A Different Man
Iný človek
A Different Man
A Different Man
A Different Man
Režie:
Aaron SchimbergScénář:
Aaron SchimbergKamera:
Wyatt GarfieldHudba:
Umberto SmerilliHrají:
Sebastian Stan, Renate Reinsve, Adam Pearson, Marcell Gellért, Juney Smith, John Keating, Eleanore Pienta, Lawrence Arancio, Owen Kline, Karoline (více)Obsahy(2)
Edward (Sebastian Stan) je živořící herec, kterému k příležitostným rolím pomáhá především jeho vážnou chorobou znetvořený obličej. Na to, že se na něj většina dívá jako na zrůdu, si už dávno zvykl, přesto je rád, že existují lidé, kteří se víc zajímají o jeho povahu než o jeho podobu. Taková je například trochu výstřední sousedka Ingrid (Renate Reinsve), začínající divadelní režisérka, jejíž ambicí je napsat hru o Edwardovi a jeho životě. Ten se radikálně změní, když se Edward rozhodne podstoupit experimentální chirurgický zákrok, který slibuje, že se stane „jiným člověkem“. A to doslova. Operace se vydaří nad očekávání a Edward rázem vypadá jako úplně obyčejný Američan středního věku. Brzy však zjišťuje, že ztráta výjimečnosti, byť okolím vnímané spíš negativně, mu schází víc, než by čekal. Změna, která měla být lepšímu, ho vyšle na životní dráhu, jež končí ve stanici „Všechno je špatně“. (Cinemart)
(více)Recenze (22)
Hodně mi to připomnělo "On se bojí" nebo filmy Charlieho Kaufmana. "Jiný člověk" je ale "tlumenější" a první půlhodinu vypadá skoro jako normální film, který možná není úplně podařeně natočený. Teprve pak to začne být opravdu divné a vyjde najevo, že to od počátku všechno byl sofistikovaný plán filmařů a že tím asi chtěli něco říct. ()
Nejšířeji a nejhlouběji je tenhle nenápadně skvostný film s jemným humorem o nevratných proměnách v čase, o tom, jak se v průběhu života stává každý z nás několikrát rozeznatelně jiným člověkem, vnitřně proměněným, což se posléze zrcadlí i v proměnách zevnějšku. *** "Jiný člověk" tu znamená kvalitativní posun, dokonanou transformaci v někoho, kdo na svá minulá já může pohlížet už jen z vnějšku, jako na někoho, kým už bytostně není, ke komu nemá vnitřní přístup, koho už zpětně dokáže jen interpretovat z pohledu nového člověka, jímž se stal. *** Reflektuje se to ve filmu různě, stěhováním psacího stroje, který už přestal pro dotyčného znamenat to, kvůli čemu ho u sebe držel, změnou milence, emoční distancí od lidí nebo činností, které nás pohlcovaly, když jsme se skrze ně stávali sebou samými, změnou vyprávění o sobě, změnou sdílení informací, příběhů ze své minulosti, názorů... *** Zatímco Ingrid i Oswald jsou otevření, neustále se aktivně vystavují novým zážitkům a zkušenostem, nechávají se plynule transformovat a přirozeně přijímají své posuny i posuny druhých, nelámou si zbytečně hlavu s tím, co po nich zůstane (nechávám po sobě spoušť, varovala jsem tě), a přitom zůstávají laskaví a srdeční, Edward je v nitru pořád stejný - pasivní, nerozhodný strašpytel (Nervous Nellie), který se raději do ničeho nepouští, o nic a nikoho se nezajímá a všechno, co se kolem něj děje, resp. různě na něho dorážející život, jen trpně přijímá cestou nejmenšího odporu. Když projde nečekanou fyzickou proměnou, přestane nenaplňování svého života svádět na svou tvář a ukáže se, že nějaké touhy má, ale jako by nebyl nadaný animační silou, inspirovaný hledat vlastní cesty k jejich naplnění. *** Začne závidět Oswaldovi, než pochopí, že to, co mu chybí ke štěstí, není bývalá jedinečnost jeho tváře, ale odvaha jedinečně nakládat se svým životem, ať už jeho obličej vypadá jakkoli. Ale na samém konci příběhu se s tím zdá smířený, jako by sám sebe přijal a veškerou svoji pasivitu a váhavost akceptoval jako prostředky svého vlastního, osobního uskutečnění. *** Příjemně překvapivý film, který se také v čase několikrát skokově posune a stejně jako jeho postavy se stane něčím jiným, nádherně tím zachycující přirozený životní vývoj v jednotě formy a obsahu tam, kde bych ani nečekala, že je to možné. *** Nehledaně originální výpověď o velice esenciálním rysu našeho bytí, uskutečňování se v prostoru a čase, stejně výstřední jako přirozená, plynoucí i proměnlivá, humorná i zádumčivá, absurdní i všední, jako život sám. *** Tohle dílo mě potěšilo a nadchlo mně nejbližším a nejvzácnějším způsobem. *** V Evaldu, 1. 10. na projekci ČSFD. *~ ()
