Those Who Dance in the Dark
Obsahy(1)
Co tě nezabije, to tě posílí, aspoň na chvíli, boj se nic. Úryvek skladby Moniky Načevy a motto, které v sobě skrývá poselství energického a spontánního filmu režisérky Jany Ševčíkové. Šest příběhů mladých nevidomých, které budí touhu po životě, nabíjí optimismem a nebojí se sarkasmu. Vítězný snímek Varšavského filmového festivalu empaticky ukazuje cesty lidské vůle, odvahu zdolávat překážky a žít. (Aerofilms)
(více)Videa (1)
Recenze (2)
Pozitívny, skoro až veselý pohľad do života nevidomých (a zrak strácajúcich). ___ "Lidi se mě často ptají, proč cestuju, když nevidím. A já jim říkám:" A vy proč necestujete, když vidíte? " - znie prvá veta filmu a v tomto duchu sa nesie väčšina stopáže. ___ Žiadna sociálna, negatívne artová a/alebo strnulo melancholická depka, ako by sa dalo očakávať, ale naozaj príjemný, dynamický dokument ukazujúci pokoru, múdrosť a odhodlanie (pravdaže starostlivo vybratých) handicapovaných. ()
Jana Ševčíková své dokumenty neseká jako Baťa cvičky, tím spíše stojí každý z nich za vidění. Ostatně je nejspíš moc nezávislá i na naši veřejnoprávní televizi. Citlivé nahlédnutí do světa nevidomých, nasnímané černobílou kamerou Jaromíra Kačera, který je nejspíš jejím kmenovým kameramanem, a ostatní projekty si vybírá podobně uvážlivě, ukazuje, že se dá žít naplno i beze zraku. Tak se na to podívejte, když můžete. ()
Galerie (2)
Photo © Warszawski Festiwal Filmowy
Reklama