Gruppenbild mit Dame
Portrait de groupe avec dame
Group Portrait with a Lady
Režie:
Aleksandar PetrovićKamera:
Pierre-William GlennHrají:
Romy Schneider, Brad Dourif, Michel Galabru, Vadim Glowna, Richard Münch, Eva Ras, Milena Dravič, Rüdiger Vogler, Velimir 'Bata' Živojinovič, Peter Kern (více)Obsahy(1)
Filmová adaptace stejnojmenného románu německého nositele Nobelovy ceny za literaturu Heinricha Bölla. Z velké části se odehrává za druhé světové války v nacistickém Německu. Hlavní hrdinka Leni Gruyten prožívá zakázaný románek se svým bratrancem Erhardem a snaží se nepřipouštět si hrůzy války. Ty se jí však záhy připomenou. Její bratranec a bratr Heinrich zahynou na frontě, což je smrtící rána i pro její matku. Otec Leni je na začátku války uvězněn kvůli protinacistickým postojům. Leni zůstává sama bez prostředků a je tak nucena přijmout práci ve vazárně smutečních věnců. Zde potkává ruského zajatce Borise, do kterého se zamiluje a později mu porodí syna. Na konci války je však Boris přes všechny její snahy zatčen ruskou vojenskou policií a poslán do Sovětského svazu. Tehdy jej Leni vidí naposledy. O dvacet let později Leni žije skromný, ale přesto šťastný život po boku tureckého přistěhovalce Mehmeta. Občas je očerňována neonacisty kvůli jejímu vztahu s ruským vojákem, ale ona stále věří svým ideálům a zůstává věrná svým zásadám. (Roman Albach)
(více)Recenze (12)
Romy Schneider se zdánlivě práce v německém filmu začátkem 60. let vzdala, ale mnoho jejích pozdějích rolí beztak vznikalo v typických západoevropských koprodukcích Francie, Itálie a (Západního) Německa. Historická freska Gruppenbild mit Dame byla koprodukcí (Západního) Německa a Francie. Předlohou byl román tehdy velmi populárního Heinricha Bölla, nositele Nobelovy ceny. Tématem bylo (opět) vyrovávání se s časy nacionálního socialismu. Protagonisty byly obyčejní lidé zažívající nelidské příkoří. Poselství bylo jasné, návrat slavné herečky byl velkou událostí. Přesto se nepodařilo filmem dostatečně ilustrovat celou košatou ságu s mnoha složitými vztahy mezi postavami, které se neúprosně vlivem války změnily až k nepoznání. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Z pohledu rolí, svěřovaných Romy Schneiderové, je to mimořádně atypický film. Citlivý a vyvážený pohled do německého vnitřního života v posledních měsících války a hitlerovského režimu prozrazuje mnohé o tragédii těch dole, kteří byli vrženi - přitom zpravidla v té či oné míře nedobrovolně intoxikováni hnědou ideologií - naplno do válečné vřavy. Na cestu, která skončila historicky nejtěžší porážkou, kterou kdy Německo utrpělo. Zmatky na konci války byly mimořádné a vedly k velkým tragédiím. Zajímavé je obsazení Michela Galabru; filmu však nesporně dominuje mimořádný výkon Schneiderové. Jedná se o nesnadné dílo, které se svému divákovi neodevzdává hned při prvním zhlédnutí. Současně však také o zážitek, který nepotkáváme každý den. Buď jak buď SKUPINOVÝ PORTRÉT nás určitě nenechá - lze to předpovědět s poměrně velkou určitostí - lhostejné. ()
Velmi zajímavý příběh. Ústřední milenecké dvojici byl dán, možná schválně, trochu malý prostor, inu, když se tvoří dějiny, není čas na lásku.!? Autor tím chtěl jasně vyjádřit to málo, co těm dvěma zamilovaným zůstalo a co mají. Ta zdrcující ohavnost strachu z toho, že odkudkoli může kdokoli přijít a zlikvidovat jejich jediné štěstí a on přišel.! Paradoxně až po válce, v době míru. Jedna z postav filmu to tam říká: "On přežil léta ústrku v pracovním táboře a válku, ale nepřežil internační tábor v době míru a neválčení.! " Nějak tak je to tam podáno. Zkrátka dobrý film, který určitě stojí za shlédnutí. ()
