poster

Cesta

  • turecký

    Yol

  • francouzský

    Permission, La

  • slovenský

    Cesta

  • anglický

    Way, The

Drama

Turecko / Švýcarsko / Francie, 1982, 114 min

  • kaylin
    ***

    I když je celkem vidět, v čem je tenhle příběh silný, že je zde podtrženo, jak problematická společnost je, stejně jako je problematické v ní žít a snažit se žít s lidmi pod dohledem nefunkčního státu, nějak jsem se nemohl přimět, aby mě snímek bavil a abych o něm přemýšlel. Přesto se jedná o velmi kvalitní produkci, která mě akorát neoslovila.(5.12.2015)

  • Niktorius
    *****

    Nejoceňovanější film Yılmaze Güneye (i kdy de facto režírovaný jeho dlouholetým přítelem a asistentem Şerifem Görenem) je mistrovským dílem tureckého sociálně-kritického proudu, které vyniká svou silnou sugestivností a tíživostí. Snímek přitom na povrchu vyznívá spíše chladně a odtažitě; emoce a konflikty z něj nečpí, nýbrž hrozivě bublají pod povrchem. Yol je plný (do různé míry nápadné) symboliky a jakoby skicovitého podání postav i jednotlivých příběhů, na které se divák musí soustředěně napojit a domýšlet si k nim to, co není vyřčeno explicitně. Hlavní motiv je ovšem zřejmý - Güney nám říká, že jeho hrdinové nejsou ani ve světě mimo věznici svobodní, neboť na každém kroku naráží na bariéry přežitých feudálních tradic, náboženských příkazů a polofašistického režimu nastoleného vojenskou juntou (vzpomeňte si na ten zkroušený výraz, se kterým jeden z hrdinů pohledné na zeď, kde vedle sebe visí plakáty zakladatele Turecka Mustafy Kemala Atatürka a tyrana Kenana Evrena). (Následují lehké spolilery:) Ze všech těchto stan na postavy padá útlak, který jde proti jejich přirozenosti - Mehmet a jeho žena nemohou ukojit své touhy na toaletě ve vlaku, protože se na ně okamžitě vrhne dav rozlícených spolucestujících, Ömerova rodina nemůže truchlit nad smrtí jejího člena, neboť se obává msty žandárů a Mevlütovy pokusy o romantické rande s mladičkou snoubenkou jsou sabotovány slídivými ženami od hlavy až patě zabalenými do čaršafů (tohle zřejmě ten úplně nejprostší symbolický obraz z celého filmu). Nechybí samozřejmě i poukazování na hrozivé podmínky, v nichž jsou nuceni žít Kurdové - ať už jde o záběry ze slumů v Diyarbakiru či zaostalé kurdské vesnice u syrských hranic, nebo pohnuté osudy některých postav. Zejména do postavy Seyita ovšem scénárista a "dálkový režisér" zároveň skryl určité známky naděje. I Seyit podléhá okolnímu společenskému tlaku, ale je navýsost zřejmé, že tak nečíní rád. A i když jeho vzepření přichází pozdě, není vyloučené, že jím předal cenný příklad svému synovi...(30.11.2010)

  • Carodej_pes
    ****

    Prožívat naplno tvrdé a dojemné příběhy lze i vzdor exotickému (sociálnímu) prostředí – Cesta toho jest navýsost povedeným důkazem. Výborný, sic stále ještě nedokončený film, kterému je mi skoro až líto nedat plný počet. Na závěru filmu se prý ale již pracuje, takže jsem upřímně zvědav, jestli ve skutečném finále bude má bytost otřesena výrazně.(2.7.2013)

  • Slarque
    ****

    Málokterý režisér režíruje film, zatímco sedí ve vězení. Yılmaz Güney takto kupodivu realizoval svůj nejslavnější, byť dosud nedokončený film. Nejdříve došly peníze, pak zase chyběl čas, a když prozatímní sestřih vyhrál v Cannes, už to tak zůstalo. Takže byly odstraněny scény s jedním ze šesti hlavních protagonistů, kterých tím zbylo pět. Turecko i Kurdistán začátku 80. let má životními podmínkami blíž ke středověku než k současnosti a i vybledlá kopie po více než třiceti letech používání má větší sílu než většina současné filmové produkce (90%).(12.7.2013)

  • Chrysopras
    ****

    Tenhle film neni lehký na sledování - technická kvalita je dost mizerná a začátek poněkud vláčnější a těžší k pochopení. Když se přes tyhle neduhy divák přenese ( i s podporou vědomí, jak film vznikal ), otevírá se skrz příběhy několika mužů a jejich rodin sice nepěkná, ale obohacující freska nelehkého osudu Kurdů v Turecku. Zvláště Seyyitova linie zaujme. 48. KVIFF(9.7.2013)

  • - Film je k roku 2014 jediným tureckým snímkem, který kdy vyhrál Zlatou palmu na festivalu v Cannes. (Kmotr76)

  • - Tarik Akan ve své knize vzpomínek říká, že ve skutečnosti nebyl jediným, kdo zastřelil koně, který už nemohl pokračovat v cestě. (džanik)

  • - Yilmaz Güney byl v době natáčení ve vězení. Napsal podrobný scénář a v cele také režisérovi přehrál některé scény. Serif Gören pak film režíroval podle jeho přesných instrukcí. (džanik)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace