Reklama

Reklama

Lidský úděl 5.: Přeskočit smrt

  • Česko Lidský úděl 6.: Naleziště (více)
Trailer

Obsahy(1)

Režisér Masaki Kobayashi nabízí divákovi monumentální válečnou fresku, která začíná v roce 1933 vpádem japonských vojsk do Číny a končí zajetím hlavního hrdiny po porážce Japonců sověty v Mandžusku. Hlavní hrdina Kaji (Tatsuja Nakadai) se neustále snaží povznést nad zkorumpovaný systém, ale zjišťuje, že jeho morálka je na překážku... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (25)

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

5. část - Válečná vřava vše mění. Není čas řešit ideály, Kaji se snaží především přežít a je ochotný pro to zezadu podříznout nepříteli krk. Jen co se ale dostane z bitvy, vrací se ta jeho nekonečná touha bojovat za svůj životní postoj. Rozhodně to tedy není tak černobílé, jak by se zdálo. Kaji je v první řadě dost neschopný a důsledný je leda v nesprávných chvílích. Ostatně doteď zkazil, co jen mohl. A nejinak je tomu, když de facto stane v čele skupinky uprchlíků. Jinak v této části zatím nejvíc vynikla Kobayashiho špičková režie. 80 % /// 6. část - Epic conclusion nenastává, spíš uznalé pokývání hlavou. Trochu mě začalo iritovat to otevřené sympatizování hrdiny s levicovou ideologií, které mi tam doposud vůbec nevadilo, ostatně doba taková byla, ale najednou jsem si připadal jak uprostřed budovatelského filmu. 70 % /// Celek: Rozhodně je skvělé, že takový projekt popisující válečnou vřavu očima toho, kdo ji poznal snad ze všech úhlů, existuj. Předimenzovaných šest devadesátiminutových dílů tomu ale moc neprospívá. Pokud by měl přesto vzniknout jeden jediný projekt o válce, bylo by v pořádku, že je to právě tento. Pokud ale existují další filmy, málokomu se chce u tohoto být 600 minut a já se vůbec nedivím. 75 % ()

Artran 

všechny recenze uživatele

Vrchol Kobajašiho válečné epopeje. Hodnocení jsem si nechával až po zhlédnutí všech částí, protože jde koneckonců o jeden celek (filmy na sebe navazují a nejedná se o pouhá pokračování). Hned na začátek musím napsat, že jsem byl zcela zaskočen kvalitou Kobajašiho režie, která naprosto pohřbila v prach americkou produkci válečných filmů z šedesátých let. Toto srovnání je na místě, protože Kobajaši se nebojí rozmáchnout do šíře diváckého velkofilmu. Ale tam, kde američtí tvůrci často končí, jde Kobajaši mnohem dál a nabídne divákovi monumentální devítihodinovou válečnou fresku s precizně vykreslenými filmovými detaily a postavami jednotlivých vojáků či obyvatel Mandžutska, které na své odyseovské pouti za svojí ženou Mičiko hlavní hrdina Kedži potkává. Je třeba zmínit zcela výjimečnou kameru, která na sebe v některých případech zcela strhává pozornost a vy jen se zatajeným dechem sledujete záběry, které je někdy vskutku těžké dostat z hlavy (navíc mnohdy podkreslené poměrně sugestivní hudbou). V závěru filmu také dochází k určitému rozuzlení, co se týká ideového směřování filmu - totiž Kedžiho sympatizování s komunismem. A nutno podotknout, že je to rozuzlení velice hořké - koneckonců jako samotný Kedžiho příběh, ve kterém se odráží osud celého válečného Japonska. ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Třetí díl této epopeje je skvělým válečným filmem hlavně z psychologického hlediska. Kaji se nejprve dostane do předem prohrané bitvy, následně absolvuje úmornou pouť územím nepřítele, aby nakonec padl do sovětského zajetí a ztratil jeho poslední zbytky iluzí toho, že by snad socialismus mohl být lepší než fašismus. Zatímco v předešlých částech se režisér Kobajaši navážel hlavně do řad japonské armády, zde to schytávají naprosto všichni. Film ukazuje pád na úplné lidské dno na útěku na území nepřítele a pak ještě níž v zajateckém táboře. Třetí film je nejsilnější (a nejponuřejší) částí tohoto eposu, jedna dramatická událost střídá druhou, tempo je strhující a k této části nemám vůbec co vytknout. Kdybych měl hodnotit Lidský úděl jako celek (což by se asi mělo) tak se jedná o úchvatný počin s ambicemi popsat lidskou tragédii války v megalomanském rozsahu z mnoha úhlů pohledu, tak jako žádný jiný film, který znám. A tyto ambice považuju za naplněné. Jako celek je Lidský úděl doslova jedinečným a výjimečným dílem, v němž se spojila úchvatný příběh, vynikající filmařina a skvělý hereckého výkony a byť někdy sledování dává zabrat, vše je na svém místě. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Pro mne zklamání. Film jsem viděl poprvé až teď, a to je, myslím, hlavní důvod. Přes zajímavé prostředí, zajímavou historickou epochu a slušné herce, je na tom znát těch více jak padesát let stáří. Vyprávění se neskutečně vleče, zaspíte-li, bez problémů se znovu chytnete. Reemake s poloviční stopáží - to by muselo být něco. ()

