Jedna a jedna
Yi yi
Yan Yan - Natsu no omoide
Yi Yi
Režie:
Edward YangScénář:
Edward YangKamera:
Wei-han YangHudba:
Tu Duu-ChihHrají:
Nien-Jen Wu, Elaine Yin-Ling Kam, Ogata Issei, Su-Yun Ko, Ru-Yun Tang, Yi-Wen Chen, Josephine A. Blankstein, Lawrence Ko, Suzanne Hsiao, Edward Yang (více)Obsahy(1)
"Šok, který film Raz dva vyvolal na canneském festivalu (u diváků, tisku a poroty, která mu udělila svou Velkou cenu), nás potěšil. Se svými sedmi filmy za téměř dvacet let obsadil Edward Yang už dlouho místo ve stínu "čínomilné cinefílie" (la cinéphilie sinophile). Uznávaný, zčásti uctívaný, ale nevnímaný a nepochopený nikdy tak zřetelně jako Chou Siao-sien, vůdčí postava tchaj-wanské nové vlny, k jejímž hlavním hybatelům Yang patřil." "Ve filmu Raz dva není zkušenosti, která by nebyla kopií nebo replikou jiné zkušenosti, jejím sousedem v prostoru nebo v montáži. Realita se skládá z hřbetu a z tváře, vše se zdvojuje, odpovídá si nebo se vrací, japonský informatik Ota a jeho kontrahent Ato, hrací karty, samy tváře, které se stávají lakonickými týly na fotografiích malého Janga Janga, syna hrdiny s přezdívkou NJ. Transparence názvu, který v čínštině pokazuje na "jedna a jedna", "jedna po druhé", "každý a vše", nás nutí říci, že film Raz dva je celý konstruován kolem Dvojky, a možná ještě víc kolem nemožnosti Trojky. Dua jsou všudypřítomná ve skupinách, zakázána jsou naopak tria. Jedno z tajemství kompozice Raz dva, tak diskrétní jako nepostřehnutelné, neviditelné násilí postupujícího klidu, to je pravděpodobně toto vyloučení Třetího. Protože zde nejsou jiné konflikty, než vyvolané vinou tria: opakované hádky NJa a jeho švagra, mezi jeho ženou a jeho bývalou, milostná rivalita kolem Ting-Tinga a jeho sousedky Lili, jeho matky a jeho profesora angličtiny atd. Nebezpečí přichází od Trojky nebo od toho, že dva se jí často nebezpečně blíží. Vše se zdvojuje, štěpí, opakuje: jen je třeba vidět jak. Tři postavy, každá pro jednu generaci, soustředí pohyb tohoto velkého jednotného života. Nejprve je tu Jang Jang, maskot filmu, v němž snadno rozpoznáváme klasickou postavu dítěte-režiséra, "dítěte, které se jednoho dne stane filmovým režisérem". Jang Jang je naivní a neúplatný strážce čistého viditelna. Je to poslíček filmu, stejně chtivý vidění jako ukázání "druhé strany pravdy". Na opačném konci je babička strážkyní neviditelného. To ale vytváří, ač nevysvětlitelně, efekty ve viditelném. Uprostřed obou krajností se drží dospělí, kteří, pokud vyloženě netouží zmizet, nedovedou žít jinak než v uzavírání se. NJ v hudbě, jeho žena Min-Min v ústraní a osamělosti chrámu. Dospělí jsou bytostmi kompromisu (mezi viditelným a neviditelným), ale také nejistoty." Emmanuel Burdeau. Až do osmdesátých let se o filmy z Tchaj-wanu zajímala jen hrstka velmi specializovaných odborníků. Benátský Zlatý lev pro Zarmoucené město (Chou Siao-sien) z roku 1989 všechno změnil (tak jako tomu bylo kdysi po Rašomonu s japonskou kinematografií). Dnes nacházíme tchaj-wanské filmy pravidelně v soutěžích největších festivalů (české bychom v nich hledali marně). Tvorbu minimalistického mistra Tsai Ming Lianga nám v Čechách už "tradičně" zpřístupňuje MFF v Karlových Varech, méně známá pro nás zůstává tvorba obou o deset let starších zakladatelů tchaj-wanského "filmového zázraku" Chou Siao-siena a Edwarda Yanga (nar. 1947). Yangův Raz dva, oceněný v roce 2000 v Cannes Cenou za režii přichází nyní jako první tchaj-wanský film do naší distribuce. Předchází ho nejen dobré ohlasy kritiky, ale také divácký úspěch v některých západoevropských zemích, který překvapil i distributory. Jeho tajemství spočívá v nestrojenosti pohledu na všední život. Slůvka: "Raz dva", říkají jazzoví hudebníci, než začnou hrát. "Život by měl být jako jazzový tón", míní Edward Yang a jako téma k variacím udává život tchaj-wanské rodiny ze středních vrstev, střety generací a životních postojů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Zlatá Palma - výběr ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,136,776║Tržby Celosvetovo $1,240,000║ ()
Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
Tohle ve světě hodně vychvalované rodinné drama jsem ani napodruhé plně nedocenil. Jeho problémem není ani tak jeho mamutí délka jako spíš typicky asijská vyprávěcí introvertnost, jež je pravým opakem hollywoodského tlačení na pilu. Ale každopádně moc milý film. ()
Edward Yang zachycuje složité vztahy uvnitř jedné obyčejné rodiny. Více než dvouhodinový film se snaží postihnout mnoho citů i událostí – lásku, nevěru, přátelství, smrt, narození. Nejvýraznější postavou pro mě byl malý chlapec Jang Jang – jediný, který na svět nahlíží bez předsudků a snaží se jej zachytit pomocí svého nového fotoaparátu. ()
V zrkadle mozaiky Raz dva mi pripadajú obľúbené autonehody, kedy sa všetky príbehy pretnú a iné americko- európske tradičné vzorce skôr nie príliš zaujímavou dramaturgickou barličkou. Yang používa okrem sledovania všedného života aj rozdielne formálne prostriedky. Kamera nebehá roztrasená za postavou, aby akože evokovala realitu, ale stojí niekde opodiaľ, vyhýba sa pohľadu- protipohľadu a na prvý pohľad paradoxne tak svojim odstupom dosahuje internejšie sa vcítenie do príbehu. Niekedy sledujeme rozhovor cez okná alebo presklené plochy a v odrazoch vidíme mesto, čím dosahuje takýmito minimalistickými prostriedkami režisér aj zaujímavé zachytenie genius loci veľkomesta bez výrazných veľkých celkov. Postavy klasicky ázijsky všetko držia v sebe, ale niekoľkokrát počas filmu vybuchnú a ich prejav je o to úprimnejší. ()
Tchajwanský film má své silní tvůrce a Edward Yang očividně jedním z nich. Ve třech hodinách dokáže prezentovat osudy lidí tak, jak se to podaří jen málokomu, a to navíc v dobré kvalitě obrazu a v celkově zajímavé stylizaci, kdy máte pocit, že každé oblečení bylo přesně vybráno tak, aby to dokonale sedělo do dané scény, nemluvě pak o hereckých představitelích, kteří jsou ve své nehereckosti přirození. ()
Život je kolekcí momentů, jejichž význam vám nejčastěji dochází až zpětně. Na rozdíl od filmů, kde jsou zásadní okamžiky podbarveny epickou hudbou, emocemi a velkými slovy postav, aby z nich bylo patrné, jak důležité pro ně jsou. Ne tak v Yi Yi – posledním mistrovském díle Edwarda Yanga, v němž se mu povedlo nemožné. Zobrazit život ve všech jeho obyčejnostech, radostech a zklamáních, ale pouze jako proplouvající chvilky, kdy je obyčejný den zaměnitelný s „velkými" životními událostmi, jako jsou pohřeb nebo svatba. Zároveň mu ale vštípil specifickou poetiku, definovanou městským odcizením a touhou po vytržení z každodennosti, které ale mnohdy nenabízí úplné vysvobození. V Yi Yi se nestane nic velkého, a přesto by jednotlivé příběhové linky vydaly na pět samostatných filmů. Místo toho jsou umně zakomponované do grandiózního celku bez jednoznačných vrcholů (byť sekvence v Tokiu prostříhaná s prvním rande mladé Ting-ting je naprosto nadpozemská). Klinicky statická kamera pak sleduje střípky životů postav, plně ztotožněná s tím, že je schopná pojmout nanejvýš polovinu jejich příběhu. Ani my se v životě nedozvíme úplnou pravdu. Nikdo nám nedá znamení, když máme vyjádřit lásku nebo se s někým navždy rozloučit. Osobně jsem neviděl film, který by tuto skutečnost vyjadřoval tak přesně jako Yi Yi, a přitom to dokázal neomylně krásným filmovým jazykem. Realita a umění. Jedna a jedna. 100% ()
Strasti a slasti rodinného života, dospívání, dětství...urovnání minulosti, to vše Made in Taiwan. Velmi dobrý film, pokud se člověk dokáže naladit na jinou (asijskou) vlnu. ()
ocenenia : MFF Cannes 2000 - Najlepšia réžia (Edward Yang) ()