K pochopení je zřejmě třeba znát román, což není můj případ. Svoji nespokojenost si vysvětluji tak, že rozsah literární předlohy je patrně natolik veliký, že se prostě do hodiny a půl filmu směstnat nedal. Děj se odehrává v útržcích odlehlých časově i obsahově a pro neznalého diváka působí hlavně jako nepřehledný zmatek. Sdělení, které se autoři snažili zprostředkovat, je určitě hluboké, Romy Schneider je skvělá, ale pochutnání to nebylo. ()
Úhledný film, z nějž mi dojem kazil Galabru. Zde, v roli slizkého zahradníka, zcela neuspěl, zahradník se zkrátka nemůže pitvořit stejně jako četník. A celkový dojem nedokázala napravit ani přítomnost Romy Schneider. Příběh se stával chvílemi plytký, takže nebýt Rominy, celkový zážitek by byl prachmizerný, ale ta ženský sakra uměla, škoda jí. ()
Jak je u Petrovičových filmů zvykem, i Skupinový portrét s dámou je nejpůsobivější v momentech, kdy hraje hudba - na její výběr a spojení s obrazem má tento rejža opravdu skvělý cit. Samotný příběh je ale podáván poněkud zvláštním způsobem. Důraz není kladen na nějaké podrobné vykreslování situace, ale spíše na podávání jednotlivých scén jako jakýchsi vybraných atmosférických okamžiků, které jsou součástí širšího období a kontextu - na to se už ale Petrovič nezaměřuje. Tento styl podávání informací může mít vzhledem k divákovi pozitivní i negativní účinky, u mě to zůstalo tak nějak na půli cesty. Na filmu je mimo jiné zajímavá i kombinace jugoslávských a německých "fassbinderovských" herců, vidět v jednom filmu Raaba a Zeplichala společně s Batou Živojinovičem nebo Milenou Dravič je opravdu nezvyklý zážitek. ()
Jo, tak tohle bylo silný kafe. Nějak jsem na to nebyla připravená. Zdání klame. V tomto případě klame ten mírumilovný název. Mírumilovného na filmu není ale zhola nic. "Užij si válku, mír bude ještě horší." Postavení "obyčejných" Němců, tedy řekněme normálních lidí z druhé strany už znám z literatury, knih, filmové zpracovnání není o mnoho méně poutavé, smutné, drsné a lidsky kruté. Válku vymýšlí pár chorých mozků tam "nahoře", ale kdo nejvíce trpí a kdo na ni nejvíce doplácí jsou tisíce a tisíce lidí tady "dole". Život je zkrátka pěkná mrcha. Galabru je zde překvapivě sakra dobrý a věrohodný a patří mu můj obdiv. Frau Schneider se snad ani nemůže stát, že by ho neměla, ačkoli se před natáčením ptala, "jestli je skutečně tak dobrá pro tak vážný film zachycující poválečné Německo". Trochu mi vadila Borisova až moc dokonalá němčina, přece jen na ruského zajatce... Možná mi ale šlo jen ucho šejdrem. Zvláštní snímek, který rozhodně stojí za to, i když ho tenkrát tisk nemilosrdně odepsal. Jediná, kdo vyvázl bez poskvrnky, byla Romy Schneider a byla jí udělena Zlatá medaile Německého filmu. ()