Ajantis 

všechny recenze uživatele

Hodnotil-li bych Ningen no džoken jako celek, je to bez váhání pět hvězd; jeho výpovědní síla je obrovská. Nevím, nakolik odráží Kobajašiho osobní zkušenosti, jde ovšem o mimořádně autenticky působící film, prodchnutý jeho protiválečným postojem. Označil bych jej za téměř totální snímek o válce a člověku. Kobajaši nezůstává nic dlužen ani po formální stránce, opět jde o počin bohatý a krásný: fascinující „šikmé“ záběry kamery, scéna, v níž pracanti jedí a sovětští vojáci zpívají, a mnoho dalších. Závěrečných 15 minut je pak slovy naprosto nepostižitelných. ()

strougy 

všechny recenze uživatele

Ningen no džoken ve mně po poslední části zanechalo velice rozporuplný dojem. Na jednu stranu musím smeknout před monumentálním rozsahem celku, na druhou stranu nemohu zakrýt rozpaky, které ve mně určité prvky zanechaly. Ale hezky popořadě. V první řadě je třeba zmínit, že přímo s válkou se divák setká až na konci druhého filmu, do té doby válka tvoří jen šum odehrávajícím se kdesi za rohem, který život hrdinů zasahuje pouze nepřímo skrze rozkazy dostávané odkudsi shora. První dva filmy se orientují na jiné aspekty válečných útrap, jednak na nelidské zacházení s válečnými vězni zneužívanými k práci v dole, jednak na tristní výcvik nově narukovaných vojáků a jejich vykořisťování "mazáky". Tím vším postupně prochází hlavní hrdina Kaji, v prvním případě v roli toho, kdo se naplněn ideály snaží o zlepšení podmínek vězňů, v druhém případě naopak se ocitá v roli jednoho z vojáků a bojuje o zlepšení situace zezdola. Zejména v prvních dvou třetinách prvního filmu je dobře znázorněné Kajiho neustálé narážení při střetu s realitou, kdy se snaží o aplikaci humanistických myšlenek v prostředí, které tomu ani zdaleka nepřeje, na kolektiv lidí, kteří mu věřit odmítají. Jeho snaha o spravedlnost za všech okolností navíc dostává ránu i v podobě zoufalého jednání China, jenž naneštěstí představuje až do konce celé epopeje jedinou zajímavější vedlejší postavu procházející aspoň nějakým vývojem. Bohužel od momentu popravy vězňů a silně nerealisticky působícího přerušení nastává konec i s vývojem samotného Kajiho, který od této chvíle přestává býti Kajim pochybujícím, Kajim snažícím se skloubit ideály s realitou, ale nadále pokračuje ve své cestě s přesvědčením pevným jak skála, o kterou se až na jednu výjimku následující události okolo pouze tříští a jeho pohled na svět už nemají šanci nijak ovlivnit. A jelikož vedlejší postavy, ať už se jedná o Michiko, která postupně filmové plátno vyklízí a stává se pouhým nezřetelným obrazem v dáli, ke kterému se lze upínat, či třeba Teradu s jeho náhlým přerodem z nacionalisty v Kajiho přívržence, sami o sobě nejsou dostatečně zajímavé pro udržení pozornosti, zvýrazňuje se tak role samotného ideologického sdělení, které se nám silně levicový a protiválečně smýšlející Kobayashi snaží sdělit. (Komentář ve výstavbě, nyní jsem na jeho dokončení příliš líný) ()

stub 

všechny recenze uživatele

Závěrečná a v určitých ohledech nejsilnější část se odehrává po porážce Japonska a naplno se začíná rýsovat asi hlavní poselství filmu - cena za dobrý život a správná rozhodnutí (přiznejme si, málokdo z nás by ji byl ochoten platit). Neúprosná realističnost předlohy je ještě umocněna tvůrčím uměním Kobayashiho. Nemám naprosto co vytknout a pro jakýkoli detailní popis postrádám dostatek superlativů - klaním se až k zemi, tohle je opravdové umění a jeden z mých nejsilnějších zážitků u obrazovky. ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Myslím si, že sa jedná o veľmi pekné zakončenie Kobajašiho trilógie. Postupne rozpracovaná zápletka je neustále menená dejovými odbočkami a zvratmi. Nejde tu o nejaký ústredný motív, pretože snaha prežiť sa tu strieda zo snahou dostať sa späť k Micuko. Tiež sa ale prejavuje Kajiho zmysel pre spravodlivosť a kvôli vojnovému, alebo výcvikovému ošiaľu sa častokrát stretáva s postavami, kde jeho túžbu nahrádza vysoko postavený morálny kódex. Kaji je sprievodcom celou touto epopejou. Od prvého strachu z vojny, cez výcvikový tábor, kde má vysoké postavenie až po výcvikový tábor, kde je rekrut a postupne naberá na hodnostiach až po vojenské ťaženie, bitku a stratu samého seba v zabíjaný iných až po útek, hladovanie, zajatie a smrť. Idea je zobraziť ľudskú hlúposť a na čom sa lepšie zobrazí ako na hlúposti vojny. Hoci tento žáner neobľubujem Kobajašiho poňatie ma veľmi bavilo. Posledný diel dokazuje, že sa jedná o prepracovaný príbeh aký nemá obdoby. Je multilingvistický, plný krásnych záberov a rôznorodých prostredí a kraľuje mu perfektný Tacuja Nakadai. ()

Lacike 

všechny recenze uživatele

Piaty diel mi pripomenul film The Way Back. Hrstka preživších z vojnovej vravy sa snaží drsnou divočinou dôjsť do svojho veľmi vzdialeného cieľa. Z Kajiho sa už stáva solídny kruťas. Dôvod fandiť mu som už nenašiel. Rovnako som nemal chuť ľutovať rozprášené porazené japonské vojsko a ani zúbožených civilistov. V poslednom diely sa Kaji dostane do Ruského zajatia a jeho predstavy o komunistoch sa nadobro zrútia. Trpkejší koniec si zmagorený Kaji ani nezaslúžil a tým je táto antikomunistická agitka dokonaná. Napriek určitému sklamaniu zo smerovanie série a vyústeniu tých 600 minút stálo za to. Aj keď je to natočené čiernobielo, tak kamera ponúka nádherné širokoúhle kompozície, výprava celej série je veľkolepá a nájde sa tu kopa zaujímavých postáv, ktorých osud ma zaujímal. S trochu schopnejším a rozumnejšie zmýšlajúcim hlavným hrdinom by to bolo lepšie. 6/10. ()

