Reklama

Reklama

Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi

  • Velká Británie Rosencrantz & Guildenstern Are Dead

Obsahy(1)

Shakespearův Hamlet viděný očima jeho dvou přátel z dětství. Měli by jeho strýci - tatínkovi a tetince - matce pomoci odhalit příčiny podivného princova chování, ten úkol je však zřejmě nad jejich síly... (oficiální text distributora)

Recenze (101)

Marigold 

všechny recenze uživatele

William Shakespeare na nich spáchal strašlivý hřích. Z nicoty je náhle přivedl do světa, kterému nerozumí (ale občas se jim do úst derou podivné cizí repliky), do světa, který se nechová podle pravidel logiky. A ti dva ani nevědí, který je který, ale nebylo vám to při sledování Hamleta vlastně jedno? Zkrátka: Stoppardův mistrovský divadelní apokryf, který si pohrává se shakespearovským obrazem světa jako divadla a rozprostírá ho do absurdního rozměru divadla v divadle v divadle (viz. loutková scéna, která ještě posiluje rafinovanost Hamletovy hry s králem). Humor Stoppardova dílka je suchý a černý jako kašel, výkony Rotha i Oldmana padnou jako prdelka na nočník. Navíc jazyk divadelní hry/filmu může co do hravosti směle soupeřit s jazykem mistra ("slovní tenis" obou hrdinů je jeden z nejbrilantnějších dialogů, které jsou ve filmu k slyšení). Parodie ve svém žánru rovná dokonalostí Hamletovi. Skvělé, vtipné, intelektuální a přitom nepovýšené! ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

„Třistačtyřiašedesátkrát hlava, to je asi rekord..." Tom Stoppard, zlínský rodák, a jeho nejznámější dílo převedené na filmový formát. Herecky brilantní a skvostně obsazené. Celý snímek stojí na dialozích, které jsou až neskutečně hravé, nepostrádají myšlenku a v nejlepším Shakespearově odkazu. Takový Hamlet "za oponou" aneb kralevic dánský z pohledu jeho dvou nejlepších přátel. Výborné to je i když všichni z originálu dobře víme jak tato dvojice nakonec dopadne. Přesto, že to děj klasického Hamleta ohromně obohacuje, tak toto dílo by fungovalo i samostatně, jelikož je hlavně a především o ústřední dvojici a jejich věčných a neřešitelných filozofických otázkách a "Hře na otázky". Geniální a nezapomenutelné. Srdcovka, na kterou nedám dopustit. Být více "filmová", tak jde o dokonalý snímek. Takto z toho přeci jen až moc "trčí" Stoppardova divadelní režie. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Tom Stoppard je naratolog; specifický a málem vyhynulý druh uvědomělého vypravěče. Není to však běžný naratolog, protože natáčí a píše tak bezstarostně zábavnou formou, že neustále riskuje, že učiní z naratologie něco, co přináší potěšení. Jeho přístup, nedbající na typickou, od světa odloučenou atmosféru elitářského myšlení, je frenetický a plný napětí. Bere naratologii za límec a nutí ji ke konfrontaci s každodenním životem. Pročež tento jeho vskutku revoluční projekt s nechtěně cimrmanovskými rysy nejenže bezvýhradně obšťastní fanoušky meta-meta-filmů (jeden příklad za všechny: část dramatu sehraná kejklíři a zbytek Hamletem samotným odlišuje fikční vyprávění od běžného vyprávěcího aktu), největší měrou se tu nažďouchne Gerard Genette. Co nažďouchne... bude žrát jak nedovřenej! ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Na naprosté docenění tohohle filmu bych musel mít Hamleta v živé paměti, mám takový pocit, což vzhledem k tomu, že jsem ho četl před nějakými pěti lety, neplatí. Každopádně - chytré dialogy a velmi "jiný" humor spolu se skvělým hereckým duem člověka skutečně vtáhne. Věřím, že jednou tomu dám pět hvězd. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