Je to velká souhra náhod, během 12 hodin vidět na festivalu hned dva filmy s prvky body-horroru, o změně/zlepšení vzhledu. A zatímco Substance je moderní, videoklipova, Jiný muz je starosvětsky, špinavý, jako když vidíte filmy z New Yorku z 80. let. Přesto oba filmy fungují výborně. ()
Na jeden z highlightů letošního karlovarského festivalu jsem si musel počkat až do jeho posledního dne, ale stálo to za to. Tohle multižánrové zjevení od studia A24 mě vyloženě překvapilo. Sebastian Stan podává pohlcující výkon, za nějž byl letos v Berlíně oceněn Stříbrným medvěděm. Po nedávno uvedené Substanci tu máme další snímek, který se pouští do tématu duality osobnosti po radikální změně její tělesné podoby, a i tentokrát to opravdu stojí za to. Jak se zdá, Cronenberg, Lynch a Kafka zanechali v Aaronu Schimbergovi hlubokou stopu a on jim to prostřednictvím Jiného člověka na plátně vrací. Vtahující bizár a přesně ten typ filmu, na který na festivalech chci narážet pokud možno častěji. [KVIFF 2024] ()
Velmi zvláštní. Asi ani nevím, co si o tom mám myslet a jestli se mi to líbilo nebo ne. ()
O jinakosti a jejích možných následcích pro další osud člověka trochu jinak :-) ...což opět zajímavě reflektuje současnost, nepřímo i vcelku extrémní posun ve společnosti od dlouhodobého opovrhování jistými odchýlkami k jejich náhlé absolutní preferenci ve veřejném prostoru. Hlavní hrdina vypadá jako Sloní muž ze slavného Lynchova filmu, jen v moderním fantaskním světě má již příležitost chirurgického zákroku, po němž se postupně změní na běžně vypadajícího člověka. To mu ještě nedochází, že touto proměnou navždy ztrácí svou původní identitu, jež mu plně nevrátí ani pozůstalá sugestivní maska a... víc nebudu spoilerovat. :) **** Velmi zdařilá nezávislá komedie sice vzdáleně připomene Cronenbergovy body horrory, ale zároveň pracuje s motivem proměny lidského těla úplně odlišným způsobem. Film má v sobě dostatek odlehčujícího humoru a znetvořené postavy zde vyznívají jako svérázní sympaťáci s nezaměnitelným projevem (především u reálně postiženého Adama Pearsona), byť nejde o žádnou řachandu a spíše se zde rýsuje psychologické vykreslení dvou různých osobností s deformovaným obličejem ve světě scénického umění – stejně jako v nedávno viděném A Silent Agreement mě bavilo značné zasazení do divadelního prostředí se zákulisní přípravou „inkluzivní“ inscenace. Herecké výkony mě rovněž mimořádně přesvědčily, škoda jen občasného dojmu utahanosti, kdy některé záběry/scény jakoby trvaly pocitově déle, než aby film neztratil spád. [80%] [Cinematik 2024, Piešťany] ()
Lynch meets Cronenberg meets Polanski. Přesně kvůli těmhle filmům jezdím do Varů. Zrno! ()
Jiný člověk je Sloní muž o problémech současnosti, ale s krásnou (Lynchem říznutou) estetikou amerických filmů 80. let a s kamerou, která z filmu dělá úchvatný analogový audiovizuální zážitek. Musím se hned na úvod přiznat, že Schimbergovi tu atmosférickou směsici depky, rezignace, zoufalosti, nádechu cronenbergovských body hororů (při proměně), psychothrilleru (deptání hlavního hrdiny), spousty nečekaných zvratů a bizarního humoru žeru. Je to téměř geniální černočerná komedie s tragickým dějem. Rozpor mezi formou a obsahem intenzivně dráždil mou bránici. Film mě nutil k nechápavým výbuchům smíchu velmi často v naprosto nečekaných a nevhodných situacích. Nechci se tu dlouze rozepisovat