Režie:
D.A. PennebakerHrají:
Scott McKenzie, Art Garfunkel, Janis Joplin, Roger Daltrey, Eric Burdon, Grace Slick, Otis Redding, Brian Jones, Jimi Hendrix, Noel Redding, Laura Nyro (více)Obsahy(1)
Film Monterey Pop je dokument nejenom o lidech, které spojuje zájem o rockovou, folkovou či bluesovou hudbu, ale je to spíše dokument o době, v níž tehdejší mladí lidé museli žít. Z účinkujících i z nadšených diváků zářilo obrovské kolektivní napětí a pozitivní energie. Produkované písně se staly pro všechny vyjádřením jejich vlastních pocitů, staly se velikou hudební metaforou jejich žití. Mnohým účinkujícím se nezpívalo zrovna lehce, protože svými písněmi, plnými protestu, smutku i vzdoru, se bouřili proti konzumní společnosti, která svým sobectvím vehnala USA do války ve Vietnamu. Film působivě zachycuje atmosféru festivalu. Kamera sleduje nejen zvukaře, zkoušející na pódiu, ale i diváky, sledující koncert, odpočívající nebo spící. Tehdejší idol americké mládeže Joan Baezová se vyjádřila o fantastické atmosféře mamutích hudebních akcí konce šedesátých let takto: Myslím, že pro tyhle lidi, pro tuto mládež, musí existovat nějaká alternativa. Jiný výběr životních cest než jenom demokrati nebo republikáni. Takovou alternativu nebo pomoc bych jim chtěla nabídnout. Vše významné, jako je pravda nebo láska, je v této společnosti pohřbeno a vysmíváno. Pokud se k nim lidé nevrátí, nemá smysl žít. Živá vystoupení byla fascinující. Janis Joplin, destruktivní The Who, indický mág Ravi Shankar, Otis Redding, Jimi Hendrix (na závěr vděčnému publiku obětoval to nejcennější, co měl na pódiu rituálně spálil svou kytaru)jejich hudba se nesla nad mnohatisícovým davem a přes marihuanový opar si hledala i našla cestu do srdcí všech přítomných. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
NFR 2018, Zlatý Lev - výběr ()
Báječné, strhující, dechberoucí. Největší hudební hvězdy 60.let v nejlepší formě. Pro mě osobně hudebně o chloupek lepší než Woodstock. Takoví Jefferson Airplane jednoznačně podali lepší výkon právě v Monterey. ()
No, trochu zklamání. Ne z muziky, ta je vetšinou skvělá, ale z koncepce tohoto dokumentu, která našinci připadá dost neumělá. Jako by se tvůrci rozhodli dělat ten dokument až dodatečně po festivalu a použili, co bylo po ruce. Takže jistě jsou zde unikátní záběry zrovna se rodících legend pop-music, něco záběrů posluchačstva, atmosféra Peace and Love byla zřejmě opravdu mohutná a všeobjímající (zvláště když našinec vidí spořádaně si na sedátka sedající pekelné anděly), ale dokument negraduje. Škoda.Tak tedy 4*, ale slabé. ()
Festival Monterey Pop v Kalifornii, který se udál 16. až 18. června 1967 si rozhodně zasloužil takový dokument, který skvěle dokázal zachytit hudbu a dobu. Popravdě bych se na ten festival dostal asi raději než na Woodstock už jen proto, jak to bylo klidnější, ale přitom zde byly všechny velké hvězdy. Ty písně jsou úžasné. ()
jak to tady tak sleduju, tak akorat velky povyk nekritickych skalnich priznivcu :-) dokument celkem nicnerikajici, majici jen lehkou popisnou hodnotu jednoho festivalu - svehlave seskladane useky vystoupeni jednotlivych interpretu s prostrihy zaberu na vyjete kvetinkove deti :-) atmosfera vypada dost obdobne jako na akcich v dnesni dobe, akorat se trosku zmenily trendy, technologie, drogy a samozrejme hudba jakozto hlavni nosne medium. ()
