poster

Pozdní jaro

  • japonský

    Banšun

  • japonský

    晩春

  • japonský

    Banshun

  • anglický

    Late Spring

Drama

Japonsko, 1949, 108 min

Režie:

Jasudžiró Ozu

Scénář:

Kógo Noda

Kamera:

Júharu Acuta

Hudba:

Sendži Itó

Producenti:

Takeši Jamamoto

Kostýmy:

Bunjiro Suzuki
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Flakotaso
    *****

    Měl jsem chuť na nějakou kanonickou klasiku a volba padla na mého druhého Ozua. Upřímně jsem nečekal, že mě Pozdní jaro tak dostane, jelikož jsem si zatím nebyl jistý, zda mi režisérův styl zcela vyhovuje, ale je to právě jeden z těch filmů, do kterého se zavrtáváte sice velmi pomalu, ale zato jistě. A na konci se dostaví neodbytný pocit, že tak lidskému a čistému filmu, hořkosladkému jako život sám, se snad ani nedá nic vytknout - je to vlastně posmutnělá meditace o nemožnosti úniku a nutnosti se neustále podřizovat nepsaným společenským pravidlům, přestože to hlava i srdce cítí jinak. Fantastické herecké výkony hlavní dvojice, zejména Čišú Rjúa jsem doslova hltal v každé scéně. Jinak mě docela překvapilo, do jaké míry bylo už v roce 1949 Japonsko ovlivněné západem - baseball, Coca Cola, Gary Cooper, koncert klasické hudby, smokingy na svatbě. A ještě jedna poznámka - Ozu je borec už jenom kvůli tomu, jak film oprostil od jakéhokoliv balastu - například neukáže seznámení, svatbu a dokonce ani samotného ženicha, protože by to prostě nesloužilo příběhu a nijak by jej to neobohatilo. Z tohoto by si mělo vzít příklad mnoho dnešních filmařů.(20.7.2013)

  • Bubble74
    *****

    Ozuův melancholický klenot vybroušený takřka k dokonalosti. Ač typický v obsahu i stylu zobrazení, přesto jedinečný ve své nejupřímnější přesvědčivosti. Nechyběly ani vtipné momenty. „He looks like Gary Cooper. Around the mouth, but not the top part.“ Mé srdce si Banshun získal s přehledem, a to i díky závěrečné scéně, která je jednou z nejvýstižnějších a nejdojemnějších, co jsem kdy viděla.(24.6.2011)

  • Baxt
    *****

    Ozu našel v zuboženém Japonsku způsob, jak se vyrovnat s poválečnou krizí. V cyklu jemných rodinných příběhů, které ho posmrtně proslavily po celém světě, výrazně neguje jakoukoliv skepsi či cynismus a zaměřuje se na tradiční hodnoty. Příběh dívky Noriko, jež i v 28 letech odmítá opustit ovdovělého otce, je silnou paralelou s Ozuovým životem, jak je známo, nikdy se neoženil a s matkou zůstal po jejích posledních dnů (dva roky před vlastní smrtí). A Elektřin komplex, jaký ke své hrdince Ozu připojil, není jediným znakem jistého nepřiznaného evropského vlivu. V dialozích se objevuje rakouský skladatel Ferenc Liszt, Friedrich Nietzsche a několikrát i prototyp amerického chlapáka - Gary Cooper (ve spojitosti s nápadníkem!). Co se týče Ozuovy filmařské zručnosti, vše bylo mnohokrát řečeno. Přízemní tatami jako výchozí pozice pro kameru, absence švenku a jízdy a dialogy v přímém očním kontaktu s divákem. Tempu zase pomáhají občasné dějové elipsy - potvrzuji, že i takto prostinký příběh nenudí. Ohromující filmová zkušenost, která, bohužel, zůstane českému divákovi skryta.(29.10.2011)

  • Sarkastic
    ****

    Film začal skoro jako nevinná veselohra, ne nijak zvlášť odlišná od našich předválečných žánrovek, ale později se začal měnit v příjemné drama (společně s tím i obličejová mimika hlavní hrdinky; překvapivě mě docela fascinovalo, jak se dokáže někdo tak dlouho zvláštně usmívat a pak být najednou skoro až do konce filmu vážný). A líbil se mi i vývoj děje, kdy se počáteční zdánlivá předvídatelnost vytratila a snímek skončil jinak, než by si divák po pár minutách mohl myslet (a vlastně i hezky). A přestože jde v podstatě o docela obyčejný příběh, dokáže velmi dobře vtáhnout a nabídnout několik zajímavých postav a vztahy mezi nimi. Slabší 4* a nebýt faktu, že mě asijská kinematografie nijak zvlášť nepřitahuje, zajímal bych se o tohoto pana režiséra více.(30.11.2012)

  • Ajantis
    *****

    Banšun pro mě byl branou do světa Ozuových filmů a vlastně i filmů zabývajících se tématem soudobé japonské rodiny. Zrcadlí se v nich ovšem role člověka ve společnosti a životě jako takovém, jehož je rodina neodmyslitelnou součástí. Život člověka má své neměnné rituály a stejně jako se stále opakují roční období a vůbec proměny přírody, lidé se rodí, vstupují do manželství, přivádějí na svět potomky a umírají, jen aby totéž čekalo další generaci. Neděje se tak ale lehce; Noriko má krásný vztah se svým otcem a vystačí si navzájem, přesto je okolnosti nutí ke změně; dcera musí otce opustit, aby si našla manžela a pokusila se o „nové štěstí“. V mnoha scénách - ať už v interiérech či ulicích města – visí hodiny, neustále připomínající nezadržitelnost běhu času a nutnost vypořádat se s ním. A štěstí skutečně je k nalezení; ono smíření či podřízení se přirozenému řádu neústí v beznaděj - otec zůstává na konci filmu v domě sám, ale nelze prostě říct, že je nešťastný - a dokonce lze Ozuovy filmy považovat za hřejivé a příjemné. Pro mne jde ale o výrazně hořko-sladké vyznění, vespod se ozývají tóny doprovázející tuto životní filosofii, jež i tento film převažují na stranu „skličující“. Zajímavé je v tomto ohledu promyslet, že jak Jasudžiro Ozu, tak Secuko Hara nikdy do manželství nevstoupili. Ona a Čišu Rju se pro věci vyřčené i nevyřčené, jež jsou v Banšunu přítomny, pro mne od této chvíle stali ideálem dvojice dcera-otec a např. při četbě Jama no oto (skvělou filmovou adaptaci vytvořil Mikio Naruse) jsem si z míst hlavních aktérů nedovedl odmyslit právě je dva. Secuko zde oproti jiným Ozuovým filmům hraje živěji, více projevuje emoce – stále však v mezích vkusného minimalismu - a její „protest“ spojený s návštěvou divadla je skvostný. Oproti závěrečnému dílu trilogie (Tókjó Monogatari), jenž je v mých očích zatím režisérovým vrcholem, je Banšun „jednodušší“, nepracuje s tolika motivy (i když je proto, jak správně podotýká FrankieCZ, emočně hlubší) a kvalitativně je asi o malinko níž, přesto ho mám raději (možná i proto, že byl první).(14.6.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace