Reklama

Reklama

Ten, co hraje z talíře

  • Polsko Grający z talerza (více)

Recenze (10)

kareen 

všechny recenze uživatele

Jak správně píše hanagi, není to film pro každého. Cítím tu náznaky poetiky, která mi, spíš než něco polského, navozuje téměř balkánskou náturu a cítím i to, že se mi film pokouší v metaforách něco důležitého sdělit, jen to ve mně zřejmě nerezonuje tím správným tónem. Ani to mi však nebrání ocenit originalitu celého snímku, skutečně jsem většinou netušila jakým směrem se to bude dál ubírat a ty postavy také zrovna nezapadají do nějakých klišé škatulek.Filmová výzva 2016 ()

Bajda 

všechny recenze uživatele

S filmem režiséra Kolského, který je prý považován za prvního tvůrce magického realismu v polské kinematografii, jsem se setkal poprvé. Děj se točí nejprve kolem starce Marczyka, který se střetne se smrtí v podobě anděla s kosou. Vyprosí si u něj týden života navíc a v tomto týdnu potká liliputánku Janku. Poté co Marczyk umře, Janka skočí do studny, kde se schovává znetvořený Morka se dvěma obličeji. Oba dva se začnou starat o statek starce a zamilují se do sebe. Díky lásce začne Janka růst a stane se z ní krásná žena, po jejímž boku se ale znetvořený Morka bojí stát. Na dva roky uteče s cirkusem, a když se odhodlá vrátit, zjistí, že Janka jej celou dobu milovala a proto rostla dál až do výšky domu. WHAAAT?! :-) Film natočený poměrně konvenčním stylem mě, jak je znát z popisu děje, zaujal především svým WTF dějem. Otázkou pro mě zůstává, zda všechny motivy, které se ve filmu objevují (například houslista Lunda, který používá místo not porcelánové talíře) měly nějaký skrytý symbolický význam, který se mi nepodařilo odhalit, nebo zda se jednalo o jednoduchý příběh o lásce a nalezení sebe sama, u něhož měly mít jednotlivé „ujetosti“ čistě ozvláštňující efekt. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

...po letech jsem po Janciu Vodnářovi sebral sílu k dalšímu Kolskému. Dojem je o něco lepší, film je lepší. Kolského manželka Grażyna je v roli Smrti snesitelnější, než coby žena Jancia (vybavuje se mi příšerná manželka Alaina Resnaise Sabine Azéma, která je taky ve všech jeho pozdních filmech). Film není tak totálně přecpaný moralismy. Plně ale chápu uživatele kedluben. Kolského scénáristická poetika téhle doby je krom zázraků, obludek, apologie duhového venkova a dějepravné jednoznačnosti hodně naivistická. Ale není to naivismus autentický (takový vidím dnes třeba v raných Jakubiskových filmech - opravdovost až k trapnosti), u Kolského jde o naivismus teorematický, ba vykalkulovaný. A platí to jak na dialogy (podobné mi fest vadily už v Janciovi: borec štípá na kameru minutu dříví, sledujeme trpaslici jak přijde, pozoruje ho a pak: "štípáš dříví? -" borec pořád štípá... "- na vaření?" "...na vaření, do kamen. A až přijde zima, na topení." trpaslice se uchichtne: "dobře se ti štípá?" borec: "dobře". ) - grrr - tohle je velká ztráta času a Kolski to používá bohužel i jako prostředek výstavby situací (vlaková scéna). Film pak hodně trpí - trapností... Ani prvky lidových pohádek mi to nezachraňovaly, ani poselství - kterých tam bylo povícero a byla dost otřelá: pravá láska nerezaví, umění nechť je skromné, dobře tomu tak, že je smrt na světě... Co ale hůř, vůbec spolu nesouvisela. Nahodilost. Snad postmoderní. Co mě na filmu bralo hlavně byla překrásná kamera a až kýčovitá přebarvenost. Krásné byly scény se smrtí, se šumařem, s hrabáním střepových partitur. Jestli mají rané devadesátky nějakou pěknou estetiku, je to asi tohle (plus Twin Peaks, plus Žiletky, hehe). ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

JJ Kolski má svojí neopakovatelnou poetiku, spíš než tento konkrétně tento film ale myslím jeho celkovou tvorbu. Možná to zde dotáhl nejdál, ale jistě o tom přesvědčen nejsem. Navíc jsou jeho filmy experimentální; experimentovat se dá s lecčím, nemusí to být jen něco na způsob surrealismu nebo destrukce, ale i poetiky, která je vždy konstruktivní. Film navíc nepostrádá ani napětí (ono Hitchcockovo "suspension"), které po Marczykově smrti sice trochu polevuje, ale přesto jen je stále obstojné. Každopádně jsou Kolského filmy velkým přínosem polské kinematografie nám všem. ()

hanagi 

všechny recenze uživatele

Šla jsem jen tak kolem a pak jsem doslovně i metaforicky padla na zadek! Občas se člověk potká s něčím zvláštním, mimořádným a má pocit, že mu to mluví z duše. Vlastně jednoduchý příběh o potřebě lidské blízkosti je zahalený do nádherných a výtvarně vytříbených obrazů, do zvláštních situací a zalidněný postavami, o jejichž skutečnosti můžeme jen snít. Není to film pro každého, prostě jsme se našli. ()

kedluben 

všechny recenze uživatele

já tu poetiku neobjevil, chvílemi mi ten film spíš připadal trapný a trochu jsem se styděl. rozhodně je to ale něco "jiného". ale jinak NIC. spíš jen tak pro zajímavost. ()

Reklama

Reklama