„Mnoho režisérů, konfrontováno s neobyčejně obtížným úkolem vyobrazit život ve městě, nechává lidi a místa splynout až do bodu, kdy se stanou jednolitou odcizenou masou. Nikoliv Edward Yang, jenž pečlivě pozoruje, jak městský život ovlivňuje náš smysl pro prostor a čas, naše vědomí. […] Jeden cítí přítomnost toho, čemu říkáme život, se svým cyklickým opakováním a velkými záhadami. Yang se zde ale dotýká něčeho docela neobyčejného, s vhledem tak jemným a bystrým, že by nechal většinu současných filmařů a spisovatelů zezelenat závistí. ... Existují mnohá klišé, která se vztahují k pojmu “moderní život“ – ve skutečnosti tento pojem sám je klišé. Už neexistuje smysl pro návaznost na tradice… Všude to vypadá stejně jako kdekoliv jinde… Trpíme informačním přetížením… Ztratili jsme spojení s rytmem přírody… a tak dále a tak dále až do omrzení. Někdo by řekl, že tyto výroky, které visí ve vzduchu jako bouřkový mrak před lijákem, pojmenovávají nejzávažnější prokletí novodobého člověka. Jistě, na mnohém z toho je něco pravdy, ale poplašné zvony, které nám spolu s tím zvoní uvnitř hlavy, přehlušují naši schopnost vše klidně promyslet. Například, jsou tyto změny trvalé nebo pouze dočasné? Do jakého rozsahu se jim musíme přizpůsobit? A co přesně se změnilo a co zůstalo stejné? Toto jsou rozumné, lidské otázky, otázky, na které nelze hledat odpověď u jiných – například u astrologů a duchovních rádců, na které se průběžně obracejí postavy filmu. Odpovědět mohou pouze ti, kteří si tyto otázky sami kladou. V průběhu času. “Všichni potřebujeme čas na přemýšlení,“ říká jedna z postav filmu s pečlivě skrývaným zoufalstvím. Yang – tak trpělivý, tak pozorný, tak vnímavý – nabízí svým postavám, a nám, čas k přemýšlení. Ukazuje nám, že tento čas musí přijít a přijde, že neosobnost městského života (další klišé) je stav mysli: jakýkoliv roh ulice, obchod, pokoj nebo ulička je tím více osobní, čím více je zde žijících, myslících a cítících lidských bytostí. Ponořených v osobním a jasném světle – tím je zde Yang nenápadným způsobem tolik strhující. […] Raz dva je svou podstatou film, který předává své sdělení pomocí znamenitého smyslu pro rovnováhu – mezi tady a jinde, minulostí a přítomností, všedním a neobyčejným. Je to film pojednávající o - a tvořený z - milosti a půvabu. A to je vzácná věc. “ [Kent Jones: Raz dva – Čas a prostor] --- Stav mysli. ()
Tchajwanská obdoba Magnolie. Mozaika rodinných a partnerských vztahů na pozadí velkoměsta. Každý má sice dost peněz, ale k tomu i problémy ve vztazích a pochybnosti a když se chce někdo s něčím svěřit, zaskočí za babičkou, která je v bezvědomí. A mezi všemi těmi problémy dospělých působí malý filozof Yang jako zjevení. Výborné drama s velkou dávkou různých poselství. Pro někoho však mohou být tři hodiny příliš. ()
Filmy tohoto typu se hodnotí nejhůře. Sice se u nich nenudíte, ale po zhlédnutí ve vás nic nezanechají a nazítří si už ani nevybavíte, o čem takový film byl. ()
3,5 "Where is that pregnant bitch?" Rodinná dráma, ktorá zobrazuje obsiahly portrét jednej taiwanskej rodiny. Tento portrét zahŕňa množstvo rôznorodých a zaujímavých postáv, každá so svojou, pozvoľne plynúcou dejovou linkou. Okrem svojej príbehovosti je film príťažlivý aj zaujímavými lokalitami a zvláštnou kamerou, umiestnenou niekde obďaleč celého diania. Celým filmom je cítiť západný vplyv a snaha podobať sa Západu (snáď preto je tam film tak dobre prijatý). Napriek istej zdĺhavosti mi tento film režiséra sadol o dosť viac ako jeho starší, podobne slávny Jasný letní den (1991), a to aj napriek jeho podobnej rozťahanosti. Mimochodom, podľa tohto filmu to vyzerá tak, že každá druhá žena na Taiwane je hysterka. "Life is a mixture of happy and sad things. Movies are so lifelike - that's why we love them." "Then who needs movies? Just stay home and live life." ()
Celkem mi trvalo, než jsem se do toho aspoň trochu ponořil a začal se pořádně orientovat v postavách, a ani potom, mě to úplně neodrovnalo, ale pár velice silných momentů by se našlo. A Yang Yang je každopádně boží. Myslím, že druhé shlédnutí by dost pomohlo. 7/10 ()
Mozaika z intimního života členů jedné rodiny a blízkého okolí. Film působí i jako sociální komentář o současném stavu asijské kultury (prolínání náboženství, byznysu a bigamie). ()
Ten film je tak neázijský , tak západný. Jak žena plakala že sa nevie porozprávať s mamou v kóme. Excelentná etuda. Ten chlapček. Jak z felliniho... Nie, Carlos Saura!. Najlepší film, čo som tohto roku videl. ()