VOD (1)
Obsahy(1)
Český vyšetřovatel Vladimír Dzuro v roce 1997 dopadl prvního válečného zločince konfliktu v bývalé Jugoslávii, postavil ho před Mezinárodní trestní tribunál a po nejistém přešlapování světového společenství tak uvedl celé „soukolí spravedlnosti" do pohybu. Vyšetřováním válečných zločinů strávil deset let svého života, během kterých systematicky odhaloval nejtemnější momenty války. Takové příběhy uvíznou hluboko v paměti a teď se za nimi Vladimír Dzuro po dvaceti pěti letech vrací. Přijíždí na nejdůležitější místa svého vyšetřování v Chorvatsku, Srbsku a Bosně a Hercegovině. Spolu s ním nasloucháme fragmentům dávných příběhů a potkáváme klíčové osoby a svědky z jeho případů. On odjel a oni zůstali. A v jejich hlasech nezní jen bolestná vzpomínka na traumata války, ale i rozčarování. Všichni jako by čekali od mezinárodního zásahu víc. Jak se dá žít s dávnými démony? Měla a má spravedlnost vnesená zvnějšku význam a smysl? (Frame Films)
(více)Videa (1)
Recenze (9)
Lépe přečíst knihu. Dokument přenáší oproti ní na plátno jen zlomek informací. Těch pár výpovědi svědků natočených po letech je sice zajímavých, ale nikterak zásadních. Než sledovat jak Vladimír Dzuro lepí fotky na sklo nebo řídí auto, bylo by lépe pro dokreslení situace prostrihnout dokument třeba projevy tehdejších balkánských politiků o haagskem tribunálu či o popisovaných událostech. Postrádám tu taky zásadní informaci kolik bylo ze zhruba devadesátky zločinců odsouzených v Haagu Srbů, kolik Chorvatů a kolik Bosňáků... ()
Tento dokument je srovnatelný se starší výpovědí ULOUPENÉ KOSOVO. A s podobnými díly tohoto typu, která by měla být vztažitelná i na mimojugoslávské prostředí. Stačí přiblížit dvě jména: Ante Pavelič a Stěpan Bandera. A jméno třetí: Andrej Vlasov. Tvrdit, že Západ je v tomto ohledu nedotčen, by bylo dosti odvážnou nadsázkou. A seznam jmen tohoto typu by nebyl krátký. Za povšimnutí stojí i to, že tu nebyla dotčena jména bosenských a chorvatských zločinců devadesátých let. A tak situaci zachraňuje věta, že Srbové nebyli a nejsou s to soudit Srby, Chorvaté Chorvaty a Bosňané Bosňany. ()
Ani se nedivím, že obyvatelé zasažení válkou nejsou spokojení se zdánlivou spravedlností. Před Mezinárodním trestním tribunálem totiž zasedli jen ti největší zločinci, ale vojáci či menší velitelé zřejmě zůstali nepotrestaní. Jenže to tak je po každé válce. Ani nacisté a ti, kteří nacismus vyznávali - sousedi, známí, představitelé drobnější samosprávy, nebyli potrestáni úplně všichni. Řada z nich převlékli kabát a dělali, že nic. V tomto případě to nebylo jinak. Smutné ovšem je, že k celé tragédii přispělo i NATO, u nás třeba prezident Havel hojně zastával postoj "mírového bombardování. Tato věhlasná organizace, stejně jako OSN, pomáhala neúčelně a řadu obětí mají na svědomí. Této stránce tématu se podrobně věnuje snímek Quo vadis, Aida? a popisný je i film Perfektní den. Ať si každý udělá obrázek o světové podpoře místních a snahu o pomoc. ()
Podařilo se spravedlivě odsoudit 91 krutých válečných zločinců. Škoda, že mezi nimi nebyl i americký prezident Busch, který nechal Srbsko bombardovat , díky čemuž přišlo o značnou část svého historického území. Závěrečný srbský rap během titulků je příšerný. Čtyřtónový raper možná umí jen čtyři tóny. ()
Český "lovec" válečných zločinců z bývalé Jugoslávie Vladimír Dzuro má fantastickou kariéru, která by mohla být námětem minimálně jednoho výborného akčního špionážního thrilleru, tak proč je tento dokument tak jalový a nezáživný. Pár zajímavých info, dobových záběrů, vyjádření pamětníků v čele s borcem, který přežil svou popravu, ale jako celek spíš slabé. ()
Galerie (8)
Photo © Frame Films
Reklama