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

Název a rozsah našeptává, že by mohlo jít o další několikagenerační ságu, ale to je jen zdání. Ve skutečnosti celá (více než)devítihodinová trojfilmovka (nebo šestifilmovka, chcete-li) mapuje “pouhých“ cca 5let jednoho člověka.... V první třetině se seznámíme s mladým a idealistickým Kajim, který se snaží razit rudý humanismus ve vedení zajateckého, pracovního tábora. Dějově je to sice zajímavé protože divák sleduje drama ze zajateckého tábora (pro změnu) z druhé strany, ale je i nutno dodat, že Nakadai svého mladého idealistu místy dost přehrává a ani Kobayashi ještě není tak zručný a některé (i zásadní) situace vyznívají více než podivně... Druhá třetina více než co jiného napovídá odkud čerpal Kubrick pro svou Olověnou vestu, protože hardcore drill armádního výcviku je úplně stejně syrový a některé scény a dějové zvraty jsou téměř totožné. Ke konci dojde i na válečnou scénu, která byla ve své době možná vrcholem řemesla, ale dnes to už tak prostě nepůsobí.. Z Kajiho už ale běh věcí ten nejnaivnější idealismus doslova vytloukl a tak se i Nakadai ve svém hereckém projevu dostává do uvěřitelnějších rovin.. Poslední třetina je rozhodně nejsyrovější, nejintenzivnější a tím pádem i nejlepší.. Kruh se uzavírá. Kaji dostává lekci rudého humanismu z první ruky a jeho strastiplná pouť má potenciál ubíjet i diváka sedícího v pohodlí gauče... Docela Síla..... Jako celek je to (z mého pohledu) projekt značně nevyrovnaný, ale svou výpovědní a uměleckou hodnotu jistě má. ()

Dont 

všechny recenze uživatele

Páté pokračování je úmornou hladovou cestou na jih, při kterém si Kai ještě více ušpiní ruce od krve, ale jeho vůle vrátit se k Michiko zůstává nezlomná. V posledním díle série již není jiné východisko, než se vzdát sovětským vojskům, ale očekávané vysvobození to nepřinese… Další rozčarování vyvolá střet Kaiových levicových ideálů s realitou bolševického pracovního tábora, jeho neschopnost vysvětlit sovětským komunistům své postoje je příkladem naprosté bezmoci. Opětovný sadismus japonských důstojníků vybíjený na vlastních lidech zbaví Kaie posledních zábran i zbytku ideálů a jedinou nadějí je toužebný návrat k Michiko. Kai se vzepře svému osudu válečného zajatce a útěkem volí strastiplnou cestu domů. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Kejiho (v anglické kodifikované transkripci) odysea (v české transkripci) je podmětem i předmětem poslední části Kobajašiho velkofilmu. Odysea rozhodně ano, ale bez Odysseových dobrodružství, při nichž Ithačan napálí, koho si vzpomene atd. Tady jen trápení a trápení, každá další štace je horší, než ta předchozí. Úlevu skýtá snad až ta poslední. Velkým tématem je tu ovšem také láska jako smysl cesty; láska, která je stále platoničtější. až se změní v samotnou ideu. Co znamenají jeho poslední samomluvy? Kam se dostal? Jeho tělo (sóma) do ledu (séma), ale kam jeho psyché? Nějak se mi to všechno motá kolem Platóna. Už si ani nemyslím, že šlo o humanismus, ani filantropii, ale spíš o ideu samu. ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

V poslední třetině se Kobajašimu podařilo naléhavost výpovědi ještě vystupňovat a opravdu se dotknout samotné podstaty člověčenství – teprve tady se ospravedlňuje bombastický název celého díla. Víc to teď rozebírat neumím a nechci, možná někdy příště, budiž jen řečeno, že za jedno z velmi podstatných témat celé trilogie považuju fenomén nedorozumění mezi lidmi, zmatení jazyků, tady vrcholící klíčovou scénou s nestíhajícím tlumočníkem, a že na konci jsem brečel jak želva – to už je asi sto let, co se mi to stalo naposledy. ()

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

SPOILERY Nemůžu tomu uvěřit. Rudá armáda by netýrala civilisty. Kobajašiho série je monumentální nejen rozsahem, v 5.-6. části šťastně rozšířená o úžasné exteriéry vůči okupační armádě nelítostné čínské přírody, kvalitou zpracování a především záměrem, který se odhalí každému, kdo spolu-absolvuje všechny úseky cesty: prezentovat lidský úděl v jeho nelidské formě, válečnou mašinérii v jeho nenasytné nevybíravosti. Zprvu idealistický, dobře krmený a privilegovaný intelektuál nyní konzumuje šneky, potom odpadky a nakonec nic. Citáty filozofů nahrazuje rezavým řetězem a s oponenty nediskutuje, anýbrž zakrvácené topí v žumpách. Funkcionář, voják, uprchlík, vězeň, Kajiho kariérní růst se logicky završuje v ledové pustině lednového Mandžukua. Bože, buď milostiv ke všem, kdo to mají naživo. Vracím se domů. Už to není daleko. ()