Slovní tenis získává nový rozměr a Stoppardovi díky za to. ♥♥♥ Škoda, že jsem si ho nevytáhla u maturity z angličtiny, protože jsem o něm a speciálně o téhle hře a filmu připravenou úžasnou řeč a strašně jsem chtěla vidět výrazy na tvářích učitelek. A nakonec jsem si vytáhla ropnou skvrnu a návštěvu u doktora. Rozbor absurdní shakespearovské parafráze by byl jednoznačně zajímavější, myslím si já. ()

brit84 

všechny recenze uživatele

Díky bohu, že už mám tenhle blábol za sebou. Když se tak dívám na hodnocení, chyba je nejspíš ve mně, takže se nenechte odradit. Ale já to dokoukal jen s obrovským sebezapřením! Nevím jestli na to musí být nějaký speciální divadelní cítění či co... ()

pepo 

všechny recenze uživatele

Originálna variácia Hamleta. Koncept, dialógy ( tenis je parádny) aj herci sú neprekvapivo úplne super. Strašná škoda, že Stoppard je slabučký filmový režisér. Keby to robil niekto skúsenejší a filmovejší ( Branagh napríklad) mohla to byť rovnaká pecka ako Shakespeare in Love. Ale aj tak stále veľmi dobré ()

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

Od této chvíle do konce mých dnu, už nikdy nebude vrhání vlaštovky papírové takové, jako dříve bývalo.... A to je vlastně vše, protože i přes výborné obsazení hlavních rolí je vše tróchen nedotažené, ať už propojení s Hamletem samotným (mnoho hlasů tvrdí, že film si jde užít i bez znalosti děje "hlavního" ach jaká to nepravda), nebo slovní hříčky a souboje (jsou sice skvělé, ale málo je jich, málo..), neboť ve chvíli, kdy jsou nejzábavnějšími momenty filmové adaptace divadelní hry scény čistě filmové (ty neskutečně zábavné fyzikální), je něco špatně. Pořád je to ale skvělý doplněk (jak divadelní hra, tak film) ku Hamletovi, škoda, že producentstvo nemělo dostatečný počet koulí na natočení Hamleta a Rosencrantze & Guildensterna na jeden zátah a s jedním osazenstvem. ()

ninon 

všechny recenze uživatele

Je to hra či sen, já vidím dvojmo Becketta obcujícího s Shakespearem. Slovní tenis (aristokratičtější než fotbal) dostává nového rozměru. Nemile jsem však překvapena, když závěrečné titulky prozrazují mi kdo je kdo. ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Některé dialogy jsou opravdu výborné a herci se ve svých rolích dost vyřádili. Ovšem že bych tenhle snímek měl vidět ještě někdy znovu, to mě moc neláká. Zajímalo by mě, co by na to William Shakespear asi řekl. No, vskutku Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi. ()

HoneyBunny 

všechny recenze uživatele

Gary Oldman a Tim Roth. Dva herci, u kterých se ve vodách hereckého záporáctví dá mluvit o mistrovství. A když se sejdou v jednom filmu, to přece musí být něco geniálního. Ne tak docela. Děj je docela nepřehledný a dost ujetý a tak nějak nechytí za srdce, celé je to tak nějak přehnaně intelektuálské. Což ovšem neznamená, že oba zúčastnění pánové nehráli skvostně. Ty jejich monology (Oldman: Jaké by to bylo, kdyby ses probudil v rakvi.) a hra na otázky. Lahůdka. Z obou dvou je asi Oldman ten výraznější, oběma to ale moc sluší. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Hamlet z paralelního vesmíru! Dialogy mi občas připomněly Cimrmana a herecké duo Oldman - Roth je radost sledovat. Opravdu nevšední zážitek. ()

