sabotovány slídivými ženami od hlavy až patě zabalenými do čaršafů (tohle zřejmě ten úplně nejprostší symbolický obraz z celého filmu). Nechybí samozřejmě i poukazování na hrozivé podmínky, v nichž jsou nuceni žít Kurdové - ať už jde o záběry ze slumů v Diyarbakiru či zaostalé kurdské vesnice u syrských hranic, nebo pohnuté osudy některých postav. Zejména do postavy Seyita ovšem scénárista a "dálkový režisér" zároveň skryl určité známky naděje. I Seyit podléhá okolnímu společenskému tlaku, ale je navýsost zřejmé, že tak nečíní rád. A i když jeho vzepření přichází pozdě, není vyloučené, že jím předal cenný příklad svému synovi... ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Některé věci se říkají těžko. Jsou těžké na vyřčení i na pochopení.“  Mám to s tímto filmem také docela těžké. Když jsem ho viděl poprvé asi před měsícem a půl, rozhodl jsem se nechat více doznít dojmy a podívat se ještě jednou. Dnes jsem se díval. Nevstřebává se snadno, spíše o to hůř, když se ještě našinci pletou tak podobné tváře snad všech dospělých mužských i ženských postav z řad Turků a že jich je! Sám bych tuhle Cestu označil za jeden z nejnáročnějších snímků, co jsem viděl (vedle některých Tarkovského filmů včetně Stalkera, na kterého jsem si tu občas vzpomněl). Dokud film vypráví příběh cesty několika vězňů na dočasné svobodě během svátků a setkávání se s rodinou, je to díky mnoha scénám, atmosféře jízd vlakem či autobusem (včetně různých zastávek a nočních cest) a také v pozadí znějící hudbě silný a podmanivý zážitek. Když se jeden z nich dostane domů a setkává se před barákem svého rodinného obydlí s ozbrojenou stráží, je to pocitově vcelku zdrcující... Když se v pozitivní chvíli před očima hrdiny objeví bílý cválající kůň na zelené louce, zatímco později sledujeme výjevy s těžkým broděním se stejné postavy velkým sněhem s tím koněm coby "povinnou" zátěží, vnímal jsem působivě zachycený kontrast mezi krátkou představou vězně o svobodě a temným procitnutím v těžké realitě. Ale když se v poslední půlhodině film překlopí do série různých výjevů, linek na přeskáčku, flashbacků a co já vím, čeho všeho (včetně častých výkřiků "Seyite!"), začal jsem se v dalším sledu celé této cesty opět ztrácet a vyvrcholení mě neuhranulo (spíše jen deprimovaně rozladilo). Tak mi nezbývá než hlásit, že je tahle cesta pro mě ve svém konci uchopitelná a nejsem si jist, nakolik šlo o záměr... přesto dávám 4. hvězdičku vzhledem k silnému zážitku a nezapomenutelné atmosféře z většiny filmu. [70%] ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

I když je celkem vidět, v čem je tenhle příběh silný, že je zde podtrženo, jak problematická společnost je, stejně jako je problematické v ní žít a snažit se žít s lidmi pod dohledem nefunkčního státu, nějak jsem se nemohl přimět, aby mě snímek bavil a abych o něm přemýšlel. Přesto se jedná o velmi kvalitní produkci, která mě akorát neoslovila. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (4)

  • Film je k roku 2014 jediným tureckým snímkem, který kdy vyhrál Zlatou palmu na festivalu v Cannes. (Kmotr76)
  • Yilmaz Güney byl v době natáčení ve vězení. Napsal podrobný scénář a v cele také režisérovi přehrál některé scény. Serif Gören pak film režíroval podle jeho přesných instrukcí. (džanik)
  • Tarik Akan ve své knize vzpomínek říká, že ve skutečnosti nebyl jediným, kdo zastřelil koně, který už nemohl pokračovat v cestě. (džanik)

Reklama

Reklama