Mikino00 

všechny recenze uživatele

Jak jinak než tragicky ukončit tuto obrovskou protiválečnou fresku, kde bloudění a zajetí není pro hlavního hrdinu, kterého doslova zkouší osud, nic příjemného. Nerad se opakuji, ale opět to bylo moc dlouhé a příběh by se snesl radikalní řez. na působivosti to ovšem neubírá. ()

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

[4,5*]     "Mičiko.. som vrah. Tieto ruky, ktoré ťa kedysi hladili, chladnokrvne zabili muža."     Monumentálne pojatá vojnová dráma v krásnom obrazovom stvárnení, s vysokou informačnou hodnotou a so skvelým Tacujaom Nakadaiom v hlavnej role Kajiho. Jednotlivé diely s hodnoteniami:     5. (90'): 4,5*     Už som ani nedúfal, že po najslabšom štvrtom diele prídu dva takéto skvelé diely, ktoré sú úžasným zavŕšením tejto historickej epopeje. Piaty diel (a aj veľká časť šiesteho) má dosť odlišný charakter ako ostatné diely (taký road-movie). Po tom, ako sa Kajimu a ďalším dvom spolubojovníkom, ktorí prežili predchádzajúci masaker, podarí vykradnúť sa z krvavého bojiska, stráženého Červenou armádou, vydajú sa na dlhočiznú a strastiplnú cestu "domov". Na nej stretávajú ďalších utečencov (vojakov i civilistov), ktorí sa ku skupine pridávajú a inokedy ju zase opúšťajú. Kaji, ako prirodzený vodca, si opäť berie celú skupinu (so ženami, deťmi a starcami) na zodpovednosť, ale ani on nedokáže zabrániť tomu, aby v tomto "pochode smrti" ľudia mreli ako muchy. Ohromne atmosferické je najmä to blúdenie lesom s neustálym bojom o jedlo a o prežitie. Keď konečne vyjdú z divočiny, zdanlivo nevyčerpateľného Kajiho v čele sprievodu prenasleduje (okrem hrozných spomienok a výčitiek) už len malá hŕstka tých, čo to peklo prežili. A keď sa už zdá, že sú z najhoršieho vonku, čaká ich "prívetivé" privítanie "priateľských síl", a k tomu ešte neľútostné boje s ozbrojenými skupinami rozzúrených farmárov (čínske milície). Idylka v opustenej dedine (pečie sa prasiatko, krásna deva sa kúpe) je ako z iného sveta, ale je jasné, že nemôže trvať dlho. Po úteku pred ďalšou skupinou rozzúrených farmárov sa naša skupina dostáva do japonskej základne, na ktorú akoby vojna úplne zabudla.     6. (100'): 4,5     Záverečný šiesty diel je poriadne bezútešný, plný zúfalstva. Kajiho skupina napreduje vo svojej nekonečnej púti, na ktorej stretáva rôznorodé skupiny ľudí. Prichádza k nepríjemnej konfrontácii s ďalšou bandou japonských vojnových fanatikov, zakopaných v lese, či k nečakanej prestrelke s ruskými vojakmi. Napokon doputujú do osady obývanej japonskými osadníkmi, najmä zúfalými ženami, ochotnými spraviť čokoľvek, aby prežili a dostali sa domov (pôsobivá scéna hromadného milovania sa). A tu sa Kajiho dlhé putovanie končí, keď je zajatý Rusmi a po pracovnom, koncentračnom a výcvikovom tábore sa ocitá aj v tábore zajateckom. V ňom sú zajatci využívaní na otrocké práce, pri ktorých odpadávajú od únavy, hladu a chorôb, pričom sa nablízku spieva Kaťuša. A nebol by to neúnavný a statočný Kaji, keby sa zase nepostavil za celú skupinu a nezastával sa tých slabších. Aj v zajateckom tábore sa v radoch japonských zajatcoch nájdu podliaci, ktorí tam majú isté privilégia (prekladateľ) a ostatným ten pobyt poriadne strpčujú (Kaji si opäť vytrpí svoje). Keď je už Kajiho situácia taká zúfalá, že už nemá čo stratiť, rozhodne sa pre útek (samozrejme potom, ako sa vysporiada s najväčším japonským hajzlom). A tak znovu s neuveriteľnou výdržou pokračuje vo svojej nekonečnej púti, tentokrát osamotený, so vzhľadom zúboženého žobráka.     "Ak však väzeň opäť poruší vojenskú disciplínu, bude tvrdo potrestaný! Fašistický japonský samuraj!" () (méně) (více)

