Dámy a pánové

24. Zlatý Glóbus za rok 1966 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Itálie (10.01.2009)

Zlatá Palma (08.12.2005)

Itálie na plné kule. Ukřičené, rozvášněné minipříběhy spojené jedním hlavním. Ani přes skvělý dabing mě to nebavilo. Asi tomu dám druhou šanci. EDIT: to propojení postav představených v prvním příběhu i ve zbylých dvou krásně funguje, jste obyvateli městečka hodně jich už znáte... společenská kritika pranýřující především pokrytectví a tradiční roli církve (byť se o ní nemluví) v manželství. Vynikající Cupák, Řanda a desítky dalších. Hodnocení ale neměním, tohle by uspalo slona. (21.01.2019)

Presne ten typ filmu, keď aj po znížená rýchlosti na 0,75 stále máte pocit, že tie postavy hovoria prirýchlo a talianska gestikulácia je proste vidieť aj v stop motion. Veľa kriku, veľmi veľa. Také je Taliansko a aj jeho komédie, ak sa na to nedá pozor. A veľa faciek, ale nie tých vtipných Bud Spencerovských, skôr tresky plesky od žien, čo skoro každá druhá vyzerá ako Lady Gaga. Ale inak je tu aj násilie na ženách ako normál, juj to bol ale stredovek. Satira celkom vydarená, ale formát čiernobiely, ďalšie body dolu, dnes predsa nesmieme byť binárni! (12.02.2024)

Vážené dámy a vážení páni; vskutku už naozaj asi ["veľmi"] dlho som nevidel až tak[to] mimoriadne nevyvážený, taliansky titul od áčkového autora so zväčša úplne neznámym obsadením, ak teda aspoň nepočítam Franca Fabriziho, ktorý je mojej osobe obzvlášť známym, a to ani nehovoriac o celkovej apatii z mojej strany voči práve týmto zvyčajne naprosto nesympatickým protagonistom, ktorých som zo začiatku pomaly snáď ani nestihol poriadne [za]registrovať, nakoľko strihová skladba mi to ani vôbec neumožňovala, pretože si skrátka nešťastne zvolila akýsi, šialený, frenetický rytmus, kedy vtedy neustále prestrihávala z jednej postavy na druhú, až ma to totálne maximálne vyčerpávalo, a to som sa pritom iba zoznamoval s týmito protivnými postavami, ktoré mi následne zo scény na scénu, začali čoraz viac liezť na nervy! • Rovnako som si počas sledovania tohto »komediálneho nepodarku« , všimol minimálne aspoňže i jednu «IMITÁCIU» Alberta Sordiho v podaní postavy Toniho Gaspariniho v následnom stvárnení Albertom Lionellom, keď v podstate už len prostredníctvom krstného mena a fyziognómie [oválnej tváre spolu s fúzmi], sa bleskovo blížim realite, pričom už medzitým spomínaný Sordi, bol mimochodom slávnym imitátorom sám o sebe! • Ach, škoda preškoda, že to režisérovi i scenáristovi: Pietrovi Germimu, tentoraz [znovu] do tretice nevyšlo, lebo som mal určite vysoké očakávania už len iba preto, ako ma predtým jeho komediálne diela s prvkami čierneho humoru nadmieru oslovili v podobách: Rozvode po taliansky & Zvedenej a opustenej; kedy v obidvoch prípadoch sa v tituloch objavila i: Stefania Sandrelliová, a tak sa ju mal jednoznačne autor pokúsiť obsadiť aj do tretej spolupráce hneď za sebou, ktorá by rozhodne priniesla samé ovocie, čo v tomto prípade bohužiaľ akosi neplatilo! (17.12.2023)

Distribútor zrejme nevidel tento film, lebo sa nejedná o samostatné poviedky. Celý film je o skupinke mužov a žien, ktorí sa navzájom poznajú a prežívajú svoje príbehy. Pietro Germi pokračuje vo svojej satirickej kritike ( po Rozvode a Zvedenej ) vysmieva sa z ľudských vlastností, falošnej morálky a pokrytectva. Robí to filmársky zdatne a neuveriteľne zábavne. Herecké obsadenie nie je super hviezdne, ale práve neopozerané tváre dodávajú silnejší malomeštiacky aspekt. Film bežal v našich kinách v roku 1968. Prvý komentár. (15.11.2017)

ocenenia : MFF Cannes 1966 - Zlatá Palma (?) (spolu s filmom "Un homme et une femme") (04.01.2013)

Není to můj styl humoru, takže mě v první povídce bavila jen postava neustále se vnucujího Scarabella, druhá mi přišla zbytečně dlouhá, ale bavila mě nejvíc a to především tragikomickým závěrem a ta třetí, no... vyvrcholila povedeně, ale přišla mi nejslabší a nezasmál jsem se u ní ani jednou. Celkově mi to ale přišlo příliš uřvané a hysterické, s humorem založeným výhradně na tom, což se u Italů dá samozřejmě čekat a já to taky čekal, ale zároveň jsem se přesvědčil, že to není pro mě a kdyby to byl takhle vedený jen jeden příběh po celé necelé (to je zase slovní spojení...) dvě hodiny, asi bych to moc nedal. Takhle rozdělené se to aspoň dalo, ale vidět to znova rozhodně nemusím. Btw, viděno v skvělém českém dabingu, který sice ne vždy seděl do toho, jak mluvily postavy, ale hlasy byly vybrány dokonale. Slabé 3* (05.12.2023)

Po delší době jsme si doma pustili starší italskou konverzačku. Jako obvykle nám chvíli trvalo, než jsme si zvykli na doslova kulometnou kadenci dialogů. Zejména u ženských... to jejich neuvěřitelně rychlé švitoření jsem zpočátku sotva chytal. Film je složen ze tří povídek, které na sebe navzájem lehce navazují a všechny jsou z jednoho města a o jedné partě lidí. Řeší se jen vztahy, kdo s kým něco má, kdo je komu nevěrný, kde je nějaká nová mladá holka, kdo už ji dostal, apod. Naštěstí je to skutečně komedie. Nikdo se nebere vážně, a když náhodou ano, mají z toho ostatní jen ještě větší srandu. Navíc je to příběh od příběhu lepší, jak se divák lépe seznámí s postavami a pozná jejich charaktery. V poslední povídce mnohdy stačí k pobavení už jen pohled hlavního hrdiny. Dámy a pánové se nám trefili do nálady a do vkusu, posíláme díky a čtyři hvězdy k tomu. (30.08.2023)

Vynikající film - satira, po všech stránkách. V rámci žánru za 4,5. (15.02.2018)