Člověk na netu hledá něco o Pop Montrealu a omylem klikne na Pop Monterey. A zjistí jaké má mezery a jaký je ignorant. Například až díky němu zjistí, kdo je otcem Norah Jones (Shankar). ___ Glastonbury na příští rok je zase rekordně rychle vyprodané. A to přesto, že ještě není znám seznam vystupujících, platila se vysoká záloha a plot okolo areálu připomíná železnou oponu. Díky podobným dokumentům může člověk hezky sledovat paralely mezi Monterey, Woodstockem a Glastem (tehdy a nyní). ___ Dokument jsem si hodně užíval a to i přes (možná i díky) zjevný amatérismus. Například u písně Today od Jefferson Airplane, kdy zpívá Balin, ale kameraman si všímá pouze Grace :) ()
Kvetiny, laska, hudba, nadeje.... ()
Úžasný pohled na jeden z nejzásadnějších rockových festivalů 60. let... Janis Joplin s Ball and Chain je nepřekonatelná, stejně jako Hendrix, Jefferson Airplane, The Who a další... ()
Festival, kde diváci pozorovali s otevřenou pusou Jimiho Hendrixe. Ten se zde zapsal do dějin hudby! ()
Sice jsem se na to narodil pozdě, ale stejně miluju šedesátkový sound a šedesátkový look a šedesátkové dlohovlásky. A to tady je. ()
Zhlédnut celý zhruba pěti a půl hodinový záznam z koncertu včetně komentářů. Všechno je to s odstupem doby nevyrovnaná kvalita,Jen pro fandy rocku. ()
Sklamanie. Niektoré zaujímavé kapely, ktoré na festivale vystupovali, sa v dokumente ani neukážu, miesto toho je posledných 15 minút vyhranených šialenej improvizácii Raviho Shankara, ktorá mi ako bežnému triezvemu poslucháčovi trhala uši. Potešia Simon a Garfunkel, Jimi Hendrix, Mamas and Papas, ale chýbajú mi tu Byrds či Laura Nyro, na ktorú by som bol obzvlášť zvedavý. Má to svoju výpovednú hodnotu, avšak siahať radšej po komplexnejšom dokumente Woodstock. Ten toho hovorí o mládeži hippies omnoho viacej a necháva im aj podstatne väčší priestor, aby zdokumentovali toto obdobie vlastnými slovami. 78 minút mi prichodilo príliš málo, aby som sa do Monterey Pop dokázal ponoriť. ()
Opět další festivalová pecka co mi vzala dech svou reálnou atmosférou stejně jako Jazz on a Summer’s Day (1960) – Newport Jazz Festival 1958. Nemůžu dostatečně poděkovat tvůrcům co natočili takovédle kousky a v nich reálné lidi a atmosféru té doby. Zvláště po shlédnutí v HD rozlišení a s parádním zvukem vás ta živá atmosféra úplně prostoupí. Na to, že moc nemusím hipíky ani většinu těch iterpretů pro mně docela slušný výkon. ()
Skvělá hudba, krásný holky, nádherná doba. Škoda, že jsem tenkrát byl ještě malý sráč a žil ve zkurveným socíku. ()
Zajímavosti a dodatky : Předzvěst ve své době něčeho mimořádného. To co mělo přijít záhy, tedy o rok později to změnilo celkový pohled na tehdy populární hudbu jako takovou. Jediný víkend na začátku léta roku 1967 v Kalifornii tehdy stačil k tomu aby vše změnil a Mezinárodní festival v Monterey je v současné době pokládán za stěžejní událost v historii rocku. Festival byl z počátku provázen mnoha neshody v organizaci jako takové, konče však vzájemný urovnáním. Uskutečnil se ve dnech 16. až 18. června. Proběhlo celkem na třicet vystoupení skupin z celého světa, které s poslechlo tehdy asi na 50.000 tisíc platících posluchačů. Woodstock byl a je možná nejvýznamnějším festivalem této éry, nemohl se však ani v nejmenším přirovnávat k festivalu Monterey, co do zachycení té pravé atmosféry právě rozkvétající kultury hippies. Sama jeho ústřední melodie ,,San Francisco" (nezapomeň nosit květiny ve vlasech), v pravý čas napsaná Phillipsem pro jeho blízkého přítele Scotta McKenzieho vyslaná nevídanou vibrací do celého světa. Fesťák začal už v pátek večer křehkým