Na stříbrném glóbu

V první řadě bych vynechal všechny ty dohady z textu distributora o tom, co by kdyby. Samotnému filmu tím nepřilepší, pouze přilákají spoustu diváků zcela mimo cílovou skupinu. Z tohoto filozofického sci-fi podobenství by se žádný velký kult určitě nemohl stát, ani kdyby stihl spatřit světlo světa dřív, než první díl Hvězdných válek, stejně jako vyloženě kultovní záležitost nikdy nevzešla ani z Tarkovského Solarisu (1972), protože jde o vysoce artová díla na poli sci-fi žánru, jaká s onou Lucasovou vesmirní fantasy ságou (ať už máte na SW jakýkoliv názor) moc srovnávat nelze. V rámci své kategorie si Żuławského dílo ve výsledné podobě navzdory opožděnému dokončení určitě pozornost zaslouží... Říkal jsem si škoda, že Żuławski nepřišel v rámci průvodní formy ještě s větší invencí a místo faktů o nedokončeném filmu nezvolil na úvod a závěr jiný rámec, díky jakému by divák ani nemusel během sledování tušit, že se jedná „jen“ o torzo. Vzhledem k tomu, že jedna z postav na planetě má neustále zapnutou kameru a velmi často sledujeme dění zachycené právě z její záběrů, se tady podobný nápad i přímo nabízel. V tomto směru potenciál zůstal mírně nevyužitý, ale nakonec po skončení filmu musím říct, že i v oné rovině trochu „jiného found footage“ se mi Na stříbrném globu dost zamlouvalo a líbilo včetně závěrečné myšlenky o „šlechetných dramatech našich životů, doprovázených vítězstvími i porážkami,“ která osud samotného filmu velmi pěkně propojila s jeho obsahem. Po filmařské stránce obdivuhodné dílo mě naplno vtáhlo syrovou atmosférou uprostřed planety na první pohled podivné, ale ne zas nepodobné té naší Zemi, a již zmíněnou nesmírně dynamickou kamerou, díky níž jsem v nejedné scéně nabyl z dění dojem autentického prožitku.                                                  * * * „S vírou je konec, teď začíná realita...“  Původně jsem se děsil stopáže, ale nakonec mi ty dvě a půl hodiny dokázaly slušně uběhnout, nepustit... a znepokojovat a fascinovat a znepokojovat... Uprostřed dění plného lidského běsu a někdy až teatrálně expresivního herectví s odkazem směřujícím k antické tragedii padalo tolik silných výroků a podnětů k zamýšlení, až jsem všechny ani nestačil pořádně vstřebat a pocitově mě ve spojení s bezmocnou krutostí lidstva na planetě dost rozložily. Pocitově náročná, přesto silně magická záležitost, které nakonec po menším váhání tu 5. hvězdičku za tu nevšední působivost věnuji, ale asi budu časem potřebovat opakované zhlédnutí, než mi dojdou všechny konotace vícevrstvého snímku. A když už jsem zmínil sovětský Solaris, kde mě (mimo řady jiných scén) fascinuje cesta futuristickou dálnicí, tak v tomhle polském sci-fi opusu na mě podobně hypnotickým účinkem působila (na pozadí vyprávění o přípravě k odletu raketou) dlouhá scéna se zástupem lidí cestujících jakýmsi tajemným eskalátorem do neznáma. [90%] (12.10.2021)

