Nashville

God bless America, oni to mají setsakra zapotřebí. Mimochodem, může mi někdo vysvětlit proč dobrák distributor snaživě nacpal do obsahu ten spoiler? Když na to člověk není připraven, sic dříve nebo později tuší, nabere finálovka nenadálý spád. Proto je velká škoda, když po přečkání, pro mnohé určitě po přetrpění té vrchovaté porce country, přijde o šokující moment překvapení, což rozhodně musí kazit dojem. Takže jak už tady někdo napsal, byla jsem i já vděčná za mojí lenost přelouskat si ten rozsáhlý a prozrazující text před zhlédnutím filmu. (30.03.2012)

Fascinující na Nashville je, že si vytváří svůj mikrosvět, který když vás vtáhne, tak už nepustí. Country není moje krevní skupina, ale tady je to úplně jedno. Už proto, že nezazní žádný typický odrhovačky. Písně složené přímo k filmu a zpívané samotnými herci jsou svébytné skladby, které obstojí i při samostatném poslechu. Tehdejší hvězdy country si Altmanovi dokonce stěžovaly, že je i jejich město vylíčil zkresleně (podle Altmana jim spíš vadilo, že nepoužil jejich songy - ještě že tak). Písně tady nejsou jen do počtu, jsou integrální součástí filmu, rozhodně to nepůsobí jako muzikál. Dalším kladem jsou charaktery: každá z 24 postav je zajímavá a výrazná, takže jsem neměla problém se v nich orientovat. K tomu všemu ještě Jeff Goldblum s tricyklem, prostě jsem víc než spokojená:) Altmanovský styl (svou výjimečností srovnatelný snad jedině s Fellinim) na svém vrcholu. (03.12.2011)

Měla jsem hrůůzu z toho co mě čeká. Proto jsem nadšená. Od začátku, přesto, že většinou mluvilo pět lidí najednou a režisér nikoho nešetří tím, že by jej s někým seznamoval, hodí diváka doprostřed extra nepřehledné vřavy. Ale i přesto mně to netrápilo a během chvilky jsem byla vtažená a celou dobu jsem se naprosto orientovala v postavách, protože všichni byli tak výrazní, že jsem si je vůbec nepletla a vlastně na všechny jsem se těšila až je zase uvidím a bavilo mě hádat, jestli kluk na motorce je fakt Jeff Goldblum. Americké country je můj osobní spouštěč dobré nálady. (Jsem trochu prostší mysli). Moc bych chtěla zase někdy vidět Altmanovu Svatbu, kterou si pamatuju jako něco podobného a skvělého. (18.01.2011)

Město Nashville se v klasické Altmanově fresce ukazuje jako absurdní svět snů, ambicí, moci, tužeb, zlomených srdcí, tragických osudů, ale také lidí se všemi jejich stinnými i světlými stránkami a nelehkými osudy. Bravura zdejšího vyprávění spočívá v tom, že dokáže obsáhnout a proplést ohromné množství postav i lokalit, ale při tom neustále diváky vtahuje a fascinuje. Základem pro to je výtečný scénář, který k naprosto všem postavám country milieu, ať už padlým či spanilým, přistupuje s naprostou empatií, byť při tom neodvrací zrak od odvrácených, stinných či absurdních stránek jejich životů a osobností. (03.07.2022)

Tento film o jednom víkende zo života ľudí z hudobnej branže vo svetovom hlavnom meste country Nashville (štát Tennessee, USA) je vďaka práci s postavami a so zvukom pozoruhodným dielom. Na poskladanie tejto mozaiky postáv, hudby, obrazov a zvukov použil Altman 16 nahrávok rozhovorov na vytvorenie zvukovej stopy, ako aj neustály pohyb kamery, rytmické prestrihy a komentáre v obraze i mimo neho. Osobitne pozoruhodná je úvodná sekvencia na nashvillskom letisku, počas ktorej sa predstaví všetkých 24 postáv. Je iróniou, že hoci film vznikol v roku 1976 ako oslava 200. výročia vzniku USA, odhaľuje práve temnú stránku tejto krajiny – rasové predsudky, sebectvo a vulgárnosť. 70% (15.08.2010)