Pěsti v kapsách

MOŽNÉ SPOILERY Už je to druhý den, co jsem ten film viděl a pořád si nevím rady s hodnocením. Je to jako Punch-Drunk Love z šedesátých let, který se ale bere smrtelně vážně a Sandlerovi v něm hrábne a vyvraždí celou svoji rodinu. Ale teď beze srandy - Bellocchio v Pěstích v kapse viditelně chce provokovat a to se mu taky daří (zvlášť, když vůbec nevíte, do čeho jdete, což já věděl, ale dokážu si představit, že to může i dnes šokovat), ale přijde mi, že provokaci za každou cenu podřizuje všechno. Chvílemi to vypadá jak regulérní thriller s přesahy až k hororu, chvílemi zase jako nedotažené psychologické drama, které Sandra představuje skrze jeho činy, ale do hlavy se mu vidět nesnaží, chvíli zase jako psychogické drama a la Bennyho video (tj. psychologický rozbor sociopata), chvíli jako podobenství o tom, že "co boháč, to psychopat" a pádu hodnot a morálky po smrti pevné ruky (matky), kdy matriarchát vystřídá patriarchát v podobě Sandra, který si chce stvořit svět sám pro sebe, protože jedině tak by, možná, byl v životě šťastný... A tím jsem se vlastně dostal k tomu, jak se to celé bije dohromady. Bellocchio sázel dost na provokaci a zanechání silných dojmů na divákovi, ať už budou jakékoli, což se mu povedlo dokonale, protože tohle z hlavy rozhodně nevymažu a některé scény obzvlášť (u všech na mostě mi tuhla krev v žilách). Jenže zase nevím, jak vysoce to hodnotit, když je to hlavně neukotvená provokace a mladické rebelování, ze kterého jen tak nevzejde silné, podnětné a hluboké dílo, nebo aspoň ne takhle. Vidím to spíš na slabé čtyři (což byla lepší varianta), z výše vypsaných důvodů, ale pokud od Bellocchia ještě něco uvidím, doufám, že se dočkám něčeho vyspělejšího, co nebude tolik hrát na efekt. Potenciál tam určitě byl. Slabé 4* (18.10.2023)

Vzalo mi to dech. Neměl bych nic dodávat. Jasně, že "pravděpodobně ďábel." A Morricone tu napsal asi nejlepší muziku, kterou od něj do teď znám - a já ho jinak moc neprožívám. Hodně podobná je tomu hudba k Andreji Rublevovi - teda v těch méně starobních fazetách, které si z ní uvědomuju. Krom Spalovače mi to jako celek evokovalo i Mechanický pomeranč - hlavně ta revolta - a musím říct, že mi Bellocchio je mnohem bližší. (08.10.2022)

Režisér sa na svojej celovečernej prvotine podielal aj autorsky a tento aspekt sa prejavil v kompaktnosti príbehu a dokonalom vykreslení zdegenerovanej meštiackej rodiny. Jeho drsná kritika časti talianskej spoločnosti je nekompromisná a zachádza až do fatálneho konca. Symbolom tohto mravného úpadku je predovšetkým syn Alessandro, epileptik s paranoickými sklonmi, ktorý sa v snahe niečo zmeniť neštíti najohavnejšieho zločinu. Príbeh je postavený na dialógoch medzi členmi rodiny a jeho komornosť a sugestívnosť je ozdobou snímku. (30.08.2014)

Ústredného protagonistu: Alessandra, v domácom prostredí prezývaného, ako Sandro alebo "Ale", v podaní Loua Castela; herca narodeného v Kolumbii, a následne hrajúceho v Taliansku aj vo Švédsku, a zrovna i v tomto prípade pod talianskym patronátom: Marca Bellocchcia, ktorého som jednak vari i bezprostredne vnímal, ako naprosto vyšinutého anarchistu s nekontrolovateľnými záchvatmi hnevu, a jednak som si zas i rovnako taktiež všimol, že sa v rámci jeho celej famílie [v zložení troch bratov, jednej sestry a slepej vdovy], žijúcich na okraji mesta v konkrétnom mieste: Piacenzy Apeniny; pod jednou väčšou rozsiahlejšou strechou domovej VILY v spoločnej domácnosti, kedy sa vskutku jednalo i o veľmi podivuhodné spolunažívanie týchto jednotlivých členov rodiny, ktoré miestami dokonca hraničilo i s mimoriadne bizarným správaním, teda najmä zo strany tohto »pokriveného charakteru«, ak to tak vôbec môžem nazvať; nakoľko počas nasledujúcich scén, ma čoraz viac utvrdzoval v relevantnej domienke, že nie je úplne normálny...! • Okrem už medzitým vyššie spomínaného «MAGORA-PAR EXCELLENCE», ma vo veľkej miere zaujala i predstaviteľka jeho sestry: Giulie, a to konkrétne v podaní tejto talianskej herečky: Paoly Pitagorovej → a síce momentálne teraz ani neviem poriadne posúdiť, či náhodou ovláda i »pytagorovú vetu«, ale na mňa zapôsobila nielen svojou prirodzenou krásou, ale zároveň i vynikajúcim, hereckým prejavom, vďaka ktorému potom zručne sekundovala i svojmu filmovému bratovi! A trebárs z predstaviteľa Augusta, sa mi vynárala taká predstava, že on bol niečo i na tento spôsob: „talianskeho Johna Travoltu,” a v podstate som chcel iba trochu odľahčiť túto depresívnu atmosféru, ktorá z tejto extrémne psychologickej drámy, len tak sálala, čím sa povedzme režisérovi Marcovi Bellocchiovi ako DEBUTANTOVI, podarilo vytvoriť unikátny a umelecky hodnotný titul, aký ma doslova položil na kolená! Skrátka; nakrútil naozajstné: MAJSTROVSKÉ DIELO! • A mimochodom, originálny počin: I pugni in tasca, neznamená v reči distribútora: Päste vo vreckách, ale DIERY VO VRECKÁCH. • PS: Na záver by som pochválil i MORRICONE[HO] hudbu, ktorá vytvárala taký, ako by som to vlastne čo najvhodnejšie vyjadril; proste zvláštny [po]citový K O N T R A S T pre navodenie ponurej atmosféry, ktorá bola v priamom súlade s momentálnymi náladami nášho [ANTI]hrdinu. (20.11.2023)

Snímek, který dříve ušel mé pozornosti, ale možná (jako mnoho jiných) se u nás ani nepromítal. - Expozice: Pětičlenná rodina (tři bratři, sestra, slepá matka) bydlí v honosné vile, mohou to být potomci zdegenrovaných šlechticů či zbankrotovaných podnikatelů. Okolí je považuje za blázny. Jejich fyzický hendikep ovlivňuje jejich uvažování a nakonec celé bytí. Vypadá to, že spouštěčem následných události je prostřední bratr Sandro, ale nemusí to tak být. Může jím být i jeho starší bratr Augusto nebo jejich sestra Giulia. Nakonec přežívají pouze oni dva; zdá se, že jsou to ti "jediní normální", ale i zde může zdání klamat. -   Marco Bellocchio si nastavil na své sjezdovce úzké mantinely, ale proplouvá jimi zcela bezpečně a suverénně. (15.10.2022)