...vadily vám někdy v Solaris alobalové stěny korábu? Mně ne. Tady na tom ty paruky taky ne. Šílená kvalita barev v (jediném dochovaném?) exempláři co je ke stažení na netu evokuje Jakubiska: zničené negativy Zbehovia a pútníci a Dovidenia v pekle priatelia, taky jeden dodělaný po X letech. V Na srebrnym globie je především novátorské snímání - přiznání snímání, případně simulace "snímání okem" (Enter the Void!), do toho "skákavé" střihy - sem tam vynechat okénko (5 Obstructions!). První polovina se takřka celá nese ve znamení reinterpretace mýtu o Adamovi a Evě. Druhá půlka je naplno ponořená do pro Zulawského typického halucinačního běsu s motivy pašijí. Přibývají postavy a zápletky, celé je to rozrostlé do obrovské epičnosti, žánr je neustále rozrušovaný kostýmy (K. Janda jako dáma třicátých let!), formu tříští i vstupy režiséra, který při záběrech současného Polska, či krajiny popisuje, co se mělo v ten daný moment dít, ale nestihlo se do zákazu panem Szcukou (pěkné jméno pro cenzora). Nejvíc filmu ale neškodí tahle vyrušení. Nepřesvědčivé jsou jednak dlouhé filosofické pasáže, pojímané většinou jako hystericko-epileptický záchvat herce, především ale nefungují chabou výpravou na dřeň odhalené pasáže à la Star Track – ten mezihvězdný patos, který uneseme v béčkové scifi nejde dohromady s krví Źulawského dramat, s filosofujícím zcizováním v postavách „herců“, nefunguje to ani s estetikou fantasy (ze Zaklínače jsem viděl první díl a byl pro mě synonymem určitého druhu špatného filmu – Na stříbrném glóbu je takřka celé jako Zaklínač, člověk se přes to musí přenést); smixované je to celé ke všemu ještě i s nábožensku tématiku (ne, toho pěkného ukřižovaného blonďáka oprskaného krví prostě NEMOHLI Poláci pustit – to hraničí s naivitou). Některé motivy, jako sex s mimozemšťanem, přenesl režisér bez vícera žvanění zcela ústrojně do následujícího Possession – loutka mimozemšťana (či co to bylo…) byla ale mnohokrát přesvědčivější. Bohužel – celé je to jen nákrok: pěkně drahý (10 let bez Polska, 20 do dalšího polského filmu). Zulawski se s neuvěřitelnou vervou pouštěl do věcí, které měnily podobu zažitého kina, které bylo obtížné dotáhnout, které měly minimum naděje na širší ohlas. Škoda, že to už zabalil. (16.01.2011)

Z celé té epické šíře jsem si odnesla, že nějací kosmonauti přiletěli na nějakou planetu. Ale tak já na pochopení zas tolik nelpím a cca dvě třetiny jsem byla schopná nějak senzuálně vstřebávat. Pak jsem se ale stejně vzdala a jen to tak tupě dopozorovala. Prostě tam toho hodně chybí a na nedokončený film je to nekřesťansky dlouhé. Vím, že je asi na vině cenzura, ale co já s tím, že... (15.12.2011)

"Jsme poslední, kteří si udrží moc, nebo první z těch, jež jsou bezbranní?" První den s tímto filmem jsem se chtěla zabít. Myslím, že je to celé stavěné tak, aby to totálně rozložilo mysl diváka. Já se opravdu musela dívat na fotky svých milovaných, abych se vrátila zpátky do svého těla. Ale miluju to. Zbožňuju ten způsob, jakým je film sebevědomý, jak cíleně používá ty nejosobitější prostředky, aby vytvořil tu nejsugestivnější možnou vizi. Tohle je film. Tohle je autorství. "Ne, ona není chorá. Je jenom obětí vítězství touhy nad rozumem." ♥♥♥ (08.10.2011)

Pseudofilozofický blábol plný expresivního herectví a found footage záběrů, kde kamera zběsile pobíhá po scéně a herci hystericky vykřikují repliky stylu „pravda je to, co říkáme!“, „svoboda je v nás!“, "moje sílo, proč jsi mne opustila?“ a podobná moudra, bez nichž bych jinak neusnul a život bych už nikdy nepochopil. Co je mi platné, že se realizací byly problémy, že šlo o nákladný projekt apod., když celkově to nedává smysl, odnikud nikam nejde, scény by se klidně mohly zaměnit, a ani to řekněme surrealistické pojetí se nijak nevyvedlo. (28.07.2014)