Všechna ta krása a zabíjení

Dokument o aktivistce Nan Goldin, jejím životě a přátelství, zejména pak o jejím boji proti rodině Sacklerových a jejich návykového léku OxyContin způsobujícím deprese a úmrtí, a to vlivem protestů proti galeriím přijímajícím spozorské dary Sacklerů. A také bojovala za záchranu nemocných AIDS....Po usilovných protestech dobrovolníků bylo jméno Sacklerových z předních galerií odstraněno....Ale proč film takového druhu zvítězil v hlavní soutěži Benátek, je mi záhadou. (06.03.2023)

All the Beauty and the Bloodshed od Laury Poitras mě včera večer v Benátkách natolik uzemnil a rozbil, že jsem si pak musela v jednu ráno dát dva drinky a rozjímat na schodech u kasina. Deprese, sebevraždy, kauza OxyContin a vykořisťování nemocných farmaceutickou firmou Sackler. Umělkyně a aktivistka Nan Goldin provází osobním příběhem o bolesti ze ztráty sestry, která trpěla těžkými depresemi a ze zoufalosti dobrovolně ukončila svůj život. Toxická rodina, toxická společnost. A taky nonkonformní ženy a život v sedmdesátkách. Bylo v tom hodně bolesti a smutku, ale zároveň silná naděje pro nás všechny, kteří bojujeme. Velké WOW a zásah přímo do srdce. Děkuju. Moc. ❤️‍🩹💯 (03.09.2022)

Přes plynulou vypravěčskou naraci velmi rozkolísané, tomu dojmu se při sledování těžko vyhnout - viz přesný koment TOMEK17. Dodal bych jen, že když odhlédneme od toho, že Goldin je - samozřejmě - nepřijatelná pro všechny konzervativní pokrytce, najdeme v dokumentu zajímavou ambivalentní tematizaci viktimizace a marginalizace vs empowermentu. Feministky generace Goldin často narážejí na to, co sama ve dvou bodech formuluje: 1) "říkali, že jsme marginalizovaní, ale pro nás byli marginalizovaní oni" 2) pirátské využívání - tedy ne vždy podrývání - struktur patriarchální společnosti pro vlastní situační užitek, když mluví o tom, že si taxi jízdu zaplatila sexuální protislužbou atp. (Viz debata o akademickém prostředí a o "svobodě svádět" etc., jak to popisují některé starší feministky, v kontrastu k současnému silnějšímu důrazu na úplné zamezení mocensky nerovným vztahů.) Podobně jako v případě závislostí, kdy Goldin otevřeně hovoří o tom, že žila v subkultuře prosáklé návykovými látkami, a nehraje si na absolutně čistou oběť, je tenhle realistický přístup myslím potřeba ocenit, ačkoli pochopit, kam je ambivalence vychýlena a že se tu a tam potenciálně - ale zas ne nijak zběsile - střílí "do vlastních řad", chce samozřejmě trochu vzdělání. Velmi pozoruhodný je i vztah k vlastní rodině: problematická láska k lidem, které dokáže vnímat spíš jako společností dotlačené k tomu, co udělali, jakkoli to pro ni znamená (na základě solidních a hrozivých argumentů), že de facto zabili její sestru... Tím vším je dokument náročný, leč také kvalitní. Ambivalence pak vrcholí v dojemném, silném závěru: oběti (a já s nimi) se spokojeně dojímají nad tím, že prohrály, ale ne na celé čáře, a s trochou štěstí a tvrdé práce budou moci prohru proti neporazitelným a nyní i oficiálně nedotknutelným krůček po krůčku umenšovat dále. Je to smutný, velmi sofistikovaně krutý dokument oné situace a naší společnosti jako celku. 100 minut jsem byl skoro otrávený, ale od té 100. minuty až do teď si to stále více uvědomuju.. (28.11.2023)

Podmínkou umožnění natočení této biografie ze strany její protagonistky bylo velmi pravděpodobně zdokumentování jejích aktuálních snah na poli boje proti předpisovým opiátům, podobně jako Viviane Westwood umožnila dokument o sobě pouze za podmínek, že se bude zaobírat také jejími současnými ekologickými postoji (a taky pak byla pěkně nasraná z výsledku). Scény rekapitulující Goldin život a vývoj však s aktuálními aktivistickými pasážemi těžce tonálně nesouzní. V jedné scéně nadšená mladá demonstrantka popisuje jak silný a důležitý moment pro ni bylo sledovat padající protestní letáky z horních pater galerie a k tomu hraje do pozadí epický orchestr z nějaké hudební banky. V dalších scénách unaveným, smutným hlasem mluví Nan Goldin do ticha o sebevraždě své čtrnáctileté sestry, práci v undergroundovym sex businessu, takřka genocidě, která její komunitě přinesla pandemie AIDS a jak musela vykouřit taxikáři, aby vůbec dojela do nějaké galerie udat svoje první fotky. Podoba oněch současných protestů, plných krásných mladých nadšených lidí, bouřících se v bezpečném prostředí gentrifikovaných metropolí, kde nejhorší co se vám může stát je hodina na policejní stanici v kontrastu s vyprávěním o době, kdy vám prakticky co tři vteřiny šlo o život a ze značné části přímo z vaší strany, trochu působí jakoby se vlastně chca nechca tomu současnému aktivismu trochu vysmíval. (30.01.2024)

Niekomu to je záhadou, mne teda nie. Ak niečo vyhrá na festivale, alebo ak to má čo i len nomináciu na oscara, tak to smrdí politikou a politickou korektnosťou. Prečo je Goldinová tak uznávaná. No, pretože rieši LGBT. Pretože písala, ako jej sestra spáchala samovraždu, pretože nebola jej sexualita akceptovaná. Pretože keď mala 13 začala fajčiť marihuanu a chodiť so starším mužom, na čo odišla z domu (vôbec nie pedofília?). Pretože rieši gayov a transgenderov. Pretože od osemnástich žila v komunite drag queens, ktorých ona sama označuje za "tretie pohlavie", ktoré treba oslavovať. Pretože presne zapadá do tej skladačky, ktorej dnes liberálne a progresívne kruhy tlieskajú. Tá kauza s opiátmi, to je už len taký závoj, ktorý sa postupne dáva dole, aby odhalil subtému, ktorá je v skutočnosti témou hlavnou. (22.03.2023)