Das Gruppenbild - čili obrázek více osob, z nichž je často jedna či jeden (učitelka, patriarcha, oslavenec či jiní) důležitější než ostatní, má dlouhou tradici - a i dnes je velice populární. Skupinový portrét s dámou je ale jen jeden, neboť dámou je tu Romy Schneider. Heinrich Böll byl v době mého mládí velmi populární a tuto knihu jsem četl nejdříve (před 50 lety). Později jsem dal přednost Klaunovým názorům, a na "Gruppenbild" jsem zapomněl. Proto byl film pro mě novinkou. Zato jsem nezapomněl na básně Georga Trakla, které na mě působí zimničně, podobně jako obrazy Egona Schieleho; oba mají ostatně hodně společného; a ve filmu jich bylo plno, jak Trakla (explicitně) tak Schieleho (implicitně). Navíc a nepovině jsem si přeložil jeho (ve filmu první) báseň, z níž cituje zajatec Boris: "VEČERNÍ PÍSEŇ Večer, když putujeme po ztemnělých stezkách, / zjevují se před námi naše bledé postavy. // Když máme žízeň, / pijeme bílé vody rybníka - / sladkost našeho smutného dětství. // Zmrtvěle odpočíváme pod keřem černého bezu, / hledíme vstříc šedým rackům. // Ranní mračna stoupají nad temné město, / jenž zamlčuje vznešenější doby mnichů. // Když jsem uchopil tvé útlé ruce, / Zvolna jsi otevřela své oválné oči, / ale to už ale dávno. // Avšak když temný libozvuk postihne duši, / zjevíš se Bílá v Přítelově podzimní krajině.... Pozn.: Málo kdy se vyjadřuji k hercům, v podstatě mě zajímají jen okrajově, známý komik Michel Galabru je zde ale výtečný. ()
ocenenia : MFF Cannes 1977 - Nominácia na 1. cenu ()
Velmi zajímavý a působivý pohled do Německa za druhé světové války. Na lidi a jejich charaktery a chování. Na poslušnost a svědomitost. Na strach a ustrašenost činů. Na frustraci z vývoje a vztek z blížícího se konce. Na zapálenost a uvědomělost. Na pokusy o vzdor a jejich trest. Na opatrnost a snahu o lidskost. Na spekulace o nabytí majetku za každého času. Na cynismus a beznaděj po krutě tvrdém konci. Na lehkomyslnost i nelehkou romanci. V těžkých časech se lidské charaktery vykreslují do jasných a skutečných barev. Hrozí, vzbuzují soucit i strach, varují a šeptají svá tajemství. Leni Gruyten (dobrá Romy Schneider) je žena, kterou zajímá život a její blízcí. Snaží se pomáhat a přežít. Snaží se žít a milovat. Dychtivě si bere chvilky štěstí, dává svůj temperament a touhu. Boris Koltowski (zajímavý Brad Dourif) je zajatcem života, který si s ním zlomyslně pohrál. Ale alespoň na chvíli dostává svůj okamžik velikosti a štěstí ve tvrdých časech: Z dalších rolí: poslušný i opatrný a trochu lidský provozovatel květinářství Walter Pelzer (dobrý Michel Galabru s hlasem Haralda Leipnitze), Lenin toužebný milenec Erhard Schweigert (Vadim Glowna), Lenin bratr nespokojený s nacistickou mocí Heinrich (Vitus Zeplichal), Lenin zásadový a nezlomný otec Hubert (Richard Münch), cynický voják Boldig (dobrý Rüdiger Vogler), ustrašený doktor slavistiky Scholsdorff (Fritz Lichtenhahn), přesvědčený a zahořklý veterán Kremp (Wolfgang Condrus), ziskuchtivý Otto Hoyser (Rudolf Schündler) a jeho dcera Lotte (Isolde Barth). A mnoho dalších postaviček, které vyplňují pestrou mozaiku těžké a kruté doby, která hlavně ničí a bere. ()
Jugoslávský režisér Aleksandar Petrovič úspěšně převedl na plátno stejnojmennou knihu od Heinricha Bölla. Jedná se snad o první film, kdy válku vnímáme očima obyčejných Němců, kteří přes všechny válečné útrapy chtěli žít obyčejný život a zamilovat se třeba do cizince. Třeba do ruského zajatce ve vazárně smutečních věnců. ... Romy Schneider si s chutí zahrála roli Leni, a to už jen pro to, že jako Němka vždy cítila potřebu vystupovat v protiválečných filmech a tím aspon trochu smýt vinu Němců za druhou světovou válku. ... vytknul bych snad jedinou věc. Velkou část filmu Romy Schneider představuje dívku něco málo starší dvaceti let. V roce natáčení jí však bylo už 37. Dvacetiletou sice hrála uvěřitelně, nicméně tvář 37 leté ženy skrýt nemohla ani za ten nejlepší makeup. ()