poster

Tvář toho druhého

  • Japonsko

    Tanin no kao

  • Japonsko

    他人の顔

  • angličtina

    The Face of Another

Drama / Sci-Fi

Japonsko, 1966, 124 min

Předloha:

Kóbó Abe (kniha)

Scénář:

Kóbó Abe
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Willy Kufalt
    *****

    „Nebudou zločiny, protože nebudou zločinci. Nikdo nebude chtít svobodu, protože všichni budou svobodní. Nikdo nikam neuteče, protože nebude odkud utéct... Mezi lidmi nebude zapotřebí žádné důvěry.“ Zajímavé sci-fi věnující se převažně osudu jednoho člověka se speciální lidskou maskou, nasazenou na tvář po vážné nehodě, přechází plynule do filosofování s celospolečenským přesahem. Ideální představa „dokonalé“ budoucnosti se už jen v pouhých myšlenkách záhy rozpadává stejně jako spočátku zdánlivě bezstarostný život nového člověka, jehož maska mu přes jisté výhody přináší mnohem víc psychických trablů. Atmosféra tohoto pomaly plynoucího snímku s nevšedním (a v druhé polovině určitě i dost napínavým) příběhem je pohltivá, chvílemi na mě působila až hypnoticky, a doprovází jí spousta úžasně invenčních záběrů černobílé kamery. Kdybych měl hádat dobu vzniku, asi bych hádal mnohem starší období, než 60. léta, přeci jen v evropských či amerických filmech této éry působí technická stránka už jen na první pohled vyspěleji. Ale jelikož Tešigahara vyladil svoje sci-fi v mnoha scénách po obrazové i zvukové stránce (velmi povedená je i titulní hudební skladba) do velmi pozoruhodných detailů, vůbec to nevadí, z tohoto filmu jsem měl opravdu fascinující prožitek. 95%(4.12.2020)

  • eraserhead666
    ***

    Obě knihy Kóbó Abeho, které jsem četl, mě hluboce zasáhly. Z jejich filmových adaptací tahle trošičku méně. Chybí jí ona hluboká filosofičnost nad vizuální identitou člověka ve vztahu k jeho tváři. Náznaky zde jsou, je i pochopitelné, že jich film nestráví tolik, jako kniha, kde se do nich dá ponořit. Oceňuji zachování nesympatičnosti hlavního hrdiny. Považuji to za nejhlavnější atribut celého příběhu, z něhož mnohé vychází. Tanin no kao není špatný film, jsou tu skvělé scény (doktorova "ordinace" je úžasná), krásné Japonky, zajímavé hry s obrazem. Jen se mu prostě převedení Abeho knižní předlohy nepovedlo tak trefně a dobře jako v případě Písečné ženy.(16.12.2016)

  • vypravěč
    ****

    Imaginativní výklad lidské mnohotvářnosti a neuchopitelnosti výmluvně rozebírá duši běžného člověka, ztrativšího se mezi svými dvojníky, nešťastnou náhodou (ale svojí vlastní chybou!, jak zdůrazňuje) se proměnivšího v živoucí připomínku pomíjivosti a vzbuzujícího již svou přítomností neklid a strach. Po nabytí nové tváře (masky) začnou promlouvat dosud mlčící ústa někde v něm ukrytá, spící či čekající. Nakonec se domnělá přímka jeho života mnohonásobně pokřiví a bezpočet tváří zmaří tu jedinou, s níž by mohl žít.(17.5.2012)

  • nascendi
    ****

    Veľmi zaujímavá dráma nielen o tom, aký význam má tvár v spoločenskom živote. Pre políciu sú často postačujúce odtlačky prstov, ale tvár vyjadruje veľa zo života jej nositeľa. Nie nadarmo sa vraví, že po štyridsiatke je už každý zodpovedný za svoju tvár. Nečudo, že rozsiahle poškodenie tváre spôsobuje psychické problémy postihnutého, ktoré sa neobmedzujú iba na problémy s opätovným začlenením do spoločnosti. Tešigaharov film som chcel vidieť nielen preto, že Abého knihu mám vo svojej knižnici, ale aj preto, že jeho Piesočnú ženu považujem za výborné dielo. Som spokojný a jediné, čo mi mierne prekážalo bolo priveľa filozofovania.(25.8.2018)

  • Anderton
    ****

    Japonská filozoficko psychologická sonda do vnútra nielen človeka, ale aj domácej spoločnosti, tak nekompromisne zasiahnutej dôsledkami druhej svetovej vojny. Nakoniec ale viac filozofická, ako psychologická, čo vyplýva napríklad z dialógov lekára a nositeľa masky, ktorím sa po dvoch pivách natoľko rozbehne mozog, že si to filozofovanie neodpustia. Asi sa látka dala uchopiť ešte trefnejšie (knižná predloha, ktorú nepoznám), ale takýchto ťaživých scifíčok predsa len nie je také množstvo, aby sme si naplno Tvár toho druhého nevychutnali. Aké by to bolo, ak by sme si priznali, že každý deň si nasadzujeme stále iné masky podľa potreby a nemuseli by sme tak namáhavo predstierať napríklad úprimnosť? Že nás niektoré z nich možno v odcudzenom svete, patriacom veľkomestskému prostrediu, ovládli, je už fakt. Vieme ešte vôbec, kto sme? Podobný film zo 60tych rokov: Seconds. Omnoho viac, ako napríklad Face off.(11.3.2014)