Bachy 

všechny recenze uživatele

Velmi vtipná, vydařená a milá přehlídka dvou oblíbenců a jejich herectví, z dob, kdy Gary Oldman vypadal ještě malinko jinak než v "Tinker, Tailor, Soldier, Spy", ale hrál neméně skvěle. Plné nápadů, kde se bez znalosti Hamleta neobejdete. Koukat na film sám, tak mám pak zlý pocit, že si z Hamleta nepamatuji nic a nechytám se. Takhle jsem dostával od uživatele BetuSKA cenné připomínky z původní hry a mohl jen chytře kývat a říkat:"Jojo, vím, pamatuji." Tak jako tak pěji chvály. ()

Ghoulman 

všechny recenze uživatele

Ještě předtím, než začnu rozebírat tento snímek, rád bych začal velmi stručným rozborem několika základních rovin Shakespearova Hamleta, neboť je určitým způsobem základním kamenem ve výstavbě Stoppardovy brilantní divadelní hry (potažmo filmu). Hamlet je vlastně taková spletitá a komplexní podobizna člověka, vybarvená jak v horizontální, tak vertikální rovině. Horizontální rovina je časová, v níž si Shakespeare pokládá dvě zásadní otázky – jak se smířit s minulostí, která už proběhla a nelze ji změnit - jak se smířit se všemi našimi pády a chybami a s nespravedlností, kterou jsme způsobili nebo která na nás byla spáchána? Další otázka tkví v tom, jak se postavit budoucnosti, se vší tou nekonečnou nejistotou, se strachem jež v nás vzbuzuje každé další rozhodnutí, které může přinést jak požehnání tak prokletí, katastrofu nebo ráj na zemi? Druhá, řekněme vertikální (existenciální) rovina je podobně komplikovaná a zahrnuje dvě hraniční podstaty lidství – rozervanost člověka mezi živočišnou/vášnivou/tělesnou povahou, mezi jeho instinkty a zvířeckostí a zároveň jeho tíhnutí k věcem vyšším, duchovním a dobrým. K ideálu božství. Boj mezi nebem a zemí, do kterého byl člověk vklíněn a v němž má vždy složitou pozici, protože jak jeho povaha, tak jeho přítomnost jsou často rozštěpeny mezi dvěma světy, mezi dvěma extrémy. Proto ta slavná otázka - být či nebýt? Nebylo by jednodušší tváří v tvář všemu tomu spletitému labyrintu okolo nás i v nás samých přestat existovat a mít konečně klid, věčný pokoj od nejistot a pochyb? Ústrků, hanby a bolesti? Ale na druhou stranu, ani smrt není ideálním řešením, neboť v nás vzbuzuje strach. Strach z největšího otazníku ze všech – za oponou smrti je ukryta neodvolatelná nejistota. Co když je smrt jen pouhým mostem, přechodem do dalšího života, který je ještě horší a v němž je ještě více utrpení? Co když smrt není jen nicotou, ale noční můrou, ve které zaplatíme za všechny svoje viny? A proto je nakonec člověk roztažen jak na skřipci i mezi životem a smrtí, věčnou pochybností, co z těchto dvou stavů zvolit, když v dané chvíli trpí. (Tyto podněty jsou mimochodem jedním z důvodů, proč i já, jako mnozí jiní, považuji Hamleta za jeden z největších literárních skvostů vůbec). A nyní k Rosencrantzovi a Guildensternovi. Tom Stoppard si sice hraje jak s časovou, tak existenciální rovinou, ale jde na to takříkajíc od lesa (jinými slovy odjinud). Bere si Hamleta jako opěrný bod, ke kterému se vrací, ale prim přenechává naprosto bezvýznamným postavám, které Shakespearovi sloužili spíše jako funkční součástky v příběhu. Hra s časem u Stopparda netkví v rovině lidské, ale intertextuální – pohrává si s časem hry, s časem fikce. Jednak vyplňuje mezery toho, co by tak mohli Rosencrantz a Guildenstern dělat, když se zrovna jako blesk z čistého nebe neobjeví v příběhu Hamleta. Jenže ono není moc co dělat, když všechna akce je na bedrech druhých. To vede k posunutí postav do jakéhosi bezčasí, případně časové smyčky, která svou absurdností neustálého čekání na akci připomíná Beckettovo Čekání na Godota. Tenhle princip je zároveň druhá časová finesa, kterou nám Stoppard předvádí – namontovává na klasické drama modernistické postupy. V rovině existenciální se dočkáváme také výrazných posunů. Postava Hamleta má jistě rozměr takříkajíc všelidský (to jest každý člověk musí řešit dilemata minulosti/budoucnosti a vlastní ušlechtilé/temné sklony). Avšak tyto dilemata jsou řešena aktivním a navíc velmi výrazným charakterem - i co se týče společenského postavení. Řeší je sám dánský princ. Stoppard všechnu pozornost přesouvá naopak na velmi nevýrazné a navíc extrémně pasivní postavy. Tam, kde Hamlet řeší stále otázky důsledků vlastních činů, Rosencrantz a Guildenstern nemají vládu vůbec nad ničím, co se kolem nich děje. Nejsou dost významní na to, aby stanuly v hlavní úloze a vše tak řídí jenom osud (vypravěč). To by se dalo pochopit i jako náznak úlohy „malého“ člověka v dějinách „velkého“ světa. R. a G. se do paměti světa snaží sice občas proniknout (Rosencrantz například stále něco kutí a vždy mu těsně unikne nějaký vynález, kterým by mohl vejít do dějin), ale všechna jejich snaha vychází vniveč. Do jisté míry tak hra stále obsahuje existenciální otázky, ale spíše než strach z moci je zde patrný strach z bezmoci, což posouvá i tragický děj Hamletův spíše směrem k tragikomedii. Co zmůže obyčejný člověk, když světem vládnou jiní? Jen směšně blomcat, často od ničeho k ničemu a snažit se žít jak nejlépe to dokáže, pokud ho tedy nezavolá někdo z vyšších míst a pořádně mu nezatopí a neobrátí jeho život naruby. Jako kdyby již otázka nezněla "být či nebýt", ale spíš "není to vlastně všechno fuk?" Nicméně těch myšlenek a hrátek by se daly najít ohromné hromady, takže skončím v této obecnější rovině a nebudu se zaobírat jednotlivostmi. Ostatně jenom bych zde uváděl superlativa o tom, jak boží je to film, jak boží jsou zde dialogy a jak je boží, že vycházejí z úst tak výjimečně charismatickým mladíkům jakými jsou Oldman a Roth. () (méně) (více)

