Under the Beach's Cobbles
Recenze (2)
(NNF) Vždycky je zajímavé konfrontovat věci, které člověk o některých tvůrcích - pardon, tvůrkyních - slyšel či četl, s jejich počiny. Tak schválně: Helma Sanders - Brahms je ta představitelka frauenfilmu (německého feministického filmu), která od poloviny 70. let natáčí své filmy ve vlastní produkci, a tak si může dovolit být radikální a svými filmy vyvolávat rozporuplné přijetí. Ačkoliv si uvědomuji, že některé věci nelze dost dobře ohodnotit bez toho, aniž by se odhlédlo od dobového kontextu, její dlouhometrážní kinodebut (předtím točila pouze pro televizi) snad nemohl svou formou a významy být kontroverzní ani tehdy. Dobře, otevírá se poněkud ožehavá otázka potratů, které v Německu v sedmdesátých letech byly prováděny pouze ženám, jež nebyly mentálně zdravé... Jinak jde ale o dílo, které spíš otvírá dialog, než že by šlo o provokativní výpad, a svou fabulí spíš odpovídá dobovému diskurzu, než že by se říkalo "to, co jsme si na konci 60. let vybojovaly, převládající patriarchální systém za ty roky potlačil". Nelze ovšem smlčet dokumentární kvality formy, které jsou dány jednak přítomností rozhovorů hrdinky s jinými ženami ve vyprávění, jednak černobílou kamerou, kdy se "nefilmově" nedodržuje figurativní metoda záběr-protizáběr a užívá se dokumentární metráže. Zároveň je nutné ocenit otevřenost ve vyobrazení sexuality, kdy v těchto otázkách má žena rozhodující slovo, i civilní výkony herců, na jejichž vedení se nejspíš projevilo to, že Sanders - Brahmsová studovala herectví (dohad někoho, kdo nemá rád auteurskou teorii). To je ale asi tak všechno, naplnění motta raných feministek "dokud neochutnáme vlastní menstruační krev, nebudeme svobodné" ve filmu o svobodě díky šedesátým a v sedmdesátých letech přetrvávajícím genderovým omezením, spojeným s úlohou ženy-matky, nelze očekávat. ()
Komentář uživatele Bluntmana je skoro ve všem pravdivý, jen je nutno abstrahovat od celkového tónu, v němž je psán - pokud totiž nekonfrontujete film se svými vlastními prekoncepty, bude (asi?) působit o něco zajímavěji. Je také pravda, že film odpovídá dobovému diskurzu a praktikám levicového artového filmu, ale opět: že by tyto odpovídaly dobovému diskurzu (jakožto celku), se určitě říct nedá - je to zkrátka nemainstreamový art, blízký Klugemu, Sander aj., ale určitě ne dobovým převládajícím poměrům ve filmové branži ani společnosti. /// Zajímavé je úvodní vypravěčské přiblížení do sociálních poměrů formou fikčního vysoce stylizovaného divadla, které je následně v průběhu filmu vyměněno za anti-fikční kvazidokumentarismus samotné fikční hlavní hrdinky, vyměňující divadlo za sociologii. Zajímavé je sledovat vyobrazení pomalého vyprchávání politického odhodlání generace roku 68. Feministický motiv, kdy je film rovnou vyprávěn z pozice ženy-hlavní hrdinky a kde žena je ve vztahu ta vnitřně silnější atd., je sice podán neagresivně a poměrně subtilně, ale nic to nemění na faktu, že tak trochu předvídatelně. ()