Zakázané hry

Oscar 1 nominace (1955): Námět + (Cizojazyčný film - 1953). . . Zlatý Lev (20.05.2004)

Krásně jímavý příběh malé holčičky a jejího kamaráda ve válečných dnech. Válka je zde vyobrazena jen na pozadí, ale její přítomnost je cítit v jednání jednotlivých osob. Do kontrastu k ní je pak zde postavena dětská čistota a nevinnost, kterou nepoznamenají ani válečné hrůzy - snad jen ty roztomile naivní dětské hry jsou zde poněkud jiné, tak trochu temnější podoby... Skvěle a procítěně natočeno, zahráno i ohudebněno. (21.03.2006)

Benátským Zlatým lvem ověnčený černobílý protiválečný film, už z podstaty roku svého vzniku ještě čerstvá reakce na válku, o to více nečekaný je jeho častý komický přesah (pro francouzskou kinematografii je takováto reflexe války téměř typická). Film, který je chvílemi komedií (hašteření dvou sedláckých rodin), dokonce až fraškou (rvačka na hřbitově končící v čerstvě vykopaném hrobě), za chvíli zase melodramatem s až kýčovitým hudebním doprovodem (té Španělské romance bylo místy přespříliš). Fakt, že válka má silně absurdní rozměr, chtěli tvůrci akcentovat exponováním dvou dětských hrdinů, na nichž jsou důsledky války modelově demonstrovány - morbidní dětské hry odpovídají prostředí a době, malá Paulette a Michel (roztomile zahraní) by si v mžiku mohli hrát se Svěrákovic Koljou. Zakázané hry jako takové ale nejvíce vypovídají o rozdílném průběhu války v jednotlivých částech Evropy, nedovedu si představit, že by se takovýhle ,,soft" válečný film krátce po válce natočil u nás nebo třeba v takovém Polsku, o Rusku raději nemluvě... (19.10.2012)

Tak roztomilou dětskou dvojici jsem dlouho neviděla. Vůbec mně nepřipadalo, že to hrají jak byli přirození. I když co se týká těch "zakázaných her", to už tak přirozené nebylo. Ovšem v době, v které se to odehrává tyhle "zakázané hry" nebyly až tak od věci, to musím uznat. Jejich dušičky to všechno vnímaly dětskýma očima a tak tomu podřídily svůj pohled na události kolem nich. Jak už se tady píše, je to velmi jemný, citlivý a dojemný film a já s jistotu vím, že na tenhle s určitostí nezapomenu. "Výzva od hanagi 2019" (07.01.2019)

Musím se přiznat, že mi většinu času lezly ty děti svým jednáním pěkně na nervy. Ale natočené je to hezky. (12.05.2014)

Začátek a konec filmu jsou velmi působivé, troufám si však říct, že prostředek není až tak zvláštní, na to někdy vyznívá až trochu moc jako karikatura venkova. Třeba smrt staršího Michelova bratra jako kdyby se jeho rodiny skoro ani nedotkla a to se nedá říct, že by šlo o rodinu nějak zocelenou tvrdým životem. Ale s těmi kříži to bylo docela vtipné. Jak už jsem ovšem řekl, největší sílu snímek má vlastně tehdy, když malou Paulette zachytává na začátku úplně osamělou s mrtvým štěňátkem v náručí a na konci opuštěnou mezi spoustou lidí v sirotčinci. Z toho mrazilo. Její představitelka byla moc roztomilé dítě. (08.04.2014)

Zakázané hry představují takový sympatický a kultivovaný kýč, který se po svém vyrovnává s traumaty 2. světové války. S tím kýčem to nemyslím zle, dovedu si představit, že by se emoce daly dojit z diváků nepoměrně účinnějším a pokleslejším způsobem, nicméně hra dvou dětí se hřbitovem zvířátek, ta roztomilost mimiky 5letého děvčátka a sympatické hašteření dvou sedláckých rodin si o tohle označení prostě koledují. Kdyby scénárista chtěl a měl odvahu, mohl by se vyrovnat s hořkými zážitky z 2. světové války mnohem bolestnějším a umělecky náročnějším způsobem. Ten film mě v žádném ohledu neurazil, ale pokud jde o hlavní dějovou linii, ani mě nijak výrazněji nezasáhl. Kdyby se takovýhle snímek natočil rok po válce, neváhal bych se 4*, ale po 7 letech už to jen přece jen zahání účelovostí. Co se mi ale opravdu líbilo, bylo zobrazení francouzského venkova a jejich obyvatel - možná proto, že uplynula relativně krátká doba, je ten pohled realistický a nevyznívá nepřirozeně, ba násilně, tak, jako dnešní představy městských intelektuálů o idylickém životě v lůně přírody. Celkový dojem: 65 %. (04.11.2012)