o vývoji či stagnaci hlavních postav, o podstatě a dynamice celého vyprávění, když to tak krásně vystihla JitkaCardova. Ve zkratce jde o to, že nezáleží na tom jak vypadáme, ale jak přistupujeme k životu. A na téhle úrovni má film co říct všem. Je to studie vnitřních atribučních kognitivních schémat par excellence. Jsi looser, co se všemu poddává, vzdává se a děláš ze sebe oběť sebe samého? Tak to bychom se ti mohli smát. V tomhle tkví krása i největší slabina filmu. Začátek je top strop, ale vytváření kontrastu s reálně zdeformovaným Adamem Pearsonem v druhé části filmu (po dokončení proměny), byla už hodně na sílu hnaná do extrému. Sice pořád baví, ale zůstane po ní lehká pachuť kýče a vypočítavé samoúčelnosti na jazyku. Jen lehce bych zde ubral plyn a byl by tam bez rozmýšlení plný počet. Produkce od A24 je skoro vždy zárukou spokojenosti 😊 ()
Podepišuji se pod komentáře Pedestriana a říkám, že po první půlce to u mě byla také absolutně plná palba. Škoda jen slabší druhé poloviny. Ale i tak slabších 5*. ()
Jiný člověk z dílny Aarona Schimberga je milým filmovým překvapením, které se asi nezavděčí všem televizním komercí nasáklým divákům, ale věřím, že plno bystrých hlav zaujme. Adam Pearson na sebe v tomto snímku nejen herecky zdatně upozorní, ale i Winter Soldier Sebastian Stan vykoukne z pestrobarevného stínu svého marvelovského hrdiny a poukáže na své teatrální kvality. Jiný člověk není dokonalým filmem, ale pozornost divákovu si určitě zaslouží. ()
Až vtipně a typicky snadno identifikovatelný počin patřící pod hlavičku onoho studia. Vzdání se své výjimečnosti s následkem řešení své persony a osudu, kde si v dobrém i zlém lze pohrávat s interpretací. Zatoužit po normálnosti se nevyplácí. Nikoliv přátelskou připomínkou se jako na potvoru zjeví “staré já”, které je výřečnější a davem milovaný sympaťák. Příjemně padnoucí “špinavý” audiovizuál. Morbidní a bizarní humor. Moc pěkný ústřední song. 8/10, 4*. ()
Natěšená na životní výkon Sebastiana Stana, kterého znám prakticky jenom z marvelovek, vyrazila jsem na film, jenž jeho režisér uvedl slovy: „Myslím, že je to hodně vtipný film, ale možná se mnou nebudete souhlasit.“ No, opravdu s ním nesouhlasím. Vtipný byl pro mě asi jenom fakt, že jsem ve Varech viděla hned za sebou dva filmy, které pracují s tematizací sebelásky a s touhou radikálně změnit svůj vzhled. Opravdu ale s vyšší atraktivitou získáme i lepší život? Hlavní hrdinka Substance a ústřední postava Jiného člověka by vám řekli, že určitě ne. Edwardovi jsem sice po většinu stopáže fandila, ale protivné vedlejší postavy a čím dál bizarnější děj mi dost zkazily celkový dojem. ()
Máme tu typický oscarový snímek, který potěší psychopatickou komisi vyhledávající depresivní bizáry s jistým přesahem. V tomhle případě je hlavním hrdinou Edward, herec se zdeformovanou tváří, jehož život není vlastně nijak ideální. A když podstoupí operaci, aby se vše zlepšilo... tak se jeho propast prohlubuje. Objeví se totiž Oswald, který má stejnou vadu, jako měl on... ale má charisma. Vezme mu proto jeho roli, životní lásku a vlastně i celý život. Film víceméně drží myšlenku toho, že na vzhledu nezáleží, ale vše je jen o vaší osobnosti... ale i tak je vám celou dobu utrápeného Edwarda líto a otravnému Oswaldovi chcete dát přes hubu. Co filmu určitě jde, je, že se vydává naprosto jinými cestami, než divák očekává... a možná i proto upadá divák spolu s Edwardem do stále větší deprese, protože nic není takové, jak si vysnili. Hodnocení: 70 % ()