Lucretius 

všechny recenze uživatele

Monumentální putování s neoddiskutovatelnou výpovědní hodnotou. Není Odysseovské, z Kajiho se nestane neohrožený hrdina. Projde výrazným vývojem, ale pořád zůstane jen člověkem. Opticky tak může působit, ale válečníkem není. Pořád převažuje ona ztracenost v chaotickém konfliktu, pocit, že postavy neví co mají dělat - jít na sever, na jih, zůstat... jak by asi nevěděla většina z nás. Což podstatně posiluje identifikaci. Paradoxní také je, že ač Kajiho zkušenosti rostou, jeho situace se neustále zhoršuje. * Při sledování jsem si vzpomněl na knižního Švejka. Hašek používá humor, jsou si ale s Kobayashim velmi blízko představou armády jako nelidské organizace jejímž smyslem je sadistická realizace moci výše postavených nad podřízenými. Zazní to i explicitně, "Vaším nepřítelem je armáda samotná". * Doporučuju zajímavý koment z IMDB uživatele "jouler500-art". Ač jde o formálně protiválečný epos, je to film o lásce. Dante legitimizoval lásku k člověku jako eticky vrcholný cit, romantismus ji později fetišizoval a vytvořil precedens, který ji v její původní formě vnímá jako naivní. Kobayashi tento bias ignoruje a vrací k původnímu smyslu. Nepamatuju si, kde bych si tak uvědomil realitu síly obyčejné lásky. Když na to dojde, to co člověka drží na nohou není pud sebezáchovy, ale touha neublížit těm a být s těmi co miluje. Trilogie je pro mě jednou z nejlepších válečných děl na které po shlédnutí nelze zapomenout. ()

Gastovski 

všechny recenze uživatele

Předchozím dvěma dílům jsem vysoké hodnocení nedal; ač určitě mají co říci a jsou vcelku zajímavé, nepřesáhly stupnici lehčího nadprůměru. Ale na tuto závěrečnou část je vyloučeno superlativy šetřit. Tříhodinová odysea obyčejného japonského vojáka (vynikající T. Nakadai), který má jen obyčejnou lidskou touhu přežít, přenese na diváka olbřímí pocity zmaru, zoufalství a deprese. Ani nepamatuji, jestli nějaký "válečný" film ve mně vyvolal takto silné pocity, které rezonovaly ještě několik dní po projekci. Z hlediska "válečných" filmů velmi silný a intenzivní zážitek psychicky velmi vyčerpávajícího rázu. ()

Joski 

všechny recenze uživatele

Veľmi náročne dielo o morálke a ľudských činoch. Nebudem rozpisovať 9-hodinovú strastiplnú cestu ani vojnové udalosti. Prítomní recenzenti už to veľmi dobre opísali. Ja len na margo chcem pochváliť hlavného, ešte veľmi neskúseného herca Tatsuya Nakadai, ktorý počas nakrúcania všetkých častí očividne dospieva telesne i herecky. A Kobayashi sa u mňa týmto počinom nezmazateľne zapísal medzi japonskú kinematografickú špičku! Ľudský údel pre svoju náročnosť a zdĺhavosť vyslovene neodporúčam bežnému ani vojny chtivému divákovi. Nejde v žiadnom prípade o efektné výbuchy a po lopate vykreslenie hrôz vojny. Najdôležitejšia je premena citlivej bytosti v bezmocnú "existenciu". 100% ()

Reklama

Reklama