Stopy vojny na duši aj v konaní sa odrážajúce sa v hrách detí, vytvárajúcich vlastné cintoríny aj v správaní dospelých, neustále bojujúcich svoje malé nenávistné susedské, či náboženské vojny a to bez ohľadu na skutočnú vojnu všade navôkol. Chápem kritiku režisérov novej vlny vyčítajúcej tomuto filmu literárnosť a tým pádom aj čiastočné odtrhnutie od reálneho života. Vyobrazené symbolické peripetie ukazujúce odraz vojny za frontovou líniou a drsné vyústenie sú ale natoľko silné, že výhrady prílišnej literárnosti sú v porovaní s nimi zanedbateľné. (22.10.2012)

Potešilo ma, že som na ČT2 natrafil na tento film, navyše v zreštaurovanej verzii. Úvodný nálet som zhltol s otvorenými ústami a uznaním, že na rok výroby 1952 je to vážne bezchybné. Detský pohľad na vojnu a smrť ponúka skvelý filmový zážitok. Neprekvapí, že dievčatko chodí v náručí s mŕtvym psom a ani smrť rodičov ju až tak nepoznamenala. Je to práve tým vekom, kde si tie hrôzy vojny ešte neuvedomuje. Detskí herci predvádzajú veľmi slušné a presvedčivé herecké výkony, čo u detí nebýva bežné. Smutnejší úvod rozjasní podstatne veselší tón, ktorý bude film sprevádzať takmer až do konca. Napríklad takú modlitbu si budem dlho pamätať. " Otče náš, ktorý si na nebesiach, hovno, hovno, hovno, bobky, bobky, hovno..." 90%. (28.10.2012)

Tentokrát žerty stranou, tohle je upřímný a čistý film o upřímně čistých dětských duších, které nepošpiní ani válka zuřící kolem nich. Klaním se poutavě nadlehčenému stylu vyprávění a mnohokrát děkuji, že se mně nikdo nesnažil ždímat jako čerstvě vyprané trenky. (20.10.2012)

Snad právě proto, že se zde o válce (vyjma samotného počátku) dovídáme vlastně velmi málo, je tenhle příběh tak silný. A také proto, že se jeho vyprávění nevyhýbá žádnému ze silných citů odehrávajících se v bezbranné dětské duši, aniž přitom upadá do sentimentu a sebelítosti. A přitom se člověku nad tou malou až srdce svírá. (20.10.2012)

Velice zdařilý pohled na jeden z miliónů osudů odehrávající se ve válečné Evropě 40tých let. Tentokrát francouzský. Přirozená přizpůsobivost člověka k nastalé situaci, jasně dané priority přežití, ale i dobrosrdečnost a ochota postarat se a dle možností rozdávat radost. Bylo to období, kdy se děti stávali dospělými, jelikož okolní svět to vyžadoval. Dětská duše a vnímaní světa je velice silné, a proto i realitu okolní smrti berou po svém. Napůl dětský a napůl dospělý Michel a pouze dětská Paulette, Tě ohromí velice silnými filmovými momenty, které jsou nepochybně pevnými základy kvalit filmu. Ve snímku je i lehký humorný nádech. Normální život na úrovni lidskosti (v této době) a klasické sousedské starosti, film trošku zjemňují. Ovšem dramatická stránka je pochopitelně silnější a opravdu výborná. (20.10.2012)

Skličující podívaná, která na mě měla až zdrcující dopad. Osobně jsem tenhle příběh malé holčičky, které zabili rodiče i pejska, sledoval pohnutý dojetím. Jinak by mě mimochodem celkem zajímalo, jestli tenhle film náhodou neinspiroval Stephena Kinga k napsání jeho románu Řbitov zviřátek - kdo to ví, odpoví (?). (08.01.2013)

Trochu moc násilí na jeden film: děvčátko násilně zbavené rodičů hledá útěchu v budování hřbitova pro zvířátka do doby, než je násilně odtrženo od nové rodiny. (28.05.2012)

Dospelí v druhej svetovej vojne pochovávali hromadne mŕtvych do jám, zatiaľ čo deti, naši ústredná hrdinovia pochovávajú "nižšiu" formu života, zvieratá, do hrobov a uctievajú si ich krížmi. Z toho vyplýva, že deti nie sú iba naivnejšie, ako dospelí, ale sú jednoducho humánnejšie. Clement sa v mnohých záberoch zameriava na detaily zvierat, akoby tým vytváral u diváka rovnaký malý svet, ktorý si pre seba stvorili Paulette a Michel. Je obdivuhodné, ak niektorý tvorca prejaví snahu o zobrazenie vojny iným spôsobom, ako sme vo väčšine prípadov zvyknutí. Podobné filmy: atmosférou Horalka a detským pohľadom na vojnu Dovidenia, chlapci. (19.10.2012)