Úžasná filmařina, která má (doslova) ksicht a umí pracovat s režijní taktovkou precizně, silně a originálně. Budu se opakovat po jiných, ale jména jako Lynch, Cronenberg, Gilliam, Polanski i Burton se vám při sledování tohoto snímku budou vzadu v hlavě objevovat. Smíchejte styly a formy těchto režisérských velikánů a dostanete blend v podobě A Different Man, který si bere z jejich filmů to nejlepší, ale nabízí celistvý, koherentní a atypický zážitek s notnou dávkou mystéria, absurdního humoru, existencialismu, ale i hledání sebe sama v absurdnosti všedního new yorského života a nacházení vlastního hlasu. Neuvěřitelný Sebastian Stan a jeho velmi silný herecký projev. Režii Aarona Schimberga budu do budoucna sledovat. Škoda jen slabší poslední třetiny. KVIFF 2024 ()
Kdybych nespatřil MaXXXine, osolil bych * * * – zhoubná tvář bující nadprodukce studia A24. Tyátr nesčetněkrát viděného. Dramaturgicky stabilní asi jako zanícenej nežit. __8/2024__ Pracovně jsem s tímhle amalgámem nakonec strávil nespočet hodin a vlastně mi pár náramných beďáků naskákalo, ba mi leccos i zpětně docvaklo. Ztotožňuju se nakonec s jednou z postav: „Do I really want to go and sit in an un-air conditioned theater for God knows how long to see some little play I've never heard of? And now I'm thinking all this shit, so that's how I know it's an interesting play.“ Scénář ale šustí papírem jako pokusná studie pořád, solím tomu tady teda alespoň papírově za * * * *. Toodle-loo! ()
Několik hodin po projekci stále přemýšlím o čem to vlastně je. Změna vzhledu a přizpůsobení se běžným občanům nezmění to, jací ve skutečnosti jsme? Něco takového to určitě bude. Každopádně hudba je skvělá, obsazení taky a přesto, že konec mohl být lépe vypointovaný se jedná o kvalitní podívanou. ()
[KVIFF] Můj důvod se zamilovat do A24. Velice pečlivý film, který reaguje na dnešní svět a dělá to surově, decentně i vtipně. ()
Celkem vydařená, ad absurdum dotažená úvaha o tom, co s člověkem udělá ztráta pocitu výjimečnosti, i když jde o výjimečnost se záporným znaménkem... Thriller? Za mě rozhodně ne. Komedie? Ano, já se párkrát zasmála (ale kolem mě se nikdo nezasmál!). Drama? Ano. Horor? Hororové prvky mě tady bavily nejvíc, takže jo. První půlka filmu velmi slibná, v druhé půlce se objevily vedlejší postavy, které mi svými projevy nesedly, a místa (divadelní zkoušky), která nebavila. Celkový dojem 73%. ()
Kviff 2024 První tři čtvrtiny filmu namlsají, nesou se v zajímavém tíživém tempu, sem tam protknuté černým humorem. Možnost úniku od staré osobnosti byl využit zajímavě, nicméně v závěru je použitá směs zakopnutí, kdy je jako deus ex machina použité klišovité prostě mu hráblo. Podle mě promarněná příležitost, že si se závěrem scénárista nepohrál trochu lépe. ()
Ty kráso, tak takhle rozpolcený film (v dobrém) jsem vůbec nečekal. Hlavní myšlenka filmu je jasná – nehledě na to, jak vypadáme, tak vždy záleží na našem přístupu k životu. Můžeme ho celý prosrat a tvářit se neustále ublíženě, nebo přetavit největší slabinu v náš prospěch. První půlhodina je úplně mrazivá a s postavou Edwarda jsem cítil až do samotné přeměny. Všechny jeho životní trable jsou skutečné a hmatatelné, že jsem si chvílemi přál film radši vypnout, i když jsem věděl, že se jedná o scenáristickou pecku. Sebastian Stan bezesporu předvádí svůj životní výkon. A pokud za toto nedostane Oscara, tak už fakt nevím. Nejlepší na tom je, že i po onom přerodu je stále perfektní a s jeho postavou jsem soucítil i nadále až do samotného konce, zatímco k otravnému vlezdoprdelkovi Oswaldovi jsem cítil pouze nenávist. Film ale přesně chce, abyste se takto cítili. A já si nepamatuji film, kdy jsem byl takto na postavy napojen a cítil k nim takovou vlnu lásky / nenávisti. Po scenáristické stránce naprosto dokonalý film se skvělou myšlenkou a překvapivě silným hudebním motivem. Ale ty jo, jednou stačilo a už to nechci nikdy vidět. I když se po všech směrech jedná o dokonalé dílo, tak jsem měl při odchodu z kina odporný pocit. Se Stanem jsem to asi až moc prožíval. ()
Související novinky
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (více)
Reklama