folk-popem skupiny Association, kanadskými vynikajícími rockery Paupers, podmanivým soulem Lou Rawlse a Johna Riverse. Následně přišla další vynikající skupina Eric Burdon a the New Animals která prokázala značnou vzrůstající oblibu v tehdy na vzestupu psychedelické hudbě. Jejich skladba, no spíše úprava hitu od Rolling Stones ,,Paint It Black" neměla tehdy obdoby. Pěkné houslové sólo a k tomu opravdu krásně černošsky zbarvený a zatřený hlas Erica Burdona (hit - House Of the Rising Sun) no krásné..Nakonec přišli další tehdy skoro začínající esa a sice Simon a Garfunkel který souborem popových skladeb trochu inspirovaných folkem uzavřeli první nadějný večer. V sobotu již bylo na programu také tehdy na velikém vzestupu populární bělošské blues a acid rock převážně ze San Francisca. Představily se Canned Heat, Al Kooper, Paul Butterfield Blues band, Electric Flag a psychedelický rock nám předváděly Big Brother a the Holding Company, Country Joe a the Fish, a Quicksilver Messenger Service společně se Stevem Millerem Bandem. První skutečnou senzací festivalu se stala až strhující zpěvačka Janis Joplin se svojí skupinou Big Brother (pozor neplést z jinou kapelou). Otis Redding (jeden z nejlepších) vévodil večeru, nejslavnějším vystoupením své kariéry si zcela podmanil to, co nazval ,,Davem lásky". Laura Nyro, Paul Butterfield Blues Band, Hugh Masakela, Moby Grape, a dokonce i samotní Byrds a čím dál víc populárnější Jefferson Airplane zůstali zastínění Reddingem, který bohužel do roka tragicky zemřel. Neděle přinesla další vzrušení v podobě prý tehdy tříhodinové odpolední improvizace Raviho Shankara který sklidil vskutku veliké ovace. Pak se večer představila skupina Blues Project a po ní bylo na programu opětné a všemi houfně očekávané vystoupení Janis Joplin. Skupina ,"Group With No Name" byla z jednou mála skupin, které tehdy neuspěly, třebaže si určitě přála vybudovat svou kariéru právě vystoupením V Monterey. Jako jiné kteří natom vydělali a kariéru skutečně udělali a to leckdy pořádnou. Kapela byla okamžitě zapomenuta jakmile vystoupily Buffalo Sprinffield a Who, postupně destruktující technické vybavení na pódiu. Lídr skupiny Pete Townshend prohlásil ,,Toto je konec všeho", ale ani hlučné vyvrcholení hitu ,,My Generation" nestačilo k tomu a k zastínění věcí příštích. Jako další vystoupily Sanfrančiští maníci Grateful Dead, jejichž inspirující improvizace byly tenkrát příznivě přijaty, ale n a hvězdný lesk ostatních to nestačilo. To co mělo přijít nakonec bylo do té doby zcela nevídané, a něco silně omračujícího. Ano Jimi Hendrix tehdy instinktivně věděl, jak získat dav a podepřel své oslnivé muzikanství teatrálním vyvrcholením, které zůstane už navždycky vryto v mysli každého rockového fanouška-a to sice obětováním své kytary (přesněji spálení) na konci skladby ,,Wild Thing" (divoké věci). Konečný a trochu nevděčný úkol zůstal náhle ležet u nohou. hippies skupiny Mamas and the Papas, která měla večer uzavřít. Posluchači ale donekonečna hovořili jen o jednom muži o zázraku a o bytosti téměř z jiné planety, který se stal během této jediné noci jednou z hlavních a všemi uznávaných mezinárodních rockových hvězd. Samozřejmě že ho Amerika do té doby moc neznala, i když už měl za sebou debutovou desku ,,Are You Experienced" vydanou v Anglii která se dokonce vyšplhala až na druhé místo hitparád za tehdy nepřemožitelní Beatles z jejich psychedelickou deskou ,,Sgt. Pepper". Úžasný za 5* tutovejch. () (méně) (více)