Motýl s křídly od krve

Béžový kabát, rukavice, nůž nořící se pětkrát do dívčina těla. Ač je vrah dopaden, divák si není jist, zda je tím pravým. Záhy vyjde najevo, že byl zatčen nevinný. Zatímco seděl podezřelý Marchi ve vězení, umírají další mladé ženy. Trochu protřelý divák má už stejně jako policie jasno, kdo je skutečným vrahem. Jenže tvůrci si nechali překvapení na konec. Solidní, byť ne zcela výtvarná kamera, standardně dobrá muzika - pokud někomu přijde, že klíčový hudební motiv již slyšel, pak si stačí poslechnout znělku k seriálu Tajuplný ostrov 1973, ke kterému složil hudbu rovněž G.Ferrio - téměř nulové gore, nahota jen v náznacích. Žlutější než film jsou však kalhoty Marty Clericové (Lorella De Luca). Nejzajímavější je práce forenzních kriminalistů a její srovnání s dnešními možnostmi. Průměr vylepšil závěr - 3,5*. (07.08.2018)

Film začína na giallo rozhodne netradične. Už v prvých minútach hrajúce sa deti nájdu mŕtvolu dievčaťa a polícia okamžite prichádza. Hneď sa rozbieha zložité a detailné vyšetrovanie ktoré vedie pomerne jednoznačne k jedinému podozrivému a ten je aj zatknutý a v polovici filmu už dokonca odsúdený. Hladký priebeh však naruší ďalšia nečakaná vražda, takmer rovnaká ako tá predchádzajúca... ale vrah je už dávno vtedy vo vezení... Tvorcovia šikovne používajú rôzne finty na zmätenie diváka, a ten aj keď je presvedčený že vo väzení sedí nevinný človek, neustále je zneisťovaný čudným správaním ostatných postáv vo filme. Záver je tak skutočne prekvapivý a pointa sa tvorcom určite vydarila. Trochu netradičné giallo, bez maskovaného zabijaka a s prvkami súdnej drámy je však nakrútené kvalitne, a napriek dlhému vyšetrovaniu sa divák nenudí. Filmu síce chýba istá dávka mysterióznosti, vrážd je veľmi málo a horor to určite nie je, ale fanúšikom gialla ho môžem určite kľudne doporučiť... Film, ktorý je len ľahko nadpriemerný, a zaslúži si asi skôr tri hviezdy však exceluje hudobnou stránkou (Gianni Ferria). Pre podobný typ filmu je hudba nesmierne dôležitá, a preto, že ústredný motív sa mi veľmi páčil tak hodnotím vyššie. (10.12.2010)

První oběť je nalezena za jasného dne a vyšetřování začne ihned. V jednom z dalších záběrů vidíme v nějakém bytě dívat se matku na televizi. Přijde dcera, přepne na jiný kanál a v něm zrovna komentátorka ohlásí, že se stala vražda. A my přímo v televizi vidíme zavražděnou, jak tam ještě nepřikrytá uprostřed noci leží (ano už se setmělo) a okolo ní postává policejní inspektor se svým týmem a něco dumají. Celé to komentuje pro televizi reportér. A dcera pozná v mrtvé svou kamarádku. No to byl panečku začátek, že jsem měl chuť to vzdát asi po deseti minutách. Vcelku jednoduchý a čitelný příběh, žádných napínavých momentů jsem se nedočkal. (30.03.2008)

Rok 1971 byl jedním z nejplodnějších roků, co se týče giallo filmů. Je tomu samozřejmě, protože jen rok před ním měl premiéru fenomenální, kritiky ověnčený a divácky velmi úspěšný "Pták s křištálovým peřím". Duccio Tessari se na nové vlně snažil také svézt a příspívá svojí troškou do mlýna v podobě "Zakrváceného motýlka". Na giallo poměry přichází s velice zajímavým a originálním konceptem. Ten je postaven na tom, že vrah mladého děvčete je brzy po svém činu nejenže chycen, usvědčen ale také odsouzen do vězení. Jenže vražedné řádění pokračuje a policie tudíž nemá správného pachatele. Tvůrci filmu tak díky velice zajímavě vystavěnému příběhu hrají s diváky hru na kočku a myš. Nejenže jasný pachatel najednou není vrahem, ale také k dvěma dalším postavám ve filmu vedou určité indicie, které jsou divákovi postupně odhalovány a ukazují, že i ony by mohly být vrahem.....Režisér se tak jasně inspiruje od Argenta nejen zašmodrchanou pointou, ale i audio-vizuální stránkou. V té sází na hudební doprovod Gianniho Ferrioa (s podporou Čajkovského) a k tomu i na velice profesionální kameře, která si vybírá opravdu velice zajímavé záběry. Bohužel, Argento je jediný a nedostižný, mě se Tessariho vizuální stránka moc nelíbila. Působila na mě velice studeně a neosobně. Ale to ať posoudí každý sám. V celkovém hodnocení jsem na vážkách. Na konci filmu jsem měl chuť dát hodnocení 4* a to z důvodu perfektní pointy, která podtrhla už tak velice dobře postavený příběh. Po delším přemýšlení nad filmem a k přihlédnutí k tomu ostatnímu, co jsem už v rámci žánru viděl, ale musím dát jen 3*. V současné době nedokážu napsat co mě k tomu vede, ale je to tak. Snad možná takový stejný feeling, jenž jsem měl u slabších žánrových kousků (The Fifth Cord a Calling All Police Cars). (12.06.2011)

Musím říct, že film mě už od začátku dostal použitím Čajkovského hudby, která je prostě nádherná. Jedná se o jeho první klavírní koncert a myslím, že většina z vás zná už tu úvodní, dramatickou melodii. Italové, podobně jako Japonci, dokáží propojit nádhernou vážnou hudbu s děsivými scénami. Tohle je něco, co se rozhodně nedaří každému. Zde je to podpořeno i dobrým příběhem. (01.03.2014)