Šťastně až na věky

Šťastně až na věky je smutnějším (nikoli však depresivním) otiskem reality současnosti. Současnosti, která se vyznačuje podivuhodným průnikem relativismu a pluralismu a bigotně odsuzovanou bigotností. Takový základ je ve svém důsledku nutně inherentně rozpolcený, těkavě nestálý, tápající a zároveň lačný, doufající. Tradiční modely přestávají dostačovat (zřejmě nikoli zcela ani většinově) nebo jsou podle vnitřních směrnic odmítány či porušovány. V souvislosti se vztahy by se měla zkoumat emancipace, neboť o tu přeci zejména jde, ta se vzývá a prosazuje. Skutečnost je však polovičatá, často se stále tone v tolik proklínaném pojmu "stereotyp", a to i tam, kde se tvrdí, že je vymýcen. Člověk, žena i muž hledají svůj kousek vnitřního štěstí, intimního naplnění smyslu života, ale je otázkou, zda jsou schopni být upřímní alespoň k sobě samotným. A tak budují vzdušné zámky a zvrací své štěstí do kaluží a mezi mříže kanálů. Jana Počtová nabízí několik vztahových možností k posouzení, byť lze polemizovat o reprezentativnosti. Dvakrát se divákům dostávají porce niterné neupřímnosti (polyamorie a "vzorový" křesťanský svazek), dvakrát až téměř exhibicionistická šaráda (otevřený vztah a hledání lásky prostřednictvím internetových seznamek) a jednou skutečná katarze (dlouholetý milenecký vztah). Sluší se připomenout, že ve vztahu není nic opravdovou novinkou (viz Jules a Jim). Že všechny předložené možnosti měly svůj vývoj i po dokončení natáčení, někdy snad až překvapivé (z tohoto hlediska lze konstatovat, že jediným skutečně nosným vztahem je vztah otevřený). Nejstylovějším zakončením filmu Šťastně až na věky pro nejvýstižnější dokreslení reality současnosti by byl vývoj Mirčina hledání (nezaznamenaný), byť pro většinu by byl zároveň snad až krutý. Přesto si dovolím tvrdit, že ideová podstata Saurovy Zahrady rozkoší by byla oprávněná k identifikaci reality současnosti. Jana Počtová chtěla pouze ukázat možnosti vztahů v současném století. A zaznamenala jedinečný obtisk niterné rozervanosti a nestálosti současné reality. (30.04.2023)

Jednotliví aktéři dokážou otevřeně vypovídat o svých pocitech a činit nad nimi reflexi. Film si nečiní nárok na žádné závěry, předkládá divákovi k vlastnímu posouzení, aby si učinil závěr. Být sám je těžké, monogamní vztah si také může projít krizemi, u sdíleného si kladu otázku, zda se jen nejedná o přechodné řešení či jakési útěk před sebou samým. Režisérka dodržuje odstup, dává nahlédnout do prožívání, aniž by diváka ovlivňovala, komu má fandit. (22.02.2023)

Nejzajímavější dokument z několika, které jsem zhlédla v rámci letošního brněnského Jednoho světa. Oceňuji, jak se režisérce podařilo (prostřednictvím výběru vhodných protagonistů, úseků z jejich života, které se rozhodla nasnímat, trefnými otázkami, které těm lidem pokládala...) představit nám opravdu pestrou škálu přístupů k partnerským vztahům na poměrně velké skupině osob, přičemž jste jako divák neměli pocit, že byste měli moc či málo informací, že by se některým protagonistům režisérka věnovala více než jiným, působilo to hezky vyváženě. To už chce jistě nějakou dávku umu. Ačkoli budou asi každému divákovi (např. i dle vlastního přístupu ke vztahům) sympatičtější jiní protagonisté, věřím, že zajímat vás budou osudy všech a když bude režisérka zrovna sledovat jednoho, budete se už zároveň těšit na to, co nového se děje u těch dalších. Místy se můžete u filmu pobavit, místy zamyslet, zarazit, žasnout, naštvat. Podle mého názoru může být tenhle dokument také taková pěkná zkouška respektu a tolerance i pro diváka, který se považuje za otevřeného, liberálního. Já jsem se asi nejvíce zamýšlela nad modelem otevřených a polyamorních vztahů a při sledování filmu si zase jednou posílila svůj dojem, že tato (a zejména asi ta polyamorní) soužití, jakkoli je určitě neodsuzuji a jakkoli mohou některé jejich aspekty/teze působit moc hezky, asi nebudou dlouhodobě z různých důvodů příliš fungovat, vždycky v té skupině bude někdo nespokojen. Ale možná zatím jen narážím na případy, kdy se to úplně nepovedlo, přičemž někde tímto způsobem žije spousta lidí, kteří všichni spokojení jsou, kdo ví. Každopádně není vůbec špatné zkusit se na vztahové věci obecně podívat takto z více úhlů pohledu, uvažovat nad různými přístupy, proto jsem ráda, že jsem Šťastně až na věky, které tomu zdařile otevírá prostor, viděla. 80 %. (31.03.2023)

Zajímavá sonda do života několika lidí. Byla jsem na studentské projekci v rámci vysokoškolského filmového kroužku, kdy se po skončení k nám přidala jedna z protagonistek a i paní režisérka. Bohužel jsem následnou diskuzi už nemohla stihnout, ale rozhodně jsem si rozšířila v ledasčem obzory a nahlédla do soukromí různých typů netradičních partnerských vztahů, což mi dalo možnost vidět otevřeně pozitiva, ale za mě častěji negativa v soužití. Líbila se mi ta otevřenost, kterou nám dokument předkládá a nesnaží se hodnotit. Je tedy na každém z nás, co si z toho vezmeme. (26.04.2023)

Výborně jsem se pobavil; zajímalo by mě, kde režisérka Počtová podobné trosky sbírá. Tři jsou vždycky dva a jeden a výjimkou není ani polyamorní vztah Andy, Matějíčka a Fro. Třetí jmenovaný - poněkud nebinární, zato však zjevně bipolární programátor "Fronéma Lark" - ve vztahu nepatrně zaclání, což mu Matějíčkova mamá dává nepokrytě najevo. Situaci zachraňuje italský Zulukafr Dario s legrační podobou kozího disidenta Stanislava Pence. Manželka je pro, takže nevyhnutelný dobrovolný odchod Fro(némy) z tohoto světa, na který klidně vsadím plat, se dočasně odkládá. Otevřený vztah Šárky a Sandyho: Otevřená je hlavně Šárka, která si naplno užívá s cizími chlapy, zatímco trubec Sandy pečuje o děti a hospodářství. Následují dvě odkvetlé moruše: Jedna je alespoň milenkou spokojeného ženáče, druhá ani to. Ale nevzdává to a zkouší seznamky. Třikrát rozvedený Pražák s několik profily na seznamkách erotických je hauptrefa na první dobrou a šťastná moruše chytá druhou mízu...ale ne, dokonce ani tohle nevyšlo. Nezbývá, než smočit své morbidně obézní tělo v ledovém jezírku. Mladí Holomóčané na to jdou od lesa: O každém pšouku se předem poradí s řádovými tmáři. Ti naštěstí znají na všechno odpověď, takže manželé zdárně překonávají životní obtíže, ignorujíce smrtelnou únavu a potoky slz. Držíme palce a posíláme hrneček s logem, možná i s Ježíškem. Děkuji paní režisérce a těším se na pokračování. (25.05.2023)