Uči no šišó wa šippo ga nai

Když jsem v roce 2016 viděl Šówa genroku rakugo šindžú, tak jsem si rakugo velice oblíbil, a ještě dnes na tento seriál velmi rád vzpomínám. Dokázal mi totiž přesně ukázat, co je na rakugu tím hlavním a proč si zaslouží obdiv. A tak jsem se vlastně docela těšil na další anime, které se tomuto tématu bude věnovat a čekal, že si vše skvěle užiji, ale v My Master Has No Tail bohužel ta kvalita příliš není a kdybych ho viděl naprosto nezávisle, tak by u mě nejspíš příliš lásky k rakugu nevzbudil. Seriál sice dává k dobru nějaká ta představení a jako bonus na konci každého dílu přidává vysvětlení jednotlivých příběhů, aby měl divák větší vhled, ale tragicky selhává v tom, aby udělal samotná představení náležitě poutavá, a i v předvedení toho, co je na rakugu tak úžasné a skvělé – práce s výrazy, a především práce s hlasem. Třeba taková Bunko, dle seriálu jedna z nejlepších vypravěček, tu dle mého předvede pouze jeden solidní výkon, a to až v samotném posledním díle, kde je konečně vidět nějaká větší snaha o práci s hlasem. Zbylá představení a bohužel nejen její, jsou jen rychle vyprávěnými monology s minimem emocí a prakticky žádným výrazem. A tak tam pro mě to kouzlo příběhů prostě není a nepomáhá tomu ani snaha autorů o jejich vizualizaci. Dokonce i takový Akira Išida, který v Šówa genroku rakugo šindžú předváděl naprosto vynikající hlasové výkony tu předvede jen dle mého naprosto průměrné představení. Když k tomu přidám prakticky nulovou práci s mimikou, tak se dostávám k závěru, že jako reklama na rakugo tenhle seriál moc nefunguje. Ono i po stránce animační a hudební jde dle mého o veskrze průměrný, možná až podprůměrný počin. No a když opustím své rozlícení nad nevyvedeným uměním, tak co mi tu zbývá? Docela obyčejný příběh o tom, jak se jedna nezodpovědná, energická a docela milá dívenka / tanuki skrze seznámení s rakugem a lidmi kolem něj v životě o kousek posunula, našla si svůj cíl, překonala nějaké ty překážky, z nichž některé působily docela zajímavě, jiné (třeba ta úplně poslední) možná i trochu pitomě a jako drama pro drama. Dozvěděli jsem se pár věcí o dalších postavách kolem (které zase byly více či méně zajímavé) a jejich vlastních strastech, a to vše vcelku úspěšně opět napojili na rakugo, protože i to je přeci hlavně o lidských příbězích. Tahle paralela se autorům dle mého docela povedla. Také u mě seriál uspěl s předvedením hlavních hrdinek, které jsem si dokázal postupně oblíbit, a tak mě ta jejich cesta a vzájemný vztah zajímaly. Tím pádem končím se svým celkovým dojmem tak nějak uprostřed, byly tu věci, které byly fajn a zaujaly, ale i takové, které mě příliš neoslnily a navíc z tohoto představení cítím i jisté zklamání... 5/10 (23.12.2022)