Obsahy(1)
Duševní nemoc není něco, co by si člověk pořídil dobrovolně. Je s vámi neustále. Stává se součástí vašeho života i domova. Domov je také ústředním tématem snímku režiséra Martina Páva, který sleduje snahu dvou lidí se schizofrenií, Zdeňky a Milana, vybudovat si po letech zápasu s nemocí vlastní bydlení. Zdeňka po 17 letech léčby prochází rozvodovým řízením se svým manželem a poprvé v životě bydlí sama. „Přišlo to v roce 2000, Štědrý den byl ještě v pohodě, pětadvacátého už na mě rodina pozorovala nejistotu a nezvyklé pohyby a šestadvacátého jsem se začala houpat v křesle, spadla mi hlava a přestala jsem mluvit. Nevěděla jsem ani, kdo jsem, já byla úplně mimo. Manžel okamžitě zavolal záchranku, která mě odvezla na psychiatrii. Vzpomínám si, že jsem v noci nemohla spát a chodila jsem na chodbu, dívala jsem se do nebe na ty hvězdičky, a slyšela jsem hlasy, jak mluví: Zdenko, pojď za námi nahoru, tady ti bude s námi dobře.“ Milan strávil v jihlavské léčebně celkem 22 let: „Devatenáct dní před koncem vojny jsem se nervově sesypal, šel jsem do Vojenský nemocnice, začal jsem se bát, že mě stíhá nějaká mafie, že mně někdo chce něco udělat.“ ... Pro režiséra Martina Páva bylo setkání s hrdiny filmu životní zkušeností: „Jak v Milanovi, tak ve Zdeňce je cítit velká životní síla a optimismus, což mi místy přišlo až neuvěřitelné vzhledem k těžkostem, které si nosí v sobě... V době, kdy jsme s Milanem natáčeli, pro něj byly stále novinkou činnosti jako zalít si čaj nebo cestovat MHD. Zdeňka se zase celý život starala o manžela a o děti. Svoji potřebu pečovat o ostatní si nyní nahrazuje v chráněné dílně ve Fokusu v Českých Budějovicích, kde ráda a často vaří pro ostatní klienty.“ Ve filmu Zase doma jsou vidět roušky a respirátory, točilo se v době pandemických omezení: „Pandemie bych řekl, že témata duševního zdraví oholila na kost. Skupinové programy, kam lidé trpící duševním onemocněním často docházeli, byly omezené na nutné minimum, nebo zcela zrušené. To se týkalo jak Zdeňky, tak Milana. Zdeňka se snažila držet kontakty s klienty z chráněné dílny alespoň telefonicky. Milan si během pandemie našel na chráněném bydlení přítelkyni Jitku, kolem které se otáčel jeho život. Díky pandemii vyšla ještě více na povrch důležitost skupinových programů pro duševně nemocné. Bylo vidět, jak pro ně představují jediné záchytné body v této nenormální době,“ shrnuje režisér Martin Páv. (Česká televize)
(více)