Obsahy(1)
Jak vnímá svět člověk s depresí? Tmání je autobiografický animovaný film, který využívá virtuální realitu k zobrazení autentických zážitků mladého člověka s depresí. Přináší nejen hluboký vhled do „temné noci duše“, ale i naději a cestu, jak se s nemocí vyrovnat. Na této cestě provází diváka hlavní hrdina Ondřej. Sdílíme jeho pocity při prvních depresivních epizodách na rodinném výletě v dětství, na univerzitě při snaze o perfektní výsledky, i později v práci při každodenních zápasech s depresivním „tmáním". Spolu s ním divák prochází interaktivním příběhem, může se doslova dotknout jeho světa a podat hrdinovi pomocnou ruku. Film umožňuje na chvíli zažít a pochopit, jaké to je žít s touto nemocí, a jaké mechanismy mohou lidé s depresí využít, aby se cítili lépe. Ondřej zjišťuje, že jeho cestou k boji s depresí je jeho vlastní hlas. Film Tmání otevírá debatu o bolestech duše, nabízí terapeutický účinek i naději, že i s nemocí jakou je deprese, lze vést plnohodnotný život. (ČSFD)
(více)Videa (1)
Recenze (7)
První polovinu snímku jsem možná vnímal víc formát než obsah, což ovšem není chyba obsahu. Druhou polovinu už jsem se ale naplno ponořil do myšlenek autora a do jejich vizualizace. Chytře zvolený formát doplněný zajímavou diskusí s autorem po projekci. ()
Virtuální realitu máte možná zaškatulkovanou jako platformu pro jednoduché pohybové hry či slepou uličku filmové tvorby, upřednostňující technologickou inovativnost před propracovaností zápletky. V případě Tmání, velmi subjektivního ponoru do depresivních vzpomínek, se však jedná o adekvátní způsob, jak zaujmout diváckou pozornost. ()
Moc hezky walking simulator / interaktivni film. Na urovni Dear Esther, ale lepsi, protoze koncentrovanejsi a osobni. ()
Jako velké plus filmu vnímám umožnění náhledu do duše člověka trpícího úzkostmi. Jako mínus je pro mě nucené zapojování do VR pomocí výkřiků. Protože dnes si ze sebe umím udělat srandu a je mi vcelku jedno, jak u VR vypadám, ale potkat se s tímhle filmem třeba o 10 let dříve? To bych si z filmu odnesl možná i menší trauma, že se bojím na veřejnosti pořádně zařvat... ()
Plakala jsem. Moje první VR a zároveň bez přehánění nejlepší audiovizuální zážitek mého života. Jako osoba celoživotně bojující s depresemi a úzkostmi jsem se v tom hodně našla a bylo to pro mě očišťující, osvobozující. Nádherné zobrazení démonů, temna, ale i naděje. Moc děkuju celému týmu, který projekt vyvíjel, včetně Hanky Blaha Šilarové. ()
Galerie (4)
Photo © Ondřej Moravec
Reklama