Karneval duší
-
Carnival of Souls
-
Corridors of Evil
-
Karneval duší
Horor / Mysteriózní
USA, 1962, 78 min (Director's cut: 84 min)
Česko-Slovenská filmová databáze
ČSFD projekce My
Arctic: Ledové peklo - Bratislava
Arctic: Ledové peklo - Praha
Na DVD
od:
Kangax
Skvelý atmosferický horor zo starej školy, ktorému riadne pridáva na sile čiernobiela kamera. (To je jeden z dôvodov, prečo novší remake nesiaha tomuto originálu ani po členky). Výborná je kamera, organová (veľmi nepríjemná) hudba, a uveriťelný herecký výkon hlavnej hrdinky. Ďakujem Řitke, že som mohol tento skvost vidieť. Od maximálneho hodnotenia som ale upustil kvôli slabším hereckým výkonom ostatných postáv a ľahko odhadnutelnej pointe, ktorá bola jasná od prvých minút filmu, a to my znemožnilo to správne mrazenie v chrbte(16.1.2009)
GodComplex
Nadherny oldschool horor. Jeden z tech kousku, ktere nepotrebuji ani spetku krve, ci brutality k tomu aby i presto byli maximalne efektivni a strasidelne. Vyborne tema a pointa, skvela atmosfera, uzasna hlavni hrdinka, ktera vypadala jako retro verze Tori Amos. Uz to, ze pracovala jako varhanistka v kostele budi respekt a s tim souvisi skvela hororova hudba. Nechapu, proc po tak skvelem vykonu Candace Hilligoss uz vicemene nikdy v nicem nehrala. Kazdopadne diky ni bude tenhle psychologicky horor hodne popularni u zen. "You cannot live in isolation from the human race, you know. "8/10(16.12.2009)
vypravěč
Slibný námět podstatně snižuje banalita jeho ztvárnění. Co se ale dalo očekávat od rutinního režiséra výchovných filmů a podobného braku, jaký dnes dokáže zaujmout jen letmo zachyceným koloritem? Příběh se zde sice vypravuje spontánně, ale současně také spoutaně, předpojatě a navykle. Spád strašidelné povídačky brzdí, ba přerušují jak scény nedějové, které by měly navodit hrdinčinu vzrůstající úzkost nebo zpřítomnit v tělesném světě ono záhadné transcendentno či přímo zásvětí, tak ty, které tento duševní sestup, který jako by parodoval skvěle zachycený psychologický rozklad Repulsion Romana Polanského (natočeného ovšem až po třech letech po tomto smutném masopustu), rámcují, přesněji řečeno: nechtěně tragikomicky měří čas. Zároveň ovšem vzniká – jakkoliv nezáměrně – něco jiného. Varhanice připomíná děvče z ochotnického divadla, které si vybojovalo svou první filmovou roli. Polohy, které jí „jdou“ nebo jí (její zkušenosti) nějak odpovídají, rozehrává naplno, a tedy i vyhrocuje, ale většinou se přizpůsobuje tempu svých hereckých partnerů, a psychologicky tak svou postavu štěpí, její osobnost činí nekohezní (ne však rozporuplnou), což se vespolně podílí na zlomkovitosti pomyslného celku, k níž přispívají i zaznamenané zcela zanedbatelné okolnosti, zbytečně natahující čas. Jízdy autem, snídaní, hovor s knězem..., to všechno jsou jen etudy, které vlastní příběh nijak nedokreslují, ale jeho předpokládanou ideu znásilňují zbytnou celuloidovou mlhou, byť se v nich i objeví bubáci, o něž nakonec – naneštěstí – jde především. V tom všem, v čem film jako film selhává, ovšem zároveň uchvacuje – nikoliv však již jako hrůzostrašný film, ale jako "skutečnost". Tedy již zde není dívka pronásledovaná duchy, což film vítězoslavně dotvrdí, ale už žena vyviklaná z řádu, hodnot