Reklama

Reklama

Péče o duši


Psychóza (E09)

(epizoda)
Česko, 2022, 26 min

Obsahy(1)

Psychóza je vyhrocený psychiatrický stav, s nímž nemocný sám nic neudělá,“ přibližuje režisérka Dagmar Smržová. „Nedá se rozmluvit, vysvětlit, pozastavit, laik si s ním většinou neví rady. Člověk v psychóze musí především dostat léky ve vysokých dávkách, a měl by být izolovaný, aby co nejrychleji získal pocit bezpečí. V psychóze se totiž cítí jako nahý, bez jakékoli ochrany a opory. Ostatním lidem se jeví jako nebezpečný, nevyzpytatelný, agresivní. Díky malé dosavadní osvětě lidé většinou neví, že se jedná o zoufale vystrašeného člověka,“ vysvětluje režisérka, která pro svůj film oslovila tři ženy s bezprostřední zkušeností s psychózou v rodině. Pavla Hradecká má tři magisterské diplomy a v dětství ani dospívání psychickými obtížemi netrpěla. „A pak přišel ten moment, kdy jsem odjížděla na služební cestu do Francie,“ vzpomíná. „Odjížděla jsem tam jako člověk trošku unavený, ale v plné síle, zpátky jsem se vrátila jako paranoidní blázen. Já jsem se probudila ve čtyři ráno a viděla jsem místo prosklených dveří v paneláku obrovský rudý telefon, pak jsem se podívala na svůj telefon, tam jsem viděla rudou záři. Slyšela jsem kroky nad sebou a myslela jsem si, že ten člověk z bytu nade mnou mě jde zabít. Opravdu jsem reálně slyšela, jak chodí, jak si jde zavolat výtah a jak jde do patra. Při představě, že bych halucinovala tak, že bych slyšela zvonek, tak si umím představit, že bych třeba skočila z okna,“ vypráví Pavla svoji extrémní zkušenost s psychotickou atakou.
Pomoc při těchto stavech je v České republice v rukou rychlé záchranné služby. S tou jezdí také lékařka Gabriela Bedrnová, jejíž syn trpí stejným onemocněním. „Když jedeme na psychiatrickou indikaci, může to být třeba první ataka té nemoci. Musím to zkonzultovat s psychiatrem, zavolat do léčebny, a ještě se mi nestalo, že by mi ho nevzali. Našeho Pavla takhle odváželi už čtyřikrát,“ popisuje lékařka. „Je zlej, strašně mě obviňuje, pořád někde poletuje, nejí, nespí, vejde do toho pak nějaký drogový exces, alkohol. Pak už to nevydržím, opakovaně jsem musela volat záchranku, to mám zjednodušený, protože mě tam každý zná.“ Záchranáři se do vyhrocených situací dostávají u celého spektra diagnóz, agresivní může být i diabetik s nízkou hladinou cukru nebo uživatelé pervitinu v toxické psychóze, kteří mají velkou sílu a necítí bolest. „Když si vzpomenu, kolik psychotiků jsme odváželi, tak to je jeden z deseti, kteří končí spoutaní na břiše pod dohledem policisty, je to výjimečný, většinou se domluvíme. Já se snažím být slušná a hodná, aby to šlo po dobrým,“ popisuje Gabriela Bedrnová. Psychóza člena rodiny zasahuje celou rodinu, potvrzuje Jitka Machová, jejíž syn žije v detenčním zařízení opavské věznice. „Když byl v práci první rok, tam se to rozjelo. Křik, agrese naprosto nezvladatelná, on stál proti mně a neviděl mámu. Viděl toho zlýho, to nebyly jenom hlasy, on je viděl, opravdu reálně viděl nějaký zrůdy. Stupňovalo se to, pak se k tomu přidaly drogy, protože víme, že drogy jim uleví. Já jsem spala v kuchyni na kanapi, což znamená, že jsem nespala, protože on v noci žil, vařil, chodil, mluvil, budil, křičel, dostával záchvaty. Ty nástupy potom byly horší a horší, v noci jsme končili na ulici, protože jsme museli utéct... (Česká televize)

(více)

Recenze (1)

Reklama

Reklama