Bez zpáteční jízdenky

Atypický hlavný hrdina verzus klasické policajné figúrky, originálne poňaté scény verzus nepravdepodobnosť a klišé tých ostatných. Ako celok sa ale Bez spiatočného lístka ukazuje ako vcelku originálny film. Je to kritika spoločnosti prostredníctvom hrdinu, ktorý už od mladi nemal inú možnosť, ako si zvoliť cestu zločinu? Je tak originálnou postavou, ale nie je už aj toto filmové klišé? Ale asi je to jedno, pretože Giovanni akoby vedel, že eso v rukáve je záverečná polhodinka a pokiaľ divák bude mierne otrávený vyššie spomenutými faktormi, že si ho nakoniec spoločne s nie príliš sympatickým Martym získa. Zaujímavé, že mi tento film pripadal absolútne odlišný, ako rok predtým natočená Posledná adresa, pritom tých styčných prvkov je tam relatívne dosť (keď je už film spomínaný v obsahu). (25.06.2013)

Vysvobodit se z pout odsouzení za zločin, v boji za svůj cíl nebo v sebeobraně udeřit i nejtvrdšími prostředky, projevit smysl pro čest a spravedlnost, dokázat vinu i nevinu, vyrovnat s nepříznivou realitou danou shůry a pak tváří v tvář smrti, klidně i s jásavou písní na rtech, hrdě padnout... Zní to skoro jako pohádka plná dokonalosti, ale nejen vzhledem k závěru vůbec není, zvláště když se zamyslíme nad poselstvím filmu. Charaktery postav se vyhýbají černobílému škatulkování, přičemž jistou špínu i jistou čest lze spatřit postupně na všech stranách zákona. Spousta rozehraných scén a dialogů či drobných příběhů z čistě vedlejší koleje (např. v úvodě zastřelený policista, který dříve zabil 4 osoby a právě mířil pistolí na již zraněného..) tady dostatečně upoutává a zároveň lehce zneklidňuje diváka... zbytek za mě naprosto výstižně vyjádřila ve svém komentáři 1frida2. Zkrátka a dobře, jeden z přesně těch filmů José Giovanniho, které ve mě ještě dlouho po zhlédnutí budou v mysli rezonovat, i přes pár potenciálních slabších míst, které v tomto případě nezkazily můj celkově silný zážitek. Pomalé tempo s dobře budovaným napětím mi vyhovovalo, vedle závěrečného dění zvláště druhá akčnější třetina po útěku z nemocnice měla strhující spád, přímo s noirovou atmosférou, a mne dosud zcela neznámý Jean-Claude Bouillon si tady svým excelentním a zároveň podmanivým výkonem tady podle mě nic nezadá s dobovou hereckou špičkou ve Francii (a vlastně mě jen překvapuje, že se pak neprosadil víc). [90%] (19.12.2021)

Je to jednoduché - když je dobrá předloha a režisér není vyslovený nýmand, nemůže to dopadnout špatně. Film nabírá tempo dosti pozvolně, což může být dnes pro leckoho překážkou. Ve druhé polovině však nabírá dech, od okamžiku, kdy Marty uteče z nemocnice a začne hledat viníky loupežné vraždy. Zároveň se zde ukazuje, že pokud je člověk odsouzen k trestu smrti, stává se daleko nebezpečnějším. Mimochodem trest smrti byl ve Francii zrušen až v říjnu 1981. (14.07.2013)

Zpočátku mě příběh přišel až příliš zmatečný a zrcyhlený, všechno však vynahrazuje závěrečný finále, ve kterým mě Jose již tradičně rozhodil. Co však považuji na filmu za úplně nejzajímavější, jsou mé sympatie k hlavnímu hrdinovi. Ze začátku jsem z něj měl vysloveně nepříjemnej pocit, no a při poslední scéně už měl mé sympatie v kapse, což svědčí o velmi kvalitním hereckým výkonu titulního představitele. (23.06.2013)

Zajímavý snímek, který zestárnul a dnes osloví už velice málo diváků. Svým stylem vyprávění dnes vypadá nudně a některé scény zdlouhavě. Jejich vyznění je však na úrovni a hlavně nepředvídatelně. Akční scény se nevtírají za každou cenu a když už se nějaká objeví, není jisté jak dopadne. Jedná se o kvalitní počin, který by měl být pro mnohé vzorem. (28.03.2014)