a citů, posílená a ponížená zkušeností blízkosti smrti a šokovaná vlastní bezcitností a tísněná halucinacemi, bludy a vlastním tělem, jitřeným zhovadilým poživačným sousedem z hotelu, který se však okamžitě zalekne aury šílenství. (A to vše ztvárnil pozdější Repulsion dokonale.) Horor se tak snadno může překlopit v drama psychologické, k čemuž zde stejně nedojde, neboť by i to selhalo na stejných, výše vypočtených prvcích, nadto jednoznačný závěr takovou interpretaci vylučuje. Takovému možnému, ale nenaplněnému pojetí nicméně napomáhají elementy jiné, které s hororem naopak nemají nic společného, ale ocitly se zde snad pro svou imanentní neoddělitelnost: především předimenzované znění věcí a dějů (naneštěstí jen skicovitě a selektivně spojené s vlastním hrdinčiným vnímáním, jemuž ovšem primárně odpovídá, byť zní, i když hrdinka „neslyší“). Režisér jím atakuje – v souladu se svou navyklostí, zvykem ozvučit realisticky prostor fikce – samu atmosféru a činí ji (zřejmě nevědomky, ale přesto /nebo právě proto/) neobyvatelnou. Chvilkovou hluchotu tak polarizuje hypersenzitivní slyšení (které slyší trávu růst, dalo by se s úsměškem dodat), které ovšem přiléhavě odpovídá hrdinčině profesi. Troufám si říci, že tento prvek nepramení z režisérovy auditivní osobnosti a je „jen“ naivně „hyper-realistický“ – i tak však funguje výborně. Skoro stejně jako v Polanského vzpomenutém filmu. A tak si říkám: viděl Polanski tento film předtím, než natočil Hnus, nebo Harvey potkal někoho podobného své hrdince? Z jeho představivosti jistě nepovstala.(16.2.2019)
obitus
Pad auta z mostu do reky prezije pouze jedna divka, ktera od te doby vida nebezpecne vyhlizejiciho muze s bilym oblicejem a obcas se ji stava, ze ji jeji okoli zcela ignoruje. Genialni film, stavici na skvele atmosfere, malokdy se stava, aby se clovek u tak stare zalezitosti opravdu bal, ale tentokrat se to podarilo. Carnival of Souls tvori predevsim tri prvky: 1, naprosto skvela Candace Hilligoss v hlavni roli. 2, opravdu neprijemna, casto varhani hudba, ktera misty az taha za usi a dodava pocit neklidu. 3, prace se svetlem a stinem a s tim spojena skvela kamera casto vyuzivajicih detailu. I kdyz je u nas film prakticky neznamy (vysel pouze remake z Cravenovi produkce), vyznamne ovlivnil horrorvy zanr. Slouzil jako jedna z hlavnich inspiraci pro Night of the Living Dead (Romero to sam priznava) a primou citaci jedne sceny najdeme i v jeho nejnovejsim zombie kousku. -----betelgeuse: hnus spoiler.(2.8.2005)
MissJ
Pointa mě sice nepřekvapila, protože jsem napřed viděla filmy, které se Karnevalem inspirovaly, ale nijak to nevadilo. V některých chvílích mi opravdu naskakovala husí kůže, a to z prostého důvodu. Zvuk varhan mi spolehlivě nahání hrůzu. Vzhledem k tomu, že i na koncertech varhanní hudby sedávám výhradně na konci řady v bezprostřední blízkosti únikového východu, účinky zde byly nedozírné (hercna rumpluje). Působivost filmu dodává i výborná Candace Hilligoss v hlavní roli. Ještě jedna věc mě zaujala - pavilón Saltair, dějiště mj. závěrečné scény, který pár let po natáčení vyhořel: historytogo.utah.gov/utah_chapters/statehood_and_the_progressive_era/saltair_exhibit/ Film je volně ke stažení na archive.org(25.3.2012)