VenDulin85 

všechny recenze uživatele

Tak toto je čiročirá zábava od začátku až do konce, radost sledovat, originálnější začátek neznám. Rosencrantz a Guildenstern nejsou vůbec mrtvi :-). Bylo velice příjemné sledovat Garyho Oldmana, jak hraje natvrdlého a trochu dětinského, vynikající Tim Roth mu byl rovnocenným parťákem. Co dodat- Příště budeme chytřejší... Ale do té doby, nashledanou! ()

evulienka3 

všechny recenze uživatele

Výborný film, založený na slovných súbojoch oboch hlavných predstaviteľov. Toto hranie sa so slovíčkami, je ale založené, najmä na výbornom ovládaní angličtiny, pretože menej zdatný divák ako som ja, ktorý nepostrehne všetky tie slovné hračky (ktoré titulky nedokážu zachytiť) nemá šancu vstrebať tento film úplne. Nedokážem si ale na druhej strane predstaviť, pozerať tento film z dabingom, to by zasa nebolo to pravé "orechové"! ()

poz3n 

všechny recenze uživatele

Moje znalost Hamleta je jen velmi velmi povrchní, ale i tak... Wow! Celé je to o nápadu. A když ho nezprzníte... Coby, kdyby, hra ve hře, kdyby, coby. V podstatě je tenhle film takové blbnutí nad Hamletem a hraní si s prostorami příběhu, které Shakespeare nevyplnil. A když pochopíte a přijmete vnitřní logiku snímku a zapojíte trochu mozek, budete se výborně bavit. 8/10 ()

Reklama

Reklama