Ani druhý film René Clémenta, ktorý som v priebehu posledných dní videl ma nejako zvlášť nenadchol. Previesť na plátno detské videnie sveta je ťažká úloha a Clémentovi sa ju nepodarilo splniť s takou dokonalosťou, s akou to viackrát dokázal Karel Kachyňa. Na druhej strane stvárnenie života a duševného obzoru dedinčanov bolo zvládnuté excelentne. Celkove to bol film, na ktorý pravdepodobne rýchlo zabudnem, ale uznávam, že v roku 1952 nebolo nakrútených veľa filmov, na ktorých by sa čas podpísal takou malou mierou, ako na tomto. (04.11.2012)

Výnimočné a zásadné dielo francúzskej kinematografie režiséra Reného Clémenta,ktorý nekompromisným spôsobom vťahuje diváka do diania už famóznymi úvodnými titulkami so smutnou hudbou,kde „malá hrdinka” Paulette stratí rodičov potom,ako nemecké šťuky vyhádžu svoje zásoby na civilné obyvateľstvo,ktoré sa snaží utiecť niekde do bezpečia,Paulette po tomto smrteľnom akte vezme nohy na plecia spolu s mŕtvym psom,a tak sa začne „Krížová Odysea”,keď príde ku chlapcovi Michelovi Dolleovi,ktorého rodičia si ju „zatiaľ” ponechajú a starajú sa o ňu ako o vlastnú dcéru,pritom klasicky majú sami so sebou problémy,lebo je vojna,kto by vtedy nemal?Stávajú sa z nich najlepší priatelia v dobrom i v zlom,ktorí vojnu chápu „detským rozumom”,samozrejme Paulette vidí záblesk strachu,keď vie,že stratila preto rodičov,Michel žije do cela pokojným životom,ale jeho bratovi sa stane nešťastie a ocitá sa medzi životom a smrťou,na smrteľnej posteli leží a čaká na rozhrešenie...Na jednej strane sú Paulette a Michel,na strane druhej konfrontácia rodín a nenávisť,t.j medzi rodinami Dolleovcov a Gouardovcami panuje nevraživosť.Na začiatku som spomínal,že Paulette zobrala so sebou mŕtveho psa,teraz sa ho snaží pochovať.Michel jej k tomu pomôže a naučí ju ako sa modliť.Tým pádom malá Paulette pociťuje nutkanie vytvoriť „zvierací cintorín.”K tomu samozrejme chcú položiť na hroby aj kríže,ktoré Michel bezhlavo kradne z hrobov alebo z kostola.Michel vie,že Paulette trpí nejakou úchylkou,a tak začne úmyselne zabíjať zvieratá.Vzniká fascinujúci zvierací cintorín.Takto sa bude diať dovtedy,pokým si raz tieto dve rodiny nevlezú do vlasov a nastane Bod Zlomu...Hlavní detskí predstavitelia sa správajú reálne,autenticky bez prikrášlenia s víziou vytvorenia niečoho,s čím sa doteraz nestretli,stretávajú sa určite s utrpením z podobenstva vojny,a tak si tým pádom niečo kompenzujú a ocitajú sa vo vlastnom svete,ktorý im bude narušený a celý snímok končí v podstate ich odlúčením...Film má takú veľkú výpovednú hodnotu,že nevidieť ho by bol hriech! (03.01.2015)

Zakázané hry sú tvrdou obžalobou vojny a jej dôsledkov. Postaviť príbeh na detských hrdinoch ( predovšetkým maličká Brigitte Fossey ukázala, že je prirodzeným talentom ) bolo rizikom, že celá práca skĺzne do melodramatického dojáku, ale režisér to zvládol bravúrne a dokázal vytvoriť nevšedný pohľad na osud siroty. V kontraste s vojnovými dôsledkami je všadeprítomný láskavý humor, ale je to taký humor cez slzy. Je to krásny film s hlbokou výpoveďou okorenený čarovným hudobným doprovodom Španielskej romanci. (22.05.2012)

Festivalový film se zajímavým námětem dětského pohledu na válku a smrt (vysíláno na ČT2 v pátek 19.10.2012). Bezesporu dobře natočený snímek s dětskými herci, což je práce určitě oceněníhodná a náročná, nicméně přílišná délka filmu je unavující. Mou únavu během produkce však zpestřovaly gramatické chyby v titulcích, které překládala "Gabryela Klyková", správně psáno Gabriela Kliková. Tahle překladatelka totiž neví, že ten malý hádek, který se zavrtává do země, a kterému říkáme žížala, se nepíše s tvrdým Y!! A to se stalo prosím opakovaně, takže překlep vylučuji. Děkuji tedy paní (slečně) Klikové za příjemné osvěžení zdlouhavého filmu. (31.10.2012)

"Tady by člověk ani neřekl, že je válka.." (08.04.2014)